Psali jsme si. Dlouho. Byl pro mne v zásadě modrým stínem, jako zástupy jiných. Všech těch, co vykládají pohádky především v okamžiku, kdy drží péro v ruce a u mého macatého pozadí v bílém naskočí zelená tečka. Jinak neexistuju. Jsem zvyklá.
Bavila mne naše komunikace, odmítla jsem výměnu fotek jako de facto vždycky a líbilo se mi, že se neurazil a dokonce udržel dekorum a nevnutil mi fotky ať už nadpasové nebo podpásové.
Tak nějak jsem mu věřila, že si mne nehledá na googlu, když jsme si po nějaké době unavení modrým světem vyměnili čísla na whatsapp a každé ráno: "Pusu dračice." následovalo "Pusu, Mišáku."
Týdny běžely jak voda v potoce, neseznamovala jsem se a on taky ne, občas jsme si společně pohonili ty naše pohlavní orgány, ale v zásadě se nic dramatického nedělo.
Až jednoho dne jsem se zasekla u kamarádky na večer a noc. Co čert nechtěl, už v šest jí stáhnul nějaký nabíječ na zajímavější program, čímž si u mne vysloužila častování soudružskými projevy jako "ty nadržená čubko, zas tě táhne pinda ven" případně "až zjistíš, že toho ani viagra nezachrání, tak se nevracej, nebudu sama." Všemu se smála a mávala mi vesele mezi dveřma v šatičkách s výstřihem, který dělal oblečení horní poloviny těla vlastně zbytečným. Kroutila prdelkou, která se jí každým cvaknutím jehlového podpatku na dlažbě chodby natřásala a ujišťovala mne, že stěny jsou zvukotěsné a že si můžu pozvat koho chci, jen ať pícháme v obýváku, protože postel se jí převlíkat nechce a přijde ráno asi trochu "unavená".
Poslední významné mrknutí a zapadly za ní dveře malého výtahu a strojovna zahučela, když kovovou krabici s tímhle tmavovlasým pokladem snášela do přízemí, kde před barákem stálo velké tmavé auto na blikačkách. Byt významně ztichnul. Kruci. Co teď?
Pustila jsem bezvýznamnou muziku v telce a vzala do ruky telefon.
"Ahoj dračice, co děláš?"
"Jsem naštvaná."
"Proč?"
"Kámoška mne nechala ve štychu a trčím sama v jejím bytě."
"Je to hezký byt?"
"Ale jo."
"Mám tě přijet opíchat?"
Následovalo ticho. V okénku rozepsané zprávy svítilo: "Jo, ideálně hned."
Dívala jsem se na ty písmenka a zdálo se mi to všechno tak banální. Primitivně prvoplánové. Co kdyby se mi nelíbil. Nebo mu táhlo z pusy. Nebo měl malýho ptáka?
"Přemejšlíš jakej mám ocas a jestli by to za to stálo, dračice?"
Musela jsem se smát. Znal mne dobře. Trochu jsem litovala, že nebyl jedním z distributorů amatérských dikobrazů a já netušila, s čím bych pracovala. Teď bylo dost nejapné se ptát. Pod mojí úroveň. Přece.
"Nebuď domýšlivý, Mišáku."
"Dobrá, zas ho vezmu ledovou sprchou. Ale co takhle drink? Jestli jsi sama a bez programu v matičce stověžatý?"
To nebyl špatný nápad. Přece nebudu sedět u telky. Dole v baráku byla malá vinárna, budu moct kdykoliv prchnout.
"Hele tak drink jo. Mám nápad."
"Sem s ním!"
"Sbalíš si mne?"
"Jak to myslíš?"
"No budeme dělat, že se vidíme prvně a neznáme se, že se spolu už půl roku nebavíme. Prostě jenom jakobychom se potkali ve vinárně a byli si sympatičtí. Strašně dlouho jsem nezažila, aby mne někdo jen tak balil."
"Zajímavý. A když se mi budeš líbit, můžu tě zkusit svést?"
"Musíš!"
"Adresa?"
Za hodinu už jsem seděla na barové židličce v menší vinárně, která byla asi celkem populární, protože stolky byly obsazené a i místa kolem stolů na stání byla k mání zřídka. Veselý barman pomlčka vinař jen krčil rameny a nabádal mne, abych si příště udělala rezervaci, když jsem mu vysvětlovala, že jsem si jen přišla sednout na dvojku, protože kamarádka vyrazila do šantánu a já jí hlídám byt.
Vinárnou postupně procházeli různí lldé, někdo jen koupil stáčené víno, někdo na kus řeči a já mezi nima hledala Mišáka. Najednou se otevřely dveře a v nich stál vysoký tmavovlasý. muž s brýlemi a strništěm. To by mohl být on. Brýle nosil, protože několikrát říkal, že se pro ně vracel. Že nemá plnovous jsem věděla taky, protože jsem to z něj vytáhla. Tázavě jsem se na něj dívala a on mi věnoval zářivý úsměv.
V ten okamžik mi došlo, že kazím hru. A tak jsem se otočila zpět k baru a tvářila se nezúčastněně. Barman se ke mně natáhl: "Asi vám přišla společnost!" Úslužně se u toho culil.
"Nikoho nečekám!" odvětila jsem s povytaženým obočím.
"AAAAha...." odvětil zmateně a koukal kamsi přes moje rameno.
"Je tady místo, Prosím vás?" zazněl vedle mne melodický hlubší hlas.
Okamžitě mi bradavky cinkly o výztuhu podprsenky. A sakra.
"Aaaasi anooo?" s otazníkem a tázavým pohledem ke mně odvětil barman směrem k onomu muži.
Pokrčila jsem ramenama, jakoby se mne to netýkalo.
"Prosím dvojku červeného, máte něco plnějšího?" vyptával se host vedle mne a za chvíli už v silných prstech kroužil stopkou sklínky a v rubínové tekutině vyráběl malý vír.
"Výři ve vířivce.." ujelo mi s úsměvem, jako připomenutí jedné z mých galerií.
"Prosím?" vypadal překvapeně. Slušný herecký výkon.
Pootočila jsem se k němu a sjela ho pohledem.
Sakra po těch měsících žhavých dopisování jsem nemohla jinak a dlouho jsem kopírovala pohledem jeho plné rty, pevnou čelist, mužné ruce a zrak se neomaleně zapíchl na zipu poklopce. Stál jednou rukou opřený o bar a já si tak mohla představovat, jak pod džínovinou vypadá jeho žilnatý ocas, o kterém mi tak často psal.
Hladově jsem se olízla a rychle chuť spláchla hltem bílé voňavé pálavy. Konečně jsem si dokázala reálně vykreslit situaci, kdy mezi jeho prsty vyjíždí z předkožky hedvábně sametový růžový žalud, již lesklý prvníma kapkama vzrušení, když si ho honí nad mýma fotkama. Měla jsem před sebou jeho ruku, zaháknutou palcem za okraj přední kapsy kalhot, která byla blízko jeho klínu. Stačilo by, aby pohnul těmi dlouhými prsty a určitě by si ho pohladil.
Prudce jsem zamrkala. V rámci čekání jsem té pálavy asi popila víc, než je vhodné k tomu, abych se nechovala jak necudná prostitutka. Zvedla jsem zrak k jeho obličeji a potkala se s jeho pobaveným pohledem.
"Můžu vás na něco pozvat?" Kývla jsem. Konečně jsme byli zase oba ve své roli.
Bavili jsme se o víně a části Prahy, kde se právě nacházíme, rozebírali poslední film v kině a nějaké knížky a za chvíli seděl familierně blízko s jednou rukou ležérně položenou na mých bedrech, když se ke mně nakláněl, aby mi do ucha sděloval, že rád chodí do pánského holičství, protože tam příjemně zrelaxuje, podobně jako na masáži. Vinotéka už se zaplnila a lidí u baru díky omezeným prostorám přibývalo, takže jsme se s neznámým k sobě téměř tiskli.
Smáli jsme se nahlas společným vtipům, barman na nás se zalíbením a úsměvem hleděl a můj amatérský Mišák mne jemně pohladil od beder po zadek, kde zmáčkl jeho oblinu pod košilí, přehozenou přes džíny. Okamžitě se mi sevřela ta ženská nadržená součástka mezi nohama, jakoby pohladil přímo jí. Dech se mi zasekl v trachee, když se ke mně naklonil a zašeptal mi do ucha: "Nepůjdem na chvíli ven, na vzduch?"
Tón jeho hlasu a horký dech na mém ušním boltci v kombinaci s mozkem, zamlženým pálavským sluncem, spálil moje zábrany na prach.
"Dneska spím v bytě tady nahoře nad vinárnou. Má i terasu," pokrčila jsem rameny.
"Jaké patro a jméno na zvonku?"
Bezmyšlenkovitě jsem odpověděla.
"Nech mne zaplatit a vzít lahev sebou. Za deset minut jsem tam."
Nevzdorovala jsem. Vykráčela jsem nahoru do bytu a vzala to radši po schodech. Třeba se mi ještě rozbřeskne. Ale psali jsme si tak dlouho, bylo to jak se starým milencem. Masturbovali jsme spolu snad stokrát, to že u orgasmů heká, že radši honí ke konci pomaleji, aby měl mohutný výstřik a orgasmus jsem věděla už dávno. To, že se rád líbá taky. Bylo to jako potkat starou lásku, utěšovala jsem se v duchu tím, že určitě nejsem nadržená rajda.
Poslední patro jsem skoro běžela. Předjel mne ale výtah. A on už stál přede dveřmi. Jeho zadek v džínách byl malé umělecké dílo. Pleskla jsem ho po něm. Překvapeně se otočil.
"Ty..."
"Čubko?" doplnila jsem termín tak dobře známý z našich virtuálních her.
Zůstal na mne upřeně hledět.
"Ano. Čubko." Vydechl tiše a klidně.
Zacinkala jsem klíčema v ruce a protáhla se vedle něj. Voněl jak hřích sám. Mužská sportovní kolínská naplnila moje chřípí a mně se zatočila hlava. Bože dobrej, mrd z něj sálal jak horko z pece. Roztřásly se mi ruce jak jsem byla nesoustředěná.
Chytil mne za rameno a otočil k sobě. Zabořil ruku do vlasů a zatáhl za ně až jsem zvrátila hlavu, když se rty přisál na ty moje, zatímco si mne přidržoval kolem pasu druhou rukou, ve které držel lahev vína. Konečně, po té době jak starý známý zabořil jazyk do mých úst. Kundička okamžitě obtiskla vlhký pozdrav svého souhlasu a chtění do bavlněného středu kalhotek. Fyzicky jsem cítila, jak mezi okvětními lístky pohlaví vytéká důkaz spokojenosti s líbáním a jakoby se ta nadržená dírka nemohla dočkat vlastního seznámení s tím horkým mužským jazykem, který právě plenil ústa o cca půl metru výš.
Když se ode mne odtáhl, napnula se mezi námi slina, měl lesklá ústa, ale jeho výraz byl soustředěný a rozvášněný. "Otevřeš konečně ty zatracený dveře?" zachrčel.
Konečně jsem našla ten správný klíč, otočila v zámku a dveře vpadly dovnitř jak mne jimi prostrčil, jen co zámek povolil. Postavil láhev na botník vedle dveří a chytnul mě oběma rukama za hlavu a znova se do mne hladově zakousl. Točila se mi hlava a nevěděla jsem jestli z vína nebo z nadrženosti.
"Postel?" zeptal se mne jednoslovně.
Vybavila jsem si slova kamarádky a zavrtěla hlavou.
"Gauč?" a ukázala jsem směr do obýváku.
Vzal mne za ruku a beze slova mne táhnul naznačeným směrem. U gauče jemně smýknul mým zápěstím do otočky a otočené čelem ke gauči zatlačil na moje záda mezi lopatkami. Pochopila jsem to gesto. Miluju to zezadu.
Opřela jsem se o čalounění nábytku a on už rukama podvlečenýma kolem mého břicha rozepínal knoflík a zip kalhot a stahoval je přes obliny mého zadku. Jemně je pohladil. A pak půlky roztáhl od sebe. Vzdychla jsem. Tohle se mi líbilo, tolikrát jsme si vykládali o drsnějším sexu bez větších okolků. Kopíroval konečky prstů obrysy kalhotek na zadku a mne naskakovala husí kůže podél páteře a držela jsem jak panna při první noci, poučená konziliem o tom, jak muži splnit jeho touhy.
Jeho těžký přerývaný dech svědčil o tom, že ani jemu není tahle situace proti srsti a nenechává ho ani zdaleka klidným. Když rukou sjel do středu klína a zmáčkl přes kalhotky promáčenou buchtičku, která mu naplnila dlaň, tak táhle vzdychl. "Týýýýýýýýýýýýý...."
Pak už jen prsty vzaly za střed bavlny a stáhly jí na stranu. Na mokré kundičce mne zastudil závan okolního vzduchu, ale než mi něco došlo, už se dva prsty draly dovnitř.
"Aaaaaaa" vydechla jsem rozkoši, když dlouhé prsty narazily na čípek a zkušeně ho pohladily.
Ani jsem neslyšela zvuk otevíraného zipu a zašustění látky, když se prsty, co mne držely v hloubce blaha a opojení lehkým obkružováním a dorážením na dno roztoužené dírky, vymanily ze sevření mého vlhkého klína a o pysky se na vstupu opřel velký pevný žalud.
"Konečně... to potřebuju.." jelo mi hlavou a ani jsem nevěděla jestli jen v myšlenkách nebo to říkám nahlas, když se mezi lístečky nacpal a hedvábnou horoucí skulinu plnil pevný žilnatý čurák.
Sakraaaaaa!!!
Ten je božskej.
Cítila jsem každý milimetr. Kňourala jsem pod jeho nájezdem, dokud se neopřel o dno pokořeného ženského klína.
Vydechl úlevou.
Já se napnula chtíčem.
"Jsi velkej..."
"Já vím..."
"Víc než jsem si myslela.."
"Nemáš myslet."
"Máš recht Mišáku. Mrdej mne, prosím. Fakt to potřebuju."
Dvakrát do mne přirazil až se mi pod zavřenýma víčkama rozjel ohňostroj rozkoše.
Kvikla jsem. A pak přirazila zpátky.
"Já ti dám Mišáka. Čubko."
Začal mne píchat a chytil mne zezadu pod krkem.
Kundička se začala stahovat jak ve mně pumpoval a než jsem se nadála dojila jsem ho svojí hladovou dírkou. Hekal a sténal a bylo znát, že je toho na něj příliš.
Pleskal mne jednou rukou po zadku a plnil mne do posledního milimetru jak na míru nataženou rukavičku na jeho péru.
Pulsoval v mých hlubinách až jsem ucítila stahující se varlata na mojí hrázi, když se do mně naplno zabořil.
"Vystříkám si tě, ty nestydatá čubko. Můžu?"
Jen jsem kývla. Toužila jsem po tom být naplněná tím samčím chtíčem.
"Jinak jsem Martin."
První výstřik zasáhl moje hlubiny stejně jako význam jeho slov, když mi došlo, co říká.
Mišák se křestním jménem jmenuje Michal. Kdo si mne to sakra sbalil? Kdo to do mne kurva právě stříká?
