Školní rok, druhé pololetí (3.)

"To je stejně hustý, že tu děláte barmana, pane profesore.", vyjádřila se pro ni typicky přímočaře Andrea, pak ale namísto obdivného nasadila skeptický výraz. "A smí vůbec učitelé pracovat v barech? Není na to nějaká vyhláška? Jako kažení mládeže nebo tak?" Přiměl jsem se neodseknout, že především existuje jasný právní předpis, podle kterého by tu správně měla srkat maximálně Kofolu, a odolal jsem i touze formulovat nahlas pochyby, jestli se dá nějak výrazněji mravně zkazit slečna, které kůzlata div neprorvou látku tílka, pod nímž jsou víc než očividně bez podprsenky. "Kdepak, nic takového, mně můžete věřit.", chlácholil jsem ji a v duchu si říkal, proč mě na mém novém pracovišti musela ze studenstva, které jsem na nedalekém gymnáziu učil, objevit právě tahle drbnička. "No jen aby, jen aby! Jak jste nám furt opakoval to o té pochodni lidství, tak to samý jsem tuhle slyšela říkat Macháčka v Nestydovi. Teda, půjčovat si filmový hlášky...", zvedla septimánka pohoršeně oči v sloup. "Teď mi ale křivdíte, Andreo, ten dialog jsem psal Jiřímu já.", zkusil jsem tu nejprůhlednější výmluvu. "Jů, Vy píšete filmový scénáře? Macháčkovi? A znáte se třeba s Trojanem? Nebo Bartoškou?!?", vykulila oči s výrazem bezmezné důvěry. Skromně jsem pokrčil rameny a dopřál si několik dalších mrknutí na její svěží dívčí tvary, pružně se pohupující v jejím výstřihu při každém pohybu. "Teda teda! Takhle lhát důvěřivým studentkám? Není na to nějaká vyhláška, pane profesore?", neodpustila si Lůca ironický komentář, když se vlasy i intelektem velmi blonďatá Andrea po chvíli rozloučila. "A pokud ne na tohle, tak na tak okatý civění jí na prsa určitě.", dodala jedovatě. "Daleko radši než poupata té dívenky bych obdivoval tvé vyspělé vnady, ale tu šanci jsem zatím nedostal.", pokrčil jsem rameny a bezelstně očima svlékal svou kolegyni na směně. "Přitom se všude píše, jak moderní žena se obejde bez podprsenky." "Být mi tolik, co jí, bála bych se s tebou sama v místnosti.", zamračila se Lůca a nervózně si pohledem sjela dekolt, z něhož jí vykukovaly krajkové okraje košíčků. "Takhle se nebojíš?" "Bojím se pokaždé, když spolu jdeme do skladu. Už na schodech cítím, že mi čumíš nonstop na prdel a dole trnu, že mě ohneš o první polici a pomoci se nedovolám." "Panečku, tak sugestivní popis... To zní jako odžitá zkušenost nebo tajná fantazie." "To nebudu komentovat, s tebou každopádně zatím jen trnu." "To už jsi říkala, dokonce že trneš dole. A je to takové to příjemné trnutí, jako kdy už se konečně rozhoupám?" "Se rozhoupej a uvidíš, jestli dostaneš facku nebo...ne.", mrkla na mě a šla vzít objednávku ke stolečku, kde se usadil host z nejváženějších: naše ředitelka Valérie. Když si mě všimla, její přísný výraz přešel v široký úsměv a trochu ostýchavé mi, Lůce za zády, zamávala.

Mám to u paní šéfové dobré, pomyslel jsem si spokojeně. Přitom nás svedla před pár týdny znovu dohromady úplná náhoda. "Michale, jsi to ... ty?", vysoukala ze sebe elegantní bruneta, do které jsem předtím málem vrazil, jak jsem si nesl od baru pití. S několika kolegy jsme vyrazili na představení jednoho z ročníků DAMU, kde studovala naše absolventka, a následnou party v nedalekém klubu. "Valérie? Páni, to už je let... ale sekne ti to pořád stejně.", zalichotil jsem, sám potěšený tím, že si mě pamatuje. Znali jsme se z fakulty, když jsem studoval a Valérie ... no, nebylo vlastně úplně jednoznačné, jakou funkci měla, protože krom pár seminářů už tenkrát působila hlavně jako produkční jakéhosi nového kulturního centra a poznali jsme se spíš přes večírky než z výuky. S elegantní ženskou o pár let starší, s pěknou figurou a nepřehlédnutelným poprsím jsem jednu dobu hrozně chtěl něco mít. To mě řadilo do dlouhého zástupu ctitelů, takže nebylo divu, že se na mě nedostalo. Vybavil se mi aspoň jeden příjemný vedlejší dopad; když jsem jednoho rozjetého večera zase očima hltal Valérii, jak coby jedna z královen večírku tančí, až se jí pod halenkou prsa i v podprsence hází sem a tam, ozvalo se vedle mě nespokojené odfrknutí. "Abyste se z tý kozatý nány všichni nezbláznili.", ušklíbla se Monika a bylo znát, že z ní mluví vedle několika vodek i závist; zatímco Valérii se na hrudníku při tanci houpaly bujné tvary kulatých čtyřek, štíhlá třeťačka s prsy "po tátovi" navzdory obepnutému tílku svými skromnými křivkami moc neomračovala. "Mám pocit, že kdybych se svlíkla do půl těla, většina z vás stejně bude čumět, jak se tý rajdě houpou kozeny.", propadala se samomluvou do splínu plochých holek, zatímco dopíjela panáka. Naslepo jsem plácl, že by se vidělo, ale to jsem podcenil její opilost i odhodlání - vzápětí jsem ji musel v roli gentlemana krotit, když si skutečně začala tílko vyhrnovat. "Hm, bezva. Takže ty taky ty moje mínus jedničky vidět nechceš!", obvinila mě uraženě. "Mínus co? Totiž jo, jasně že chci, Moni, jen se přece nemusíš svlíkat tady přede všemi.", brzdil jsem její touhu vyzvat svou nahotou na souboj Valérii, která kousek od nás ve víru zábavy neměla o ničem ani tušení. "Tak si mě svlíkni sám... někde.", pohodila Monika vyzývavě ofinou a zavrtala do mě svůj pohled, vypitým alkoholem trochu skelný. Sbalit přiopilou, naštvanou holku s mindrákem z malých prsou není žádné velké hrdinství, ale snažil jsem se poctivě, aby můj zájem nebrala jako cenu útěchy. A protože se na podobných mejdanech nějaké to "někde" vždycky někde najde, za chvíli už jsem v relativní soukromí očima hypnotizoval dvě anténky, vypínající se Monče na jinak opravdu skoro plochém hrudníku, když si vyzývavě vyhrnula tílko ke krku. "Tak vidíš, fakt mínus jedničky.", vyložila si mé váhání jako nevyjádřenou kritiku. Ve skutečnosti jsem byl jejími mini prsy až nečekaně uhranutý, takže jsem ve strachu, že je zase zahalí, jeden z napučených růžových dudlíků, zvedajících se ze skutečně minimálních křivek, rychle vsál mezi rty. Okamžitě ztvrdl a každé jeho pohlazení jazykem, jemuž napružený krásně vzdoroval, vyvolalo u Moniky tiché vzdychnutí. Nastavovala mi obě své bábovičky a bez odporu nechala mou ruku po chvíli vklouznout jí pod minisukni, kde vykrojené kalhotky byly spíš symbolickou překážkou, takže zatímco jsem rty ochutnával oba její hroty, až s přivřenýma očima slastně vzdychala, mohl jsem prsty zajet pod ně a zkoumat její horkou a brzy i hezky vlhkou kundičku, která se mým drážděním rychle rozevírala. Když krátký výpad výš, kde jsem nahmatal hezky naběhlý klitoris, vyvolal namísto tichých vzdechů hlasitější zasténání, rozdělil jsem práci prstů mezi něj a ochotně se nabízející dírku, zatímco Monika se rozkročila a stále hlasitěji dávala najevo, že se blíží k vrcholu. Abych jeho dosažení urychlil, dočasně jsem se vzdal sání jejích maličkých koziček, po kterých se okamžitě začala sama prsty hladit a potahovat své trčící bradavky, a vkleče jsem k prstům v jejím podbřišku přidal snaživě kmitající jazyk. Silně mě vzrušilo, že Monča měla dole chloupky úpravně vyholené do úzké čárky, zatímco závojíčky, teď už doširoka roztažené, úplně hladké. Táhlé zasténání a prudkost, s jakou si po chvíli vmáčkla mou hlavu mezi stehna, byly jasným znamením, že se má mise podařila. Následovala trochu krkolomná soulož na stojáka, kde spousta snahy, dobré vůle a Mončina na množství vypité vodky obdivuhodná stabilita umožnily mému trčícímu klacku zakusit svíravé vlhko její horké pičky, ale do cílové rovinky mě nakonec přivedla vkleče kombinací svižného honění a snaživého kouření. Polykat nechtěla, s čímž jsem se smířil tím snáz, že namířila mé stříkající péro na svá stále obnažená mini prsa; jak byla na hrudníku skoro plochá, má nadílka jí rychle stékala až k pupíku, což vyřešila celkem pragmaticky tím, že když mě definitivně zbavila poslední dávky semene, celá se vepředu s hraným pohoršením a opakovaným zvedáním očí v sloup utřela kalhotkami.

Ach ouvej, kdepak je dnes Monča a další studentské ... lásky? To asi přímo ne, ale rozhodně fajn holky, co nedělaly cavyky a byly stejně rozpustilé jako já zvědavý. Moni z toho večírkového úletu po vystřízlivění nedělala žádné melodrama, nezačala se mi na chodbách fakulty vyhýbat, ani mi snaživě nadbíhat. "Hele, Michale, to tuhle tam... to bylo príma. Dík, žes mě nenechal ze sebe udělat opilou nanynku. A zvolil jsi i velice příjemnou metodu! Takže díky vlastně dvakrát!", mrkla na mě spiklenecky o pár dní později ve studentském klubu a tím to bylo odbyto. Když jsem teď po řadě let potkal Valérii, která se o mé příjemné chvilky s pramálo prsatou, ale i tak nesmírně přitažlivou spolužačkou vlastně nepřímo postarala, příhodu s Monikou jsem si vybavil ještě z jednoho důvodu: brzy jsem zjistil, že podobně jako Monča tehdy, i Valérie byla při našem setkání po letech už viditelně rozkurážená pitím. Na to, že jsme spolu za mých studentských let toho zase tolik neprožili, zahrnula mě radostným halasem a příjemnou, i když sotva zaslouženou přízní. Neuniklo mi, že jí to opravdu i po letech náramně sekne: nebyla pochopitelně o nic méně prsatá, postavu si i po čtyřicítce udržovala ideálně žensky tvarovanou a elegantní oblečení a účes podtrhovaly dojem krajně přitažlivé a velmi "šukézní" kočky. Jen drobné vrásky kolem očí prozrazovaly, že tahle kočka už není žádný zajíček. Když mě odtáhla na bar a vyzpovídala z mé nepříliš zajímavé kariéry učitele, co je prvním rokem z malého města v Praze, objednala nám každému panáka a zaparkovala mi, snad mimoděk, svoje pružné poprsí na předloktí, když jsme si v hlučném klubu příjemně zblízka vyměňovali novinky. "Takže svobodný učitel, to je krása." "A ty? Kromě toho, že pořád vypadáš tak báječně?" "Ty jsi sladkej! No co já? Dvě dítka, pan manžel, teda budoucí bývalý, páč jsme v tom ... rozvo rozvodovodu...hihi! Dneska hlídá, vlastně celý víkend hlídá, takže mamča Valča se může opíjet a balit chlapy.", nechala mou ruku znovu pocítit váhu svých prsou a s rošťáckým smíchem kopla do sebe zbytek tequilly. "A dobrý, spokojená jsem. Více méně. Mám dvě fajn děti, to svoje centrum, co je takový třetí dítě..." "Počkej, ty pořád vedeš Sluníčko?", vzpomněl jsem si na jméno klubu, co rozjížděla za mých studentských let. "Néééé, to nééé. Sluníčko? Kdepak! To byla moje ... léta tó, učednická.", zavrtěla energicky hlavou, takže se její dudy krásně na mé ruce převalily. "Teď mám to .. Toovárnu! Hele, to musíš Míšo vidět! Je parádní, na tu jsem pyšná. Jestli tu nejsi s někým a nespěcháš, koukneme se hned. Není to daleko, beru tágo, ještě nám tam nalejou. V pátek Továrna zavírá hoooodně pozdě.", osvědčila i ve svém stavu pro ni typické organizační schopnosti.

A tak jsem za chvíli Valérii galantně pomohl do taxíku, vyprovázen závistivými pohledy kolegů, které jsem bez zaváhání opustil, a po překvapivě krátké (a nepřekvapivě "pátečně" drahé) jízdě jsme se ocitli ve čtvrti, která coby bývalá tovární hledala v době postindustriální svou novou tvář a smysl. Během jízdy se mi chvíli zdálo, že míříme ke gymnáziu, kde učím, a Továrna nakonec skutečně od něj stála až překvapivě kousek. Jméno bylo pro objekt, v jehož přízemí se skutečně ještě svítilo, dobře padnoucí, protože přesně tou zřejmě celé roky býval. Teď jsem u brány tušil v šeru osiřelou letní předzahrádku z palet, nad vchodem svítil řetěz žárovek a uvnitř mě uvítal stále ještě slušně naplněný bar, za kterým se svižně točila dvojice hezkých barmanek, radostně mávajících na Valérii. Když se olíbaly na pozdrav, představila mě jako svého dávného kamaráda, což bylo stejně milé jako trochu přehnané. "Já tady Michala provedu, holčičky. Kdybyste do té doby skončily, nechte to tak, asi se zdržím.", mrkla na černovlásku, kterou mi před chvílí představila jako Ellu, a ta jí odpověděla ironickým šklebem a zvednutím očí v sloup. "Holky jsou zlatíčka, duše podniku.", chválila Val svá děvčata, když jsme stoupali po širokém schodišti do patra, kde už vládlo přítmí. Pak mě pyšně provedla dílnami, ateliéry a sály, kde probíhají přes den různé kurzy a akce. "A támhle je malířský aťas, Honzík je zřejmě navzdory pozdní hodině zrovna líbán múzou.", ušklíbla se a se škodolibou radostí mi dala prst na pusu. Plížili jsme se po chodbě k jediným osvětleným dveřím, jako bychom se chystali na letním táboře šmírovat kamarádku, co si večer vyšla s praktikantem k řece. "Řekni mi, co vidíš.", zašeptala mi Val do ucha tak zblízka, že se ho dotýkala rty. Zároveň jsem ucítil její jemný parfém i pružný tlak prsou, kterými se o mě znovu opřela, až mnou projela vlna vzrušení. V očích jí hrály šibalské ohníčky jako nějaké rozdováděné dvacítce, když jsem se skláněl ke klíčové dírce a mžoural do ateliéru. Scéna se mi naskytla taková, jakou jsem zhruba čekal a jakou ostatně naznačovaly i tlumené vzdechy, které se přes dveře nedaly přeslechnout. Na jakémsi soklu seděla uprostřed nařasené látky blondýnka velmi ženských tvarů, zřejmě modelka. Její ženskost jsem mohl do značné míry posoudit díky tomu, že byla očividně úplně nahá. Pokud stála předtím modelem pro akt, teď už se dění posunulo od umění trochu jiným směrem: žena se slastným výrazem na tváři zakláněla hlavu a sténala, jak se mezi jejími doširoka roztaženými stehny činil kudrnatý chlapík, který se očividně s velkou náruživostí věnoval uspokojování jejího rozkroku. Že se mu to dařilo výborně, o tom svědčil blažený výraz modelky i trčící tmavé anténky bradavek na jejích nahých prsou, která se pohupovala a vlnila, jak si se stále hlasitějšími vzdechy užívala lízání kundy od svého milence. Maličko se předklonila, až se jí mocné prsy s výrazně tmavými dvorci vyboulily, a přitiskla si jeho kučeravou hlavu do podbřišku. Při představě, jakou měrou si teď mezi jejími stehny užívá vzrušený ženský klín na pokraji orgasmu, mi zacukalo ve slabinách.

Nejsem sice založením žádný vyhraněný voyer, ale býval bych vzrušující scénu sledoval ještě chvíli, kromě jiného abych ze vzrušující nahoty sténající blondýny viděl víc; dalo se čekat, že až dosténá ke svému vyvrcholení, bude se chtít svému milenci revanšovat, což skýtalo naději, že mi při tom mimoděk předvede i své další půvaby, hlavně tušený výstavní zadek a pochopitelně prcinu, zatím skrytou za kmitající hlavou jejího těšitele. Valérie se ovšem dožadovala horečným šepotem i energickým taháním mě za ruku reportu, co vidím. Její prsa se při tom taky velice lákavě rozvlnila, i když skryta pod oblečením. Hledal jsem trochu kostrbatě slova, abych tu scénu nějak decentně vylíčil, ale žádná krasomluva se ode mě nečekala. "Fajn, líže ji. Pak ji ojede. A jak ta holka vypadá?", přerušila mě netrpělivě. Když jsem jí popsal, co jsem z prsaté blondýny s nohama do praku viděl, rozzářila se a sama se sklonila ke klíčové dírce. Na upnuté minisukni jí přitom krásně vystoupil obrys kalhotek, ale než jsem sebral odvahu a pokusil se z její pózy vytěžit něco víc, zase se zvedla a s úsměvem od ucha k uchu mě vedla chodbou pryč. Zdálo se mi, že z nahé dvojice ji víc zajímala ta žena a udělal jsem na to šeptem narážku. "Ale jdi, o tohle nejde. S holkou jsem nic neměla už celou věčnost.", zavrtěla hlavou, i když si dala záležet na tom, aby mi neuniklo, že "celou věčnost" není totéž co "nikdy". Když jsme zapadli na konci chodby do místnosti, která se ukázala být její kanceláří, vysvětlila mi Val, že malíř Honza je notorický holkař, momentálně ale ve vztahu s jistou Simonou, se kterou mají malé dítko. "No takže jsem ráda, že ta krasomila, které Jeníček tak snaživě líže frndu, takže touhle dobou si už bez pochyby přišla na své, je právě Simča a ne nějaká jiná. Jen ať ji klátí, ale ať klátí jenom ji. Promiň... co se rozvádíme, myslím nějak furt na mrdání a mluvím podle toho.", zamumlala omluvně, když zachytila mé rozpaky. "Ale Val, to je u mladých holek přece v pořádku.", vystřihl jsem spontánní kompliment. "Ty jsi prostě sladkej!", zavrněla a začala mě líbat způsobem, který se rozhodně nedal nazvat cudným a během chviličky se nezadržitelně projevil vepředu na mých kalhotách viditelnou boulí. Val ji rozhodně neignorovala, naopak se o ni několikrát významně otřela podbřiškem, aniž by přerušila pohyb jazyka v mé puse, pak nahmatala zip mých džín a zajela rukou dovnitř. "Hmmmm...", okomentovala to beze slov a pokračovala v mém svlékání.

Způsob a hlavně sebejistota, s jakou si prsty hrála s mým erekcí beznadějně prohnutým pérem, mě přiměly dál se neupejpat a převzít iniciativu. Podle vzrušeného vzdychnutí, když jsem jí vyhrnul po stehnech až k pasu minisukni a sevřel její zadek, nebyla Val proti. Vzápětí mi vyšla všemožně vstříc ve snaze zbavit ji krajkových kalhotek, a když se to podařilo, ochotně rozevřela stehna, takže jsem mohl zaujmout podobnou pozici jako před chvílí kudrnatý malíř. Valérie byla dole krásně horká, její macatá mušle se vzrušením sama rozevírala a nabízela se mi v pečlivě zastřižené houštince kudrnatých chloupků, takže jsem lačně zajel mezi plné pysky a do mokře čvachtající dírky, která mi po chvíli úžasně tekla na tváře, jak jsem Val začal zprudka lízat kundu. "Joo...jo, jo, jojojojooooo!", vyrážela tlumeně a tiskla si mou hlavu k pipině, zatímco se druhou rukou pokoušela svléct od pasu nahoru. Nakonec se nedostala dál než k tomu, aby si vytáhla z košíčků podprsenky vrchem své kozy, jejichž vrcholky si tiskla, zatímco se podle stále hlasitějšího sténání rychle blížila k orgasmu. Síla, s jakou ho dosáhla, dávala spolu s tou rychlostí za pravdu předpokladu, že v rozvodovém řízení asi sexuálně strádá, což jsem se vynasnažil aspoň pro tu chvíli vynahradit. Když jsem vsál mezi rty její baculaté pysky a celou píču jí cucal, křečovitě stiskla rukama okraj stolu a vyrážela prudké vzdechy, a jakmile pak můj jazyk zaútočil na naběhlý poštěváček, slilo se jí druhé vyvrcholení s tím prvním a její pička několikrát slabě vystříkla na mé tváře. "Pane bože... no to bylo ... něco...", vydechla udýchaně, když po chvíli přestala sténat, a natáhla se k jedné z poliček. Odkudsi vylovila plochý balíček, ladně sjela ze stolu a navlékla mi na ptáka kondom. "Už na nic nečekej a ojeď mě, nebo mi shoří.", sykla mi pak do ucha, dobře si vědoma toho, že podobné žádosti chlap těžko odolá. Svědkem toho, že jsem se pak snažil opravdu horlivě její přání vyplnit, mi bylo jen v šeru matně tušené vybavení její kanceláře, ale když se po chvíli otočila a rozkročená mi nastavila svou krásnou, nahatou prdel, abych ji píchal zezadu, a sama si rukou navedla můj čurák do horkého sevření své kundy, zabořil jsem ruce do těch dvou úžasných, těžkých cecků, konečně po vysvobození ze sevření podprsenky svobodně visících a houpajících se, jak jsem ji zezadu prudce mrdal, přestal jsem přemáhat nevyhnutelné a po chvíli se i já parádně udělal. Nepustil jsem její kozy, dokud jsem do kondomu nevystříkl naposled. "Jestli nespěcháš, zůstaň. Na pohovku se vejdeme oba a ... holky tu dělají skvělý snídaně.", zavrněla Valérie, než se jemně vymanila z mého sevření a beze studu si stále nádherně nahá lehla. Usoudil jsem, že bych se odsud dostával v noci asi těžko, a rychle se přitiskl k jejím oblým křivkám. Vzala mou ruku do své a přitiskla si ji na nahé prso. Takhle jsem už dlouho neusínal, napadlo mě, když jsem prsty bořil do hmoty objemné kozy, až mi mezi nimi vyklouzla stále vztyčená bradavka. Val sebou trhla a vysadila proti mě svou krásnou zadnici.

S těmi snídaněmi měla ovšem pravdu, a když jsem ráno žvýkal francouzský toast, i nemilosrdné pohledy holek z ranní směny se daly vydržet. Bar se v sobotu dopoledne zvolna plnil rodiči dětí, které sem dorazily na různé výtvarné dílničky a kroužky. Záhy dorazila i Val, s mokrými vlasy po ranní sprše ještě půvabnější. Jak se dalo čekat, společné probuzení na gauči, kde k sobě dva nazí lidé mají přirozeně opravdu blízko, plynule přešlo v ranní milování, když můj čurák navzdory nočnímu výkonu na kontakt s její pružnou zadnicí reagoval předpisovým ztopořením, ještě než se doopravdy probudila. Když v polospánku zavrněla, roztáhla stehna a natočila se tak, abych mohl z boku vniknout do její mušle, kterou si sama začala hladit, aby byla dost mokrá na můj průnik, dovolil jsem si luxus nespěchat, a zatímco si hrála s poštěváčkem a nechala můj žalud jemně, ale vytrvale tlačit na její dírku, dokud se nerozevřela a nenechala ho zajet dovnitř, důkladněji jsem se seznamoval s jejími bradavkami, brzy naběhlými jako dva tvrdé špunty. Svíral jsem je mezi prsty a jemně potahoval, zatímco Val pohybem pánve sama určovala tempo, s jakým postupně zasouvám péro do její stažené štěrbiny, aby to bylo příjemné. Z malátných něžností jsme pozvolna přešli k důraznějším, takže brzy gauč nebezpečně skřípěl v rytmu mých stále tvrdších přírazů do její teď už mokré a roztažené prciny. Když se přetočila na břicho a nastavila mi svou krásně klenutou zadnici, popadl jsem ji za půlky a shora jí bušil čurákem do kundy, až to mlaskalo, zatímco jsem se rukama pokoušel zmocnit jejích koz. Když se prohnula jako kočka a umožnila mi zjet jí dlaněmi pod hrudník a sevřít ty převalující se cecky, měl jsem co dělat, abych si vzal k srdci její přerývané vzdechy, že nesmím stříkat do ní. "Neberu ... prášky ... prosííííím...!", vyrážela, zatímco si vsunula ruku pod břicho a začala si divoce honit poštěvák. Stahy její kundy, když se udělala, jsem na svém klacku zřetelně cítil, a jen nerad opouštěl to horké sevření její vrcholící štěrbiny, abych se vzápětí sérií výstřiků udělal na její záda a zadnici. Stříkal jsem tak prudce, že jsem jí zkropil i krk a pár cákanců dolétlo až na vlasy. "Máte tu sprchy?", zamumlal jsem provinile, když bylo po všem. Valérie, celá roztomile zrůžovělá milováním a prožitou rozkoší, se smíchem přikývla, až se jí ty krásně veliké kozeny zase tak hezky rozhoupaly...

"Hele, a nechceš tu u nás třeba chvíli pracovat? Mám za barem podstav, ty jsi říkal, že máš večery volný, to by tě možná bavilo, co říkáš?", nadhodila o půl hodiny a jednu společnou sprchu později Valérie, když jsem ve snaze nevypadat jako zamilovaný študentík už poněkolikáté stočil pohled od jejího vnadného poprsí, s jehož pružností jsem se stihl tak příjemně seznámit, směrem k barovému pultu, i ráno obsazeného dvojicí náramně fešných děvčat. Mimoděk jsem si přejel pod stolem nedávno zraněné koleno, jehož vazy noční milostné dovádění a ranní nášup asi jako jediné nevítaly a reagovaly na něj nepříjemnou bolestí. Večerní liga mě asi ještě pár týdnů nečeká, takže proč nevyměnit vysportované půvaby Zuzy a Mirunky za zdejší intelektuálky? Navíc k platu učitele každá koruna dobrá... "Terko, co myslíš, hodil by se nám Michal do bartýmu?", nadhodila Val černovlásce, která nám přinesla kafe, a ta si mě s ušklíbnutím změřila. "Tak vzhledem k tomu, jak mi nenápadně celou dobu, co jste ráčili sejít z toho šmajchlkabinetu nahoře, kouká na kozy, zapadne zvlášť po Pájovi skvěle." "Pane bože, to ne, já jsem ....neto... nečuměl!", koktal jsem snaživě. "Chvalte hospodina, je to katolík!", vyprskla Terka smíchy (až jí, ano, všiml jsem si, pružné kozičky pod tričkem náramně hezky poskočily...). "A pokud je to jak říkáš navíc učitel, může nás třeba něčemu přiučit.", mrkla na mě. A tak se stalo, že jsem se stal součástí divokého, veselého a povážlivě převážně ženského kolektivu Továrny. "Tohle je na tomhle místě nejlepší. Ty hezký baby.", potvrdil mi ostatně i malíř Honza, se kterým jsme se brzy, oba svým založením dost podobní, instinktivně spřátelili. Uvědomil jsem si, že mi nejen vzhledem připomíná kavárníka Kryštofa z Krasohledu. Valérie mi po společné noci, která se zpětně dala brát jako velmi svérázný přijímací pohovor, dala bez zbytečných trapností najevo, že šlo o příjemné, ale jednorázové páteční dobrodružství, ale hezkých ženských bylo mezi personálem i návštěvnicemi Továrny tolik, že mi to nemuselo vadit. Honza mi potvrdil, že naše kolegyně jsou holky veselé a se smyslem pro každou špatnost, měl jsem ostatně silný pocit, že s většinou z nich lecjakou špatnost i zkusil. Neměl žádnou snahu mi to vyvracet, i když se zároveň vymlouval, že on už má "po sezóně", jsa šťastným otcem. "Simča je samozřejmě tabu, to doufám chápeš. Ty vole, ta holka je teď, co kojí, naprostá bohyně. Tady jsou všechny holky v podstatě bohyně." "I Ella?", zajímal jsem se. "S Ellou opatrně.", zamračil se kudrnatý malíř tak nečekaně, až jsem se ošil. "Ta ze zdejších bohyň sedí na Olympu asi nejvýš. Kromě Val, samozřejmě. Ale není k mání. Jako že má kluka. Nějakej Pája, dělal tu před tebou. Vlastně mi ho dost připomínáš.", usmál se povzbudivě. "Teď je ovšem Pája na ročním stipendiu ve Španělsku, takže naše bohyně se trápí, stýská se jí a užírá se obavami, protože Pája je bohém, a takovýho ani tak hezký kozičky, jako má naše Ella, jen tak nespoutají." Hleděl jsem si to zapsat za uši.