(ne)baví mě psát povídky

Milé čtenářky, milí čtenáři, tohle je můj první blog na Amatérech. O jeho psaní jsem vůbec neuvažoval, spíš mě k němu dotlačily nepříjemné okolnosti kolem toho, čemu se tady věnuji daleko déle, raději a snad i lépe, totiž kolem psaní erotických povídek. Třeba je také znáte a napíšete mi, co si tom, co se mi teď přihodilo, mám vlastně myslet.

Už když jsem tu kdysi uveřejnil svou první a dozajista poslední fotogalerii, ke které jsem později připojil podobně nejapné video (ano, doufal jsem, že si tím zpřístupním videa jiných,lepších Amatérů, jak jinak... ), tušil jsem, že tudy má cesta nepovede. Tu galerii tady nechávám jen proto, abych si připomínal, že já tedy rozhodně schopnostmi důvtipného a šikovného fotografa erotických snímků nedisponuji. Můj příspěvek komunitě Amatérek a Amatérů se zrodil jednoho horkého dne v létě 2011, kdy jsem, inspirován tím, že jsem náhodou zahlédl něco vzrušujícího, co nebylo určeno mým očím, sepsal a s nemalými rozpaky zveřejnil svou první povídku "Zvědavá recepční". A bylo to tady.

Psaní různých textů se věnuji s potěšením už od doby dospívání. Mám hrozně rád ten tvůrčí proces, kdy člověk sestavuje příběhovou linku, a ona se mu kolikrát pod údery klávesnice rozběhne někam docela jinak, jako by si žila vlastním životem. Tu příjemnou nejistotu, jestli povídka skončí tak, jak jsem často v nějakém momentálním rozmaru nebo náladě zamýšlel - často to dopadne právě naopak a děj si najde docela nečekané cestičky. To lehké rozechvění, když je povídka dopsaná, zveřejněná a první čtenářky a čtenáři vyjadřují svoje dojmy. Ty rozpaky, když oprávněně vypíchnou nějakou nedomyšlenost, nelogičnost, opomenutí, nebo nepřesnost. Interakce se čtenáři je vlastně na tomhle typu psaní to nejzajímavější.A pochvalné reakce, zvlášť když se množí, samozřejmě řádně lechtají ego, zároveň i ponoukají k dalšímu psaní. A tak dále. Rozepisovat se o tom, jak se nám s několika čtenářkami povedlo řadou vzrušujících způsobů tu pomyslnou hranici mezi autorem a čtenářkou překlenout, se nechci, ale vedlejší efekt povídek je to sám o sobě nadmíru zajímavý.

Za těch několik let počet mých povídek překročil stovku. Pár z těch raných bych asi napsal dnes jinak, většina se mi ale pořád docela líbí a každá mi připomene ten prvotní impulz, inspiraci nebo zážitek, které k jejímu sepsání vedly. Těsně před posledním letošním státním svátkem prodlouženým víkendem jsem vložil do redakčního systému další povídku; měla být prvním dílem další minisérie, tentokrát dopředu plánované, a zažádal o její zveřejnění. A čekal, užíval si s rodinou volných dnů, sem tam zvědavě juknul, jestli už je venku a jestli se líbí... a ono nic. Nové povídky se objevovaly skoro každý den, sem tam pauza, ale ta má stále nikde. Moje zklamání se měnilo ve vztek přímo úměrně tomu, jak přibývalo nesmyslně vícedílných "povídek" o tom, jak si kdosi nechává strkat do řitního otvoru čtyřiceticentimetrové dildo, psaných češtinou na úrovni žáka zvláštní školy. Nakonec se po několika urgencích přece jen objevila po víc než týdnu, ovšem s původním datem vložení, takže už v den svého skutečného zveřejnění vlastně stará.

Nebyl to první podobný případ. Asi nenapíšu nic nového, když uvedu, že se podobné lapálie začaly objevovat za tzv. "nových" Amatérů. Tehdy jsem to bral jako nedokonalost nového systému, který je třeba odladit. Webmasteři mi ostatně tvrdili to samé, tehdy se mnou ještě komunikovali. Dnes už se odpovědi na svůj dotaz nedočkám. Nakonec se povídka po opakovaném uhánění objeví, rovnou od začátku zasutá na druhé nebo další straně. Připadám si krajně hloupě a chuť do dalšího psaní se s každým takovým doprošováním ztrácí.

Tenhle blog jsem sepsal ze dvou důvodů. Jednak proto, aby ti čtenáři, které moje povídky baví, pochopili, proč se druhý díl minisérie Pražský bohém, jejíž jednička se s o řád menším počtem přečtení než povídky po ní vložené propadá hloub a hloub, zatím vlastně ani moc nechystá. Za druhé proto, aby se provozovatelé tohoto webu chytili za nos. Bez nás uživatelů, kteří tu sdílíme svoje fotografie, videa, blogy nebo třeba povídky, by neměli doslova nic. Když už se rozhodli díky stále dotěrnějšímu tlaku na zpoplatněné VIP členství na nás vydělávat, adekvátní úroveň provozování webu by byla tím nejmenším, čím by nám všem, skutečným tvůrcům Amatérů, mohli a měli vyjít vstříc.