...víru, než slávu, než poctivost; dejte mi pravdu..."
Náš svět je přeplneny...
....vášní....
...něhou...
Jdu po moste, oci sledujici svetla projizdejicich aut, trocha snehu na podrazce a mesto svitici vsude vukol, kabat a salu pevne omotanou, do sluchatek mi brouka Tracy Chapman a pozoruji svrchu mista, kam jsme spolu sli, ruku v ruce, ma ruka ve tve dlani, anebo to bylo naopak? Kdo drzel koho? Ja tebe? Nebo ty me? Casteji ja tebe, nez ty me. Asi. Snad. Ted je uz pozdě, měl bys spát.
Stejne tak si nepamatuji, kdo drzel tveho ptaka, ci ruka ho smerovala do meho klina, nekdy ma, nekdy tva? Casteji dlan tva...ta ma se dotykala tve tvare a tvych vrasek okolo oci, kdyz ses ve vzruseni pousmal a vzdychl, kdyz si tvuj tvrdy ptak klestil cestu do me mokre frndicky a oba jsme dychtive naslouchali jejím mlaskajicim zvukum.
Náš svět je plný...
..zbytečných lží...
S napetim sleduji, jak letadlo z Amsterdamu klesa ve stopach k zemi a snizuje svou rychlost, jak zvolna doseda. Myslím na tebe a na to, jak te obejmu, polibim, kousnu do rtu a pohladim po tvari po tolika tydnech odlouceni a neuspokojeneho vzruseni vlastnim dosahovanim orgasmů bez tvé osobní účasti. Bříška prstů lemují tvou tvar i ted, znam ji nazpamet, za ty spolecne casy se vryly do pameti mých dlaní.
Lavicka, slunce, vitr, tve prsty v mych vlasech a horkoslana chut semene v mych ustech. Tvuj ulevny usmev. A pak zas a znovu. Jeste jednou jeden z těch uspěchaných orgasmů, ale tentokrat ne pod nebem, ale v utrobach opustene mistnosti. A pak jeste jeden - opozdilec, poslední společný z posledních.
Citim tvuj srdcotep v penisu, kterym opet a zas pronikas hlouběji do meho klina.
Divam se na tebe a to dulezite je vskutku ocim neviditelne a skryté, jak vyslovil Maly princ ...polykam slova v orgasmicke křeči a vzápětí stejně rychle jako měkne tvuj ptak v mem klíně a vyklouzává z něj ven, se mé oči plní drobnými slzami velikosti malého mladého hrášku a skouzávají jako korálky přes bradu na odhalené sternum a dál si klestí níž cestu do podbřišku, kde se misí s ulpivajicim semenem.
Můj svět se plní ....
...opravdovostí...
Jdu po moste, oci ponorene do prazdna všedniho odpoledního dne, sluchatka na usich a broukajici Devlin, šaty skoro kopirujici obrysy zmacene postavy destem, mladik o několik desítek let mladsi než ja se na me usmeje a kyvne na pozdrav, i kdyz je mi neznama jeho tvar a ta ma pro nej zajiste stejne tak.
Do tvare mi pleská déšť podobnou razancí jak do ní ještě nedávno pleskával tvůj ptáķ, než se schoval v rozevřené náruči mých úst. Společně s deštěm okvetni platky kvetu ze stromu letaji vsude okolo a sedaji mi na tváře- nikdy jsem nedostala tak živou sprchu z barevnych listku, co mi zustaly v mokrych vlasech a na tvarich zatimco nebe rozehrává jedno ze svych oranžovorůžových dramat a mění se do přichazejiciho večera - při tom pohledu, at je to cokoli, ani tvá nejpádnější z nevěr už tolik nebolí.
Toužím ti tak dlouho povědět, že dobře vím, co mi slovy "ale já tě mám moc rád" naznačujes měsíce
jemně: máš rád i mě v noci ve dne - pokaždé i v každé jiné, se mnou ve mně.
