VIRGINSWIGERS THEATRE - část čtvrtá

„Chtěl jste se mnou mluvit, pane?“ Režisér skutečně přišel.
Přikývl jsem a dodal: „Návštěvnost vašeho představení zdá se mi být dosti minimální.“
„Jo.“ Posadil se vedle mne a nečekaně se rozpovídal. „Nemáme už ani na splátku posledního pronájmu. Končíme. S dluhy. Jste snad sponzor?“ Upřeně mi pohleděl do očí.
„Možná.“ řekl jsem a viděl, že se mu oči rozzářily. „Možná, ale chtělo by to změnu repertoáru. A zaměřit se na určitou konkrétní část populace.“
„Jak to myslíte?“ Ta otázka se dala očekávat.
„Odpověď znáte, ale neuvědomujete si ji. Celá hra SEX PO TELEFONU o tom byla. Byla o lidech, kteří potřebují změnu stereotypu svého života. Jsou sice relativně mladí, často i krásní, ale vyhořelí díky starostem, které jim život přináší. Sní o tom, prožít něco zvláštního, a tak často blbnou podobně jako vaši herci dnes na jevišti. Chtějí to prožít, ale bojí se následků. Na jedné straně chtějí svůj stereotyp narušit, na straně druhé jej nechtějí ztratit. Erotická schizofrenie. Začnou být nevěrní a začnou to vzájemně tajit. A pak se to provalí a je zle.“
„A co my jako s tím?“ nechápal režizér.
„Dejte jim správný medikament, zatleskají vám a ještě na tom zbohatnete.“ usmál jsem se. Zaměřte se na VIRGINSVINGERS.“
„Virginswingers?“ otázal se režizér udiveně.
„Ovšem. Na PANNENSKÉ PÁRY. Na páry, které touží po změně stereotypu, které na sebe vzájemně žárlí, které se vzájemně hlídají a pro něž je jediným řešením, aby jejich nevěra, po které tak touží, proběhla souběžně: ve správný čas a na správném místě.
Režizér na mne zíral s polootevřenými ústy. „S kolika herci vlastně disponujete? Zeptal jsem se. Všiml jsem si dvou před oponou a slyšel jsem dva za oponou. To je všechno?“
„V záloze je ještě jedna holka – kdyby někdo náhle vypadl. A zastoupit mohu případně i já.
„Takže šest herců i s vámi? Tři muži, tři ženy … To není moc.
„Přesně tak. Je nás málo a stejně se neuživíme. Dneska derniéra, zítra šlus. A dluhy.“ Režizér značně posmutněl a bylo na čase přitvrdit.
„A co ta uvaděčka, která mne chtěla vyhodit? Je docela sexy.“
„No, to je výjimka. Není to herečka. Nymfomanka. Dá každému z nás, když chceme. A často i chceme.“
Otočil jsem se k němu celým tělem, pohlédl mu do tváře a zeptal se velmi přímo: „Souložíte mezi sebou, když je vás šest?“
Udiveně na mne pohlédl. „No, občas se nějaký milostný románek objeví. Jinak si ale udržujeme svoje soukromí.“
„Dám vám šanci, zaplatím dluhy a společně vyděláme hromadu peněz. Ale nesmíte se bát souložit v rámci divadelního představení, které jsem nazval VIRGINSFINGERS PÁRTY.“
„Vysvětlíte mi, o co běží?“ zeptal se režizér velmi zvědavě,
„Vám ne. Ale všem. Pozvěte je na jeviště, snad ještě neodešli. A tu uvaděčku také.
Režizér se už dál na nic neptal a za několik minut se všichni herci a herečky, včetně nymfomanické uvaděčky, shromáždili na jevišti. Režizér mne představil jako sponzora a já se ujal slova.
Mluvil jsem velmi dlouho a vysvětloval, o co ve hře nazvaní VIRGINSWINGERS PÁRTY půjde. Pak jsem dal slovo jim, ale kupodivu padlo jen několik bezvýznamných otázek. Všichni si zjevně potřebovali vydělat.
„A nyní si musíme udělat prvou zkoušku.“ konstatoval jsem nakonec. „V této hře se nemůže kamuflovat, tak jak jste zvyklí. Svlékněme se všichni do naha.“ Mluvil jsem v množném čísle, protože se to týkalo i mé osoby. Čekal jsem protesty, ale nedostavily se.
Všichni jsme pak stáli nazí na jevišti a herci čekali, co bude dál. Beze slova jsem přistoupil k UVADĚČCE. Měla krásné, dlouhé, uměle místy zašedivělé, místy pak i zelenavé vlasy. Prsa střední velikosti oplývaly širokými dvorci, ale zapadlými bradavkami. Byla štíhlá, pysky pečlivě oholené.
Vzal jsem ji za ruku, přistoupili jsme ke stolu, který na jevišti stále spočíval, ohnul jsem ji, rukama roztáhl zadek a beze slova jí zastrčil penis do pochvy. „A teď vy ostatní. S tím, koho máte při ruce.
Herečky se podřídily a vystrčily své zadečky a lehce se rozkročily. Hercům údy již dávno stály, a tak je do svých kolegyň poslušně, ale rádi zasunuly.
Počkal jsem dvě minuty, „Střídání!“ pobídl jsem, „Po směru hodinových ručiček!“ Chvíli netušili, co tím myslím, ale skutečně jen chvíli. Přesunul jsem se k ZRZCE nalevo, ta se otočila a na stůl se posadila. Roztáhla nohy, patami se opřela o hrany stolu. Prsa měla malá, na rozdíl od uvaděčky jen s malými dvorci, zato s výrazně vystouplými bradavkami. Klín oholený neměla a bylo jasné proč: Její nádherné dlouhé rezavé ochlupení by bylo hříchem oholit. Rozhrnul jsem ten rezavý les a pomalu se zasunul do její pochvy.
Třetí na řadě byla ČERNOVLÁSKA S MIKÁDEM, prsy normální velikosti, ale velmi pevné, se zřetelnými dvorci i bradavkami. Také se na stůl posadila a příiemně mne překvapila svým dlouhým, ze štěrbiny vyčnívajícím poštěváčkem. Chomáček ochlupení si nechala jen nad stydkou kostí. Svým ztuhlým žaludem jsem se s hlavičkou postěváčku chvíli pohrával, pak jsem ji ale bez milosti nabodnul na ztopořený penis a zajel, velmi, velmi hluboko.
Poslední herečka, jejíž pochvu jsem navštívil, byla BLONDÝNA S VLASY AŽ K BRADAVÁM. Její pochva byla velmi vstřícná a hladká díky vazké koitální šťávě, kterou produkovala ve velkém množství. Právě do ní jsem vystříkal obsah svých semenných váčků. A nebylo toho málo. Bílá řeka ejakulátu ji vytékala ze štěrbiny a před oholené pysky stékala na stehna.
„Tak,“ konstatoval jsem spokojeně, „poznali jsme se vzájemně a pozítří začneme zkoušet. Ujišťuji vás, že nikdo nebude litovat, že do toho šel.
A s tímto konstatováním jsme se toho dne rozešli.