Oblékám se po lekci. Dnes mě bolí celé tělo. Asi jsem neměla úplně svůj den. Od rána mi bylo na nic až, když jsem viděla svého Pána udělalo se mi mnohem lépe. „ Čubičko chci Ti něco říct.“.
Kruci, teď mě nechá. Mám pocit, že se mi chce umřít. Prosím ať to není to co si myslím, prosím.
„ Zítra odjíždím asi na 3 týdny. Neuvidíme se.“.
„ Budeš mi moc chybět Čubi“.
Přitom mě pohladil po vlasech a tváři. Ve které bylo jasně znát, že se mi udělalo zle a chce se mi brečet.
Můj Pán odjíždí. Odjíždí sice jen na pár dní ale mám pocit jako bych ho neměla vidět už nikdy. Je mi tak těžko. Chce se mi brečet, nemůžu dýchat a chce se mi zvracet.
„Napíšeme si, když bude čas Čubi. Nebuď smutná“!
„Neodjíždím napořád přeci“!
„ A nezlob mě“!
Když tohle řekl chvíli se mi ulevilo. Vždy, když řekl, že si napíšeme až bude čas psal i tak docela často. Jenže bůh ví kam jede a jak ten čas mít bude nebo nebude. Sakra, sakra. Musím tohle teď vypustit z hlavy. Je po krásné lekci, mám se cítit plná energie a spokojená Pánovo uspokojením a jeho pochvalou. Cítím, že se celá třesu..
„ Svlékni se“!
Stojím jako přikovaná. Mám pocit, že jsem slyšela špatně. Co to řekl? Zvedám svůj pohled abych se podívala jak se tváří.
„ Ty jsi neslyšela? Řekl jsem abys se svlékla“!
Teď už nemůžu opravdu dýchat. Svlékám se. Cítím, že je můj Pán řádně rozzlobený.
Klekám si hned nahá k jeho nohám. Rychlým tahem za vlasy mě postavil.
„ Podívej se na mě“!
S velkým strachem ale zároveň chtíčem podívat se na Pánovi krásné oči zvedám svůj pohled.
„Teď se okamžitě opřeš o tu židli za Tebou, budeš hezky počítat a děkovat. Rozumíš ty děvko „?!
Ano rozumím můj Pane. Tak hodně se bojím. Nikdy jsem Pána takhle naštvaného neviděla. Opírám se na Pánův povel o židli. Ruce mám volně spuštěné na zem, hlava mi jen tak visí a vlasy poskládané na zemi mezi rukami.
Nic se neděje. Vzhledem k tomu, že mám počítat a děkovat zcela jistě mne čeká výprask. Ale stále se nic neděje. Proč? Než jsem se sama v sobě stihla znovu zeptat proč přistála mi první rána na zadku.
Jedna, děkuji Pane.
„ Špatně! Znovu a lépe Čubko“!
Další rána.
Jedna děkuji můj Pane..
„ To už je lepší, Čubi“!
Dvě, děkuji můj Pane.
Tři, čtyři, pět, šest. Za každou ránou jsem říkala děkuji můj Pane.
Čtyřicetosm, čtyřicetdevět. Silně vzlykám. Cítím jak mi stékají slzy až do vlasů, spolu s nimi ale i sliny. Celé moje tělo je zpocené.
Padesát, děkuji můj Pane.
„Postav se Čubko“!
Pomáhá mi vstát. Celá uřvaná vstávám. Na svého Pána se nepokouším ani podívat. Chytil mne za hradu, rukou utřel sliny i slzy.
„Čubi, tohle bylo víš za co“?
Nevím, absolutně teď netuším za co to bylo. Nepřemýšlím ani za co to mohlo být.
Nevím můj Pane, nevím. Dal mi facku. Pěkně zaštípala přes ještě vlhkou tvář.
„ Už víš za co to bylo“?
Nevím můj Pane. Z druhé strany facka.
„ Zasloužila bys znovu Čubko“!
„ Tenhle výprask byl za to, že sis dovolila zpochybnit svého Pána“!
„A ty facky za to, že ze sebe děláš blbou. Vím, že nejsi blbá. Buď tak hodná a už ji ze sebe nedělej“!
Promiňte mi můj Pane prosím. Nebudu ze sebe dělat blbou. Už nebudu můj Pane, promiňte mi to prosím.
„ Pro jednou máš štěstí děvko mizerná“!
„ Vylez si na stůl a na všechny čtyři děvko“!
Když poslušně lezu na stůl přemýšlím co se může asi tak dít. Prdel mě tolik bolí. Dnes mi dal pořádně do těla a ještě jsem si vysloužila takový výprask. Jsem na všech čtyřech na stole.
„Dej ty nohy víc od sebe“!
Poslouchám a nohy sunu dál od sebe.
Cítím takové mokro na kundě, Pánova kunda je tak mokrá. Jen tak ji projíždí. Je stále víc a víc mokrá. Po výprasku mě bolí všechno, do toho Pánovo projíždění kundy. Udělám se.
„ Ne, ještě ne. Čubko nadržená“!
Ano můj Pane.
Kousnu se do jazyku abych zahnala aspoň trošku tak silné vzrušení.
Najednou cítím tlak v kundě. Je silný ale ustupuje. Pán vzal vibrátor a tlačí jej na už tak dost vzrušený poštěvák. Znovu ten tlak i při tom vibrátoru. Upadám snad do mdlob tím vzrušením. Ach ano. Mám tendenci se přirazit víc na Pánovu ruku. Hlava mi říká ne, nesmíš. Hezky drž svému Pánovi ale moje tělo mě vůbec ale absolutně vůbec neposlouchá. Narazila jsem se Pánovi na ruku. Zase ten tlak v kundě. Spolu s vibracemi to se mnou dělá divy.
Smím se prosím udělat můj Pane?
„ Ano smíš Čubi, smíš. Hezky se mi udělej“!
Mé mdloby Pánův hlas jen prohloubil. Celým tělem se mi střídá horko i chlad zároveň. Je to jako pocit extáze. Snad ani nedýchám. Jen vnímám co se děje s mým tělem a poslouchám Pánův hlas.
Teď už je mi jen zima. Cítím se tak vyčerpaná. Cítím se jako bych byla jen tělo. Duši si teď celou. Tentokrát už opravdu celou vzal můj Pán.
Padám na kolena, slyším jen svůj rychlý dech a cítím vůní kundy. .
„ To je moje hodná Čubička. Víš co jsi právě teď zvládla“?
Nevím Pane a troufnu si říct, že snad svůj nejdelší a nejcitlivější orgasmus za celý můj sexuální život.
„ To mi lichotí Čubičko ale teď jsi právě zvládla fist“!
Nemám sílu se ani usmát a tolik bych chtěla.
Děkuji můj Pane.
Pánovi mokré ruce od mé šťávy mě hladí po rozbolavělé prdeli. Jak příjemné.
„ Ještě budeš zpochybňovat Pána“?
Nebudu, nebudu nikdy zpochybňovat svého Pána. I když mě naše odmlčení po fyzické stránce bolí a bude mi chybět. Naprosto tomu rozumím a vím, že je to v tuhle chvíli nezbytně nutné. O té psychické nemluvím jelikož je to asi jasné, že.
Budete mi chybět můj Pane.
