Vděčná tchýně

Pavlův sexuální život neměl zrovna na růžích ustláno. Během puberty a při studiích byl Pavel oplácaný, tichý, stydlivý kluk, kterého holky potřebovaly tak akorát na to, aby jim půjčil opsat úkol nebo poradil při zkouškách. Ale povedlo se mu dodělat vysokou školu a v korporátu velmi rychle kariérně a finančně vyrostl. Začal o sebe dbát, pěkně se oblékat, jezdil drahým autem, a náhodné známosti a sexuální avantýry s kolegyněmi a klientkami začaly utěšeně přibývat. Tam také poznal svou manželku Lenku.

Zkraje to vypadalo všechno růžově. Lenka byla hezká, inteligentní žena, ale v sexu příliš konzervativní. Byla skoro o pět let starší, což Pavlovi zkraje vyhovovalo, protože se mu vždycky líbily starší. O sexu mimo ložnici nechtěla Lenka ani slyšet, vyžadovala vždy zhasnuté světlo a nějaké experimenty či peprnější praktiky byly pro ní naprosté tabu. Zatímco Pavel byl úchyláček. Vyzkoušel by rád kde co, ale nebylo s kým, a tak mu zbylo jen trapné onanování u porna ve své domácí pracovně. Když se jim neplánovaně narodil syn, tak se jeho vztah s Lenkou ještě více zhoršil a četnost sexu se propadla od jednou týdně až po jednou za tři měsíce. Pavel byl nadržený tak, že by obtáhnul snad už i krejčovskou pannu. Vyhledával čím dál tím úchylnější druhy porna a neměl problém si to „přemáchnout v ruce“ třeba třikrát denně.

Pavel často s rodinou navštěvoval svou tchýni Žanetu, která bydlela ve vesnici kousek od jejich města. A Pavel na ní často myslel a představoval si, jak má zabořený obličej v jejím klíně. Žaneta byla drobná, vitální, štíhlá šedesátnice s krátkými černými vlasy, útlými rameny a povislými prsy s výraznými bradavkami, které Pavel často a pozorně pozoroval při návštěvách, protože Žaneta doma chodila bez podprsenky, jen v tenkých tričkách, která vůbec nic neschovala. Žaneta byla už pět let vdova, byla už v předčasném důchodu a přivydělávala si jako instruktorka jógy v místní sokolovně. Pavel mlsně koukal na ty pohupující se lajdáky a představoval si, jak jí je zuřivě cumlá a saje jako hladové tele a u toho hněte její naskrz promáčený chlupatý prales. Žaneta se mu od první chvíle líbila, navíc spolu skvěle vycházeli a rozuměli si. Škoda, že Lenka není aspoň trochu jako její matka…

„Žanda a její voňavoučká chcanda…“ pomyslel si Pavel pokaždé, když mu Žaneta vařila v kuchyni při návštěvě kafe a on očima doslova hltal vystouplé okraje kalhotek na tchýnině útlé prdelce, rýsující se pod pohodlnými tepláky. Zatímco Lenka se synem si hráli venku na zahradě.

„Pavle, až dneska pojedeš na to jednání do Prahy, vezmi po cestě mamce ty zavařovací sklenice“, řekla znuděně Lenka jednoho dne a vrazila mu do ruky velkou těžkou bednu. Pavlovi se rozzářily oči, že Žanetu opět uvidí, a hned si představoval, jak jí zvedá nohy a noří svůj obličej do té veliké chlupaté jámy, která přirozenou cestou porodila tři děti…

„Jé, ahoj, co ty tady?“ uvítala Žaneta Pavla ve dveřích, odděná do přiléhavého trička a elasťáků, které obepínaly její štíhlou postavu. Pavel ji objal a cudně jí políbil, i když by jí ze všeho nejraději strčil okamžitě jazyk do pusy. „Jedu z Prahy ze schůzky a Lenka po mně poslala ty zavařovačky, co jsi chtěla.“
Žaneta šla uvařit kávu a pak zavedla řeč na jeho vztah s Lenkou. „Ani se neptej,“ mávnul Pavel rukou. „Netrávíme spolu čas, Lenka je s malým věčně na návštěvě u ségry, moc se spolu nebavíme a když už, tak se akorát pohádáme. Už spolu několik let ani nespíme…“ Žaneta pokývala hlavou. „Já tušila že to není mezi váma ideální. Ona byla Lenka vždycky taková hodně sama pro sebe…“ Pavel nasucho polkl a rozhodl se, že něco zkusí. „Já se ti divim, že jsi už pět let sama, bez sexu… Já to nemám tři měsíce a už bych úplně lezl po stropě, jak moc to potřebuju…“ Žaneta se zasmála. „Když má ženská šikovný ruce a pěknou okurku ze zahrádky, tak má sexu dostatek i sama!“ Pavel úplně ucítil slabost v kolenou, když si představil, jak se jeho tchýně sama przní okurkou, až to hlasitě mlaská… „Takže si to děláš sama, jo? Tak si najdi nějakýho milence, ne? Taková pěkná ženská si musí nabrnknout X chlapů lusknutím prstů, i tady na vsi,“ pokýval uznale hlavou Pavel. „Prosimtě, jsem už stará bába. Samá vráska, šediny, to už nikdo nechce,“ odmítla s úsměvem Žaneta. Pavlovi bušilo srdce jak při státnicích. Šel na věc. „Já bych tě chtěl hned…. Okamžitě…“

Místností se rozhostilo ohlušující ticho.

„Prosimtě neblbni… Máš doma hezkou vzdělanou a úspěšnou ženskou. Já jsem stará rašple z vesnice. A nadto je Lenka moje dcera, to přece nejde!“ odporovala Žaneta. Ale bylo na ní vidět, že znejistěla a že spíše než Pavla se snaží přesvědčit sama sebe. Pavel vstal, obešel stůl, přistoupil k ní zezadu a začal jí hladit ramena. „Žádná rašple… Jsi nádherná. Líbíš se mi od první chvíle, co mě k tobě Lenka poprvé přivedla. Strašně tě chci…“ zašeptal Pavel a začal tchýni líbat na krku. Žaneta mu hrábla rukou do vlasů, vzrušeně funěla, zatímco Pavel očichával její nádherně vonící zvrásnělou kůži a zahrnoval ji polibky. „Prosímtě, nech toho,“ zažadonila, zatímco Pavlovy dlaně sjely na její volně visící prsa a začaly je hnětat. Bože, ty jsou tak nádherně měkkoučký, pomyslel si Pavel a v klacku mu hučelo, jako snad ještě nikdy vživotě. „Pavle, to nemůžeme, přestaň,“ vzdychla Žaneta, zatímco její bradavky pod tenkým tričkem vzrušením trčely jak špunty od necek.

„Moc tě chci potěšit… Tolikrát jsem ti pomohl, před exekucí jsem tě zachránil, tepelný čerpadlo za nákupku jsem ti vyřídil, kuchyň jsem ti postavil… Chci se o tebe postarat… Strašně moc se chci o tebe postarat“, zašeptal jí Pavel do ucha lemovaného šedivými odrostlými konci obarvených krátkých vlasů a nekompromisně jí zajel dlaní pod kalhotky. Jak předpokládal, Žaneta už byla úplně mokrá. Tekla jako protržená přehrada, její dlouhé husté ochlupení bylo úplně zmáčené a slepené. Žanetiny napumpované pysky v Pavlově dlani klouzaly jako kostky ledu. Druhou rukou pustil její svěšené prso, chytil ji za tvář, otočil jí hlavu k sobě a strčil jí jazyk do pusy. Bušila mu krev ve spáncích a skoro se mu podlamovala kolena… Bože, kouřím jazyk svojí vlastní tchýni! Ona chutná tak neuvěřitelně, pomyslel si Pavel.

„Prosímtě, musím se dojít osprchovat, včera jsem to nestihla“, zažadonila Žaneta, když se jí povedlo vyprostit svůj jazyk z Pavlových úst. Pavel ji pevně chytil, přivinul k sobě a řekl: „Ne, prosím. O to víc tě chci… Strašně tě chci!“ Odhrnul tác s kávou na kraj stolu a Žanetu na něj posadil. Položil jí na záda a okamžitě z ní stáhnul elasťáky i s kalhotkami. Sednul si před ní na židli, zvednul tchýni nohy nahoru a zadíval se na tu nádhernou, hustě porostlou, pozoruhodně velikou kundu s nateklými tmavými pysky. Pod ní se nacházel mírně vystouplý tmavý konečník lemovaný pár jemnými chloupky. Zbožňuju očouzenej komín, pomyslel si Pavel a nevěděl, do které dírky dříve strčit svůj hladový jazyk. Vůně její zmáchané rozrajcované kundy a prdelního žlábku byla naprosto omračující. Pavel k ní okamžitě přitisknul obličej a začal Žanetu lízat. Žaneta si držela stehna a začala hlasitě vzdychat.

Pavel jí cucal naběhlý poštěváček a oběma rukama hnětal její povislé cecky, které se rozlily do stran na stůl. Nezapomněl ani na zadeček a zasouval svůj jazyk i do její řiti. Tohle kdyby viděla její dcera... Pan magistr kravaťák, s jazykem zasunutým v konečníku své vlastní tchýně, problesklo Pavlovi krátce hlavou, ale cukání tchýnina análního svěrače obepínajícího jeho rejdící jazyk naznačovalo, že už to na Žanetu jde. Pavel žmoulal mezi rty její nateklé pysky, prsty masíroval poštěváček a Žaneta najednou vykřikla. Vzepjala se na zádech jak kůň a rozklepala se. Pavel už to nevydržel, jen tak tak vyndal jako žula tvrdého ptáka z kalhot a na Žanetinu beranici a břicho vylétly čtyři mohutné bílé kšandy jeho horkého semene.

Pavel se v tranzu zhroutil zpátky do židle a dlaní roztíral své semeno po Žanetině chlupaté kundě a po jejím vrásčitém, ale přesto výstavně plochém bříšku… Žaneta se zavřenýma očima vzrušeně funěla a ještě se celá trošku chvěla jako při zimnici.

Pavel vstal, utřel si mokrou pusu do ubrousku ze stolu, pohladil tchýni po čele a vášnivě ji políbil. „Děkuju, miláčku… Jsi tak úžasná…“ Žaneta se uchechtla a utrousila: „Tohle jsem nezažila od revoluce… Teď jsem ti opravdu vděčná…“