Krabice z hororu s překvapením

Budu vyprávět příběh, který se stal před 10 roky. Šla jsem s košem a když jsem přišla domů, tak před bytem kde bydlím byla na zemi položená krabice. Napadlo mě, že se někdo spletl a dal jí tam mě a chtěl jí dát někomu jinému. Dala jsem domů koš a vrátila se ke dveřím. Blížil se večer a venku už se pomalu stmívalo. Napadlo mě, jestli v krabici není bomba nebo živý pavouk nebo had, prostě nejhorší fantazie. Vzala jsem delší tyč a poklepala s ní na víko. Nic se nestalo, ani se uvnitř nic zřejmě nehýbalo. Došlo mi, že to zjistím když vezmu krabici do ruky. Ale toho jsem se hodně bála. Co když na to sáhnu a chytnu nějakou nemoc. Přepadával mě paranoidní strach. Nikoho tady ve vchodě neznám dost na to, aby mě chtěl něčím obdarovat. Napadlo mě, že už stojím dlouho ve dveřích a nebylo by od věci se konečně rozhodnout co udělat. Buď krabici vyhodím do popelnice nebo to risknu, vezmu jí domů a zjistím co v ní je. Vždy mě napadají ty nejhorší možné varianty co se všechno může stát a raději neriskuji. Jenže krabice mě něčím přitahovala a zvědavost nakonec zvítězila. No dobře. Popadla jsem velmi opatrně krabici, jednou rukou ji podebrala a zjistila, že tak moc těžká není a zanesla jsem jí do obýváku. Zamkla jsem dveře. Mívám to ve zvyku, když tuším, že už ten den ven nepůjdu. Šla jsem se převléknout do domácího oblečení, čili do trička a šortek. Nalila jsem si vodu a posadila se do křesla a pozorovala krabici. Byla celá bílá, taková ta krabice na dort, jen o něco větší a pevnější. Nahnula jsem se dopředu, vzala za vrchní víko a pomalu odklopila. Uvnitř byly 3 balíčky v černém neprůhledném igelitu. Bála jsem se vzít i jeden do ruky a zjišťovat po hmatu co to asi je. Nakonec jsem zkusila alespoň všechny 3 vzít za konec, zvednout a kouknout, jestli není něco pod nimi. Uf, vydechla jsem s ulehčením. Tak jde jen o ty 3 balíčky. Byly zagumičkované. Vzala jsem jeden balíček a položila ho na druhé křeslo a pomalu dala gumičku dolů. S hrůzou jsem se děsila už dopředu, že teď něco určitě vyleze ven a někam to uteče a schová se mi to v bytě, pokud je to živé. No, nic se nestalo. Rozevřela jsem černý igelit, nakoukla a .................Bylo tam něco co vypadalo jako umělý panák, ale v malé velikosti. Strčila jsem tam ruku a vytáhla ho ven. Raději jsem se ujistila, že je to veškerý obsah pytlíku. Sáhla jsem po druhém pytlíku a nakonec po třetím. V každém byl jeden panák z gumy, všechny měli velikost přibližně na výšku 50cm, na šířku cca 20 cm a bylo to z pevnější gumy. Každý panák měl jiné oblečení a jiné barvy. Co tohle má znamenat a co já s tím mám dělat. No nechala jsem to položené na křesle a šla do kuchyně. Dala jsem vodu na kafe a připravovala si bezkofeinovou kávu do většího hrnku. Vyndala jsem si mléko z lednice a jak jsem zavírala lednici, tak jsem koutkem oka něco zahlédla. Koukla jsem do obýváku a.......Krve by se ve mě nedořezal! Ti panáci byli nafouklí a každý seděl rozmístěný na svém sedadle! Jeden seděl na jednom křesle. Druhý na druhém křesle. A třetí a to jsem se začala třást a strašně bát, seděl na gauči, byl hlavou otočený na mě a díval se mi hluboko do očí! O to víc děsivé to bylo, že ten třetí panák seděl zády ke mě, protože gauč je vidět z kuchyně a opěrka gauče je u stěny, která je rovnoběžná s koupelnou a když někdo stojí v kuchyni tak vidí vlevo gauč a kdo sedí na gauči a není otočen a sedí zády tak kouká směrem k oknu. Jenže! Ten třetí panák seděl opřený o gauč směrem k oknu, ale jeho hlava! Panebože, jeho hlava byla otočená směrem na mě a oči se mi dívali hluboce do mých očí. Bylo to, jako kdyby ten panák věděl, že když budu zavírat lednici a přesně na tom místě kde jsem byla, tak přesně byl otočený na tu stranu u lednice. Bylo to tak děsivé. Byla jsem tam sama doma. S nepřáteli! Jako na povel se hlavy ostatních panáků otočili směrem na mě. Bála jsem se i jít na záchod. Co když mě budou pronásledovat? A jak se proboha nafoukli? Nebylo nic slyšet. Proboha, co budu dělat. Ani jsem nevnímala, že konvice píská a voda se už vaří. Sama se vypla, aspoň že tak. Netuším jak dlouho jsem tam tak stála bez pohybu, vyděšená, vystrašená do morku kostí. Napadla mě šílenost. Šla jsem k šití, které bylo ve skříni. Otevřela jsem skříň a bála se podívat, jestli a co se změnilo. Nakonec jsem u otevřených dveří skříně riskla pohled na gauč a..........panák tam nebyl. Zkontrolovala jsem ještě ty dva další a taky nic. Obývák byl prázdný. Byla jsem tam jen já sama. Už jsem si chtěla oddechnout a probrat se z téhle strašné děsivé noční můry, když v tom mě napadlo..........A jak mě to napadlo, začala jsem tušit nekonečnou hrůzu. Nepodívala jsem se na strop. Panebože, to nedokážu. Najednou se něco zlehka, skoro jako jen omylem něco dotklo mé hlavy zvrchu. Málem jsem umřela strachy. Bylo mi jasné co to je. Nakonec mě něco asi donutilo pozvednout oči a..........Panebože! Přímo kousek od mých očí byly oči třetího panáka a byl přímo nade mnou. Těsně u mých očí. A pak když jsem opravdu zvedla hlavu a koukla nad sebe, tak ti další dva byli přímo nade mnou a jakoby vodorovně se zemí byli ve vzduchu. I trochu ze stran. Byla jsem obklíčena těmahle věcma, z...........napadlo mě slovo peklo. Hlavou mi problesklo, že se jich musím zbavit. A co když mi chtějí ublížit. Zřejmě to tak bude. Tohle nevypadá jako romantický večer. Zavřela jsem oči a v duchu bezhlesně se modlila ať to zmizí a prosila. Když jsem oči otevřela, stáli tam nazí chlapi místo panáků. Jakmile si jeden všimnul, že už vnímám tak natáhnul ruku a dal mi jí nad zadek a přistrčil mě od dveří skříně, které zavřel. Roztrhal na mě oblečení a všichni tři se na mě postupně vystřídali a tvrdě mě ošukali. Potom si šli sednout na své místo a znovu mi zírali do očí. Vzala jsem delší tričko ze skříně a oblékla se. Jak jsem pohlédla na křesla a gauč tak tam žádní muži ani panáci v životní velikosti nebyli. Najednou byli zase vyfouklí ve své původní velikosti. Nojo, jenže co když se zase nafouknou. Rychle jsem přiskočila, posbírala je a každého jednoho strčila do černého igelitu a pořádně nafest zagumičkovala. Rychle dala do krabice a tu jsem nesla pryč z bytu. Měla jsem na sobě jen tričko, tak jsem tu krabici dala k vedlejšímu bytu a rychle zavřela dveře a zamkla. Namlouvala jsem si, že se mi to jen zdálo. Druhý den jsem šla ven a krabice u sousedního bytu už nebyla, věřila jsem, že se mi to vše jen zdálo.