Dole bez ... a někdo se dívá

Poprvé to nebylo vůbec z mé hlavy. Impulz přišel úplnou náhodou v prvním zaměstnání, kam jsem po škole nastoupila. Čerstvá absolventka, rozdychtěná poznat svět byznysu - takže vlastně nanynka z malého města, které se v tom velkém najednou zatočila hlava příležitostmi, slovo "asistentka" jí zní úplně jinak než staré dobré "sekretářka" a u pracovního pohovoru ještě nezná pravé významy některých kluzkých výrazů. Byla jsem tenkrát vážně trochu husička, ale která na začátku není... No a tak jsem toho léta ve velké kanceláři za monitorem počítače chroupala sloupečky cifer a sestavovala je do grafů, nad kterými pak chlapík v provokativně drahém obleku strávil asi minutu, než je s výrazem ředitele vesmíru poslal kamsi dál, zatímco mně za odměnu neomaleným pohledem sjel dekolt, a ani se neobtěžoval to skrývat. "Nechoď jak jeptiška, nebo tě nepovýší. Četla jsem, že musí být vždycky vidět žlábek!", radila mi má tehdejší spolubydlící Edita a s otravnou důsledností mi potahovala výstřih každé blůzičky, aby vidět byl. Připomínala mi babičku, která mi naopak v pubertě vytýkala, že je mi výstřihem "vidět až do žaludku" a prorokovala mi brzké otěhotnění. Editina slova jsem si brala k srdci víc - v Praze žila o půl roku déle a v mých očích tak byla zkušenou veteránkou, co se vyzná a například dobře ví, co skutečně se očekává, když v inzerátu stojí "hosteska"... Takže na její slova jsem dala, a i když nemám zrovna hrudník po tatínkovi, do kanceláře jsem chodila poslušně "vyprsená" a lákala vlněním hrudníku nestydaté pohledy kolegů. A pak jsem jednoho poledne zahlédla něco, co rozhodně nebylo určené mým očím. Kolegyně v protějším rohu, o které jsem věděla jen to, že se jmenuje Svatava, podlehla zřejmě dojmu, že když se většina osazenstva naší ratejny zvedla k obědu, nikdo si jí v koutě u počítače nevšímá. Vůbec nevím, proč jsem se tenkrát zadívala jejím směrem, zřetelně jsem ale viděla, jak na své židli poposedla, vjela si oběma rukama po stehnech pod sukni kostýmku, a když jimi vzápětí zpod ní zase vyjela, stáhla si ke kolenům bílé kalhotky. Pak ruce položila zpátky na stůl, jakoby nic chvíli ťukala do klávesnice, zatímco si je nenápadným pohybem nohou nechala sjet po kotnících až na lodičky, hbitě je sebrala a ukryla v dlani. Chvíli jsem zpracovávala, co jsem právě viděla, ale nebylo pochyb: jedna z mých kolegyň si právě svlékla kalhotky a za svým monitorem seděla "na ostro". Svatava po chvíli vstala, s ležérním výrazem a mobilem v ruce odkráčela pryč, zatímco mně hořely tváře, jako bych ji právě přistihla při hrátkách s pěti námořníky, a horečně jsem přemýšlela. Byla jsem dost velká holka na to, abych tušila, co všechno se dá poslat mobilem, po překonání prvotního šoku jsem tedy usoudila, že Svatava v rozporu se svým jménem zřejmě hodlá na dálku obšťastnit svého milého fotkou, dokazující, že si buď jako výsledek nějaké sázky nebo zkrátka proto, že je nestydatá a zlobivá rošťanda, svlékla kalhotky a nosí se po chodbách naší firmy s prcinou pod sukní nahou.

Varianta, že mobil nesvaté Svatavě mohl posloužit i k pozvání na diskrétní dostaveníčko v některé z nespočetných kanceláří a skladů, kde na dotyčného počká dole už (ne)patřičně nachystaná na polední rychlovku na stojáka, mě tenkrát ještě nenapadla. To až večer, když jsem nad celou nezvyklou scénou znovu uvažovala, s peřinou cudně přitaženou až ke krku, jak jsem byla zvyklá ještě z puberty, kdy jsem to ve svém pokojíčku jako slušná holka dělávala právě tak, než jsem nechala ruku zabloudit do podbřišku a začít mazlit mou neslušně, ale o to silněji nadrženou kočičku. Zpočátku s pocitem provinění, ale o to náruživěji, jsem se rukou uspokojovala od třinácti, kdy jsem coby předčasně vytáhlá puberťačka poskočila ve volejbalovém týmu mezi dorostenky a na soustředění vyjukaně sledovala, jak si to některé starší kamarádky bez větších cavyků dělají v posteli každý večer a ani se to moc nenamáhají skrývat. Díky frekvenci mých pubertálních masturbačních cvičení jsem nikdy neměla problémy s dosazováním orgasmu, často snáz sama, když mám v posteli nějaké tak trochu trdlo. Dosáhla jsem ho bez potíží i tenkrát, když jsem si rekapitulovala své tajné pozorování a možné další cíle kolegyně, co se vydala z kanceláře pod sukní nahá, a pak se k němu dovedla ještě jednou, když mi fantazie v kombinaci s tím, že jsem tehdy byla "single" a klín mi nikdo jiný pravidelně netěšil, kouzlila další a další varianty kde a jak se Svatava bez kalhotek nechala ojet (že se to stalo, o tom má mrskáním nadržené frndy vybičovaná mysl už vůbec nepochybovala). Udělala jsem se dokonce tak uspokojivě, že jsem zaspala návrat spolubydlící Edity, jakkoliv mi odchod na rande s nějakým novým objevem hlásila s tak rošťáckým úsměvem, že erotické rozhlasové vysílání ze sousedního pokojíku v podobě dvojhlasného sténání bylo vysoce pravděpodobným nočním programem, u kterého jsem předtím už taky několikrát zažila s ušima nastraženýma a rukou stisknutou do podbřišku svou tichou slastnou chvilku... Následující dny jsem Svatavu, inspirativní hrdinku mých erotických snů, sledovala jako ostříž a byla vyloženě zklamaná, když další sklony k prostopášnosti už přede mnou neprojevila. Byla ale jen otázka času, kdy mě napadne, že než čekat na další její dobrodružství, z něhož beztak budu mít jen pár prchavých vteřin a spoustu vymyšlených představ, mohla bys zažít nějaké sama. Když jsem si v kabince na dámách svlékla kalhotky poprvé a vyšla mezi kolegy, měla jsem pocit, že mou pod sukní kostýmku nahou kočičku tuší každý druhý. Až když mě celé odpoledne ani jeden z nich nezatáhl někam do kouta k brutálnímu opíchání a šéf si mě nepředvolal ke kárnému pohovoru, při němž mě donutí vykasat si sukni a pak mě ohne přes stůl a potrestá, došlo mi, že to tak horké nebude a chození s hanbatou pipinou je spíš má soukromá hra. Kupodivu mě tím poznáním bavit nepřestala, naopak. Jednak jsem si večer s rukou přitisknutou na pahorek všechny ty šukačky za kopírkou, ve výtahu nebo podzemních garážích i důtku od šéfa na holou, kterou mu poslušně nastavím, až mlčky ukážu, že ty pomluvy jsou pravdivé, poctivě užila aspoň ve své hlavě. A za druhé: dělala jsem to od toho dne znovu a znovu. Někdy jsem si svlékla kalhotky po příchodu do firmy, jindy si je ráno ani neoblékla. Většinu času o tom samozřejmě nikdo neměl nejmenší tušení. Sem tam, když jsem na to z různých důvodů dostala chuť, jsem si to někde v koutku nenápadně, a díky absenci kalhotek i snadno a pohodlně, udělala. Rychle, prudkým třením prciny, anebo hezky pomalu, jemným vydrážděním poštěváčku bříšky prstů až k nesnesení a pak ošukáním dírky postupně až třemi prsty.

Občas, v rozmarné náladě, jsem nechala náhodného neznámého mé nemravné tajemství zjistit a zahlédnout mou nahou pipinu, v různých obdobích vyholenou částečně, úplně nebo naopak vůbec. Dodnes vidím vykulený výraz mladíka, který po mně ve vlaku celou cestu pokukoval, když jsem si těsně před svou cílovou stanicí jakoby nic sedla tak, že mi pod minisukní zíral na naplno odhalenou, tehdy přirozeně zarostlou prcinu, abych se vzápětí s andělským úsměvem zvedla, rozloučila se a vystoupila. Nebo jak se tvářil ten kravaťák, kterému jsem dala nahlédnout mezi nohy na tehdy zase upravenou čárku ze zadního sedadla poloprázdného autobusu, kde jsem naopak držela stehna doširoka roztažená snad pět minut... Sem tam jsem tak takhle příjemně překvapila a naladila některého z chlapů, s nimiž jsem během let randila, spala, případně i žila. A jednou mi, pravda, záliba v chození na ostro zase tak moc nepomohla. "Promiň, ale já se prostě necítím na to chodit s holkou, co by si to nejradši rozdala i v opeře.", vysoukal ze sebe ztrápeně v rámci rozchodového rozhovoru jeden můj nesmělý objev, na kterého jsem očividně šla moc hrrr, když jsem se o přestávce představení naší přední scény zbavila titěrných krajkových kalhotek a při následném jednání, jehož sbory jsem si asi neužívala zdaleka tak jako on, nenápadně nasměrovala jeho pohled mezi svá stehna, diskrétně rozevřená tak, aby malé popotažení mých nepříliš dlouhých společenských šatů umožnilo vidět, že jsem se na kulturní zážitek dole hezky oholila... Toho mládence jsem prostě neodhadla. "Přitom já přece nejsem žádná nymfomanka, natož exhibicionistka.", zalkala jsem své kamarádce a vrbě mých milostných selhání Kláře, s níž jsem zklamání z rozchodu šla vypotit do sauny. Tenhle skrytý klenot v srdci Prahy byl paradoxně hned naproti místu, kde mi má malá nestydatost bez kalhotek přinesla smůlu, v budově Nové scény. Po mých slovech se oči všech okolo sedících mužů jako na povel otočily mým směrem. Ať mi žádný chlap nevykládá, že se ve společné sauně nekouká po polo- nebo úplně nahých ženách. Když před chvílí vešla a vzápětí se beze studu na své prostěradlo v rouše Evině usadila štíhlá černovláska s drobnými ňadry, všichni civěli, jak jí skromné, ale roztomilé bábovičky poskočily. Nezdálo se, že by jí to vadilo... "No jo, chlapi, ty nepochopíš. Teď mi jeden řekl, že mám arogantní zadek.", pokrčila Klára rameny a vstala, ovšemže taky úplně odhalená. "Tak ti nevím: může být zadek arogantní? A je to lichotka nebo kritika?", přemýšlela nahlas, zatímco si jela dlaní láskyplně po linii toho svého, hezky kulatého, a na závěr si jeho půlkami, provokativně pevnými, důrazně zatřásla. Oči přítomných pánů opustily skromné vnady útlé černovlásky a putovaly po stejných křivkách jako před pár vteřinami Klářiny prsty. Ono pochopit chlapy zase až tak těžké taky není... a Klára, která se tenkrát nenamáhala halit do prostěradla ani v odpočívárně, neodcházela ze sauny se mnou, ale s vysokým, kudrnatým blonďákem, který ji z mužů, co zaparkovali pohled na její na hrudníku hezky do šíře rozlité čtyřky s tmavými dvorci bradavek, oslovil u baru jako první.

Nevyčítala jsem jí to, pečlivě jsem si vyfénovala vlasy, u vchodu trochu natáhla obouvání kozaček a skončila díky tomu ve výtahu cestou dolů přesně s tím jakoby zardělým klukem, který mi předtím padl do oka i tím, že víc než na Klářin "arogantní zadek" mrkal po očku na ten můj. Byla jsem tenkrát dole vyholená do čárky, a pokaždé, když jsem si jakoby mimoděk projela úzký proužek chloupků prsty, rychle se otočil jinam, aby mi po pár vteřinách zaparkoval pohled právně tam, takže jsem jeho oči cítila na své pipině skoro fyzicky. "Taky to teplo cítíte ještě cestou domů?", usmál se na mě, když se dveře zavřely jen za námi dvěma, přesně jak jsem doufala, a výtah se rozjel. "Cítím. Díky tomu jdu vždycky ze sauny míň oblečená, než do ní.", mrkla jsem šibalsky. "Nemáte čepici.", všiml si. "Ano, čepici taky nemám.", souhlasila jsem a pomalu si popotáhla sukni výš, takže nakonec zjistil, co ještě nemám. Tentokrát se mí díval upřeně mezi nohy bez přestání a já v té póze velkoryse setrvala až do přízemí, čímž jsem do značné míry popřela své předchozí prohlášení, že nejsem žádná exhibicionistka. "Takhle nastydnete. Fénovala jste se vůbec?", prohodil s klidem, který jsem musela v duchu ocenit. "Jste ještě celá mokrá...", doplnil staravě a právě ve chvíli, kdy výtah dosedl do přízemí, mi nataženou rukou přejel nahou pičku. Zlehka, beze spěchu, ale přesto dost důrazně na to, abych ten dotyk cítila jako elektrický výboj. Pak vystoupil. Kdyby někdo dole na výtah čekal, asi by zahlédl, jak si stahuju sukni do společensky přijatelné pozice. Riskla jsem to a nijak nespěchala. Nikdo tam naštěstí nestál, takže jsem zůstala opřená o zadní stěny v provokativní póze z kundičkou stále vystavenou dál, on mě s úsměvem sledoval, dokud se dveře nezavřely, já si za nimi sukni přece jen stáhla a otevřela si, abych vystoupila. "Asi jsem to dnes s tím teplem trochu přehnal, malinko mám halucinace. Zdálo se mi, že nemáte... no, to je jedno. Taky máte po sauně takovou žízeň?", dodal smířlivě, když jsme na vrátnici vraceli návštěvnické karty. Souhlasila jsem, a tak jsme vzápětí zapadli do nedalekého studentského baru, kde jsem ho trápila nenápadným rozevíráním stehen na vysoké stoličce právě tak, aby jen sem tam zahlédl, ale nikdy pořádně neviděl. Chodila jsem do toho baru před pár lety ještě na škole moc ráda, i když teď jsem si připadala maličko stará; málokomu kolem mě bylo výrazněji přes dvacet, zato jsem z toho, že jim chybí nějaká část spodního prádla nebo dokonce jakákoliv, mohla důvodně podezírat řadu děvčat kolem. Nakrátko ostříhanou barmanku s kroužkem v nose jsem podezřívat nemusela, bojovně trčící hroty jejích malých ňader absenci podprsenky přes barový pult přímo křičely, ale obešla se bez ní kupodivu u výrazně obdařenější slečna na vedlejší stoličce, které se pod upnutým žlutým trikem svobodně převalovaly solidní balóny a tmavé terče dvorců odváděly pozornost mého doprovodu, která měla patřit výhradně mému nahému rozkroku. Upíjela jsem dvojku vína, jehož chuť mi připomněla ty míň památné zážitky ze studentských let, a sváděla Tomáše kradmým, ale postupně stále odvážnějším vystavováním své pičky, ve kterém mi cukalo vzrušením, zatímco jsem uvažovala, jestli takhle hra bude mít svou dohru.

"Hele, není to trochu fuj, nechat se ve dvou dnech opíchat dvěma různýma klukama?", pustila se do moralizování drobná, žensky oplácaná blondýnka směrem ke své hubenější kámošce, která si před zrcadlem na dámách obtahovala rty rudou rtěnkou. Mou přítomnost obě naprosto ignorovaly, a tak jsem mohla slyšet i poměrně originální odpověď: "Tak to s Filipem se ani nedá počítat, byla jsem úplně na sračky. Tobě se nikdy nestalo, že někde opilá usneš a probudí tě, jak ti kluk líže pindu?", pokrčila rameny dotázaná. "Když už mi ji tak hezky rozlízal, tak jsem ho nechala, ať mě i ojede, ale myslíš, že jsem si to nějak extra užila? Jakmile skončil, do minuty jsem zas usnula. Jak hadrová panenka. Takže to se fakt nepočítá." "Jo, pěkná panenka.", ušklíbla se prsatá bloncka na kamarádku s hraným znechucením. "Taková šukací panenka, řekla bych." "Závidíš, Maruno, jenom závidíš.", uzavřela její kamarádka, dolíčila se a obě odkráčely, aniž by "starou větev" jako já vůbec zaznamenaly. Vzala jsem tuhle prostořekou konverzaci kamarádek, z nichž minimálně jedna má potíže udržet stehna u sebe, jako znamení, vrátila jsem se k Tomášovi a přiměla ho rychle dopít. Bydlel v Dejvicích, mohla jsem ho tak celou cestu od řeky nahoru v poloprázdné tramvaji svou nahatostí pod sukní znova a znova provokovat, tentokrát ale už s nohama nemilosrdně od sebe pokaždé, když jsme neměli kolem sebe moc lidí. Oplatil mi to tím, že mi ji ve výtahu domu, kde bydlel, tentokrát vykasal sám, a já mu zase připravila perné vteřiny, když jsem si ji níž nestáhla a postála s nahým zadkem a prcinou na osvětleném patře před jeho bytem celou dobu, co hledal klíče. Když je konečně našel a trochu nervózně mě postrčil dovnitř, ošukal mě vzápětí ještě v předsíni, až mě vkleče na hrubém koberci tlačila kolena. Pak jsem se odešla na vratkých nohách osprchovat, neobtěžovala se zavřít dveře koupelny, takže mě celou dobu sledoval a znova mě ojel ve své ložnici, neméně důkladně a opět klečící zezadu. Ráno to udělal do třetice hned po probuzení, a zase tak úžasně, takže jsem ani na vteřinu nepropadla žádnému morálnímu dilematu. "Ty fakt nemáš ty kalhotky ani s sebou?", vyprovázel mě nevěřícným pohledem, když jsem se, natřikrát ošukaná, ještě malátně oblékala k odchodu, a já s chutí a rošťáckým úsměvem zavrtěla hlavou. Dal mi ještě na cestu několik plácnutí přes zadek jako zlobivé holce a já schválně výskala daleko víc, než ten něžný výprask vyžadoval.

O hru na zlobivou holku ale ani tak nešlo. Většinu času byla má pod sukní nebo šaty nahatá kočička prostě mou tajnou osobní radostí, o které nemusel nikdo vědět. Vystřídala jsem postupně několik prací, v nich řadu různých uspokojivě se zlepšujících pozic a postupně už nebyla tou nanynkou z malého města, co neví co a jak. Zvykla jsem si na manažerské porady, prezentace, analýzy, zvykla jsem si i na dlouhé večery u notebooku doma nebo v kanceláři, když asistentky, jakou jsem bývala i já, už se někde jinde věnovaly příjemnějším činnostem. Vysoké pracovní nasazení mi tolik nevadilo, ale vybíralo si svou daň ve vztazích, takže někdy jsem se zdržela v kanceláři i proto, že doma na mě nikdo nečekal, takže proč vstávat od rozdělané práce? Masturbace u mě funguje jako skvělý uvolňovač stresu, takže když jsem byla v půl desáté jedinou "svítící obrazovkou" na patře a čísla se mi už míhala před očima, pustila jsem si na mobilu nějaké pečlivě vybrané, příjemné porno, do sluchátek vzdechy jeho protagonistů, zaklonila se v patřičně ergonomické židli, na níž jsem měla ze své manažerské pozice nárok, a vyhrnula sukni kostýmku, pod kterým se většinou nad samodržícími punčochami nahá stehna potkávala ve stejně nahém rozkroku, kam jsem si s chutí vtiskla dlaň a příjemně si to udělala. Když jsem pak, nabuzená novou energií, dorazila pracovní úkol, někdy jsem se coby pilná holka odměnila tím, že jsem si to před odchodem udělala ještě jednou. Mám to zkrátka tak, že chuť pohrát si s mou nadrženou myšičkou mě přepadá často. Dokonce asi čím mám pracovně nebo osobně náročnější období, tím větší chuť mám si mrskat frndu. A tak jsem si po dlouhém pracovním večeru s chutí dopřávala ještě druhé číslo, často na stojáka u svého stolu, se sukní vykasanou do pasu a rukou prudce kmitající mezi stehny.

A právě tak jsem byla zachycena i na té fotografii, na níž jsem už dobrých pět minut nevěřícně zírala na monitoru počítače. Zezadu, v mírném předklonu, ale s nahatou zadnicí, jak jsem si vepředu rukou zřejmě zpracovávala nahou prcinu. Do tváře mi vidět nebylo, ale podle oblečení, účesu a na pozadí zachyceného pracovního stolu naprosto nebylo pochyb, že jsem to já. A s parádně odhalenou prdelí. I v téhle situaci mi s krátkým pocitem uspokojení blesklo hlavou, že na pětatřicítku mám zadek pořád výstavní; jóga, běhání a fitko udělaly své. Pak jsem se rychle v myšlenkách vrátila k tomu hlavnímu: někdo mě při mé tajné slastné chvilce vyfotil, jak si to ve své kanceláři dělám. Fotka přišla emailem s firemní koncovkou, který ale identitu odesilatele částí před zavináčem nijak neupřesňoval. A ani stručný doprovodný text neodhaloval víc. 'Děláte si to v práci, paní inženýrko?' neznělo ani jako pokus o vydírání, aspoň prozatím. Vstala jsem, obešla stůl a pokoušela se odhadnout, odkud mě dotyčný mohl načapat. Dobře jsem věděla, kam se dívají čočky bezpečnostních kamer, ty jsem si omrkla už dávno, hned jak mě poprvé přepadla touha využít toho, že jsem poslední v kanceláři, k pohrání si s mušličkou. Nejpravděpodobněji se jevilo místo naproti mému stolu, kde dotyčnému divákovi poskytl zřejmě úkryt náš košatý fíkus, co ho holky asistentky tak hýčkají. Vzdálenost seděla, i když si mě mohl přiblížit zoomem, ale seděl i úhel. Tady asi stál a díval se, jak si to dělám... Netušila jsem, co z toho bude, ani kdo je ten dotyčný zřejmě náhodný a neplánovaný voyer. Byla jsem si jistá, že teď v celém našem komplexu na tomhle patře jsem zase sama, ale to jsem si byla i před pár dny, kdy tahle fotka vznikla. Co teď? Vrátila jsem se k počítači, chvíli si četla těch pár slovíček na monitoru, a pak ve mně zvítězila ta zlobivá holka, takže jsem s lehkým srdcem odepsala: 'Ano, když mám dlouhý a těžký den, ráda si to v práci dělám.' No bóže, tohle mě v mé pozici snad neohrozí. Spíš mi vrtalo hlavou, kdo je ten dotyčný, co mou tajnou metodu uvolňování pracovní únavy a stresu objevil. Nebo dotyčná? Okruh lidí, co mají do našich kanceláří večer přístup, není zase tak široký, dumala jsem a potlačovala skrytou touhu, která mi na pozadí myšlenek už nějakou chvíli hlodala. Marně. Znala jsem sama sebe dobře a věděla jsem, jak tohle dopadne. Za chvíli jsem už seděla ve své židli pohodlně opřená, stehna od sebe, a přejížděla si prsty rozevřené závojíčky své kundičky. V náhlém rozmaru jsem se dole oholila do trojúhelníku, takže pod pupíkem se mi kudrnatily hnědé chloupky, pod nimiž se klenul dohladka vyholený pahorek, jehož laskání bylo díky tomu ještě slastnější. Pomalu jsem si po něm přejížděla, prsty si ji jemně, ale postupně doširoka rozevírala, než jsem konečně do vlhce lačnící dírky náhle ponořila první prst. Projela mnou prudká vlna slasti, až jsem nahlas vyjekla. Pak jsem v náhlém vzdorovitém gestu vstala, vyhrnula si sukni ještě výš, trochu se rozkročila a začala si nahou frndu prudce projíždět postupně dvěma a nakonec třemi prsty. Vlhce to mlaskalo do ticha prázdné kanceláře, než to přehlušily mé slastné vzdechy a stále hlasitější sténání, jak jsem si šoustala mokrou píču, až ji sevřel silný orgasmus. Kousla jsem se do rtu, abych nekřičela, ale prstila jsem si ji dál, takže vlny slasti, zalévající můj podbřišek, se po chvíli začaly znovu stupňovat a po prvním vrcholku jsem záhy dosáhla i druhý. To už jsem si musela dát před pusu dlaň a dusit jí své slastné sténání, se kterým jsem prožívala dva orgasmy krátce po sobě.

Ještě když jsem nastupovala s notebookem pod paží o chvíli později do výtahu, cítila jsem, jak mi to stéká pod sukní po nahých stehnech...