JUDr. Karel Homoláč se dnes opravdu těšil domů. Měl za sebou náročný týden, během kterého dokončil všechny právní úkony souvisejí s velkou zakázkou a teď chtěl jednoduše vypnout. A navíc manželka odjížděla s oběma dcerami na prodloužený víkend do Říma – opravdu jim ten dívčí výlet za nákupy i památkami přál a prázdný dům byl jen vedlejší, o to ovšem příjemnější efekt.
Jeho žena Radka mu před odjezdem volala, aby se rozloučila a také aby mu připomněla, že během dne dorazí zaměstnanci stavební firmy, aby opravili prasklou dlažbu. Dovnitř je pustí paní Vedlejší, která k nim pravidelně dochází uklidit a vyžehlit Karlovy košile. Také bylo třeba vyčistit po zimě bazén a provézt jarní údržbu trávníku. Karel ženě všechno odsouhlasil, popřál šťastnou cestu a poprosil o fotografie z jejich Tour de Roma.
Cestou z práce se zastavil ve vinotéce, kde si koupil pár lahví oblíbeného vína a také v obchodu, aby naplnil ledničku podle svého vkusu. Radka vyznávala zdravý životní styl a s ním spojený stravovací režim a Karel se chystal zhřešit. Jeho představa večera byla jasná – kvalitní víno, kvalitní sýr a zejména kvalitní fotbal. To ovšem – na rozdíl od prvních dvou položek na svém seznamu – ovlivnit nemohl. Nezbývalo než doufat.
Když zaparkoval v garáži svůj černý Mercedes S-Class, usmál se. Konečně doma. Vystoupil a cestou od garáže k domu si prohlédl trávník. Opravdu potřeboval po zimě vrátit do kondice. Karel se na tuhle práci těšil – jízda s benzínovým vertikutátorem byla přesně ten typ relaxu, který si chtěl před večeří dopřát. Každý, kdo pracoval převážně hlavou věděl, jaká slast je monotónní manuální práce, u které můžete nechat hlavu klidně v off-line režimu.
Paní Vedlejší už odešla, ale dům voněl čistotou a na stole se na Karla smály nadýchané žloutkové věnečky. Ta ženská je poklad, pomyslel si a hned jí poslal děkovnou sms. Důslednost, která byla tak typická pro jeho práci, ho neopouštěla ani v pohodlí domova. Oblek si pečlivě pověsil na ramínko, zpocenou košili, ponožky i trenky hodil do koše na špinavé prádlo a pak vstoupil pod sprchu. Úleva byla okamžitá. Chvilku zauvažoval nad možností ulevit si i jinak, ale pak si řekl, že večer je dlouhý a příležitostí bude u vína a videa dost. Teď je třeba ještě udělat nějakou práci, dokud je venku vidět.
Teploty byly opravdu takřka letní, Karel si přesto vzal montérky pro případ, že by od stroje odlétl nějaký kamínek – při práci s vertikutátorem nebylo radno tento aspekt podceňovat. Oblékal si je se stejným pocitem, s jakým si zedník bere sváteční oblek, když jde synovi na prodlouženou – trochu nezvyk a trochu vzrušení z výjimečnosti okamžiku. Vytáhl pracanta ze zahradního domku na nářadí a nastartoval ho. Vůně benzínu byla výrazná a on se dal s nefalšovaným potěšením do práce. Napřed pracoval v přední části zahrady a když měl hotovo, přesunul se do spodní části.
Už chtěl znovu nastartovat stroj, když uslyšel podivné klepání. Trvalo mu jen chvilku, než si uvědomil, že je to jistě dlaždič, který opravuje prasklou dlažbu v koutě zahrady u sauny. Karel saunu miloval a byl hrdý na to, že se mu podařilo vybudovat si jí i u sebe na zahradě. Součástí tohoto welness koutku byla také ochlazovací káď a lehátko, kam se občas v zimě na pár minut natáhl, pokud to počasí dovolovalo. Celá tahle zóna byla skryta nejen před zraky sousedů, ale dokonce na ní nebylo vidět ani z domu. Karel si tak mohl dopřávat všechny procedury bez plavek, aniž by se musel stydět před svými pubertálními dcerami.
Položil tedy vertikutátor na trávu a šel se podívat, jak jde chlapíkovi práce od ruky. Když vyšel zpoza keře, zarazil se. Pár metrů před ním skutečně do dlaždic někdo bušil, Karel ale ihned pochopil, že tohle není chlap. Zády k němu klečela ženská a nabídla mu tak dokonalý výhled na svůj zadek narvaný ve špinavých elasťácích, pod kterými prosvítaly obrysy kalhotek. A Karel na něj zíral tak fascinovaně, že si ani nevšiml, že i ona zaregistrovala jeho.
„Co čumíš, ty vole?!“
Než stačil Karel jakkoliv zareagovat, pokračovala:
„Místo toho čumění na můj zadek mi radši řekni, jestli už dorazil domů ten pracháč, co mu tady patří? Šéf mi říkal, že je to nějakej právník a že je pro nás důležitý, aby byl spokojenej. Děláš tady pro něj často?“
Karel chtěl vysvětlit, že tu nepracuje, ale bydlí, jenže z nějakého důvodu to neudělal. Měl pocit, že bude lepší, když si ta ženská bude myslet, že je zahradník. Hlesl jenom: „Občas. Ale doma ještě není, prý dorazí později.“
„Jo tak později, jo?!“ Chraplavě se zasmála, napila se z lahve piva postavené kousek stranou a pomalu se zvedla ze země. Karel odhadoval, že jí bude určitě přes čtyřicet, vlasy neurčité barvy měla zaprášené, stejně jako elasťáky i roztrhané triko. Sundala si pracovní rukavice a on uviděl její velké ruce a špinavé nehty. Sedla si na roh jeho lehátka a sáhla po příruční tašce, kterou měla hozenou na zemi. Vytáhla z ní krabičku cigaret, jednu si zapálila a znovu si přihnula z lahve.
„Víš to určitě, s tim pozdějc?! Jsem zpocená jako vrata vod chlíva, tak asi hupnu tady do tý kádě a nerada bych, aby mě u toho vyhmát. Šéf by se zbláznil, kdybych tu udělala nějakej průser. Děsně mu na tomhle kšeftu záleží.“
Karel jenom zavrtěl hlavou, víc nedokázal. Byl tou ženou úplně fascinovaný a vůbec nevěděl proč. Nebyla vizuálně jeho typ, navíc odjakživa nesnášel, když ženy používaly vulgární výrazy. Ani on sám takhle nikdy nemluvil. Měl vždycky rád noblesní, voňavé dámy, jejichž kultura projevu korespondovala s upraveným zevnějškem a inteligencí. Tahle smrděla potem i cigaretami, upraveného na ní nebylo vůbec nic a ženu připomínala vlastně jen velká prsa, která zvedala zašlé triko víc, než si kdy Karel mohl takhle zblízka prohlédnout.
„Ty seš fakt ukecanej. Jenom čumíš a nic. Tak hele, já to tady docvaknu a pak se vošplouchnu. Ty si jdi po svym a kdyby se ten chlápek vrátil, tak na mě zavolej. Jsem Maruš. Ale jinak sem nelez, nejsem na šmíráky zvědavá, jasný?!“
Znovu jen přikývnutí. Marie mezitím típla cigaretu o nohu lehátka a Karel se zamračil. Byl na věci opatrný a nejen proto, že dobře znal jejich cenu. Karel byl prostě „slušňák. Přesně takový, jakého si pod tím slovem každý představí. Nemluvil sprostě, nepředbíhal ve frontě, nepodváděl při daňových přiznáních (a na to byl obzvláště pyšný, protože to nebylo mezi jeho kolegy běžné), nejezdil ve městě rychleji než je povolené. Také nikdy nepodvedl svou manželku a k ostatním ženám se choval vždy s úctou a respektem, ovšem zcela asexuálně.
Teď odcházel a v hlavě mu rezonovala jediná touha. Vidět tu ženu, jak se koupe v jeho kádi!! Slyšel, že už zase ťuká gumovým kladívkem do dlažby a přemýšlel, jak to udělat, aby mu ta podívaná neutekla. Vertikutátor už nenastartoval, vzal do ruky hrábě, opřel se o ně a rozhlížel se po zahradě. Za chvilku měl plán a když utichlo klepání, vyrazil podél hradby směrem k rohu zahrady, kde se nacházela sauna i s příslušenstvím. Protáhl se kolem živého plotu, zezadu potichu přišel k sauně a stoupl si vedle okna. Při správném úhlu viděl přes okno a její prosklené dveře přesně na káď a prostor před saunou. Cítil zvláštní směs strachu a vzrušení.
Marie si zrovna skládala nářadí do brašny, u toho kouřila další cigaretu. Když bylo všechno uklizené, cvrnkla hořící nedopalek někam do křoví a protáhla se. Karel v tom pohybu konečně uviděl ženu a jeho vzrušení vzrostlo. Viditelně vzrostlo. Připadal si jako puberťák, co tajně šmíruje sousedku na vedlejším balkoně. Mimoděk si přejel rukou přes rozkrok. Při tom ovšem nespouštěl oči z té cizí ženské. Ta si pomalým pohybem sundala triko a znovu se protáhla. Stála bokem ke Karlovi a jemu se tak naskytl pohled na její velká prsa v zaprané podprsence, jež kdysi možná měla bílou barvu. Polkl. Jeho žena měla souměrnou, sportem i pravidelnou péčí udržovanou postavu a přestože to Karlovi přišlo malicherné a zbytečné, před 4 roky si nechala udělat plastiku prsou. Zdálo se jí, že „nejsou co bývala“ a chtěla mít zpět aspoň část mládí. To v jejím případě znamenalo znovu své pevné dvojky.
Teď se před ním zjevily tyhle těžké osmičky (aspoň tak to Karel odhadl) a on se nemohl dočkat, až se celá jejich váha uvolní. K jeho zklamání si ale Marie podprsenku nechala, sedla si na lehátko, rychle si rozvázala tkaničky těžkých pracovních bot, zula je a slastně si zacvičila prsty v šedivých ponožkách.
Karel si musel stoupnout na špičky, aby viděl na sedící ženu. Ta si sundala ponožky i elasťáky, natáhla se na lehátko a slastně vzdychla. Na sobě měla teď jen podprsenku a černé bavlněné kalhotky. Ležela na zádech a Karel rychle zhodnotil, že ta se po večerech józe ani běhu nevěnuje. Nebyla vysloveně tlustá, to ne, ale prostě na příslušných místech oplácaná. Sjel pohledem na hrbolek pod kalhotkami. Překvapilo ho, že nikde neviděl vykukovat chloupky. Nečekal, že by se zrovna tenhle typ ženy holil, ale musel uznat, že i nohy vypadaly na tu dálku hladce.
Marie se zvedla z lehátka a znovu Karla zklamala. Pomalu přešla ke kádi, spodní prádlo si ovšem nechala. Napřed strčila do studené vody špičku nohy a otřásla se zimou. Potom se ale nadechla, přelezla přes okraj a najednou stála v kádi oběma nohama. Protože byla jen o trochu menší než Karel, voda jí sahala do pasu. Její bradavky okamžitě zareagovaly na chlad a trčely do prostoru. Karel dostal hroznou chuť se jich dotknout, zmáčknout je mezi prsty. Další nádech a potopila se do vody celá, ani hlavu nenechala nad vodou. V chladné vodě vydržela jen chvilku a když vylézala ven, vystrčila směrem k tajnému pozorovateli zadek. Potom se natáhla na lehátko, které stálo bokem k sauně a mírně pokrčila a roztáhla nohy. Karel nevěděl, jestli dřív koukat na tmavé bradavky prosvítající v mokré podprsence nebo na černý pruh látky mezi jejími stehny.
Najednou mu pípla zpráva v mobilu. Nebyl to hlasitý zvuk a Karel rychle hledal telefon v kapse, aby vypnul zvonění, když ale znovu zvedl oči, Marie neležela na lehátku. V příští vteřině se vynořila za saunou a stála přímo proti němu. Na tváři mu přistála facka.
„Ty podělanej šmíráku, neřekla jsem Ti snad jasně, že nemám na nějaký vočumování náladu?! Ty si ho tady snad honíš nebo co!“ vykřikla, když uviděla Karlovu ruku v kapse.
Ten se nezmohl na jakoukoliv reakci, jen strnule stál a zrychleně dýchal. Nebyl v tu chvíli schopen normálně uvažovat, pozoroval špičky svých pracovních bot. Marie ho chytla za triko, táhla před domek a celou dobu mu sprostě nadávala.
„Teď počkáme na toho chlápka, co tu bydlí a já mu řeknu, koho tady zaměstnává. Ten se s Tebou mazat nebude, ty úchyle!“
V tom okamžiku se Karel trochu vzpamatoval a hoden své profese zkusil vyjednávat.
„Prosím, nedělejte to. Měli bychom z toho problémy oba. Vy jste taky neoprávněně použila jeho koupací káď.“
Mlask. Další facka.
„Jaký neoprávněně, ty parchante. Já se mu tady dělám s dlažbou, kdybych si nepřinesla svoje pití, tak tu chcípnu za celej den žízní, protože ta baba, co mě sem pouštěla, mi nedala nic a hned vypadla, tak se snad po celým dni dřiny můžu aspoň vopláchnout. A Ty mi tady budeš ještě vyhrožovat?! Dyť já bych na Tebe mohla zavolat i policajty, prase jedno….!“
Karel už jí chtěl oponovat, ale místo toho jen sklopil oči a znovu poprosil:
„Prosím, nevolejte nikoho. Moc se Vám omlouvám, ale nemohl jsem si pomoci. Bylo to silnější než já. Nikdy jsem nic takového neudělal, ale chtěl jsem Vás vidět nahou. Jste….úplně jiná než moje žena!“
„Jo tak úchyl má i ženu?! No ta by se taky divila, kdyby věděla, že místo práce šmíruješ ženský při koupání!“
A najednou se na chvilku zarazila. Vzápětí ale ještě přidala na razanci.
„Takže Ty ses chtěl dívat na mě. Tak víš co, teď se zase já kouknu na Tebe. Dělej, svlíkni se! Hned!“
Karel na ní nevěřícně zíral. Co že to po něm chce?
„Říkám Ti, buď se okamžitě svlíkneš nebo volám policajty a ty potom tvojí starou!“
Marie si sedla na kraj lehátka, ruce si založila na svá obrovská prsa a tvrdě koukala na Karla. Ten ještě chvilku váhal a potom si opatrně sundal triko.
„Hmn, nejsi žádnej rosol. Je vidět, že se u tý práce taky nadřeš,“ okomentovala Marie jeho v posilovně trénované svaly.
„Tak šup, kalhoty a trenky taky!“
Karel trochu polekaně vzhlédl.
„No co sis myslel? Že mě odbydeš tričkem? Chci vidět, jestli jsi nekecal a fakt se Ti líbím.“
Karel si pomalu rozvázal boty a zul je. Potom si stáhl obě ponožky a stál před Marií jen ve svých značkových trenkách Calvin Klein. Cítil, jak se mu do penisu hrne krev – ta situace ho začala neuvěřitelně vzrušovat.
„Stáhni to!“ poručila mu a mezitím přešla ke dveřím sauny.
Karel se soustředil na svlékání. Zasunul palce za trenýrky a pomalu je táhl dolů ke kolenům. Když byl předkloněný a snažil se nohou stáhnout trenýrky ke kotníkům, najednou zezadu přistála na jeho zadek pořádná rána. Pochopil to okamžitě – Marie našla v sauně jeho bambusové metličky.
„Tak jak se Ti to líbí, šmíráku? Protože jestli ne, budeš za chvilku dost zklamanej!“ zařehtala se Marie a na Karlovo zadku přistála další štípavá rána.
Marie přešla zpátky k lehátku a sedla si obličejem přímo proti Karlovu rozkroku.
„Tak mi ho ukaž. No, není to nic moc, ale koukám, že se Ti ten výprask docela líbil. Teď by se Ti asi líbilo, kdybych Ti ho pěkně přeblafla, viď? Že bys mi ho narval až na mandle a já bych kouřila jak vo život. Ty by ses mi pěkně vystříkal do pusy nebo na ty moje dudy, viď? Takový Tvoje stará asi taky nemá, že jo? Že by sis na ně chtěl sáhnout? Že bys chtěl to svoje průměrný péro narvat mezi moje mega kozy a hezky si tam s ním pojezdit?!“
Jak takhle na Karla mluvila, drsnou rukou mu pomalu přejížděla po šourku a on cítil, jak se mu varlata vtahují do těla. Penis měl úplně ztopořený a trčel Marii do obličeje. Přivřel oči a vychutnával si její hluboký hlas i drsnou kůži na dlani. Byl to opojný pocit.
V příští vteřině dlaň silně zmáčkla a spolu s ní i jeho varlata.
„Tak na to zapomeň, ubožáku, nejsem žádná Tvoje šlapka, co Ti tady podrží, aby sis moch ulevit. Dělej, klekni si!“
Karel zaskučel bolestí a svezl se na kolena. Marie pořád svírala jeho varlata v ruce a zasyčela mu do ucha:
„Teď mě budeš lízat, prstit a budeš mi u toho říkat, co mi děláš, jak Tě to vzrušuje, jak se Ti líbím a jak moc bys mě chtěl šukat, je Ti to jasný? A pokud se Ti to povede a uděláš mě, tak potom Ti možná dovolím, abys mi postříkal ty kozy! Líbí se mi, jak se tváříš jako slušňák a přitom jsi normální úchylák, tak mi teď dokaž, jak moc Ti záleží na tom, abych byla spokojená.“
A při těch slovech si rozepnula podprsenku a její prsa se vyvalila ven. Karel užuž natahoval ruku, ale Marie ho znovu švihla metličkami.
„Na to zapomeň! Na ty si nesáhneš, dokud Ti to nedovolím! A teď lízej, dělej!“
Nohama se zapřela o zem, trochu nadzvedla pánev a umožnila tak Karlovi, aby jí stáhl kalhotky. Jak byly mokré z koupele, šlo to trochu ztuha a Marie podrážděně mlaskla.
Karlovi se nicméně za chvilku podařilo odhodit ten malý kousek látky stranou a opatrně zatlačil Marii na kolena, aby jí je roztáhl.
Ještě na chvilku zaváhal. Ještě byl čas to zastavit, zvednout se a udržet si životní roli ctihodného občana…
V další vteřině zabořil svůj jazyk do téhle cizí, mokré škvírky a okolní svět zmizel.
