Tento příběh píši dle vlastní fantazie na základě vybraných indicií jedné amatérky tady, se kterou si dopisuji.
Byli kolegové už nějaký ten pátek. Zaujala ho již na první pohled, ale tehdy ještě striktně razil pravidlo, co je v domě, není pro mě. Nebylo to pro něj nijak komplikované. Jeho potřeby a touhy se tímto směrem příliš neubíraly.
Ale jak plynul čas, dělala mu to čím dál komplikovanější. Obdivoval její drsnější náturu, otevřenost, jistou nespoutanost, prostořekost, živočišnost, a to kromě nepřehlédnutelných ženských atributů mohlo vést k jedinému logickému konci. Začal fantazírovat o tom, jestli je v posteli taková, jak se prezentuje, a jaké by to tak s ní mohlo být. Od toho ale k činu bylo stále ještě dost daleko.
Jeho založení dokázalo zajistit, že nezačal svůj skluz směrem k šikmé hraně zrychlovat ani tehdy, když již bylo neomylné, že doma jí to neklape. Že je sexuálně neuspokojená. Nevybitá.
Nemusela to ani hlásat, aby to i jemu, ne tak sexuálně citlivému jedinci bylo ihned patrné. Jenže ani to nebyl finální stav.
Začala si s ním o tom povídat. Náznaky, ze kterých by to člověk měl normálně vytušit, úplně přeskočila, a rovnou přešla k nepokryté ventilaci svého neukojení a s ním spojené nezřízené potřeby. Jeho rozpaky ji vyloženě pobavily a ať již s ním původně měla jakékoliv finální záměry, nepochybně ji pošouply k tomu začít ho více dráždit.
Knoflíčky u košile se jí rázem zapínaly ještě hůře, a jelikož už předtím bonton viditelně nedodržovala, nyní měl naprosto jasno v tom, jakou si ten den vzala zrovna podprsenku. A když se převlékla do jejich ultimátního jednorázového pracovního mundúru, často si ji pod něj ani nevzala. Její neposedné bradavky byly předvojem jejího křižáckého tažení.
Jelikož s ním ale nezkoušela domlouvat, kdy tak má po práci volno, jestli by spolu něco nepodnikli, ani mu nedala vyslovený rozkaz „Ošukej mě“, zůstávaly mu stále zbytky schopnosti racionálně myslet díky víře, že míč je nyní na jeho straně hřiště. A je jen na něm, zda a jak se ho pokusí odtamtud vykopnout.
Dnešní noční se nelišila od spousty předešlých. Byli už navlečení ve svých super jednotných oděvech, ve kterých žádnou díru do světa na poli módy prostě udělat nešlo, takže si již jen v paměti hřál vzpomínku, že dnes přišla v té super černé podprdě. Kterou navíc už zase neměla. Obrysy kalhotek mu ale již prozradily, že ty zůstávaly její železnou součástí. Ty nesundávala. Kolikrát již jen přemýšlel nad tím, zda to celé není jen nějaká habaďůra, a ony prostě nejsou poslední nedobytnou překážkou, přes kterou by nakonec nejel vlak.
Jak se tak však hrbili nad svými přístroji a nástroji v uzavřeném nemocničním prostředí, zalétal mu jeho pohled k ní nějak více než obvykle. A ať již to bylo tím, nebo souhrou okolností, nějak více se dneska ošívala. Sahala si na krk. Uvolňovala si ho pohyby, protahováním. Až to nakonec nevydržel a když se vracel z technologické přestávky, zastavil se za ní, neboť si zase, hraně či nikoliv, snažila ulevit od nepříjemného tahu, který v těch místech cítila.
„Nechceš to prohmátnout?“, vypadlo z něho dříve, než se nad tím dokázal opravdu zamyslet.
Její „Hmmm“ mu přidělalo spíše vrásky neutralitou, kterou z něj cítil, ale jelikož se jinak nepohnula, prostě vyslyšel volání divočiny a přiložil svoje ruce na její ramena. A začal je jemně mnout.
První stupeň byl zdolán lehce. Jako kdyby dýchnul na chmýří. Rezistence žádná.
Zanechala práce, svěsila ruce, povolila ramena, sklonila hlavu a zcela zjevně se soustředila na to, aby správně obodovala jeho umění a kouzlo doteku.
Nelekl se této výzvy. Naopak ji přivítal. Značně uklidněn přesvědčením, že je to pouze o nich dvou. Šance, že by je někdo vyrušil se rovnala nule. Nikdo nepovolaný neměl do jejich prostor přístup. Ani možnost se k nim dostat. Jen se nesměli zdržet natolik, aby nestihli dnešní zadání a nemuseli pak šéfovi svoji liknavost nijak vysvětlovat. Při troše té vůle tak věřil, že mají minimálně půl hodiny. A i kdyby se to trošičku zvrtlo, tolik by snad nepotřeboval. Ostatně neměl v úmyslu fázi jedna nijak uspěchat. Možná se přes ni vůbec dostat dále.
Zachování této jeho zdrženlivosti mu neusnadňovala ani trochu.
Již od začátku podmanivě vrněla. Vtírala se do jeho rukou jako kočka. Natáčela se. Hledala si intenzivnější kontakt. Nebyl tak naivní, aby uvěřil, že je nějaký masážní polobůh, ale stejně mu to zbouralo další zábrany, které dosud měl.
Její bradavky ho již zase tak volaly. Napínaly látku šatu na jejích prsou a kdyby byly jen trochu z jiného materiálu, jejich naostření by v něm již určitě dávno udělalo dva symetrické otvory. Takto odolal i nájezdu jeho rukou, když se osmělil natolik, že nyní již bez dovolení se se odvážil sjet rukama dolů a pokusil se je ještě více vypnout vpřed. Při kteréžto příležitosti konečky dalších prstů potěžkal její ňadra. Zkontroloval si správnost jejích kontur. Měkkost. Zároveň tvrdost.
Úlevně vydechla a požitkářsky vyvrátila hlavu. Povzbuzen tímto úspěchem se jich zmocnil naplno. Tvrdě, ale přesto stále s jistým ohledem je mačkal, svíral, hýčkal. Nikterak nepohoršován nad sebou tím, že jeho erekce ji musela tlačit do krku. Pevné sevření jeho stehna její rukou bylo pro něj dostatečným důkazem, že postupuje žádoucím směrem.
Látka, ne silnější než papír, zapraskala a roztrhla její oděv od prsou až k pasu. Jen silnější, vyztužený límec zabránil tomu, aby jeho mocné trhnutí ho přepůlilo vedví. Nadmul se pýchou. I radostí. Vždycky si to tak nějak toužil vyzkoušet, ale nechtěl být pro nic za nic barbarem. Tento dnešní exemplář však byl prostě zrozen k tomu, aby došel tohoto osudu.
Její odhalená ňadra ho spalovala. Měnila mu krev ve žhavou lávu. Byla tak teplá, tak poddajná v jeho rukách. A přesto stále tak hmatatelná. Její tvrdé špuntíky pak byly eposem samy o sobě. Potřeboval s nimi zkoušet možné, nemožné. Látka mu v tom však stále trochu vadila. Zaútočil na ni proto ještě jednou. Při trhavých škubnutích její prsa tak nádherně tancovala.
A i když to nikdy předtím nezkoušel, ukázal se být velmi efektivním. Nevěděla ani pomalu jak a roztrhané cáry oděvu se válely jednak na zemi, jednak jeho zbytky kolem jejího krku utvořily jakousi šálu. Límec. Horní část jejího těla byla jinak jeho zrakům již plně vystavena na odiv. Začala mu tak pro změnu vadit židle, na které dosud seděla.
Dobře znal rozmístění nábytku a předmětů v jejich místnosti, přesto se raději ze setrvačnosti ještě rozhlédl. Dlouhý pracovní stůl byl tak prázdný, jak by měl být. Připraven na materiál a pomůcky, které si na něj mohli umístit. Akorát pro tuto chvíli byla v kurzu pouze jediná.
Sykla, když ji zastudila jeho kovová deska. Při troše představivosti měl i pocit, že to zasyčelo, když na ni byla položena její horká záda.
Když jí chytal za lem kalhot, stále ještě tomu dával jistou možnost, že vystaví stopku. Odmítne dále spolupracovat. I přesto, že její ruka již nějakou dobu předtím, než ji vyzvedl z jejího posedu, usilovně jezdila prsty po látce v jejím klíně. Okamžité, proaktivní nadzvednutí jejích boků tuto možnost neprodleně smazalo.
Jak tak bral za její lem, dostaly se jeho prsty až po kalhotky. Věděla to. A stejně boky zvedla.
Spodní šat z ní spíše serval, než svléknul. Škubal rukama jak pominutý, jak při nějakém šílenství, kdy se mu stále zdálo, že někde je nějaký odpor. Že není dostatečně rychlý. Čímž ale proces samozřejmě pouze prodlužoval.
Konečně na něj zírala její nadržená kunda naprosto nepokrytě. Jejich zuřivé pohyby totiž chtěly tomu, že jedna její noha byla ve výsledném stavu ve vzduchu jištěna jeho ramenem, druhá pak pro stabilitu spočívala na pracovní desce. To ji pochopitelně vzorně rozevřelo. Její volání ho k sobě mu připomínalo alarm.
To, že je po dvou dětech, by na ní nepoznal. Ale kdyby měl soudit čistě podle prvního vjemu, trefil by se přesně. Něco už měla za sebou, aniž by jí to, byť jen trochu, ubralo na kráse. Naopak to její kouzlo pro něj ještě umocnilo. Dostatečně zkušená. Požitkářská.
A přitom bohužel nesla známky dlouhodobější nečinnosti.
Nejvyšší čas to změnit.
Ještě chvíli se kochal těmi rozkošně decentně masitými ochrannými hrázemi, kdy její závojíčky v kaskádách padaly do rozevřené pukliny mezi nimi. Pukliny, která se již rozevřela natolik, že kromě čůrku jejího nektaru, který z ní vytékal, mohl zřetelně rozpoznat, jak je celá vlhká. Leskla se svými šťávami. Vytvářely lepivou substanci. Určitě i nesmírně chutnou. Brzy, brzy ji ochutná.
Nejprve ale lehce přejel po tom horoucím, voňavém klíně. Pouze na konečky prstů nabral tenké vrstvy jejího maziva. A nezastavil se, dokud nedoputoval po jejím dokonale vyholeném ústrojí až na tenkou čárku chloupků nad jejím vrcholem, táhnoucí se nahoru k pupíku. Jejich světlá barva potvrzovala, že není blond zásluhou nějakého barviva. Při dosažení kontaktu s jejími jemňoučkými chloupky se však obrátil a zamířil rychle raději zpátky k jihu.
Nemýlil se. Dva jeho prsty do ní zapluly naprosto bez problémů. Doslova je vcucla dovnitř. A s tím, jak ji vyplnily tak daleko, jak jen dosáhly, konečně jí vytlačily dlouho zadržovaný dech z plic. Byl to tak požitkářský výdech, že mu v jeho ocelovém prutu samovolně zapulzovalo potlačovaným chtíčem. Věděl však, že ho v sobě musí podržet i nadále. Čekala, že to celé bude jen o ní. A on jí to hodlal dopřát. A přitom nechtěl hned první noc vystřílet všechny náboje.
Zmocnil se jí proto naplno prsty. A protože o ní neměl sebemenší pochybnosti, přešel rovnou k ověření toho, co mu nepokrytě svěřila. Na základě postupů a informací, které nastudoval z videí. Popisů. Chtěl se prokázat jako svědomitý posluchač. I nadaný žák. Aniž by to před ní vyslovil, musela poznat, že takovou zkušenost, kterou ona dle svých slov zažívala ráda tak často, jak jen to bylo možné, skutečně neměl.
Začal drážděním jejího klitorisu. Velkých stydkých pysků. Bezpečně našel i bod U. Její nesmírně příznivá odezva ho ponoukla k tomu se zdržet. Z její odezvy pak ihned věděl, že udělal správně, že ho pak nějakou dobu dráždil jazykem. To, že ji ochutnal mnohem dříve, než původně zamýšlel, moudře hodil rovnou daleko za hlavu. Její lahodný nektar ho jenom ujistil v tom, že bude moudré se k němu brzy naplno vrátit, aby ho mohl sníst mnohem více. V pravidelných dávkách.
Jenže to už pokračoval opět prsty. Stimulací jejího bodu G. Jeho pórovitou, zvrásněnou tkáň našel velmi bezpečně. Dala mu to také poznat svým vypnutím, po kterém se opět ihned uvolnila. Jednu dlaň si volně položila na bříško. Z předtuchy věcí příštích mu radostí poskočilo srdce.
Nebylo divu, že asi trochu spěchal. Ale možná také ne. Byl si jist, že s jeho záměry více než souznila. I proto se její bod rychle naplnil krví a ona začala usilovně dýchat. Pohupovat se. Vystrkovat boky do rytmu.
Myšlenku na další orální dráždění proto zavrhl.
Rytmické pulzy se neustále zvyšovaly. Přišlo mu dokonce, že to už ona diktuje tempo jeho ruce. Tak dokonale spolu byli spojeni. Tak výrazné byly její pohyby.
Její výraz a projevy byly dokonalým ukazatelem toho, kde se na své trati zrovna nacházejí.
Zvládl i díky tomu vytrhnout ruku dříve, než se mu ji pokusila odtlačit.
Když nad tím dříve přemýšlel, a vlastně i po čas oné kultivace, snažil se potlačit své představy, aby se vyhnul zklamání, kdyby se to přece jen nezdařilo. Nebo ano, ale přes její ujištění o její výkonnosti, hraničícím s mýty a legendami, toho bylo nakonec málo. Sotva na čajovou lžičku, jak se někde dočetl.
Výsledek naprosto předčil jeho očekávání.
Ještě že byla položena na kovové desce a pod nimi byla snadno vytíratelná, přirozeně neklouzavá podlaha.
Za jejího hlasitého zvukového doprovodu a tropické bouře vibrující celým jejím tělem vylétl vodní sloup vysoko do vzduchu. Mohutný gejzír potřísnil vše, co bylo v dosahu, vydatnou vláhou. Fascinovaně na to zíral. Neschopen myslet. Neschopen jednat. Kromě šoku cele pohlcen také nepopsatelným obdivem.
Musela proto přijít s vlastní iniciativou, se kterou si brzy jeho prsty vrazila znovu dovnitř, aby neprodleně pokračoval. Jedna erupce pro ni byla málo.
Nepočítal to. Raději. Moudře. Aby si nevybudoval nezlomný rekord, který už nejspíš nikdo jiný v jeho životě nepřekoná. Maximálně ona sama. Při nějaké příští seanci. A pokud mohl mluvit pouze za sebe, čekala je jich ještě určitě spousta.
Rád se pak na chvíli změnil na uklízeče, než se zase vrhli do práce.
Tu noc ale svoji práci zvládl jen s velkými obtížemi. Vlastně její část udělala těsně před ránem za něj, sama již se svým dílem hotová. Tak pozitivně byla naladěna. A asi, na rozdíl od něj, dokázala i lépe odstínit vzpomínky na ty neskutečné vlny vláhy, které pozměnily jejich útočiště v malé jezírko. Takže kromě toho, že se sám také musel ještě v noci převléknout, oba se do ranní sprchy těšili s nebývalou nedočkavostí.
Stejně jako na další noc, kdy budou mít službu zase jenom oni dva.
