Archeolog vzpomíná (2.)

Minule jsem vylíčil, jakými kostrbatými cestami jsem nakonec během vysokoškolských studií dostal i v šedých osmdesátých letech možnost vyjet na zahraniční stáž. Čas před odjezdem bylo třeba vyplnit přípravou a jako první krok jsem si poté, co jsem se v hospodě pochlubil kamarádům a následně totálně ztrapnil hláškou, že hlavním městem Bulharska je Bukurešť, stanovil dovědět se něco o samotné cílové zemi. Kromě toho, že tam byla jedna naše teta na rekreaci pro příkladné členy ROH, jsem toho moc nevěděl, takže jsem se vydal přímo ke zdroji. Hlavním lákadlem Bulharského kulturního institutu byla v těch letech skromně vybavená prodejna s pár kousky tradiční keramiky a vyřezávanými dřevěnými flakonky s růžovou voňavkou; oboje se v mnoha českých domácnostech vystavovalo na návštěvám dobře viditelném místě, aby se tak prokazovala zcestovalost, byť k moři do Bulharska vyjel často jen vzdálený strýček, který pak těmito cetkami vybavil celé příbuzenstvo. Já ovšem mířil do malé knihovny,jejíž fond pro základní poučení více méně stačil. Víc než ohmatané brožurky mě hned zaujala slečna knihovnice, okatá brunetka zhruba mého věku. Při druhé návštěvě jsem se odvážil rádoby vtipně ji oslovit: "Slečno, můžete mi poradit? Mám brzy odcestovat do Bulharska coby ehm, kulturní atašé. Ale nedaří se mi do té vaší kultury proniknout tak nějak, ehm, víc do hloubky.Dokázala byste mi s tím pomoci?" V očích jí zahrála nezbedná světýlka, když se ušklíbla a zvesela odsekla: "No, já jsem sice Bulharka jenom po dědečkovi, ale i tak, proč bych měla chtít?" "Já nevím, třeba proto, že bych Vám byl hrozně vděčný, a navíc zachráníte československou kulturní diplomacii.", nadhodil jsem. "Tak to je opravdu velký a vznešený úkol.", zatvářila se velmi vážně. "Možná bych o něm mohla někde nad dvojkou červeného uvažovat." "Třeba zítra v šest? Vím o místě, kde byste mě mohla na mou misi připravit důkladně.", tvářil jsem se dál velmi vážně, až vyprskla smíchy. Nicméně na rande druhý den přišla a nad skleničkou vína mi Světlana, tak se jmenovala, vysvětlila, jak se to s tím jejím "bulharstvím" vlastně má." Dědeček prý prosazoval, abych se jmenovala Veselina, to by bylo poněkud...hm, veselé. Světlana je kompromis, existuje v češtině i v bulharštině.", usmála se a upila vína. "Jinak to ale máme s vlastí mých předků trochu na levačku. Děda dělával před válkou prokuristu v plovdivské tabačce, čili třídní původ žádná sláva.", mrkla na mě nejistě. Ubezpečil jsem jí, že u žen hodnotím třídní otázku až na posledním místě a upřednostňuji jiné aspekty. Obdařil jsem přitom její vnady pohledem tak nestydatým, že leckterá jiná by volila facku a rychlý odchod. Světlana se ale kupodivu očividným faktem, že se jí snažím dostat pod sukni, nenechala nijak pohoršit a ještě ten večer mi umožnila ten prostý plán uskutečnit. Její garsonka s nádherným výhledem na střechy staré Prahy byla trochu studená, ale krásně to tam vonělo a když Světlana zhasla, zapálila svíčky a svlékla si halenku, pod kterou skutečně neměla podprsenku, jak jsem ji celý večer podezříval, cítil jsem, že československá kulturní diplomacie, jakkoliv falešná, oslaví sladké vítězství. Milovali jsme se přímo na koberci, pak jsme se přesunuli do postele a milovali se tam a druhý den ráno po probuzení ještě jednou v koupelně. Odpoledne jsem na Světlanu počkal před institutem a celé jsme si to zopakovali. Následující večery jsme trávili výhradně spolu, já pustil k vodě historku o kulturní misi a začalo ve mně sílit přesvědčení, že jsem zahájil něco, čemu jsem se dlouho úspěšně vyhýbal: chození s holkou.

Zkrátka ale nezůstávali ani Thrákové, budoucí předmět mého studia v Bulharsku. Přiznával jsem to s jistými rozpaky, ale to téma mě začalo skutečně zajímat a záhy jsem pochopil proč; byla to otázka estetická. Sám nejlíp jsem věděl, že nejsem ve skutečnosti žádný adept na historika, ale thrácké artefakty se mi prostě líbily. Ať už šlo o mince s hady, býky a další bájeslovnou zvěří, tepané masky a další poklady, ten pradávný národ se mi trefil do vkusu. Stávalo se tak, že jsem půl večera strávil listováním tlustými knihami a dokonce, jaká hrůza, psaním poznámek. Světlana o mou přízeň musela se starověkým národem bojovat, ale vedla si statečně, snad že měla v arzenálu mocné zbraně. Stačilo podívat se mi přes rameno do knihy a opřít si přitom o mě svoje pružné poprsí, a už jsem o prošlá staletí ztrácel zájem. Když se navíc za mne postavila jen v košili, rozepnuté až do pasu, pod kterou na sobě už nic neměla, mohl jsem se okamžitě zmocnit jejích koziček a začít se mazlit s rychle nabíhajícími tmavými bradavkami. Sama mi svoje poklady držela ochotně u pusy a nechávala si je cucat, zatímco jsem ji uvolněnýma rukama zbavoval sukně nebo džín. Pod kalhotkami se jí vždycky lákavě rýsovala její lasturka; nevím, kde spodní prádlo kupovala, ale nosila takové, které její intimní partie víc odhalovalo než zakrývalo. Milovala cucání poštěváčku, a tak jsem se mu vsedě věnoval, až hlasitě sténala a prosila roztomile udýchaným "Ještě, ještě, prosím...". Přivedl jsem ji vždycky jazykem na samou hranu vyvrcholení a pak ji buď odnesl do ložnice,nebo jsem ji prostě povalil na koberec a zmocnil se jí na místě. Když byla ale hodně roztoužená, předběhla mě a sama si mi sedla na klín. Rychle mi rozepla zip u kalhot, vytáhla můj ocas a nasměrovala si ho do houštinky tmavých chloupků mezi své závojíčky. Pak s úlevným zasténáním dosedla, až jsem jí zajel po kořen do štěrbinky, a začala se na mně pohupovat, až jí kozičky na hrudníku tančily. Postupně tempo zrychlovala, tiché vzdychání vystříkaly vzdechy a na konci už na mně s hlasitým sténáním rajtovala, až mi koule pleskaly o její prcinu. Pokaždé se jí nějak povedlo se z mého klacku sesmeknout ještě před tím, než jsem se udělal, ale občas to bylo opravdu těsně a bílé cákance začaly z mého žaludu stříkat vteřinu po tom, co si ho přitiskla k bříšku. Většinou jí to stříkalo až na spodní stranu prsou, po kterých si mou mrdku s nestydatým výrazem roztírala. Pak jakoby nic vstala a s nevinným výrazem zacvrlikala: "Promiň, nechtěla jsem tě vyrušovat, vrať se zase k té své historii." To po podobném zážitku nebylo tak snadné, ale jak jsem se se Světlanou příjemně odreagoval, šlo mi pak studium nakonec ještě líp.

Stejně nebo ještě víc než nadšení pro Thráky mě tak konsternovala má rostoucí fascinace touhle divoženkou. Jakkoliv to ke mně příliš nepasovalo, vztahem s ní jsem se stával téměř monogamním. Do její garsonky jsem se prakticky přestěhoval, takže jsem vážně uvažoval, že pustím svůj těžce získaný podnájem. Když jsem se jednoho dne ve starém bytě stavil pro poštu, překvapil jsem ve své posteli spolubydlícího Ivana s neznámou kráskou. Oddávali se jeden druhému s takovou intenzitou a zvukovým doprovodem, že můj příchod vůbec nezaznamenali. Trochu mě dopálilo, že si Ivan nemůže své bokovky klátit ve vlastní posteli; pro můj pokoj se patrně rozhodl prostě proto, že tam bylo z předsíně blíž. Chvíli jsem vrzání postele a dvojité sténání poslouchal v kuchyni se škodolibým úsměvem a čekal, až hrdličky docukrují. Touha uvést Ivana do rozpaků mi ale nevyšla, protože když se pár domiloval, první do kuchyně vstoupila ona krásná neznámá. Zprvu si mě vůbec nevšimla, takže jsem se mohl pokochat pohledem na její drobná, špičatá ňadra s bradavkami mířícími vzhůru, která se jí volně pohupovala na hrudníku, i černým trojúhelníkem chloupků pod krásně plochým bříškem. Pak mě uviděla a zaječela tak hlasitě, že div nepopraskaly okenní tabulky. Ivan byl v mžiku v kuchyni a vzápětí se prohýbal smíchy a konejšil svou milenku, která se celá vyděšená marně snažila zakrýt si zároveň prsa i klín. "Neboj se, Pavli, to není zloděj, ani tvůj otec, to je můj spolubydlící.", chechtal se, když mě představoval. "Pavlína.", podávala mi dívka nesměle ruku, díky čemuž mi znovu obnažila svoje pohlaví. To ji vyděsilo, takže jelikož jsem její pravičkou právě třásl, levou rukou si přestala krýt poprsí a přesunula ji do rozkroku. Tím mi pro změnu odhalila svoje krásná kůzlátka, která se jí nádherně rozhoupala... Smáli jsme se s Ivanem jako blázni, zatímco nešťastná Pavlínka odcupitala celá rudá vedle, aby se po chvíli vrátila už oblečená, i když stále s vyděšeným výrazem. Když po chvíli, pořád tonoucí v půvabných rozpacích, z bytu odešla, Ivan mi letmo nastínil, že tuto krásnou gymnazistku má doučovat francouzštinu. "Začali jsme u francouzského polibku a nějak jsme se zatím nedostali dál.", pokrčil rameny a odbyl mé dotazy na slečninu zletilost. Pak mi vyčetl, že kašlu na staré kamarády a jdou o mně pomluvy, že nejen spím, ale i žiju s jednou krásnou knihovnicí. "Kamaráde, jde to s tebou z kopce. Kdybys byl jako dřív, tak ses k nám před chvílí přidal", poplácal mě vlídně po ramenou a odešel dřív, než jsem mu stihl vynadat, že se peleší se svými kočičkami v mém pokoji.

Jeho slova jsem si připomněl, když mi něco podobného o pár dní později otloukali o hlavu kamarádi z naší volejbalové party. K volnému sdružení současných a bývalých studentů několika pražských vysokých škol jsem se před pár lety přidal s povrchní motivací dostat se mezi nohy co největšímu počtu hezkých holek, které se mezi volejbalistkami vyskytují v nadprůměrném počtu. Bavilo mě dívat se při podání na zadečky svých spoluhráček i na to, jak blokujícím soupeřkám poskakují pod tílky kozičky. Jelikož slušné sportovní podprsenky byly v té době vzácnost, která holka jen trochu mohla, hrála třeba ve dvou tílkách, ale bez podprdy. V mnoha případech to bylo velmi výmluvně znát a já tak věděl, na kterou se to vyplatí následně v hospodě zkoušet. Nebyl jsem bez úspěchu, částečně i proto, že jsem potréninková posezení neflákal. Dokud jsem se neseznámil se Světlanou. "Pája nemůže, Pája má znáámost.", protáhla výsměšně Zuzana, když mě Monča, benjamínek našeho oddílu, lákala po tréninku na pivo. Se Zuzkou jsem měl účty srovnané - rozdal jsem si to s ní brzy po svém příchodu do party hned několikrát, takže její ironie mě trochu zamrzela. Monča, štíhlá prvačka jakéhosi humanitního oboru, která se na volejbale objevovala teprve krátce, se zatvářila zklamaně, ale nehodila flintu do žita. Seděl jsem v pánské šatně a do notýsku zapisoval členské příspěvky, Že jsem dostal na starost pokladnu jsem považoval za určitý vtip, ale snažil jsem se mít v tom pořádek. Náš oddíl zaštiťovalo jako zájmový kroužek SSM, jako téměř všechno tehdy, a skládat pravidelně účty bylo třeba. Z šatny už odešli i poslední opozdilci, když jsem si všiml na prahu přešlapující Moniky. Měla kolem těla omotaný ručník a nejistě se usmívala. "Pájo, v holčičí šatně došla teplá voda. Nevadilo by ti, kdybych se osprchovala u vás? Já studenou děsně nesnáším, celá pak vždycky zrudnu...", nadhodila. Samozřejmě jsem ji neposlal pryč. Když kolem mě s šibalským úsměvem proplula do sprch, napadlo mě, jak ji použití slova "holčičí" "místo "dámská" usvědčilo z mládí; na dveřích jejich šatny byl pochopitelně nápis ŽENY, ale ještě před půl rokem maturantka Monča to řekla tak, jak byla roky zvyklá z některého z pražských gymplů. "Moni? Já se ještě neosprchoval a docela spěchám. Můžu?", nadhodil jsem po chvíli a začal se svlékat, i když jsem sprchu měl ve skutečnosti už za sebou. "Můžeš.", ozvalo se po chvilce ze sprch. "Ale slib mi, že se nebudeš dívat." "To ti samozřejmě slíbím.", zahalekal jsem a i Monice došlo, o jakou slovní boudu se jedná, protože přes zvuk padající vody jsem slyšel její tichý smích. Když jsem vešel, stála cudně zády ke mně, takže jsem mohl obdivovat její krásný kulatý zadeček. Jako neviňátko jsem se začal mydlit hned pod vedlejší sprchou a sem tam hodil okem po své krásné spoluhráčce. Ta se po chvíli otočila a zůstala s pevně zavřenýma očima stát pod proudem vody pár centimetrů ode mě. Kochal jsem se její nahotou, skutečně ještě spíš holčičí než ženskou. Monča měla maličká ňadra, po kterých kapky vody rychle stékaly na ploché bříško a mizely ve zplihlém chomáčku černých chloupků, pod nimž se krásně rýsovala její dívčí pipinka. Když jsem ji vzal za růžové zobáčky bradavek a jemně je začal tisknout a potahovat, zavřela oči ještě pevněji a vtiskla mi svá kůzlátka do dlaně. Laskal jsem jejich hroty jemně, ale důrazně, až se nalily do podoby dvou růžových bambulek, přes které jsem zlehka brnkal prsty, až Monča tiše vzdychala slastí. Pak jsem se sklonil a obě její ňadra ochutnal, jemně a pak i silněji je pocucal a přitáhl si Moniku za nahý zadeček k sobě. Když ucítila na svém bříšku tlak mého ztopořeného ptáka, hmátla po něm rukou a trochu zbrkle mi ho začala honit. Přemíra její dychtivé snahy by měla nežádoucí dopad na možnost našeho milování, a tak jsem se jí jemně vykroutil, vypnul sprchu a omotal jí osušku kolem hrudníku. Od pasu dolů jsem ji záměrně nechal nahou, což ji jednak uvádělo do roztomilých rozpaků, ale hlavně mi to umožnilo po zakleknutí na studené dlaždičky začít jí lízat prcinku. Teprve když se její poupátko dostatečně rozvinulo a orosilo a když se její vzdechy prohloubily, odvedl jsem ji zpátky do šatny, kde se posadila se stehny doširoka rozevřenými na lavičku a já do ní jemně proniknul. Přijímala moje přírazy s očima už zase pevně zavřenýma, ale její tiché sténání prozrazovalo, že konám správně. Postupně jsem zrychloval, chytil Monču za bradavky a s každým projetím její kundičky svým čurákem jí pořádně vytahal cecíky. I tenhle důraznější přístup se jí líbil, dokonce otevřela oči a v nečekaném návalu sebevědomí je na mě upřela s vyzývavým úsměvem. Šoustali jsme s pohledem upřeným jeden na druhého, což bylo hodně rajcovní. Školačka se nám hezky zkazila, napadlo mě otřepané klišé. Monču ale úsměv postupně opouštěl a vystřídal ho výraz neovládaného vzrušení. Nakonec se na mě přestala dívat, oči znovu zavřela, pohazovala hlavou ze strany na stranu a spěla k vyvrcholení. Když to na ni přišlo, sevřela křečovitě dřevěnou lavici a dlouze naříkavě sténala. Cítil jsem, jak se jí mušlička svírá slastí a radši jsem z ní ptáka vytáhnul, už jsem pociťoval cukání v koulích. Když jsem svůj nástroj chytil do ruky a několika pohyby se dovedl k výstřiku, Monča to přes clonu prožívané rozkoše ani nevnímala. I když jsem nemusel, namířil jsem svoje výstřiky na ni a bílé cákance jí začaly přistávat na plochých kozičkách a břšku. Zkropil jsem ji do poslední kapičky a užíval si rozkoše z milování s tak mladou slečnou. "Uuuuf, to teda bylo... ", vydechla po chvíli a s hraným zhnusením si prsty stírala mou mrdku z cecíků. "Holky nekecaly. A já se můžu vysprchovat nanovo.", zasmála se a odkráčela.

Oceňoval jsem, že když se po chvíli vynořila ze sprchy už zase cudně omotaná do úplně promáčeného ručníku, nesnažila se celou věc zahrát do autu a vyklidit pole. Počkala na mě a já cítil povinnost pozvat ji na dvojku bílého. Když ale při loučení navrhla, že rodiče vlastně nejsou doma, musel jsem s pravdou ven. "Víš, Moni, ty jsi super holka a moc se mi líbíš.. ", začal jsem tak, že jsem sám sobě připadal jako debil. Když jsem ve stručnosti vychrlil, že momentálně s někým chodím, jen pokrčila rameny a s přehnaným sebevědomím konstatovala, že kdybych si někdy chtěl nezávazně zašukat, ona nebude proti. Jak jsem se blížil k ulici, kde bydlela Světlana, spokojenost z parádní šukačky s hezkou mladou holkou začal kalit nepříjemný pocit. Že by svědomí? Nutno říct, že Světlana nebyla hloupá a měla mě přečteného víc, než jsem tušil. Když jsem ji přehnaně vesele hned ve dveřích zdravil a vykládal o překot o tom, jak se volejbal protáhnul, jen zvedla obočí a dala si ruce v bok. "Tak poslouchej, ty volejbalisto. Já se tě neptám, kterou nanynku jsi kde přehnul v nářaďovně nebo jí ojel pipinu někde za švédskou bednou. Pouze tě chci upozornit, že jestli i nadále chceš šukat tohle.", a s těmi slovy si vykasala do pasu sukni a stáhla kalhotky na stehna, "tak se laskavě s kurvičkama z volejbalu nebo jinýho sportu rozluč." Stála tam jako bohyně pomsty s nahou kundičkou a houštinkou mezi stehny lákavě rozježenou... Podle rady doktora Plzáka jsem nic nepřiznával, ale pokorně jsem pokleknul a jal se tu rozčilenou krásku s hambatou pipinkou konejšit jak nejlíp jsem to jazykem uměl. "Ty jsi takovej hajzl...", šeptala mi později, když ležela pode mnou a prsa se jí natřásala mými přírazy. "Koukej mi ji vyšukat stokrát líp než tý děvce, cos dneska ojel." Vynasnažil jsem se. Tímhle večerem byla otázka možnosti dalších nevěr celkem lapidárně rozřešena a já necítil potřebu od náruživé Světlany utíkat jinam. Jak týdny běžely, přiblížil se čas odjezdu a z Moskvy ani odjinud stále nepřicházelo plamenné odsouzení mé osoby, které by znamenalo stopku. Místo toho jsem po dlouhé době potkal Blanku. Byla celá krásně žensky zaoblená a usměvavá. "Tak co, kdy jedeš do té Varny?". mrkla na mě. "Do Burgasu. Příští týden a chtěl bych ti Blani vážně děsně moc....", začal jsem, ale položila mi prsty na pusu. "Chtěl bys mi pogratulovat, viď? To teď každou chvíli někdo.", usmála se. Tvářil jsem se zřejmě jako dokonalý blb, protože si významně pohladila vypouklé bříško a dodala: "Jsem ve čtvrtém měsíci. Čekáme s Karlem dítě." "Počkej, aha...cože? Od kdy? A nemohlo by...nemohl bych...?", blekotal jsem a v duchu horečně počítal. Blanka zavrtěla hlavou tak prudce, že mě nechtěně profackovala svými copy. "Museli jsme to s Karlem stihnout těsně než odjel do té Moskvy.", pravila pevně a upřeně se na mě podívala. "Má děsnou radost, už mi třikrát volal, samozřejmě se musíme vzít, hned jak se vrátí. Je to hrozná smůla, ale myslím, že se o pár dní minete. Tak se tam opatruj, vykopej nějakou velikou vykopávku a nepleť hlavy Bulharkám.", mrkla na mě. Pak mi vtiskla na každou tvář pusu, při čemž se o mě opřela, snad ne jen náhodou, svým bujným poprsím, ještě jednou na mě mrkla a pomalu odcházela. Zhluboka jsem se nadechl a nařídil si o ničem z toho, co se mi právě divoce honilo hlavou, aspoň rok nepřemýšlet. To nebylo tak těžké, protože jsem měl plnou hlavu cesty na východ a, proč to nepřiznat, i rozloučení se Světlanou.

Ta se tvářila neutrálně, dokonce si z mé cesty dělala legraci, ale několikrát, když si myslela, že ji nevidím, tiše brečela. Napadlo mě, jak zvláštně plynule jsme naše životy po jednom rande propojili, a přitom jeden o druhém víme tak málo. Narazil jsem v její garsonce porůznu na pár zřetelně mužských věcí, ale kdo tu bydlel přede mnou jsem nezjišťoval. Ani nepřemýšlel, kdo třeba bude bydlet po mně. Oslavu svého odjezdu jsem naplánoval dost dopředu, abych se z jejích následků stihl zotavit. Světlana účast prozřetelně odmítla a dokonce s významným úsměvem oznámila, že jede na dva dny k rodičům. Díky tomu, když naši hlučnou společnost vyhazovali z druhé hospody a tentokrát už hrozili veřejnou bezpečností, vyrazil jsem s několika vytrvalci do svého starého bytu. Ivan, který mi před pár dny tvrdil, že na večírek nemůže, protože nebude v Praze, nás uvítal s nevolí, jistě i proto, že za dveřmi jeho pokoje bázlivě vykukovala rozcuchaná blondýnka a tiskla si před hrudník jeho zmuchlanou košili. Když jsme se přes Ivanovy protesty nahrnuli dovnitř, poskytla nám krátký pohled na svůj nahý kulatý zadeček a po chvíli tiše vypadla z bytu. "Zdeni je vdaná a já jsem její první bokovka, tak se trochu stydí.", vysvětlil Ivan a vzápětí začal jevit upřímný zájem o vysokou černovlásku Martu, která měla z celé sešlosti bezpečně největší kozy, výrazně se jí pohupující pod našponovaným svetříkem. Tu radost jsem mu rád přenechal, už nějakou dobu jsme si totiž důvěrně špitali s Týnou. "Doufám, že si pamatuješ, kdo ti tenkrát poradil podat si přihlášku na stáž.", mrkla na mě. "Pošleš mi aspoň pohled od moře?" Sama se tehdy na věc pochopitelně vykašlala, čehož teď možná trochu litovala. Rozhlédl jsem se po hlučné společnosti, více méně rozdělené na páry, i když tvořené částečně lidmi, kteří spolu normálně pár netvoří. Jen Sabina byla momentálně lichá, což vyřešila tím, že se vyhoupla na stůl a začala se vlnit do rytmu písničky, kterou někdo hbitě začal vybrnkávat na kytaru. Nebyla toho večera jistě jedinou dívkou z celé společnosti, která se neobtěžovala obléct si podprsenku, ale momentálně to bylo nejvíc vidět; její kulaté kozičky se jí pod tričkem pohupovaly krásně do rytmu. "Pohled ti samozřejmě pošlu.", ujistil jsem Týnu a vydal se do svého pokoje, že si do notýsku poznamenám její adresu. "Já ti to radši napíšu.", zašeptala mi do ucha, když se znenadání objevila za mnou. V tichosti jsem otočil klíčem v zámku dveří a vyhrnul jí halenku. Ten pár koziček s citlivými bradavkami už jsem znal z dřívějška a dal jsem si záležet, abych je líbal, dráždil a sál tak dlouhou, dokud mi Týna nepodá důkaz svého dřívějšího tvrzení, že ji chlap dokáže přes bradavky udělat. Vypínala svůj hrudník proti mým ústům a laskajícím prstům a tiše sténala, zatímco jsem vsával do pusy celé vrcholky jejích koziček s bradavkami nalitými do neskutečné tvrdosti. Když jsem jí je stiskl mezi rty a nechal nahá prsa viset, nádherně se propnula. Týna je pohybem hrudníku rozkývala sem a tam, zatímco já jejich hroty z vězení svých rtů nepustil. Tím jsem definitivně spustil její orgasmus. Zvrátila se na postel a zabořila hlavu do polštáře, takže jsem ji mohl rychle zbavit minisukně i punčocháčů. Kalhotky si už svlékala sama a přejížděla mi při tom nártem natažené nohy po bouli na poklopci. Zmuchlala kalhotky do dlaně a začala si jimi svou chlupatou mušličku jemně třít, zatímco mi dál nohou laskala ptáka a vyzývavě se usmívala. Svlékl jsem se, Týna stiskla mé péro chodidly a chvíli ho tak masírovala, zatímco si olíznutými prsty třela stále trčící bradavky. Pak se otočila na břicho a vysadila zadeček, mezi jehož půlkami se lákavě leskla zvlhlá lasturka, závojíčky hezky rozevřené. Nalehl jsem na Týnu a vtiskl jí svůj žalud do čárky, ona mi vyšla protipohybem vstříc, takže jsem krásně zajel na jediný příraz do její zmáčené pipinky. Položil jsem se na její záda a pohyboval pánví tak, že jsem jí krásně šoustal kundičku a líbal ji přitom na zátylku. Vycházela mi vstříc a pustila moje ruce pod svůj hrudník, aby se její prsa mohla v rytmu mých přírazů natřásat v mých dlaních. "Víš, kolika pražským prcinám bude to tvoje úžasný péro přes léto chybět?", zašeptala přes rameno vzrušeně. "Momentálně myslím na jedinou prcinku.", ujistil jsem ji. V té větě byl schovaný malý dvojsmysl, protože jsem si s jistou výčitkou vzpomněl na Světlanu, to ale Týna nemohla tušit. "Nejen myslíš, pečuješ o ni ukázkově, klidně přitlač.", vydechla a já ocenil, že si pro milování vybrala právě tuhle polohu; naše tváře se téměř dotýkali a mohli jsme si šeptat vzrušující věty z intimní blízkosti. Postupně je ale vystřídalo naše sténání. Když jsem cítil, že tona mě jde, pustil jsem Týnčiny kozičky, popadl ji za nahá ramena a začal zprudka přirážet, až mi koule pleskaly o její zadeček. Cítil jsem, že se podruhé udělala, a v posledním okamžiku jsem svůj klacek z její svírající se pičky vytáhl; v příští vteřině už stříkal na Týnina nahá záda.

Díky vysilujícímu milostnému klání i vypitému alkoholu jsme následně v nahém a trochu lepkavém objetí na nějakou chvíli usnuli. Když jsem se probudil, byla už hluboká noc. Týna se s roztomilým zakňouráním zavrtala pod peřinu a spala dál, já se ale vydal na obhlídku bytu. Dveře do všech místností byly zavřené, za některými se ozývalo chrápání, často vícehlasé. Zatímco někteří z hostů mejdanu zřejmě odešli, sbírka bot v předsíni prozrazovala, že zdaleka ne všichni. Vešel jsem do koupelny, abych si omyl obličej, a našel tam úsměvné překvapení: ve vaně, vyložené různými kusy šatstva, spal Karel v objetí s nahou Sabinou. Tak vida, Sabča nezůstala nakonec lichá, usmál jsem se a mimoděk aspoň očima polaskal její nahá prsa, pravidelně se zvedající a klesající v rytmu jejího oddechování. Neobvyklé lůžko dvojice mě zas tolik nepřekvapilo; náš byt neměl neomezenou kapacitu na přespání, takže vana v minulosti posloužila za postel už vícekrát. Vyšel jsem z koupelny a všiml si, že v kuchyni se ještě svítí. K mému údivu okolo stolu sedělo několik posledních vytrvalců a bojovalo s láhví vína, které by za střízliva asi pít neriskovali. Většina pijáků měla zřetelné problémy s koordinací pohybů i artikulací, nemohlo mi uniknout zvlášť komické vrávorání Ivana, který se snažil osahávat prsa Marty, svlečené bez větších rozpaků do půli těla. Bylo jasné, že je ve stavu, kdy roli milence může dostát jen těžko, jakkoliv se o to v rámci možností pokoušel. Marta ho už po několikáté odstrčila a když si mě všimla, s úsměvem vstala a odvedla mě z kuchyně. Ještě jsem zahlédl, jak Ivan objal opěradlo židle, ze které se zvedla, pokusil se mu cosi vysvětlit, načež se o něj opřel a usnul. "Ty asi netušíš, kde jsem nechala oblečení, viď? Pro začátek třeba podprdu.", usmála se Marta s rukama cudně zkříženýma na prsou, která ovšem vzhledem k jejich velikosti zůstávala přesto zpola odhalená. "Trochu trapas.", pokrčila rozpačitě rameny a dál jsme se na sebe dívali. Musel jsem přiznat, že ta situace nepostrádala pikantnost. Marta najednou nevypadala vůbec opilá a v jejím úsměvu jsem četl, že by spíš ráda dosáhla toho, o co se pokoušela s Ivanem. Když spustila beze slova ruce k tělu a odhalila mi svoje veliká, kulatá prsa, vzal jsem jedno do dlaně, potěžkal ho a prsty přešel přes široký dvorec i rychle nabíhající růžovou bradavku. Nechala mě mnout ji a dráždit a po tváři jí přebíhaly výrazy vzrušení. Popadl jsem ji za ty výstavní dudy a důkladně je hnětl, dokud si mě nepřitáhla k sobě a nezačala mě líbat. To už jsem rukama bloudil po jejím širokém zadku a tiskl jeho půlky pod sukní. Bylo jasné, že na obou stranách je silná vůle v momentálním sbližování pokračovat. Jenže kde, v bytě plném lidí? Na stojáka v předsíni to moc lákavě nevypadalo. Začal jsem se rozhlížet, chvíli jsem zvažoval, zda Martičku, která mě o svých úmyslech ujišťovala tím, že mi přes trenýrky začala osahávat znovu se topořící ocas, nezatáhnout do komory a nerozdat si to s ní přece jen ve stoje. Pak můj pohled padl na dveře do Ivanova pokoje. Vybavilo se mi přísloví o tmě, která bývá největší pod svícnem, a položil jsem na mléčné sklo dveří ucho. I když mi to trochu komplikoval fakt, že Marta mi ptáka vytáhla a začala ho snaživě honit, za dveřmi jsem neslyšel nic, a tak jsme se opatrně vplížili dovnitř. K naší radosti byl pokoj skutečně prázdný. Rozházené povlečení i zmuchlané dámské punčocháče na podlaze sice napovídaly, že pokoj během večera nejméně jeden milostný azyl už poskytl, ale teď bylo hnízdečko lásky volné. Rychle jsme se navzájem zbavili oblečení a vrhli se do postele. Už když jsem Martě svlékal kalhotky, s chutí jsem ji chytl za nahou kundu, krásně vyklenutou v houštině hustých kudrnatých chloupků. Byla horká, macatá a mokrá. Seděli jsme proti sobě, já jednou rukou těžkal ty velké dudy a druhou laskal Martinu mušli, zatímco ona mi honila ptáka, až byl tvrdý jak bylo třeba. Pak se zvrátila na záda, rozevřela stehna a přitáhla si mě do svého klínu. Zprudka jsem přirazil a začal ji píchat, až jí objemné cecky pleskaly o sebe. Zatímco při milování s Týnou jsme vedli šeptem vzrušující dialog, Martička se omezila na výmluvné "Mrdej mě, mrdej mě...", které opakovala, dokud ji rostoucí rozkoš nepřiměla začít sténat. Přitáhla si kolena k hrudi, čímž mi na chvíli znemožnila držet ji za dudy, zato jsem mohl do její mokré prciny pronikat opravdu až nadoraz. Přetočil jsem ji na bok, chytil ji za prdel a začal jí tvrdě šoustat kundu, až to při každém přírazu slyšitelně mlasklo. Marta se mi za chvilku vysmekla, klekla si a nabídla se mi k ošukání zezadu. Chytil jsem ji za půlky a přirážel, až postel vrzala a její visící kozy se houpaly jako dvě nalitá vemena. Netrvalo dlouho a s hlasitými vzdechy se udělala, což mi stahy její pičky signalizovaly velmi výmluvně. Nepřestal jsem její mušličku dál píchat, až si mě položila na záda, vyhoupla se na mě, uvěznila moje péro v sobě sevřením stehen a začala se na něm vypínat a pohupovat boky. Když jsem jí s hekáním přiznal, že to na mě jde, s jistou neochotou z mého těšitele seskočila, přitulila se k mým slabinám a přitiskla si ptáka ke své koze. Stačilo několikrát se opřít o její pružnou hmotu a už jsem úlevně stříkal semeno Martě na cecík. Mnula mi koule, třela škubající se žalud o dvorec svého prsa a nechala mě vystříkat se jí na prsa do poslední kapky. Pak jsme se k sobě přitulili, já nádherně cítil každou Martinu oblou křivku a moje poslední myšlenka před usnutím byla, že pořádně prsatá ženská v posteli je to nejlepší, co může chlapa potkat.

Ráno podle očekávání nepatřilo k mým nejpříjemnějším. Tupá bolest ve spáncích připomínala, že Pražské vinařské závody stále vyrábí sotva stravitelné patoky a zjištění, že neležím vedle Marty, natož vedle Týny, mě uvedlo do nemilých rozpaků. Vypotácel jsem se z pokoje a v kuchyni natrefil na pobledlého Ivana, který vařil kafe. "Odešli všichni kromě Sabiny, která, jak asi víš, spí ve vaně.", ušklíbl se. "Říkala něco Marta?" "Něco říkala, ale nepovím ti co, zato já říkám, že jsi hajzl, protože s Martičkou jsem si to chtěl rozdat já.", odsekl Ivan. Namítl jsem, že jsem ho jen zachránil před ostudou a opatrně jsem se přeptal na Týnu. "Jo, tak to rád tlumočím doslova.", rozzářil se Ivan pomstychtivě. "Mám ti vyřídit, že jsi prase a že jí žádnej pohled od moře posílat nemusíš. Našla tě ráno válet se na kozách tý krávy Marty, abych ji citoval, a to ji tedy nijak nepotěšilo.", pásl se na mém selhání. "No vidíš, aspoň jsi nepíchal krávu.", pokusil jsem se ho usadit, vypil jsem kafe a vydal se probudit Sabinu, kterou Karel sice ve vaně zřejmě zneužil, následně ale hanebně opustil. Chvilku jsem se kochal pohledem na nahatou a velmi fešnou zdravotní sestřičku, která ve spánku stehny svírala mou starou osušku, a pak jsem ji šetrně probudil. Zmateně se rozhlížela kolem sebe a nechápala, proč leží bez jediného kousku oblečení v naší vaně. Pomohl jsem jí se obléct, což bylo nečekaně snadné, protože veškeré šatstvo měla kupodivu úhledně srovnané vedle vany. "Dík, Pájo, jsi skvělej. Jinej by se choval jako prase, čuměl, chtěl si sáhnout... Já bych tě klidně nechala, ale jindy, teď je mi fakt blbě.", omlouvala se, když jsem jí pomáhal nasoukat se do kalhotek a dalších částí oděvu, aniž bych na jejím těle nechával své ruce déle, než bylo nutné. Jako většina holek z naší sešlosti, ani Sabina nebyla nějaká mejdanová coura a teď se velice roztomile styděla. Taky jsem nebyl v právě oslnivé formě, a tak jsem si vzpomínku na její hrotitá ňadra a světlými chloupky porostlý pahorek kundičky uložil do paměti pro případné budoucí využití. Rozloučil jsem se s trucujícím Ivanem, Sabču doprovodil na tramvaj a vydal se do Světlaniny garsonky celé to divoké loučení dospat.

Den před odjezdem jsem se naposledy stavil v pracovně profesora Meravého. "Tak co, Komárku, pořád ještě po putykách vykládáte, že letíte do Bulharska?", smál se. "No to víte, vládní Tůčko už tůruje motory. Ha ha, vlakem pojedete, holoubku, a budete rád, když vás cestou moc neokradou." Pak zvážněl: "Dejte si bacha hlavně na hranicích, pamatujte si, že celník je jenom zloděj v uniformě. A opovažte se tam provést nějakou pitomost. S tou svou pověstí... Garantuju Vám, Komárku, že jestli tam nějakou akademičku nebo nedej bože studentku zbouchnete, osobně zařídím, abyste získal bulharské občanství a okamžitě narukoval na vojnu na hranici s Tureckem." Když viděl, jak jsem pobledl, rozesmál se, až dostal škytavku, a pak mávl rukou. "Hlavně tam nic nepodělejte a v pořádku se vraťte. A zkuste ten pobyt využít i k jiným věcem než jenom opalování. Může Vám to někdy později dost pomoct. Bože, hochu, někoho mi strašně připomínáte. Tak plavte, ať mě nedojmete." Vyklopýtal jsem z pracovny, před kterou už přešlapovala blonďatá druhačka s copem jako mužská paže a s poprsím jako modelka od Švabinského a svírala v ruce jakási skripta. "Pan profesor je už volný?", zašvitořila rozechvěle, až jsem se musel rozesmát. Pospíchal jsem domů, čímž jsem myslel nějak automaticky k Světlaně; sbalená krosna stála ostatně už dva dny v její předsíni. Loučení není zrovna moje oblíbená disciplína, i když vášnivé milování, do kterého naše večeře ve dvou celkem logicky vyústila, bylo krásným završením posledních měsíců. "Hele, chtěl jsem jenom říct, že tě...že jsme...že bysme", koktal jsem při odchodu na nádraží. Světlana mě umlčela polibkem. "Pájo, nebudeme si nic slibovat. Jsem moc ráda, že jsme se potkali, bylo mi s tebou skvěle. Buď tam na sebe opatrnej, pošli mi pohled, a až se vrátíš, uvidíme, co bude.", pronesla poměrně pevným hlasem a oči se jí ani moc neleskly. Napadlo mě několik odpovědí, ale všechny jsem je radši spolknul.