Příběh z Pálavy (10.)

Když Romanovou Audi zaskřípal pod koly štěrk cesty, snažil jsem se neslyšet v tom protivném zvuku nic osudového. Takových odjezdů bylo a bude... Přesto jsem byl rád, že mi potenciálně smutnou scénu rozveselily Adamovy grimasy za okýnkem, v samém záhybu cesty mi navíc nadšeně zamával. "Nejste doufám smutnej, že ne?", zjevila se s tradičně skvělým načasováním Iveta. "A proč bych měl být? Maximálně malinko žárlím. No pardon, ale to jste ho musela objímat?!? Víte, kolik mu je?", zamračil jsem se v předstíraném rozhořčení. "Šmankote, Vy jste ale trapnej! Vím moc dobře, kolik mu je, sám jste mi to diktoval. Milý, mladý kluk. Trochu nesmělý, ještě není zvyklý holku pořádně chytit, hihi. A Vy opravdu nemusíte žárlit. Nerada to připomínám, ale kdo měl dnes ráno mé miniaturní ženské tvary v ruce, Vy nebo mladej, aha?", dala si zase bojovně ruce v bok. "Tak když to připomínáte nerada,..." "Přece neřeknu, že ráda, to byste byl teprve nafrněnej! Ale dejme tomu, že se mi to nepříčilo. Dejme tomu, že Vy už holku tak nějak chytit umíte.", zahihňala se zase jako školačka. "Tak, nebo onak, Váš syn je fajn, a Vy jste trouba!", uzavřela a malá prsa pod tílkem se jí zase tak hezky zatřásla. "Nemyslete si, že nevím, jak jste ho navedla říkat mi 'starouši'!", křikl jsem za ní na odchodu a rozhodl se namísto smutnění po odjezdu Adama - opravdu jsem na to jeho překvapené objetí na rozloučenou s tou amazonkou Ivetou žárlil? - využít další slunečný den k výletu, který mi předtím vlastně docela hezky naplánovala.

Cestu před kopec a pak dolů k Mikulovu jsem znal tak důvěrně, že jsem se zase mohl v klidu kochat scenérií městečka pod Svatým kopečkem, která se mi asi nikdy neomrzí. Aniž bych se chtěl oddávat dalšímu kolečku nostalgie, vybavil jsem si ten tajně strávený týden, kdy jsem tu prochodil každý kout. Ulrike měla přes den napilno ve svém fotokrámku, kam tenkrát letní návštěvníci doby předdigitální chodili v daleko hojnějším počtu. Využíval jsem volného času, kdy ostré denní světlo nepřálo focení, k průzkumu křivolakých uliček a zákoutí Mikulova, se kterým jsem se po týdnu, stráveném na nalezišti za Pálavskými vrchy, teprve seznamoval. Mým výpravám dodávalo na pikantnosti malé, ale přesto existující riziko, že potkám někoho z archeologického týmu, i když sem z Pavlova zajížděli Hančini kolegové jen zřídka. A skutečně, za celou dobu svého pobytu na zapřenou jsem jen jednou zahlédl na opačném konci náměstí Broňu, která mi před pár dny nabídla tak nezištně svoje slovansky plné ženské půvaby při focení u jeskyně Na Turoldu; naštěstí si mě na tu dálku nevšimla. Několikrát za den jsem se zastavil za Ulrike a vykouzlil jí na tvář široký úsměv, co jí tak moc slušel, nějakou malou pitomostí jako koláčem nebo kytkou, naškubanou pod Kozím hrádkem, a těšil se na večer, až otočí cedulku na dveřích a zamkne krám. O městě věděla spoustu věcí, z návrší nad ním mi pak v měkkém večerním světle ukazovala zdejší pamětihodnosti. Už první večer si samozřejmě všimla, že spíš než skvosty dietrichsteinského stavitelství po očku obdivuju dvě klenuté, neopálené polokoule v jejím výstřihu, nezdála se tím ale nijak pohoršena. Jak jsem jí ovinul ruku kolem pasu, v mírném předklonu přes zábradlí vyhlídky mi shora opřela prsa o předloktí a já prsty nenápadně bojoval o každý centimetr nahé kůže pod látkou trička, kam jsem jí nenápadně vklouzl. Když jsem dosáhl až na pružnou hmotu jejích koziček, naplno jsem využil toho, že si ten den oblékla jednoduchou natahovací podprsenku, a zespodu je nechal oddálením její látky vyklouznout, takže mi přistály v nastavených dlaních. Kupodivu se ve svém výkladu o historii mikulovského zámku, který panoramatu dominoval, poprvé zajíkla až ve chvíli, kdy jsem prsty už po několikáté přešel dokola po hrbolatých a vzrušením se vrásnících dvorcích kolem bradavek, které se rychle vztyčily a kladly mým prstům příjemný odpor, když jsem je začal přejíždět a tisknout. Protože se všechno to, co se na veřejnosti provozovat nehodí, zatím odehrávalo cudně skryto pod tričkem Ulrike, obrácené směrem k městu, nebudili jsme žádné pohoršení, i když kousek dál si romantický výhled užívalo ještě několik párů. Postupně se mi ale povedlo citlivé cecíky své průvodkyně mikulovskou historií vydráždit tak, že na každý další dotyk reagovala zachvěním a tichým vzdechem, a když jsem palci zkusmo jemně zatlačil naběhlé bradavky do prsou, slabě zasténala a zvrátila mi hlavu na rameno. "Jestli ... nepřestaneš, tak ... dokážu se ... udělat přes ... bra da vky...yyy...!", snažila se procedit přes rty, jinak pevně sevřené, aby zabránila svým vzdechům, zatímco já se po téhle informaci na jejích kozách prsty pochopitelně činil o to víc. S postupujícím soumrakem se vyhlídka postupně vylidňovala, což bylo naše štěstí; mé ruce pod tričkem Ulrike byly vzhledem k energickému hnětení jejích vydrážděných cecků už sotva k přehlédnutí. "Uuuu....joo, jo...ja ja jaj....uuuuu!", sténala tiše, jak jsem jí protahoval kozy za vzrušené vrcholky směrem dolů, a když jsem pak stiskl jejich hroty pevně mezi prsty a začal jí prsy potřásat, přitiskla si dlaň na pusu a skutečně se roztřásla v náporu nastupujícího orgasmu. Ještě jsem v laskání jejích převalujících se koz přidal, takže s rukou marně tlumeným, skoro naříkavým sténáním prožívala slastnou agónii dlouhé vteřiny, než si mi, jakoby hadrová, zhroutila do náručí.

"Promiň, nerozuměl jsem ti: říkala jsi 'ja ja ja' nebo nějaké 'jaa jaa jaaj'?", dobíral jsem si ji, i když jinak byla její čeština až znepokojivě bezchybná. Chvíli ještě vyčerpaně oddychovala, jako by právě doběhla těžký závod, a pak se, celá zrůžovělá prožitou rozkoší, pobaveně ušklíbla. "Sama ti nevím, úplně jsi mě oblbnul." Do města jsme se namísto strmého sestupu podél křížových zastavení vrátili mírnější oklikou přes hájek na severním úbočí Svatého kopečku, kde panoval příjemný chládek a šero. Těšil jsem se, až sejdeme do města a dáme si někde dvě deci dobrého vína a dobrou večeři, ale Ulrike nespěchala. Odbočila z hlavní cesty na malou pěšinu, chvíli mě po ní vedla hloub do lesa, a když jsme byli právě tak daleko, aby na nás od zelené turistické značky už nebylo vidět, u padlého buku zastavila, zády ke mně si beze slova vykasala sukni a jedním ladným pohybem si sáhla kalhotky až ke kotníkům. Vystoupila z nich, sebrala je a bez koukání je hodila přes rameno za sebe. Zůstala pak v předklonu ve výmluvně zvoucí pozici, opřená o kmen ležícího stromu; podle sotva zvadlých listů musel padnout při bouřce před pár dny. Zachytil jsem kalhotky ještě v letu, a jak jsem je stiskl v dlani, samolibě jsem se zaradoval z toho, že jsou vlhké - doslova hmatatelný výsledek mého předchozího laskání jejích prsou. Ulrike se stále neotočila ani nepromluvila, ale po chvíli si sukni vyhrnula po stehnech až nad kulaté půlky svého hezkého zadku, neopálené a v přítmí večerního lesa svítící světlým obrysem plavkových kalhotek. Díky němu ještě víc vynikl tmavý stín pod nimi; dole se navzdory tehdejšímu trendu nijak neupravovala. Mimoděk jsem si její mokré kalhotky přitiskl k tváři, vnímal vůni vzrušeného ženského klínu, která z nich sálala, a rychle si rozepnul kalhoty. Ulrike se mezitím rozkročila, ještě trochu víc se předklonila, aby si zepředu dosáhla pod břichem mezi nohy, kde se začala krouživými pohyby hladit po frndě, kterou si mezi vlhce zplihlými chloupky přede mnou viditelně roztahovala. Rychle jsem si rukou přivedl čurák k erekci, k čemuž moc nepotřeboval, přistoupil zezadu k ní a přitiskl odhalený žalud na její prsty. Rozevřela je a udělala mu místo, aby mohl zatlačit na roztažený a horce vlhký poševní vchod, přes který vzápětí bez odporu pronikl a já přirazil do mokré a vydrážděné prciny, až to mlasklo. Chtivě jsem sevřel rukama polokoule té pěkné zadnice a začal Ulrike mrdat ochotně nastavovanou kundu, která se mému čuráku rychle roztáhla a sevřela ho horkým objetím. "Hmmm.... ja...ja...jaaaaj!", sténala tiše, a i když se tentokrát nekrotila tak jako předtím s mýma rukama na kozách, ale kostelíkem svatého Šebestiána v zádech, zase jsem nedokázal poznat, jestli jen neartikulovaně vzdychá, nebo ve chvílích rozkoše přechází do němčiny, jakou jsem znal z osmdesátkových erotických filmů, chytaných v době mé puberty tajně na rodinném satelitu. Herečky v nich měly mimochodem bez výjimky stejně nevyholené, kudrnatě chlupaté klíny, jako Ulrike... Venku v přírodě jsem si předchozí týden užil několikrát s Hankou, než se nám povedlo získat separé dvoulůžák a mohli jsme se oddávat milování v soukromí, a jak jsem zatínal prsty do půlek proti mým přírazům vycházejícího zadku Ulrike čím dál křečovitěji, přepadly mě malinko výčitky, že kulisa toho podvečerního koncertu v korunách nad námi mi opravdu zní jako ten první večer po mém příjezdu, když jsme si s Hankou vyšli na vyhlídku nad Pavlov. Asi jsou na obou stranách Pálavy stejní ptáci... Ulrike si začala rukou, kterou se po mém vniknutí do její mokré pipiny chvíli věnovala kozám, vysvobozeným znovu zespodu z natahovací podprsenky a v předklonu se natřásajícím v rytmu našeho šoustání, zepředu divoce třít na pahorku, čímž si spolu s mým snaživým pérem ve své pičce brzy dopomohla k dalšímu orgasmu, jehož stahy jsem na svém klacku zřetelně pociťoval. Neměl jsem čas zkoumat, v jakém jazyce úlevně sténá během vyvrcholení, protože jsem sám měl co dělat, abych svým výstřikem nezadělal na česko-rakouské mimi (moc dobře jsem si pamatoval přerývané "Do ... mě ... ne!" z toho dne, kdy jsem vystoupil z autobusu na Brno mnohem dřív...). "Víš, co je divný?", nadhodila o půl hodiny Ulrike, které se z tváře pořád ještě úplně nevytratila zardělost, u láhve vína z malého, bezmála garážového vinařství hned pod kopcem. "Tohle mi vůbec není podobný. Tohle já nikdy nedělám. Teda jako dělám to... to jo, ale nikdy takhle a s někým, koho sotva znám." "Musíš ale uznat, že se poznáváme docela důkladně a čím dál líp.", zazubil jsem se. "Hm, to rozhodně. Asi se mi v kraji předků ozývá krev rodu. Rakouský selky byly určitě děsný rajdy.", blýskla se Ulrike neučebnicovou slovní zásobou, ne poprvé. Když jsme se ještě později toho večera nazí objímali spíš malátně a něžně v její posteli, zašeptala mi ještě před usnutím do ucha, že není pro slušnou holku špatný být pro jednou na týden rajdou. Pak se jí nahé prso pod mou dlaní začalo pravidelně zvedat a klesat, jak usnula, a já v duchu namísto oveček počítal dny, které mi z toho týdne ještě zbývají.

Iveta měla s tím výletem k soutoku vlastně moc dobrý nápad. Není zdravé oddávat se pořád vzpomínkám, zvlášť v den, kdy díky Adamově odjezdu na mě melancholie číhá za každým rohem, a tak jsem tentokrát s chutí nechal známá nádražíčka za sebou a vystoupil až v Břeclavi, kterou jsem do té doby znal jen jako stanici na vídeňské trati, kde mi jednou, když nám s kamarády cestou za objevováním dědictví českých služtiček v rakouské metropoli došlo už za Brnem pivo a ti pitomci mi tvrdili, že máme v Břeclavi pět minut, málem ujel vlak... Výjezd z města po cykloznačce průmyslovou zónou nebyl nic moc, ale brzy jsem se napojil na cestu podél Dyje a po chvíli mi vyhídku vylepšila i trojice žen na druhém břehu, které se slunily na travnatém paloučku všechny tři odvážně bez horního dílu. Když jsem zastavil, abych se pokochal jejich velikostně i tvarově různými poprsími, černovláska nalevo mi ironicky zamávala, až se jí přírodní trojky na hrudníku hezky rozvlnily. Měla prsa z celé trojice největší, takže o to pěknější pohled to byl... U zámku Pohansko jsem si odepřel prohlídku podzemnice z doby Velké Moravy, abych předjel početnou rodinnou skupinu, ale v okýnku občerstvení na zámečku Lány seděla vyložená tak hezká slečna, že tady jsem zastávce s možností dát si kofolu a okukovat její hezky špičaté dívčí kozičky pod upnutým tílkem neodolal. Děvčeti bylo nějakých náct, zřejmě si tu odbývala letní brigádu a mé pohledy na svá malá ňadra očividně bez podprsenky sice strpěla, ale okázale ignorovala. Kdybych si chtěl užít podobně svěžích, drobných půvabů, spíš než u takové mladé holky mám šanci u dospělačky, které příroda na hrudníku moc nepopřála, napadlo mě, když ani na jednu kofču solidní dýško mi nevysloužilo aspoň úsměv, a se vzpomínkou na právě takhle stavěnou Ivetu a mé ranní letmé seznámení s jejími skromnými tvary jsem lužním lesem uháněl dál. Obhlížení dívčích půvabů ovšem smazalo náskok před cyklorodinkou - když jsem dorazil na trojmezí, už okupovala celý plácek u soutoku Dyje a Moravy. Smířil jsem se s posezením kousek dál a opřený o několik klád schroupal skromnou svačinu. Zřejmě jsem díky zelenému triku dobře splynul s okolím, protože když se po chvíli od své skupiny odpojila korpulentní brunetka a zašla za stromy, aby jim byla z dohledu, vůbec si mě nevšimla, takže si vzápětí jen kousek ode mě beze studu přetáhla přes hlavu cyklodres a po něm i sportovní podprsenku, z níž vyvalila těžké, neopálené prsy s modrými žilkami, sbíhajícími se k širokým koláčům dvorců přes celé jejich vrcholky, z jejichž středů se zvedaly masité bradavky jako dva růžové špunty. Objemná prsiska se jí pak smáčknutá opírala o kulaté bříško, jak se od pasu nahoru nahá přehrabovala v malém cyklobatůžku, než našla další, zřejmě líp sedící podprsenku, do níž si s námahou své baculaté kozeny napěchovala a přetáhla přes ně znovu pestrý cyklodres. Vstala, rukama si ještě dudy srovnala v košíčcích, a v ten okamžik si mě všimla. Rozpačitě jsme se na sebe usmáli. "Copak, neseděla?", nadhodil jsem. "Hm, neseděla. Koupila jsem si novou, ale v obchodě to člověk tak nevyzkouší, no...", pokrčila rameny, ještě jednou se usmála a vrátila se ke zbytku výpravy. Chvíli jsem si v duchu její maminovské ceciny srovnával s poupátky děvčete z lánského zámečku, přemítal o tom, jak velmi různorodé mohou ženské vnady být a jak moc mám v tomhle ohledu nevyhraněný vkus, protože mě vzrušily ty i ty. Pak jsem se radši zvedl a vyrazil hraniční cyklostezkou podél další linie předválečného opevnění směrem na Valtice. Mezi majestátními starými duby kroužila hejna čápů, tolik jsem jich na jednom místě už dlouho neviděl.

Když jsem Ivetě večer o svém výletu referoval (část s ceckatou maminou, jejíž výměny podprsenek jsem byl nečekaným svědkem, jsem ovšem vynechal...), byla nadšená jak tím, že jsem na ni s výběrem cíle dal, tak líčením krajiny na hranici. "Páni, takových čápů... Sem zaletí málokdy, a to jsme Čapí hnízdo. A já čekám a čekám...", prohodila zadumaně, takže mi se vzpomínkou na naši nedávnou ranní rozmluvu o zakládání rodiny nechala dost prostoru k úvahám nad tím, jak to myslí. Dal jsem si sprchu, a zrovna když jsem přemýšlel, do kterého ze zdejších sklípků se večer vydám, protože jsem po pěti dnech s Adamem nechtěl večer zůstat v apartmánu sám, ozvalo se zaklepání na dveře. "Myslela jsem, že by se mohly hodit.", cinkla Iveta lahví o láhev, když jsem otevřel. "Normálně je dáváme jako pozornost jen na přivítanou, ale nechci, abyste byl dneska smutnej, když je mladý fuč." "Jestli vypiju obě sám, budu smutný určitě. Musíte mi pomoct. Navíc pořád nevím, kde má čáp hledat tu žabku.", ujal jsem se láhví a přiložil je k sobě tak, aby se jmenovaná zvířata na sebe z vinět zase dívala, jak to autor rafinovaně vymyslel. "Připouštím, že byste dnes neměl pít sám, jsme ochotna se obětovat, ale hledání žabičky si neslibujte. Ta je dobře schovaná!", rozesmála se Iveta. "Třeba Vás obměkčí malý dárek. Nosím to v kapse už pár dní.", pokusil jsem se jí uplatit a vytáhl náušnice, které jsem koupil při našem výletu s Adamem do pavlovského archeoparku. "No to snad nemyslíte vážně?!?", dala si Iveta svým typickým způsobem ruce bojovně v bok. "Pardon, ale neříkala jsem, že na tuhle kozatici jsem přímo alergická, protože na ni i napříč staletími beznadějně žárlím?! Ne, ženskou s mlíkárnami až do pasu si rozhodně do uší nedám!", zavrtěla rezolutně hlavou, až se jí ňadra, velikostí opravdu nesrovnatelná s prsatým idolem pravěkého ženství, zase hezky zatřásla. "Nebuďte dětinská, Iveto. Věstonická Venuše tenhle kraj proslavila víc než víno. A nemusíte si je dávat nakonec zrovna do uší, no ne?" "Na mou duši nechápu, kam jinam bych si ty dvě kojné měla zavěsit.", odsekla pobaveně, ruce stále vzdorně v bok. "Myslel jsem , že jste děvče s fantazií. Dovolíte?", zariskoval jsem a pomalu jí vyhrnul tílko, dokud nevykoukly dva růžové zobáčky na vrcholcích maličkých ňader. Když jsem se nesetkal s odporem a Iveta setrvávala nehnutě ve stejné póze, lehce jsem obě odhalené bradavky několikrát přejel, a když se stejně jako ráno rychle vztyčily a ztuhly, opatrně jsem na ně jako na dva růžové věšáčky zavěsil náušnice s prehistorickou prsaticí a jemně stiskl kovové drátky, aby držely. Iveta, stejně jako ráno, sebou při té manipulaci několikrát trhla, jak jí citlivými bradavkami projela vlna vzrušení, ale jinak nedala na sobě nic znát a po celou dobu, co jsem jí ty zvláštní ozdoby na malá prsa umisťoval, to nijak nekomentovala. "Hmm...máte zajímavé nápady, na Vás si slušná holka musí dát pozor.", zamumlala jakoby pro sebe sebe, když jsem skončil, a šla na stůl postavit skleničky. Když se pak posadila a nechala mě oběma nám nalít z první láhve, neudělala sebemenší pokus své ozdobené kozičky zahalit. Strávila s nimi takhle obnaženými celý zbytek večera, během kterého jí ani jedna z Venuší z bradavky nespadla. A když už je o tom řeč, je třeba dodat, že měla vlastě prsa nahá až do rána. To už ty zvláštní ozdobičky její hrudník přece jen opustily, protože vývojem událostí byla k už známému čápovi nalezena, odhalena a všech tajností zbavena i vytetovaná žabička...

Ten malý vtip autora vinět mě bavit nepřestal a obě láhve jsem si odvezl z Pálavy na památku, třebaže už prázdné. Postavil jsem si je v obýváku na poličku a sem tam se pohledem na žabku, vzhlížející k čápovi, sám pro sebe chvilku bavil. Zvlášť když se léto přes příjemný podzim přehouplo do zimy, přišla taková hřejivá vzpomínka vhod. Ten den jsem navíc vedle láhví postavil pohled od Adama, který psal z lyžáku, a i přes tradiční stručnost smskové generace mi udělal radost. "Tak jak se má můj milý nevlastní synek?", glosovala to Iveta, když vešla do obýváku, od léta ještě hezčí a o šest měsíců těhotnější. "Píše, že nemůže přestat myslet na svou zbouchnutou macechu.", ušklíbl jsem se. "Přiznej se, starouši, že tě ten můj naprcanej pupek vzrušuje.", vrátila mi s pohotovostní jí vlastní ušklíbnutí a svými zakulacenými křivkami povážlivě zvednutou košilku si ještě výš vykasala, takže odhalila naplno své kulaté těhotenské bříško. "To nebudu komentovat, ale koukám, že si přes ten buben už nevidíš dolů. Máš tam pěkný roští.", vrátil jsem jí jízlivost a letmo načechral prsty jemné chloupky, kudrnatící se Ivetě pod bříškem. "A to ty nerad, co? Když jsi mě v létě prznil, měla jsem lasturku jako holčička. Teď abys svou naprcanou holčičku hladil přes bobříka." "Myslel jsem, že nechceš hladit přes bobříka, ale namazat kvůli striím. Jsem ti ale jako pozorný gentleman k dispozici na cokoliv.", nabídl jsem se ochotně; byla totiž pravda, že mě "jiný stav" mé mladé partnerky opravdu docela silně vzrušoval, takže když mi Iveta s blahosklonným výrazem podala krém proti striím a já jí ho začal roztírat dokola po kulatém pupíku, v mžiku jsem měl parádní erekci a jen s vypětím všech sil bojoval s nutkáním zajet jí rukou pod něj a promnout mezi prsty její sice chlupatou, ale o to lákavější prcinu. Bylo očividné, že Iveta ve skutečnosti stála právě o to: během mé péče o její bříško přede mnou ochotně roztahovala stehna a vystavovala mi ji, a i když jsem tomu odolal, tvářila se zklamaně. "Tak ještě prsíčka? Vidím, že máš i svůj tradiční prsní olej." "Mám, a jsem svolná nechat tě pečovat i o ně, ale mám dvě podmínky: přestaneš dělat pitomé vtipy na to, z čeho se lisuje prsní olej, a přestaneš jim říkat prsíčka, protože pokud sis nevšiml, jak jsi mě zbouchl, mám aspoň konečně kozy jako dospělá ženská a ne jako třináctiletá dorostenka!" To byla částečně pravda: jak se Ivetě postupně zakulacovalo bříško, zvětšoval se jí i horní objem, takže teď se jí o něj opíraly docela slušně plné dvojky a těhotenstvím ztmavlé dvorce bradavek se rozšířily přes celé jejich vrcholky. "No nevím, jaké spolužačky jsi měla ty, ale já si moc dobře pamatuju, že kamarádka Táňa měla ve třinácti dudy už větší, dala mi ostatně na škole v přírodě párkrát sáhnout.", neodpustil jsem si další narážku, ale to už jsem znovu se mračící Ivetě rozvazoval šňůrku na výstřihu těhotenské košilky, takže její prsa jako dvě homole vyklouzla nahá ven.

"Hmmm...nešetři...", zavrněla Iveta, když jsem obě kozičky důrazně promnul, vetřel do nich olejíček a začal prsty tisknout rychle nabíhající hroty cecíků. "Nemám šetřit olejem nebo nemám šetřit ta tvá poupátka?", zatvářil jsem se nevinně, i když jsem zároveň bojoval s touhou rozepnout si kalhoty, protože beznadějně ztopořený čurák mě už tlačil. "Obo...jí...", vydechla vzrušeně, když jsem jednu z tuhých bradavek prsty jemně, ale důrazně vmáčkl do prsa. "Chceš je zase ozdobit?", navrhl jsem; od toho večera, kdy zavěšení náušnic na Ivetiny bradavky odstartovalo, co už předtím viselo ve vzduchu, se z umisťování ať už Venuší, nebo svorek a klipsů, diskrétně zakoupených v jednom krámku s hračkami pro dospělé, stalo oblíbenou a častou součástí naší milostné předehry. "Hmmm, chci... a nechceš ochutnat?", vzdychla a podepřela si dlaní pravé prso. "Mám... už pár dní...", mrkla na mě a prsty si stiskla jeho vrcholek. Na bradavce se po chvíli objevila bílá kapka. "Pojď...cucej...zatím je jenom pro tebe...uuuuu...joooo...to je...nádhera...cítím to sání až .... dole ...", vzdychala čím dál přerývaněji, když jsem se jí okamžitě přisál k prsu a začal silně cucat, zatímco jsem si zbrkle rozepínal kalhoty. Iveta mi hmátla po čuráku, jen co z nich vystřelil, rukou mi ho několikrát pohonila, přestože už víc trčet nemohl, pak mě rukou přiměla lehnout si na záda a vyhoupla se nade mě. "Neboj, dostaneš...mám v obou...", odstrčila jemně mé ruce, když jsem se pokusil přitáhnout si zpátky k puse její prsa, jedno celé lesklé od mého cucání. Jednou rukou chytila mé trčící péro u kořene a nasměrovala si ho mezi pysky své prciny, které si druhou rukou roztáhla. Když ucítila můj žalud na své dírce, dosedla, až jsem jí vjel po koule do štěrbiny. Chvíli se na mém čuráku jen lehce pohupovala boky, ale když se jí pipina roztáhla kolem něj, začala důrazněji přirážet, a konečně se sklonila níž, takže jsem se mohl zmocnit její kozy. "Jo....jooooo....cucej! Pořádně mi...ty dudlíky...vycucej....", sténala, a zatímco se mi narážela mokrou píčou na čurák, přistrkovala mi rukou své kozy k puse. "Jooo....vystříkej mi ji...stříkej....už budu!", křičela na prahu orgasmu, zatímco já ten svůj s námahou oddaloval a zatínal prsty do její kulatého zadečku. "Tahle mě... mrdej...až do porodu...!", vydechla mi do ucha vyčerpaně, když se konečně po přívalu rozkoše, kterou mi zmáčela z kundy celé břicho, stulila vedla mě. "Můžeš mi taky vyfotit podobnou siluetu.", dodala, když si všimla, že se dívám na velkou fotografii na protější stěně. "Křivky na to teď mám parádní.", pohladila se se smíchem po bříšku nahoru na prsa, zatímco já se musel v duchu pousmát, protože ta pro Ivetu anonymní ženská silueta na fotografii, nebo spíš jen její stín, promítnutý na stěnu, byla vlastně Ulrike, kterou jsem takhle vyfotil toho rána, kdy jsem před lety od ní odjížděl. Že by se pomyslný mikulovský kruh uzavřel?