Jeníček a Mařenka a kovář Aleš

Na místním panství se stala hrozná událost, ztratily se jediné děti místního pána. Naposledy je viděli poblíž temného lesa, kde prý podle legendy žije zlá čarodějnice. Legenda sem, legenda tam, nikdo nevěděl, kde děti jsou, a tak místní pán vyhlásil odměnu tisíc zlatých tomu, kdo je přivede živé a zdravé. To nemohlo uniknout všem možným zchudlým šlechticům a floutkům, ale většina hledačů se buď nevrátila, nebo nic nenašla.
Poslední hledač byl nějaký Antonín Krasoň z Krasoňova. Chytrý nebyl, ale pevné tělo, dlouhé blond vlasy, symetrický obličej a malé panství z něj dělaly sen nejedné děvečky.
Vydal se do temného lesa a jeho cesta byla krátká. Shodou náhod šel dobrým směrem, ale když narazil na podivnou chaloupku, uviděl mladou štíhlou zrzku, která ho sváděla k hříchu. Zatímco po něm divoce rajtovala, přiložila mu prsty na spánky, proměnila se zpět a zaklela ho do vrány. Obcoval obstojně, ale to mu bylo marné.

Co je to kurňa za čarodějnici, když je sexy a svádí muže, ptáte se? Inu, uměla pár zaklínadel a pár kouzel a jedním z nich bylo proměnit se do podoby atraktivní dívky. Proměna to byla krátkodobá, ale ona si v ní vždy užila s náhodným mladíkem. Jak ráda v utajení chodila do knajp v nejbližším městě a končila s nohama do praku a semenem v těle.

Když se Krasoň dlouho nevracel, tak už zase nebylo nikoho, kdo by chtěl riskovat. Jediný kovář Aleš, který byl ve vesnici znám jako milovník děvek, si řekl, že to zkusí. Žil sám, ženy se mu vyhýbaly a pokud nezaplatil, tepla jejich lůna se jen tak nedočkal.
Vydal se tedy do lesa. Šel dlouho a shodou náhod stejně jako Krasoň.
Aleš uviděl zvláštní chaloupku a pojal podezření, že to by mohlo být, co hledal. Obcházel kolem a hledal nějaké stopy. Zlá čarodějnice o něm už dávno věděla a udělala to co minule, vlezla si do stodoly a proměnila se ve sličnou rusovlásku s krásně bílou pletí. Prsa měla velká a pevná a sukni krátkou, že stěží zakryla malý zadeček.
Aleš došel ke stodole a uviděl ji.
„Dobrý den, mladá dámo, neviděla jste poblíž dvě malé děti, chlapec asi deset let a dívka asi osm?“
„Neviděla, bydlím v chaloupce pouze se svou nemocnou matkou. Co tady pohledává takový statný fešák?“
Aleš o sobě často slyšel, že je statný, ale fešák poprvé. Za svůj život poznal hodně žen, ale všem po štrejchu zaplatil. Na obličeji měl párek menších bradavic, na zádech náznak hrbu a zuby jako cedník.
„Hledám tady ty děti. Je na jejich nalezení vypsaná velká odměna. Jsou to děti místního šlechtice.“
„Škoda, ráda bych ti pomohla, ale s dětmi u mě nepořídíš, leda bys mi je chtěl udělat,“ roztáhla vyzývavě nohy.
Mladá hezká holka se Alešovi nabízela a on neměl důvod dělat drahoty. Měl u sebe dva zlaté, ale nezdálo se, že by je měl odevzdat.
„Jsi moc pěkná, tobě bych děti udělal rád,“ odpověděl.
Rusovláska si svlékla košilku a on mohl vidět ty pevná prsa a štíhlé boky.
Sak na ryby, pytel na raky, to je tělíčko, projelo mu hlavou a krev se řinula směrem k podbřišku. Rusovláska se natáhla na slámu a roztáhla nohy. Každá správná žena byla muži v této poloze po vůli. Aleš na nic nečekal a v pevném postavení na ni nalehl.
„Panebože, ty jsi samice,“ vykřikl polohlasem a byl v ní až po koule. Rusovláska ho držela za silné kovářské ruce a její tělo přijímalo pevné rychlé přírazy.
„Už jsem delší čas nebyl se ženou, ale neboj, nekončíme,“ houknul Aleš, když to do ní pouštěl.
Zůstal uvnitř a spíše podprůměrný penis se neměl k ochabnutí.
„Takový krasavec a tak velké a tvrdé péro, to je sen,“ vykřikla zrzečka.
Aleš to nekomentoval a pomalými pohyby pokračoval.
„Chci jít nahoru a udělat se na tobě,“ špitla ona.
„Ještě chvíli počkej, já to mám rád na pejska,“ odpověděl a hodil si ji na všechny čtyři.
Jako zvířata to dělaly jen holky nedobrých mravů, které si za to říkaly peníze, a to přesně bylo dle Alešových zkušeností. Zrzka byla na čtyřech a kousek masa se opět tlačil do jejího těla. Nelíbilo se jí to, ale co mohla dělat. Aleš ji držel pevně za boky a jel jak zajíc.
„Přidej, udělej mi to, nešetři mě,“ křičela zrzka a doufala, že díky tomu bude brzký konec.
Křičela pěkně, ale Aleš měl prázdný pytel a druhý šuk si náležitě užíval. Pevné malé půlky ebenově bílého zadku schytaly první ránu a zrzka jen sykla. Už chtěla být nahoře a mít možnost dotknout se jeho hlavy. Aleš přirážel a přirážel a šlo to na něj.
„Teď ti udělám děcka hned dvě,“ sliboval.
Zarazil ho do ní až po kulky a semeno stříkalo do toho štíhlého tělíčka.
„To bylo skvělý, ty jsi skvělá... ale falešná,“ řekl chladně Aleš a čarodějnici svázal do kozelce provazem, který ležel vedle nich.
„Jak jsi věděl?“ zachraptěla čarodějnice.
„Penis podprůměrný, vzhled, že mě holky chtějí jen za zlatky, divná chaloupka na blbém místě, mě jen tak medový řeči neoblafnou,“ odpověděl Aleš.
Čarodějnice ležela svázaná na zemi. Už to nebyla mladá štíhlá zrzka, ale práva stará čarodějnice. Aleš si to mezitím mířil do chaloupky, kde našel dvě již pořádně tlusté děti, které slavně zachránil a byl hrdinou v celém okolí.
Za nálezné si koupil hodně prodejných dam a dál vedl život starého mládence.
A čarodějnice... kdoví.

Napsal TJ.