Zlepšuji si angličtinu (5.)

Uličkou mezi sedadly jsem s davem doklopýtal k tomu svému a potvrdil si, že bohužel nesedím ani u okýnka, ani vedle té štíhlé blondýnky, po které jsem pokukoval většinu času před nástupem do letadla, jak se jí malá prsa vypínají dvěma nepřehlédnutelnými hroty přes přiléhavý topík tak nápadně, že to prostě nešlo ignorovat. Těžko říct, který šťastlivec bude moct její trčící dudlíky během letu okukovat, zůstala někde za mnou. Když jsem si hodil batoh pod sedačku, přepadl mě stejný pocit jako ráno při odjezdu z Crowsteadu. Čtyři týdny letního jazykového kurzu nakonec utekly neuvěřitelně rychle, a přestože bych tomu na začátku nevěřil, opouštěl jsem ospalé anglické městečko s nostalgií. Pravda, rychle ji zaplašilo nadávání řidiče dodávky, najaté agenturou pro můj transfer na letiště, když zjistil, že si popletl letiště Luton a Stansted. Jeho jedovatá poznámka, že v Londýně beztak není ani jedno, mi ale náladu nezkazila, a teď jsem si mohl na palubě oranžového "hladoletu", kde vám letušky nedají zadarmo ani kelímek vody, znovu vybavit zážitky posledních týdnů. Však se toho seběhlo celkem dost.

Jako pokaždé, i na poslední týden se nám změnil vyučující: po plachém Justinovi, statné Ashley a pihovaté Jenny, na kterou jsem od našeho pátečního milování na prknech veslařské loděnice nepřestával myslet, nás v pondělí přivítala Victoria. Nutno říct, že hubená, bledá a značně upjatá dívka s permanentně nervózním úsměvem se vyznačovala takovou mírou škrobenosti, že jakkoliv mě okamžitě napadlo, jaképak má asi "tajemství", byl jsem skoro rád, že Majka s Ewkou jsou už pryč; věčně provokující Polky by si nemilosrdné narážky na "Victoria´s Secret" nenechaly ani náhodou ujít, což by mohlo naší nové učitelce přivodit nervový otřes. I tak měla start poměrně dramatický: hned ráno se totiž ukázalo, že celá skupina Korejců a Korejek během víkendu nečekaně odjela domů. Jelikož nás už dřív opustily i obě Polky, třída se prakticky rozpadla. Victorii se rty stáhly do zlověstné linky a k mému překvapení namísto toho, aby nás pár zbývajících prostě převedla do vedlejší skupiny, během chvíle si vynutila přesun části španělské grupy k nám. Mezi Španěly to vzbudilo poprask, ale částečně i proto, že navzdory několikatýdennímu snažení se jejich angličtina nějak závratně nelepšila, po chvíli dohadování se část z nich rezignovaně přemístila. Toužebně jsem vyhlížel, která z atraktivních Jižanek si sedne vedle mě - za tři týdny platonického obdivování jejich snědých vnad jsem měl hned několik favoritek na široké škále od kudrnaté prsatice s dudami nejmíň čtyřkami až po útlou černovlásku s roztomilými malými prsíčky, takové "kapesní prcátko". Když volné místo zaujala se skoro omluvným úsměvem korpulentní blondýna, které se na hrudníku houpalo sice objemné poprsí, ale cudně zkrocené košíčky podprsenky, naděje na okukování španělských koziček ovšem vzala za své. Vůbec jsem nevěděl, že Dorothee, jak se bledá Rakušanka představila, je tu na kurzu taky. Nebyla přitom při svých proporcích nějak nevýrazná, to zase ne. Podle příjmení Stanek jsem tušil nějakou tu rodinnou historii v českém pohraničí, čemuž by skoro slovanská postava taky odpovídala, ale nic neříkala a já se neptal. Pak už se Victoria do nás obula s razancí, která kontrastovala s její křehkou konstitucí, takže pro frázová slovesa, neúprosně drilovaná v křečovitě hraných scénkách, jsem na obdiv španělských půvabů neměl ani čas. Dorothee mi byla snaživou partnerkou do dialogů a i díky tomu, že iberský živel celkově laťku jazykové úrovně milosrdně snížil, naše středoevropská dvojice brzy excelovala. Victoria s tím naložila pedagogicky, takže po dvou dnech nás rozsadila a oběma přisoudila nového konverzačního partnera, jehož úroveň jsme měli zřejmě pozvednout. Nesetkalo se to s nadšením na žádné ze stran - tím zásahem naše přísná učitelka rozdělila partnerský pár, vysokého Španěla a energickou Španělku, kteří to nesli hořce a o nejbližší přestávce se k sobě teatrálně vrhali, zatímco Dori si mi otráveně stěžovala, že ten kluk nedá dohromady souvislou větu. Navzdory počátečnímu zklamání jsem si tak s oplácanou Rakušankou vytvořil jakési spiklenecké pouto, protože moje nová španělská partnerka byla sice zajímavá tradiční a velmi očividnou absencí podprsenky, ale její minimální znalost angličtiny mě taky brzy začala vytáčet tak, že ani živé vlnění jejích melounků pod tílkem to nedokázalo plně kompenzovat. A tak jsem přestávky trávil klábosením s Dori, vděčnou za mou společnost a smysluplnou konverzaci bez divoké gestikulace. Další poprask způsobila naše strohá učitelka oznámením, že náš společný týden snažení zakončíme karnevalem. Chabé (a v případě Španělů málo srozumitelné) protesty, že nikdo z nás si nevzal z domova žádný kostým, odbyla odkazem na naši kreativitu a výkladem o kulturně historickém významu kostýmovaných bálů a merend v průběhu staletí, ze kterého vedle řady podružných kuriozit vyplynulo především to, že ona má kostýmy velmi ráda, takže náš odpor je marný. Bylo to od začátku týdne už po několikáté, co jsem s určitým bázlivým obdivem musel Victorii přiznat, že když chce, prosadí si svoje bez větších obtíží. Její křehká tělesná konstituce a kůže barvy porcelánu vytvářely zcela klamný první dojem, a když jsem se několikrát přistihl při představě naší učitelky ve škrabošce a s jezdeckým bičíkem, spíš než tradiční erotické klišé to bylo vyjádření bázlivého respektu.

S problémem, kde sehnat do pátku kostým, jsem se svěřil paní Brendě více méně automaticky jako odpověď na její každodenní otázku, co bylo "ve škole" zajímavého. Žádnou pomoc jsem si z její strany nesliboval, proto jsem se skoro až lekl, když nadšeně zatleskala rukama a svým trochu zpěvavým hlasem mi začala líčit, kolik různých kostýmů by někde po domě mělo určitě být. Jak už jsem zmiňoval, Bracknellovi měli dospělého syna, který momentálně soužil Jejímu Veličenstvu v britských ozbrojených silách a při těch pár dnech, co mi zbývaly do odjezdu, bylo už celkem jasné, že ho nikdy nepotkám. Paní Brenda toho z důvodu, který mi nebyl moc jasný, ohromně litovala, a s tomu odpovídajícím nadšením se teď pustila aspoň do hledání jeho karnevalových převleků a masek. Pan Bracknell to komentoval několika uštěpačnými poznámkami, ze kterých jsem jakž takž porozuměl dvojsmyslné narážce, že v hezké masce je i ošklivá holka celkem fajn nebo tak něco; díky jeho strašidelnému přízvuku jsem většinou pochopil, že říká nějaký sprostý vtip nebo narážku, až z pohoršené reakce jeho manželky. Ta se nicméně večer vytasila s několika kostýmy, a když kriticky vyloučila kvůli velikosti i mému rozpačitému pohledu pruhovaný trikot čmeláka, zbylé mi obřadně položila na postel a odcupitala. Zdálo se, že základní problém je vyřešen, zbývalo si je vyzkoušet a minimalizovat možné škody. Vzpomněl jsem si na svou poslední karnevalovou zkušenost z letního tábora. Pro nás starší zprvu beznadějně nudná a trapná akce nabrala docela nový směr, když v kostýmu kolombíny přihopkala tanečním krokem zdravotnice Radka. Gymnastický trikot, oblečený na nahém těle, lákavě zdůrazňoval nezanedbatelné ženské tvary obdařené třicátnice a přes jeho bílou látku se rýsovaly do tep zrychlujících detailů už zdálky na kulatých prsou výrazně tmavé dvorce. Zjistit, jaký efekt dělá elastický trikot pod skládanou sukýnkou v jejím rozkroku, se pro některé z nás stalo hlavní výzvou karnevalového večera. Radka nebyla padlá na hlavu, takže naše trapné pokusy se jí dařilo elegantně odrážet; i proto jsem se, když večer končil, nabídl odnést do skladu rekvizity z karnevalových soutěží pro mladší táborníky. Radka byla ráda, že to nemusí tahat sama, opřela si o svůj poloodhalený hrudník bednu s kuželkami a já za ní klopýtal s nákladem dalších věcí. "To se musí uklidit pořádně, ať to další turnus nehledá!", prohodila ve skladu a vyhoupla se na schůdky. "Podávej, budu ti říkat!", zahlásila shora. Plnil jsem její příkazy ochotně, ale záměrně trochu pomalu, protože celou dobu, co rovnala věci do horních polic, měl jsem přímo ve výši očí její mušli, vyrýsovanou stejně dokonale jako předtím prsa, včetně dvou oblin, rozdělených rýhou v tmavé houštině kudrnatých chloupků, sem tam vykukujících zpod trikotu; trendu holení dámského klínu rozhodně nepodléhala, frndu měla očividně zarostlou jako divoženka. Podle jejího pobaveného úsměvu jsem po chvíli odhadl, že moc dobře ví, kam jí většinu času koukám, ale nijak to nekomentovala, ani se nesnažila mi exkluzivní pohled na svou pipinu z pár centimetrů odepřít. Jedna z těch situací, kdy jsem možná měl být odvážnější, protože kdybych ji za ni popadl nebo se k ní přisál pusou, třeba bych nedostal pohlavek, ale pochvalu. Nebo kdybych ji při sestupování ze schůdků namísto jejich snaživého podržení zkusil podržet někde jinde... No, nestalo se, ale obraz jejích tmavých bradavek a kudrnaté pipiny jsem pak měl před očima řadu večerů.

Teď jsem si na Radku vzpomněl nejen kvůli tomu maškarnímu, ale taky díky kostýmu Zorra Mstitele, jehož elastické černé kalhoty mi obepínaly tělesné partie podobně těsně, jako tenkrát ten trikot jí. Naneštěstí byl Zorro nakonec jediným převlekem, do kterého jsem se dokázal nasoukat. Výběr kostýmu tím byl vyřešen, nezbylo než doufat, že během producírování se v něm nezahlédnu žádnou masku podobně inspirativní, jako byla Radčina kolombína, protože přiléhavé kalhoty toho moc neskrývaly ani za klidového stavu. Rozhodl jsem se zajít podívat dolů, jestli paní Brenda ještě nespí, vrátit jí zbylé kostýmy a poděkovat. Světlo od sousedů mě ale přimělo změnit plány, protože tentokrát se linulo z toho správného, koupelnového okna. Hned první týden jsem v něm viděl nahou sousedku a jejího milence, ale i když jsem od té doby monitoroval situaci skoro každý večer, na druhou takovou scénu jsem neměl štěstí. Tentokrát se ale zdálo, že minimálně nahoty paní Williamsové si přece jen ještě jednou užiju: k mému nadšení vykukovala z vany a bylo jasné, že je jen otázkou trpělivosti, než ji uvidím z ní vylézat. V plavkách mezi bublinkami pěny určitě neleží... A skutečně: když po pár minutách vstala, znovu mě uchvátila její plná, kulatá prsa i tmavá čárka mezi pěknými stehny. Tentokrát zřejmě nečekala, že se k ní někdo připojí, ale při otírání do osušky se mi nabídla v několika úžasných pózách a nahé kozy se jí přitom pohupovaly tak rajcovně, že jsem cítil, jak se mi staví, aniž bych se ho dotkl. Pak se posadila na kraj vany, nahnula se, až se jí prsa na hrudníku zahoupala, a z poličky vyndala jakýsi sprej. Zatetelil jsem se, protože to byla holicí pěna, jak jsem zadoufal: za chvilku si ji už stříkala do podpaží, které si následně upravila několika tahy holítka. Pak si stejně oholila i druhou podpažní jamku, já znovu zatajil dech ... a ona skutečně rozevřela stehna a štědrou dávku pěny si nastříkala přímo na nahou prcinu. Ne, že by měla dole nějakou houštinu, podle jemných tahů si spíš upravovala detaily oholené čárky, kterou jsem vlastně díky vrstvě pěny spíš tušil než viděl, jakkoliv seděla s nohama od sebe přímo proti mně, ale ta scéna byla tak přirozená a vzrušující, že jsem rázem cítil své péro prohnuté až k břichu. Ani jsem se nenadál, a už jsem si po něm jezdil prsty od kořene až k žaludu... A úplně jsem přitom zapomněl, jak vygradovalo mé šmírované nahé sousedky minule. Najednou jsem totiž ucítil za sebou známý parfém, podlaha maličko zavrzala a mého vzrušením napjatého klacku se ujala ruka paní Brendy. Beze slova mi ho začala hladit, aniž by ho vylovila z kalhot, které teď napínal, div je neroztrhl. Přesto se jí i přes jejich látku povedlo mi svými šikovnými prsty odhalit žalud, po kterém mi vzápětí začala kroužit a brnkat na citlivou uzdičku. Stál jsem bez hlesu, neschopný pohybu, a kousal se do rtů, abych nezačal vzdychat rostoucí slastí. Spíš jen jako v mlze jsem vnímal, že paní Williamsová dokončila úpravu svého pohlaví, znovu vstoupila do vany a sprchou, namířenou mezi nohy, si smyla z oholené miciny zbytky pěny. Zabalila se pak do osušky a odešla, možná aby v jiné místnosti domů tu osušku ze sebe nechala spadnout před tím, který ji minule píchal přímo v koupelně. Světlo zhaslo, pohyby prstů paní Brendy se stále zrychlovaly, já bojoval čím dál marnější boj oddálit to, co se mi dralo z koulí napnutým čurákem ven, a když mi je druhou rukou jemně, ale důrazně stiskla a začala rytmicky mnout, bylo to tady: neovladatelná, prudká exploze, která silnými záškuby plnila kalhoty kostýmu mými výstřiky. Paní Brenda opět nepolevovala v laskání mého stříkajícího ptáka, dokud sebou nezaškubal naposled, pak teprve ho osvobodila z těsného sevření kalhot, které mi stáhla ke kotníkům. Jako v mrákotách jsem ji nechal mi je svléct. "Will wash it, no worries. Your Zorro will be ready.", prohodila do nervózního ticha a odešla dolů. Stál jsem ve tmě jako opařený, s mokrým flekem na spodkách.

Druhý den bych, stejně jako už dvakrát předtím, z výrazu tváře paní Brendy nevyčetl nic z předchozího večera. Nechápal jsem, jak se dokáže tak nezúčastněně usmívat, ani jak se jí povedlo mě už podruhé nachytat při sledování sousedky; později mě napadlo, že možná okno její koupelny hlídá taky. Zbytek dne jsem měl v hlavě pěkný zmatek a frázová slovesa tentokrát opravovala spíš moje španělská spolužačka - překvapilo ji to stejně jako mně. Když se Dorothee o přestávce zajímala, jak jsem vyřešil svůj kostým na zítřek, její dotaz mě úplně vykolejil. Naštěstí téma sama rychle zamluvila, když jsem se zeptal, za co půjde ona. Připustila sice, že už převlek má, ale popsala ho jako "terrible" a "embarassing" a dál to nerozváděla. Postupně vysvítalo, že celý karneval nakonec není umanutost Victorie, ale tradiční zakončení celého kurzu, spojené s party na rozloučenou. Jen nám to naše učitelka zapomněla takhle podat... V pátek jsme se tak sešli ve slavnostně vyzdobené hlavní místnosti školy okostýmovaní všichni, občerstvení na stolech slibovalo rozproudit zábavu a já se musel smát, když jsem viděl, jak jednomyslně pojala své masky španělská skupina: pánové byli do jednoho ve fotbalových dresech svého domovského města, zatímco slečny vytvořily ze svých cestovních šatníků nepřeberné variace na téma... no, řekněme lehkých žen. Napadlo mě automaticky spojení "coury a faráři" z filmu Bridget Jones, až tedy na to, že sem se dostavily jen ty coury. Naše učitelka, která se na akci připravila opravdu stylově a nakráčela se vznešeným výrazem v perfektním kostýmu své jmenovkyně, královny Viktorie, byla tak přímočarým přístupem viditelně zaskočena a z toho množství podvazků, krajkových ramínek, hlubokých výstřihů s pohupujícími se křivkami lákavě poodhalenými nebo naopak vyprsenými pevným korzetem jí šla hlava kolem možná víc než přítomným mužům. Když se trochu jedovatě začala děvčat vyptávat na jejich masky, mohla si připsat aspoň částečný pedagogicky úspěch: slůvka "whore", "bitch" a "slut" si do slovní zásoby studentek cestu našla, jakkoliv se nezdálo, že by byla zrovna tímhle moc nadšená. Ředitel školy, sám jako jediný na celé party za faráře, nadšený ovšem byl a ve sém žertovném projevu si narážku na jednoho faráře a spoustu cour neodpustil. Škoda, že tomu většina Španělek asi nerozuměla... Hledal jsem v davu Dorothee, což mi dalo dost práce, normálně brýlatá Rakušanka si vzala tentokrát kontaktní čočky. Byl jsem hrozně zvědavý na její kostým, a nebyl jsem rozhodně zklamán, jakkoliv Dorin ztrápený úsměv naznačoval, že sama se v převleku Wonder Woman asi moc dobře necítí. Částečně za to mohl i fakt, že jí očividně byl tak tak, takže jeho horní díl z ní dělal podstatně prsatější superhrdinku než je marvelovský originál. "Dcera mých domácích je taková hubená koza...", vzdychla omluvně, narvaná v modrozlatém topu tak, že jí prsa lezla ven víc než leckteré ze španělských kurtizán.

Možná i proto, když se po úvodních oficialitách skutečně rozproudila celkem bujará zábava, neodříkala se té části bufetu, kde bylo k mání víno a jakási bowle. Španělská sekce se podle očekávání bavila sice s příslovečným jižanským temperamentem, ale bez větší potřeby míchat se s ostatními, natož se pokoušet o anglickou konverzaci. Zabrousil jsem k naší "královně" Victorii, abych jí pochválil kostým, který musel stát majlant. Přijala to s přezíravostí aristokratky, poučila mě, že bílé šaty jsou replikou róby, v níž skutečnou Victorii vyobrazil malíř Winterhalter (nebo tak nějak) a celkově jsem si po chvíli připadal jako u zkoušky z dějepisu, takže jakkoliv šaty naší učitelce zajímavě odhalovaly nejen ramena, ale překvapivě štědře i dvojici malých, ale živě se vlnících bělostných prsou, zvolil jsem taktický ústup. Pozoroval jsem inspirativně "kurvoidní" Španělky, s jejichž natřásajícími se kozičkami jsem se platonicky loučil, a neuniklo mi ani to, kolika skleničkami postupně splachuje své rozpaky z role Wonder Woman nešťastná Dorothee. Když byl improvizovaný bar nakonec vypit a má rakouská kamarádka kurážně navrhla, že je třeba se někam posunout, podle její vratké chůze jsem odhadl, že spíš spáchám dobrý skutek střízlivějšího kamaráda, co jí pomůže domů. Crowstead ostatně za celé čtyři týdny svou případnou zhýralou páteční tvář, pokud vůbec existovala, dokázal před námi utajit a návštěva dvojice Wonder Woman a Zorra Mstitele v některé ze dvou náleven by místní seniory mohla vážně ohrozit na zdraví. A tak jsem galantně podpíral Dori až k jedné z cihlových řadovek, kde sídlila její místní adoptivní rodina. "Nejsou doma! Pojď dál, Zorro!", mávla u branky opile velkorysým gestem, které představovalo další zátěž pro horní díl jejího kostýmu, těžce zkoušený po celý večer. A tak jsem se, aniž by bylo jasné proč, ocitl v obýváku, který se nápadně podobal tomu v domě Bracknellových. "To byl teda večer! Už se nemůžu dočkat, až to ze sebe sundám.", pokusil jsem se prolomit trapné ticho. Dorothee vehementně souhlasila. "Idiotský kostým! Ta jejich Audrey snad nemá kozy nebo co...", prohlásila s nečekanou otevřeností, načež se otočila zády a k mému údivu si svírající top vzápětí svlékla. Zíral jsem na její nahá záda a netušil, co mám dělat. "Paráda!", glosovala Dori svou nabytou svobodu a protáhla se, až jsem zahlédl i zezadu zavlnění na jejím hrudníku, jak se jí osvobozená prsa rozběhla do stran. "Podívej, jak mi to otlačilo kozy.", pronesla vzápětí ukřivděně a otočila se čelem ke mně. Nejen čelem. Zíral jsem na její nahá prsa, objemné, neopálené dudy s širokými prsními dvorci, které se jí viditelně vrásnily a uprostřed nich se rychle zvedaly masité dudlíky výrazných bradavek. Dva zřetelné otlaky, které mi s obviňujícím výrazem ukazovala, byly to poslední, co mě teď zajímalo. Buď je Dorothee svou přirozeností nudistka nebo vypitý alkohol odboural společenské zábrany, napadlo mě. Třetí vysvětlení mi kupodivu musela napovědět sama. Když jsem na ni polonahou dál jako uhranutý zíral, vyzývavě svými nahými cecky zahoupala, popadla mé ruce a položila si je na ně. Teprve když jsem konečně zareagoval a dychtivě jejich hmotu stiskl, vzdychla a přivřela oči.

Začal jsem ty nečekaně a vlastně bez zásluh dobyté bujné vnady o to horlivěji hníst a mačkat, Dori mé dotyky přijímala s rychle se prohlubujícími vzdechy a její bradavky, které pod mými prsty naběhly do podoby tvrdých čudlíků, mi klouzaly mezi prsty, kterými jsem je začal potahovat. Nejdřív jsem o ně jen jemně brnkal, ale když i na sebemenší dotek Dori reagovala ostrým vzdechem, pustil jsem se do jejích důkladného dráždění, po chvíli se sklonil, jedno prso podebral dlaní a přizvedl si ho k puse. Když jsem vsál naběhlý špunt cecíku mezi rty, táhle zasténala a dychtivě mi svou kozu sama přitiskla těsněji. V té poloze jsem mohl po chvíli vydatného cucání vlnícího se cecku, který si držela u mých sajících rtů, volnou rukou zaútočit na zbylou část kostýmu. Dori mé dlani vyšla pohybem širokých boků ochotně naproti a začala mi o hřbet ruky svůj klín přes látku rytmicky třít. Nebylo pochyb, že nestojí o nějaké plaché mazlení se, ale chce opíchat kundu, jejíž pahorek jsem pod kostýmem jasně cítil, jak mi jím dosedala na ruku. Pak se sama začala vysvlékat, rozepla všechny patentky, vyklouzla z něj a pro jistotu i z kalhotek. Pod vyklenutým bříškem jsem zahlédl její nahou pipinu, částečně oholenou, ale s chomáčkem světle hnědých chloupků, a cítil jsem, jak se mi čurák zvedá prudkou erekcí. Tu upnutý kostým výmluvně prozrazoval, to jsem už věděl. Dori to samozřejmě neušlo, takže vystřelila rukou proti mému rýsujícímu se klacku a podobně jako před ní paní Brenda, i ona mi přes elastickou látku péro hladila po celé délce od kořene až k žaludu. Cítil jsem, že jí to jde nadmíru dobře, takže jsem se jí pro jistotu nenápadně vymanil a přiměl ji lehnout si na pohovku, Ochota, s jakou doširoka roztáhla sví silná stehna, jakmile na ni dolehla, mě povzbudil k důkladnému průzkumu její frndy, která už za tu krátkou chvíli mazlení stihla parádně zvlhnout, takže se s mlasknutím rozevřela masitými pysky, nad kterými se zvedal výrazný a vzrušením už hezky naběhlý klitoris. Dal jsem si záležet, abych její vzrušení ještě vydráždil lízáním nejdřív vnitřní strany stehen, pak závojíčků, a teprve po tomhle sladkém mučení jsem zaútočil na samotný poštěvák, po jehož vsání mezi rty se Dori hlasitě rozsténala a její pipinu zalila záplava šťáv. Když jsem sjel jazykem na rozevřenou dírku a vnikl do ní, sjela si přes břicho rukou a začala si na poštěváčku energicky kmitat, zatímco jsem jí lízal štěrbinu. Hekala stále hlasitěji, mezi vzdechy něco drmolila německy a honila si pipinu pořád rychleji, až jí hlasitě mlaskala a na mou tvář odstřikovala její vlhkost. Napadlo mě, že jsem asi žádnou holku neviděl frndit se takhle zblízka, a protože jsem se mezi macatými pysky své rakouské kamarádky skoro zalykal jejími šťávami, jazyk jsem vystřídal prsty, které jsem postupně sténající Dori vrazil do pičky tři. Kloub malíčku jsem opřel o její staženou zadní dírku a palcem vyjel nahoru, kde ho vzápětí přitiskly její prsty k poštěváku, aniž by si ho Dorothee přestala mrskat. Ucítil jsem, jak se jí prcina kolem mých prstů stahuje a vzápětí se s hlasitým křikem udělala. Měl jsem dojel, že kdyby k tomu nedošlo, v nejbližším minutách jí má ruka zmizí v kundě snad celá.

Extáze, kterou naším společným snažením prožila, ji po následující minuty úplně vyčerpala. Ležela nahá na zádech se zavřenýma očima, oddychovala jako běžkyně po maratonu, stehna, břicho i beznadějně zmáčená frnda se jí vlhce leskly, prsa s bradavkami vzrušením pořád trčícími jako dva růžové dudlíky se jí zvedala a klesala a stékaly po nich kapičky potu. Díval jsem se na ni a v duchu si říkal, jak i docela obyčejná, trochu silnější holka dovede být krásná. První týdny jsem si jí ve vedlejší třídě ani nevšiml, a ani potom, co jsme si začali povídat, jsem si ji jedinkrát nepředstavil v podobné pozici. Teď tu ležela po orgasmu krásná a vyčerpaná, prsatá bledá Rakušanka s trochu povolenými kozami a bříškem, zatímco všechny ty snědé Španělky byly se svými pevnými prdelkami a vyzývavě trčícími cecíky kdoví kde. Měl jsem strašnou chuť Dori opíchat. Péro mi trčelo přes ten směšný kostým jako Zorrův kord, a když jsem se potichu od pasu dolů svlékl, vyhouplo se ven, jako bych ho vytasil. Dorothee něco zamumlala, a aniž by otevřela oči, překulila se na břicho, takže proti mně vysadila svou širokou zadnici, pod jejímiž kulatými půlkami se jí rýsovala rozevřená pipina. Když jsem se opatrně přesunul nad ni a nasadil na ni žalud svého ptáka, zavrněla a vyšla mi maličko naproti. Byla to jediná její reakce, ale v tu chvíli mi stačila. Nijak prudce, spíš soustavným tlakem jsem do ní zezadu zajel ptákem postupně až po kořen. Stiskl jsem její zadnici a začal ji zvolna čurákem šoustat. Postupně jsem tempo zrychloval, jak se mi její mokrá štěrbina ochotně poddávala a roztahovala se mému klacku, takže jsem dojížděl až po koule a mrdal ji hluboko. Rukama jsem chtivě hnětl její zadnici, pak jsem se nahnul a z boků rukama sevřel její kozy. Maličko se zvedla, aby mi vklouzly do dlaní, já nechal masité bradavky vyjet mezi prsty a ty jsem do hmoty měkkých koz zabořil. Mrdal jsem Dori její píču čím dál prudčeji, ona mi ve své poloze vycházela pohyby pánve naproti a s čelem opřeným o pohovku sténala už zase stejně hlasitě, jako když jsem ji předtím prstil. Cítil jsem, že už dlouho nevydržím. Vyjel jsem rukama na její ramena, pevně je stiskl, několikrát prudce přirazil a rychle se zvedl - vzápětí můj první výstřik dopadl na Dorina široká záda. S nečekanou hbitostí se pode mnou přetočila čelem ke mně, popadla mě za škubající se péro, a zatímco jejími pohyby mi pomáhala k dalším výstřikům, kterými jsem jí nemilosrdně kropil prsa, krk i tváře, druhou si znovu sjela pod bříško, kde si před chvílí píchanou prcinu začala zase prudce mrskat. Tentokrát oči nezavřela, ale upřeně se na mě dívala celou dobu, co se rukou vedla k druhému orgasmu, který pak celý vykřičela, aniž by pustila můj klacek.

"Dobře, že jsem si dnes nevzala brýle.", prolomila po chvíli se smíchem ticho, rušené jen našimi pomalu se zklidňujícími dechy, a teatrálně si otřela mé semeno z tváří a krku. Pak to gesto roztomile protáhla a zbytek mého výstřiku si rozkošnicky rozmazala po nahých prsou jako nějaký drahý krém. "Dobrá práce, milý Zorro.", mrkla na mě a já vstal s pocitem skutečného hrdinky. "Dobrá práce, milá Wonder Woman.", vrátil jsem jí to a pleskl ji přes tu pěknou zadnici, když se ohnula pro svůj předtím kvapně svlečený kostým. "Stav se někdy v Grazu, hrdino.", usmála se, když se se mnou mezi dveřmi loučila. Nenamáhala se přitom vzít si cokoliv na sebe, takže kromě jejího úsměvu na široké tváři mě vyprovázela i nahá prsa, pohupující se nad kulatým bříškem, pod kterým jsem tušil pahorek frndy pod hnědými chloupky pořád ještě vlhce zplihlými... Když jsem teď listoval palubním magazínem, neuniklo mi, že oranžový hladolet má linku jak do Grazu, tak do Varny. V jednom městě znám Wonder Woman, ve druhém studentku archeologie. Ne, tenhle jazykový kuru vážně nebyl ztrátou času!