Při povídání dvou Pánů jsem měla dost času si odpočinout. Asi věděli proč to dělají. Určitě věděli proč to dělají. Můj Pán mě bere k té masivní knihovně. „Roztáhni nohy“! Značně vzrušená Pánovo přísným hlasem sunu nohy od sebe. Ani nemusí dále nic říkat a dávám ruce nahoru. „Tak je hodná“! Vidím jen nohy svého Pána. Vidím, že odchází a znovu přichází. Zavazuje mi šátek na očích a pohladil mne po tváři se slovy „Pořád jsi moje“! Jeho hlas je tak klidný, že upadám do stavu naprostého útlumu a vnímám jen svůj dech. Ovšem než mi přistane cosi na prsou. Důtky? Na Důtky to bylo moc tvrdé, to bude opasek. Neslyším vůbec nic. Věnuji se pouze ranám padající na Pánovi kozy, břicho a teď už i kundu. Každá rána je úplně jiná, troufám si říct, že se ve švihání střídají. Asi po dvacáté raně už nevím o světě. Každá druhá rána padá na body na těle, které mě tolik přivádí do stavu o kterém ví jen můj Pán. Určitě jsou to jeho rány. Slyším jen dva mužské hlasy, ale nevím o čem se baví. Nerozumím jim. Najednou cítím cosi na bradě. Otevírám pusu, roubík. Zcela jistě mi jej nasazuje můj Pán, má tak specifický způsob dotýkaní se mě. Spoutaná do X ke knihovně, na očích šátek, v puse roubík, celé tělo se mi třese. V kundě tepe, nevidím a mluvit nemůžu. Některý ze dvou Pánů podvazuje i kozy. Ještě ten příjemný tlak na ně. „Co jsi moje“? Jsem Vaše děvka Pane. Z mého hlasu je slyšet vzrušení i přes ten roubík. „Hodná děvka“! Střídá se jedná rána za druhou kozy, břicho, kunda, stehna. Je to tak příjemné, že mám co dělat abych držela v klidu. Cítím, že se mi začínají podlamovat kolena. Rychlým dýcháním se mi hýbou i kozy, tím jak jsou podvázané si na ně sama dělám ještě větší tlak. Tak příjemný tlak. Cítím vůni Pánovi nadržené kundy i to mi přidává do vypnutí…
Probírám se, když mi Pán sundává roubík, šátek už mám z očí dole. Můj Pán se snaží nedávat najevo nic. Ale je na něm vidět značný pocit spokojenosti. Přichází obrovská úleva. Můj Pán je spokojený. Mě neznámý Pán jen stojí a dívá se na mě třesoucí se tělo. Na vteřinu mě napadla blbá poznámka. To snad nikdy neviděl subinku? To nikdy neviděl subinku, která je ráda za jakýkoli dotek ať už rukou po tváři nebo lžící na boty po prdeli? Začíná se mi docela nelíbit. Ale pozval si ho sem můj Pán nemůžu nic říct. Můj Pane smím Vás požádat o doušek vody prosím. „Ano smíš, Čubi ale klekni si“! Padám na kolena a ruce pokládám otevřenou stranou na stehna. Pán přichází s miskou tentokrát už plnou vody. Ví, že mívám hodně sucho v krku. Dvakrát polykám a půl misky mám v sobě. Pán stojí nade mnou a jen si mě prohlíží. Děkuji Pane. Ten natahuje nohu kterou mi odsouvá kolena od sebe. „Hezky ať je vidět moje mokrá kunda“! Ano můj Pane. Ještě chvíli se dívá a pak už mě bere za vodítko a vede k tyči visící u stropu. „Postav se“! Natahuji ruce aby mne mohl Pán připoutat. Vodítko přehazuje přes tyč a vodící očko strká do tlamky. „Zkus ho pustit a přidám ti dalších 10 ran“! Ano Pane. Bere do ruky opasek a druhému Pánu podává důtky. „Teď budeš hezky děkovat jako poslušná Pánova Čubka“! A hned mi přistává první rána opaskem, hned za ní rána důtkami. Dvě, děkuji Pane, tř.. Čtyři, děkuji můj Pane. Šestnáct, děkuji můj Pane. Osmnáct, děkuji můj Pane. Dvacet čtyři, děkuji můj Pane. Třicet, děkuji můj Pane. „Za to, že jsi poprvé neřekla můj Pane máš další čtyři navíc“! Ano Pane. Viditelně se mi podlamují kolena. Jedna, děkuji můj Pane. Tentokrát už je to jen opasek a Pán dost přidal na síle. Dvě, děkuji můj Pane. Začínám natahovat, chce se mi brečet. Tř… brečím. Tohle už bolí. Další rána, tři, děkuji můj Pane. Čtyři, děkuji můj Pane. Obchází mě dopředu aby se na mě podíval. Musí na mě být z Pánova pohledu hezký pohled. Celá zpocená přes slzy na něj ani nevidím, nevidím jak se na mě dívá. Vedle visící tyče stojí docela vysoká kožená asi postel. Nevím. Pán sundává karabiny z tyče aby mi uvolnil ruce. Bere mi z tlamky vodítko a jdu za ním. „Tady si lehneš na záda tak abys měla prdel na jedné straně a hlavu dolů na druhé straně, rozumíš čubko“! Ano rozumím můj Pane. Pokládám své tělo na šířku postele. Hlava mi visí dolů a prdel mám hezky připravenou pro svého Pána. K hlavě přichází ten neznámý Pán a bez varování mi strčil svoje Péro do tlamy. Na kundě cítím vibrace. Pán mi na poštěvák dal vibrátor a do kundy didlo. Tohle dlouho nevydržím. Neznámý Pán si mě přitahuje pro hlubší průnik do krku za Pánovi kozy. Zase ten tlak na kozy. Vibrace na kundě, Pánovo silné přirážení didlem. Máme s Pánem domluvené gesto, až to bude moc. Ale! Nechci jej použít. Určitě ne v tuhle chvíli. Sílou vzrušení, nevím proč sahám po Pánově ruce držící vibrátor. Neznámého Pána nevnímám, držím mu propůjčenou otevřenou Pánovu pusu a soustředím se na každý pohyb svého Pána. Dvěma prsty se dotýkám jeho zápěstí. Musím se ho dotknout byť jen maličko. Vím, že se ho nesmím dotýkat, chci ale aby věděl, kdy ztrácím vědomí a kdy ne. Při mém štěstí se neznámý Pán rychle udělal. Naplnil tlamku mrdkou a otírá si zbytky mrdky o moje tváře. Vůbec mi jeho mrdka nechutná. Je tak hnusně hořká s takovou divnou pachutí. Můj Pán mezitím vyměnil didlo za své úžasně tvrdé péro, vibrátor pořád drží na úplně vystouplém poštěváku. A v ten okamžik, kdy můj Pán podruhé přiráží exploduji. Ruce nořím do polstrování postele a slyším svého Pána. „Ale, ale kdopak mi to tady takhle teče, to je moje šikovná děvka“! A s těmito slovy cítím Pánův výstřik, vystříkal si kundu. „Teď se postav a nastav ruku pod kundu, tak aby ti moje mrdka na ni hezky vytekla“! Jak řekl vstávám a dlaň dávám pod kundu ze které pomalu kape Pánova mrdka. Mám ji plnou dlaň. „Teď všechnu olížeš, nic ti v ruce nezůstane“! Děkuji můj Pane. Celá natěšená se pouštím na Pánovu mrdku. To už je úplně něco jiného. Mrdka mého Pána je sice hořká ale má nasládlý konec. Moc mi chutná. Ještě poslední kapka, bylo jí docela dost. Až jsem ji slízla všechnu ještě jednou děkuji svému Pánovi. „Klekni a čekej“! Ano Pane. Klečím s rukami v kříž za zády a skloněnou hlavou. Oba Pánové odchází. Kam jdou? Za několik málo asi vteřin možná to byly ale minuty. Netuším. Se oba vrací, je z nich cítit cigaretový kouř. Můj Pán ke mně přichází hladí mě ve vlasech a chválí. „Tak je hodná, tak je hodná moje Čubička“. Z hrdla se mi line zvuk podobný spokojeně vrčícímu psovi. Můj Pán mi hází do klína tričko a kalhoty. „Obleč se“! Když si oblékám tričko dává mi na kozy ještě svorky. „Teď už si to můžeš obléknout“! Děkuji Pane. A společně všichni odcházíme kratší i delší chodbou ven. Je tam kuřácký koutek a jen jedna židle. Chvíli čekám jestli se jeden z Pánů neposadí. Neposadil, prosazuji se sama. Oba Pánové se baví mezi sebou takže se věnuji čistě svoji cigaretě. Když slyším Čubi! Okamžitě vstávám Ano můj Pane? „Pojď ke mně“! Dělám krok vpřed a hned stojím vedle svého Pána. Tak upřeně se mi dívá do očí, že se mi zase klepou ruce. Co ruce, celá se zase klepu. Bere mě za obojek kousek vedle toho neznámého a přitom se mi stále dívá do očí. Jsem šíleně nervózní, co se stalo? „Od dnešního dne už nebudeš mít své jméno. Od dnešního dne jsi moje Nessa“! „Nebudu se tě ptát jestli se ti líbí nebo ne. Už je tvoje a nikdo ti ho nevezme“! Děkuji můj Pane. Tiše v sobě zkoumám své nové jméno, neznám jej. Nikdy jsem jej neslyšela. Je krásné. Rychlým pohybem mě nutí si kleknout. „Ještě jednou to zkus“! Děkuji můj Pane za krásné jméno. „To už je lepší, vstaň“! A odcházíme zpět k neznámému Pánovi. Ten tam stojí a kouká jako by viděl tohle jen na internetu nahrané. Představuje nás Ondro tohle jak už jsi postřehl je moje Ness. Ness, Ondra. Podává mi ruku. Nemá téměř žádný stisk. Co tohle asi může být za Pána.
Odcházíme zase zpět do soukromí, po cestě se mi hlavě točí pořád dokola Nessa, Nessa, Nessa. Je to krásné jméno ale bude mi trvat, než si na něj zvyknu.
„Jdi se opláchnout Ness“! To jméno zní z Pánových úst úplně jinak, když jsem si jej omílala v hlavě sama neznělo až tolik vzrušující.
Když vylézám ze sprchy přichází ke mně můj Pán. Zamyká za sebou dveře. „Chci Tě chvíli jen pro sebe moje malá Ness“! Vrním blahem, když mi můj Pán říká mým vlastním novým jménem. Chytá mě zezadu za krk a otáčí zády k němu. Zezadu si bere svoji kundu. „Tolik nadržená! Dva prsty víc ti tam nedám děvko moje“! Ještě víc ale Vrním, když mi můj Pán říká děvko, děvko moje. Zavírám oči, užívám si svého Pána samotného. Během chvíle cítím téct šťávy Pánovi kundy. „To je ono, udělej se mi pěkně Čubičko“! Zaráží prst možná prsty ještě hlouběji. Křičím, Křičím blahem, Pán mě drží velmi silně pod prsy možná protože se mi dost podlamují kolena, možná protože po mě dnes tolik toužil. Možná taky jen protože mi potřebuje dát najevo jistou svoji sílu. Možná jen protože prostě chce. Teď už mu jen bezvládně visím v náručí, děkuji můj Pane.
Pán si vlezl do sprchy a podává mi sprchu. „Dnes si hezky držela, smíš svého Pána umýt Ness“. Zase to jméno…
Probírám se, když mi můj Pán ukazuje mé místo na spaní. Mám na zemi hned vedle postele mého Pána připravenou onu ovčí kožešinu. Na ni dokonce polštář i peřinu.
Ulehám na kožešinu. Unavená ale přesto spokojená, že vedle svého Pána. Kam se asi poděl Pan neznámý?!
Zavírám oči a Usínám….
