První rande s Dom Tv

Přijdu za tebou, a začnu tě líbat už ve dveřích. Beru tě za boky, zatímco ty mi rozepínáš poklopec a vyndaváš čuráka. Když ti chci rozepnout kostým, tak mě zarazíš: "Na to je ještě brzo, to si musíš zasloužit. Nejdřív čurák, pak kozy." Popadneš moje koule, a táhneš mě za ně ke křeslu. Sedneš si do něj, a než se vzpamatuju, tak mnou smýkneš na zem. "Chceš začít nohama, nebo čurákem? Můžeš si vybrat." Začnu si uvědomovat, co se děje, a že takhle jsem si svůj zážitek se slečnou-děvkou nepředstavoval. Chci se odtáhnout, ale ty mě chytíš za vlasy. "Nevím, no, nevím, jestli tohle úplně chci. Nepočítal jsem, že..."
"Že budeš za děvku ty?"
"Jo, a tohle vlastně přece jen nech..."
Najednou dostanu facku. "Nechceš, ale zjevně potřebuješ." Vzápětí dostanu i kopanec do koulí. Zlomím se vkleče bolestí. Vstaneš, a o pár momentů později mě kopneš znovu, ze zadu, a znovu do koulí. "Potřebuješ tohle a taky tohle." Zkroutíš mi ruce za zády, a dáš mi na ně pouta. "Jestli nechceš být děvka, tak neboj, to ničemu nevadí. Já už si jí z tebe udělám."
Teď už s úsměvem si sedneš znovu do křesla, a ten kousek si mě přitáhneš za vlasy. "Když nechceš hulit čuráka, tak začneme třeba s tímhle." Vytáhneš uměláka, který se mi pokusíš přes můj odpor nacpat do pusy. "Takhle moc nechceš být děvka? Skvěle, já si tvojí cestu k pochopení, co se od tebe chce užiju určitě víc, než ty."
Opřeš mi hlavu o křeslo, a ze zadu mi stáhneš kalhoty. Začneš mi bolestivě podvazovat koule. Za chvíli jsou obě stažené, mezi nimi a čurákem několik centimetrů provazu, za jehož druhý konec se dá tahat. Už to samo bolí, a bolest se ještě stupňuje, když mi je začneš mačkat a škřábat. Potom mi dáš pár přes zadek.
Zasměješ se: "Tak, a teď to zkombinujeme." Zatáhneš za provaz, a přitáhneš si koule i čuráka. Provaz obtočíš kolem stehen a utáhneš. Výsledkem tak je, že mám vystrčeného nechráněného čuráka i koule. Další úder je mnohem bolestivější, než když jsem byl bitý jenom přes zadek. Začnu sténat.
"Vidíš, já říkala, že to učení bude bolet tebe víc než mě. Ale dotáhneme to, neboj. Nejdřív zkusíme, jestli umíš aspoň počítat, a pak půjdem dál. Třeba do deseti, ale pořádně, zmrdsky."
Dostanu další, přímo do koulí. Zasténám, ale začnu počítat.
"Jedna."
Dostanu další, trefí mě přímo do žaludu. Chce se mi křičet, ale pokračuju v počítání.
"Dva."
Tentokrát dostanu kopanec. "Špatně zmrde. Za to, že tě učím, máš být vděčný."
Na další ránu reaguju "Jedna. Děkuji."
Znovu dostanu kopanec. "Uctivěj, zmrde."
Po další ráně to zkusím: "Jedna. Děkuji, madam."
K mému ulehčení nepřichází kopanec, ale další rána. "Dva, děkuji madam.", říkám, a jsem opravdu vděćný, protože rány bičíkem bolí přece jen míň.
Po desáté ráně a desátém poděkování si přede mě znovu sedneš. "Když nechceš hulit čuráka, tak dobře, ale nohy už péči potřebují. Buď od tvýho čuráka jako doteď, nebo tvojí pusy. Co si vybereš?"
"Pusu, madam, určitě pusu."
Začnu podle vašich pokynů líbat a lízat vaše nohy.
"Vidíš, že se učíš." Skloníte se ke mě, a dáte mi facku. Popadnete mě za ksicht, a zašeptáte "Neodejdeš, dokud mě nevyhulíš a nespolkneš, rozumíš, prase?"
"Ano madam."
"Takže? Uděláš to? Těšíš se na to, až ti stříknu do huby?"
"Ano madam, udělám. Těším se na to, madam."
"To je dobře," zasmějete se. "Protože k tomu je ještě kus cesty."
Teď dostanu obojek, a kolíčky na obě bradavky. Vodíte si mě na vodítku jako čubku po pokoji. Lezu po kolenou, a nejde mi to, stále spoutaná stehna, ruce za zády a vaše rychlé tempo mi nedávají šanci. Několikrát padám, a škrtím se na obojku. Prosím vás o zpomalení, a o to, abych vás mohl hulit. Nakonec, když už nedokážu překonat ani několik decimetrů bez pádu se nade mnou slitujete.
Přichází sice úleva, ale rozhodně ne osvobození. Dovedete si mě ještě k posteli, na kterou si sednete, zatímco já k ní klečím zády. Dáte mi nohy kolem krku, tak, že mám hlavu na úrovni vašeho rozkroku, ale zády. Rukou mi zacpete nos i pusu, a já se za pár desítek vteřin začínám dusit. Kroutím hlavou, snažím se dostat k troše vzduchu, ale vaše nohy mě drží pevně. Po věčné chvíli mě pustíte, a po jednom nádechu znovu sevřete. Tentokrát mi vzduch dochází mnohem rychlej, ale nezdá se, že by jste mě držela kratší dobu. Když pak otevřu pusu, abych se nadechl, dostanu do ní kroužek, který jí drží otevřenou. Znovu mi do teď už mnohem ochotnější pusy cpete uměláka. Po něm přichází flusance, facky s umělákem v puse, zacpávání nosu, zatímco hulím. Uvědomuju si, jak těžké je být děvkou.
"Vidíš, i jemu se to líbí", smějete se pohledu na můj teď už tvrdý čurák. "I jemu se líbí být hulibrckou děvkou. A co ty? Líbí se ti to? Co by jsi chtěl?"
"Chtěl bych vás vyhulit a polykat, madam."
Na moment se zamyslíte. "Děvka s takhle velkým čurákem? Ne, to by ještě nešlo."
Sundáte mi podvázání, obojek i kolíčky, místo nich dostanu masku přes oči. Někam mne vedete, a smějete se občasným zakopnutím. Na konci cesty si musím kleknout. Cítím, že jsem na studeném povrchu, dlaždicích, nebo něčem podobném. Vzápětí na mě začne dopadat studená, ledová voda. Leknutím vykřiknu, stoupnout si netroufám, bojím se, že se spoutanýma rukama, zavázanýma očima a na mokré podlaze bych upadl, ale snažím se vyhnout proudu vody. Neúspěšně. "Musela jsem ti toho čuráka trochu zchladit." Třebaže se vám to podařilo, a můj čurák je stejně zmrzlý, jako zbytek člověka, nepřestanete mě kropit. Koncentrovaný proud studené vody dopadá na cecky, na ksicht, na který se mi lepí maska, a já znovu nemůžu popadnout dech, i na čuráka. Prosím, aby jste přestala, prosím, aby jste mě nechala vás hulit. Konečně přestanete.
"A ty jsi, zmrde, chtěl, abych tě hulila. Ty jsi chtěl mít děvku ze mě!"
Znovu na mě dopadne ledová voda. "A co by jsi chtěl teď?"
"Chtěl bych být děvka vaše! Chtěl bych hulit vás!"
"To už je lepší." Sundáte mi masku, a zatímco schnu vám znovu lížu nohy. "Aby jsi se zase trochu rozehřál. No, pojď se mnou."
Za pár minut jsem rozehřátý až až. Horký vosk mi tuhne na obou bradavkách, břiše, chodidlech. Na znovu stojícím čuráku mám malou dortovou svíčku. Stojí na troše vosku, a rychle prohořívá k mému čuráku. Snažím se, aby mi stál rovně a pevně, protože jsem byl varován, že při zhasnutí plamene přijde tvrdý trest. Vy ovšem máte času dost, a nenuceně se mě vyptáváte na to, kdy že jsem zjistil, že ve skutečnosti chci být děvkou, a jaké mám zkušenosti s opačnou rolí. Plamen nakonec necháte dohořet skoro k žaludu, prý "abych věděl, jaké to je". Když plamen konečně zfouknete, cítím neskonalou vděčnost a úlevu. "No zmrde, je dobře, že už si o sobě nemyslíš, že by jsi mohl prcat holky ty. Co by jsi chtěl teď."
"Chtěl bych vás poslouchat, sloužit vám, madam. Chtěl bych dělat to, co řeknete."
Zasmějete se. "Dobře, takový zmrdi se mi líběj." Nařídíte mi lehnout si na záda na postel, a sednete mi na ksicht. Lížu vaší prdel, cítím, jak vám tuhne čurák a slyším, jak sténáté rozkoší. Snažím se, abych vás nezklamal. Po chvílí si také lehnete na záda, a znovu mi do pusy cpete čuráka. Tentokrát se podvolím zcela ochotně, hluboce vás kouřím, lížu koule a saju. Držíte mě za vlasy, a kroutíte mi hlavou tak, aby můj jazyk byl tam, kde chcete. Slyším další, mohutnější, zasténání, a cítím, jak se mi pusa začíná plnit. Znovu škubnete hlavou, tentokrát dál od svého rozkroku. Mrdka mi stříká na ksicht, snažím se jí zachytit pusou a jazykem, ale mám jí všude na ksichtě, i v očích.
"Co jsem říkala? Že budeš moci jít, až mě vyhulíš. Je vidět, že si tě tu budu muset ještě chvíli nechat..."