A je to tady

Dnes je v krámě moje oblíbená Slečna velmi nesvá. Kroutí se v bocích, tu dole si drbe a pult. Oči jí jezdí,  rukou lehký tik. Ruka s kávou se jí klepe, sklo cvaklo o zuby.  Olizuje se, prohrabuje pocuchané vlasy. Není ve své kůži, zjevně nadrbaná jak sáně v létě...

Když odcházím upře na mě mimořadně hladový pohled. "Můžu se tě na něco zeptat?" Nakloním se k ní, mrkne na lidi po krámě a skoro zasyčí... "Ty máš doma Kocoura, viď? Potřebuju nutně Kocoura!" Její lehce nepříčetný výraz mluví za vše...

"Myslíš toho velkýho, Bona?" Přemýšlím jak jsme na tom. Slečna to laškováni teda rozjela. A zjevně nemá dost?! Tak tedy jooo...."Jo. Večer to dáme" říkám jí. Slečna ovšem pokračuje... ".. jinak tu svoji Čůzu vykastruju". Tak teď už poslouchá celý krám. Asi mi trochu vytuhly rysy. "Není doufám vykastrovaný...?!" sype to na mě jako zboží z pásu....

Babčám padají hole a štelují naslouchátka...aaaaaaa a já se začínám přes vážnost situace chlámat na celý krám... Slečna hází ukřivděný výraz. "Čemu se tak tlemíš?! To je naprosto zoufalá situace! Jestli si nezašuká, jebne mi! Už druhou noc ta kočičí svině mrouská nonstop a leze mi po hlavě a otravuje!!!" 

"Jo moje milá, tak to se obávám, že to ti nepomůžeme. Máme taky kočku..." obejmutí a raději mizím.

Jaro je tady 😍