Archeolog vzpomíná (3.)

Seděl jsem v kupé vlaku do Bulharska, na klíně nervózně svíral batůžek s úředními lejstry, především pasem, zvacím dopisem, doporučujícím dopisem, dalšími dopisy, spoustou kulatých i hranatých razítek a dokonce jednou regulérní voskovou pečetí, a sledoval jsem ubíhající krajinu za oknem. Za mnou zůstala Praha, fakulta, spolužáci i knihovnice Světlana, kdesi přede mnou se mlhavě rýsovaly thrácké vykopávky a Černé moře. K tomu tři dny cesty a troje státní hranice na trati, o které jsem po pražských hospodách slyšel úplné legendy. "Moje kamarádka jela předloni s rodiči do Burgasu a ten vagón, do kterého měli místenky, normálně nepřijel, takže se všichni museli narvat do těch zbývajících.", líčila mi jedna spolužačka. Další přispěli historkami o pasažérech, spících na toaletách, o celnících, co strhávají holkám řetízky z krku, o různých zvířátkách, co v kupé žijí... Radši jsem vytáhl z batohu vypůjčený průvodce nakladatelství Olympia a pro uklidnění jím listoval. Na okraj první stránky kapitoly o černomořském pobřeží kdosi tužkou přimaloval docela zdařilý ženský akt s pěknými melounky a na trojúhelník mezi stehny namalované krasavice tuhou nešetřil. Dobré znamení, pomyslel jsem si. Neměl jsem sice fotku Světlany, ale slečna na kresbě se jí docela podobala... Na inventuru milostného života posledních měsíců bylo během cestu času dost, i na další zajímavé zážitky. "Majtě sa a dovi.", zamávala mi kousek za Bratislavou fešná mladinká průvodčí, se kterou jsem si během cesty několikrát povídal na chodbičce, když si dávala cigaretku. Laskal jsem očima její kulatou prdelku, vyrýsovanou v modré ajznboňácké sukni, a myslel na to, jak si při rozhovorech se mnou hrála s knoflíčky na halence uniformy, až jsem zahlédl košíčky bílé podprsenky. Tak třeba někdy "dovi", kdo ví. Maďarská vlaková četa pozůstávala ze samých kníratých chlapů a první celní kontrola zabrala hodinu, během které vlak stál v kukuřičném poli, ukončeném drátěným plotem. Pak následovaly nekonečné bezduché roviny Uher, které mě ukolébaly do naprosté letargie. Hranice s Rumunskem byla zase jiná káva, osazenstvo vlaku po jejich přejetí se také dramaticky proměnilo, stejně jako scenérie za okny. Opakoval jsem si dokola, že z vlaku by i Československo mohlo leckde připomínat třetí svět, a moji smířlivost ukončil až výrostek, který se mi během spánku pokusil vykroutit batůžek zpod ruky. Naštěstí do kupé přistoupila skupina vojáků, kteří sice vypadali hrozivě, ale jejich jediným zájmem bylo v klidu kouřit, pospávat a mastit karty. Neměli potřebu si se mnou povídat ani mě okrádat, takže cesta na poslední hranice proběhla už bez incidentů, nepočítám-li to, že cigarety típali o plastový stolek a házeli na podlahu vagonu.

Po příjezdu do Sofie se mi povedlo až nečekaně hladce najít podle adresy studentskou kolej a dokonce přesvědčit nahluchlého staříka ve vrátnici, že jsem skutečně ten cizinec, co tu má týden bydlet. Pokoj byl ... no, řekněme, že nějaký takový jsem čekal. Po několikadenní cestě jsem bezmezně toužil hlavně po posteli a ještě před tím pořádné sprše. Tu jsem na patře našel, jen mi nebylo jasné, zda je pro pány nebo dámy. Jelikož nikde nebyl nikdo, koho bych se zeptal, nemudroval jsem, dopřál si dlouhou lázeň a ani se nezlobil, že po pár minutách přestala téct teplá voda. Když jsem vyšel zpoza závěsu, k mému údivu se před vedlejším koutem právě utírala nahá blondýna a má přítomnost ji ani nijak nevyvedla z míry. Začal jsem koktat omluvy, že jsem omylem vlezl do dámské sprchy, ale zavrtěla s úsměvem hlavou a aniž by se namáhala zakrýt svá malá, kulatá ňadra, ruštinou, tou lingua franca východní Evropy, mi vysvětlila, že tady žádné dámské a pánské sprchy nejsou, tady "vsjo ravno". Vzápětí se přece jen otočila, když si v předklonu otírala kotníky, ale nahou prdelku i zplihlou čupřinku světlých chloupků mezi stehny mi vystavila dokonale. Překvapen mírou zdejšího volnomyšlenkářství, snažil jsem se vycouvat bez patrných známek vzrušení, ale podle pohledu, kterým mě blondýna pro odchodu obdařila, se mi to asi tak úplně nepovedlo. Po zbytek svého krátkého sofijského pobytu jsem si pak sprchu dopřával denně a seznámil se díky zdejším pořádkům s tělesnými proporcemi hned několika studentek. Na druhou stranu, pokud některá děvčata chtěla mít soukromí, dovedla si ho zjednat. "Obsazeno", odsekla o pár dní později rezolutně Alexandra, statná Bulharka s kulatým obličejem, copy silnými jako paže dospělého chlapa a znatelným knírkem pod nosem. Ani jí nijak nevadilo, že sama byla omotána ručníkem jen od pasu dolů, takže její obrovská prsiska s hnědými koláči prsních dvorců širokými jako dna pivních sklenic se proti mě nahá dmula, chránila především soukromí svých kamarádek, které pištěly zpoza závěsů a dělaly na mě pitvorné obličeje. Jindy jsem měl ale o vzrušující podívanou postaráno. Můj týdenní pobyt měl za cíl seznámit se s místním archeologickým institutem, proto jsem se druhý den po příjezdu ohlásil u jeho ředitelky, profesorky Tarnovské.

Paní profesorka mě přijala ve své pracovně za stolem vyleštěným do té míry, že jsem se v jeho lakované desce viděl jako v zrcadle, a tvářila se zprvu velmi oficiálně. Vyřídil jsem pozdravy od profesora Meravého - tedy ne, že by explicitně pozdravoval právě ji, ale vyjádřil se v tom smyslu, že tam mám všechny pozdravovat, hlavně hezké Bulharky. Šarmantní profesorka do téhle kategorie jistě spadala, i když už bezpečně překročila čtyřicítku (ve skutečnosti jí bylo přes padesát, ale to mi prozradili její žáci až později). "Ach, pan profesor...", zjihla a jako by se na chvíli zasnila - tuhle reakci jsem zažil při zmínce o Meravém u mnoha osob něžného pohlaví, starších i docela mladých. Inu, pan profesor... "Ach, a Praha ...", dodala pro jistotu rychle a vzápětí mě zahrnula přívalem vět v češtině od objednání piva až po "Co čumíš, grázle.", vše jen s lehkým východním přízvukem. "Víte, já ve vašem městě prožila opravdu krásné roky. Snad se Vám Pavle bude podobně líbit u nás. Jste náš host, všechno je Vám k dispozici", dodala srdečně a nechala si zavolat svého asistenta. Docent Jordanov se do srdečnosti nutil jen chvíli; nervózní chlapík, nešťastný patrně z toho, že mu v kariérním růstu brání elegantní žena, která to s těmi nahoře jistě umí, mě prováděl několika sály s hlavními thráckými starožitnostmi a napjatě sledoval mé reakce. Jelikož jsem se přes usilovné studium předním specialistou stále nestal, nepouštěl jsem se na tenký led debaty a použil jsem osvědčený trik: s použitím všemožných "hmm" a dalšího neverbálního mručení jsem si začal některé exponáty obkreslovat do zápisníku a činit si fiktivní poznámky typu: "kus kovu s divným zvířetem". Jordanov mi několikrát nakoukl přes rameno, ale latinka mu zřejmě nevoněla, a tak se stáhl. Nakonec se neupřímně usmál a pravil, že mu bylo potěšením si popovídat s někým z oboru. "A teď se o Vás milý soudruhu postará tady Cecka, ukáže Vám město." Věta patřila mladé doktorandce, která se plaše usmála a podala mi ruku. Sice jí špičaté kozičky, zřetelně nespoutané podprsenkou, hezky napínaly tričko, přesto mi to oslovení připadalo od docenta hrubé. Zjištění, že Cecka je normální, i když ne až tak časté bulharské ženské jméno, bylo pro mě novinkou a na nejbližší dny zdrojem neustálého infantilního veselí. Dotyčná okatá slečna díky tomu nabyla dojmu, že jsem ohromně veselý člověk, což všem na potkání vykládala. "Tady Pavel se v jednom kuse směje.", švitořila ve studentském klubu, kam jsme zamířili namísto prohlídky mauzolea Jiřího Dimitrova, již doporučoval Jordanov. Semestr i tady pomalu končil, ale v klubu bylo narváno a všichni se chtěli družit. Dotazy na to, jak se mi líbí v Bulharsku, byly naštěstí prokládány pozváním na víno, takže jsem se brzy dostal do povznesené nálady. "A jak se ti kamaráde líbí bulharské holky?", osvěžil pro jednou debatu východoněmecký student ekonomie Johann. Přiznal jsem, že mě překvapilo, jak jsou některé snědé, a kývl hlavou směrem k vysoké černošce u baru. "Kuba?", nadhodil jsem. "Angola.", zavrtěl hlavou. Ukázalo se, že jde o jeho spolužačku s exotickým jménem Nicinha a Johann na ni mávnul. Napadlo mě, že to zní trochu jako micina. Cecka a micina, to jsou věci... Africká gazela k nám ladně přisedla, ale moc styčných bodů pro rozhovor jsme nenašli, její ruština se omezovala na pár nejnutnějších slovíček. Radši jsem nedumal, jak tu vlastně dokáže studovat a znovu se zapovídal s Ceckou. Ta naopak překypovala zájmem o mou budoucí práci u Černého moře, sama totiž pracovala na vykopávkách přímo v Sofii. Trávili jsme spolu už třetí večer, a tak mě stihla pomalu zasvětit do toho, kdo tu s kým a jak, abych se orientoval. Objasnila mi mimo jiné, co všechno mimo Sofii neseženu v obchodech (skoro všechno) a dopředu mě varovala, že na černomořských vykopávkách působí i moje krajanka Mirka, ze které mají všichni strach, protože je hrozně přísná a každého honí.

Vraceli jsme se za noci ze studentského klubu a v jedné ulici Cecka s tajuplným výrazem ukázala na plechové dveře v proluce mezi dvěma domy. "Tady pracuju. Chceš se podívat?" Samozřejmě jsem si soukromou noční prohlídku nemohl nechat ujít a pocit, že poslední láhev červeného nenesu s sebou nadarmo, tím zesílil. Sešli jsme po hrubém dřevěném schodišti pod úroveň ulice a Cecka nahmatala vypínač; chodbu zalilo slabé světlo. Moje ruština nestačila na detailní porozumění, ale cosi o "nočním proudu" a s ním spojeným přítmím jsem pochopil. I to ale stačilo, abych vnímal sled odkrytých vrstev zdiva, který mi ukazovala s vášní skutečné vědkyně. Pokusil jsem se potlačit touhu sledovat přitom především její dmoucí se poprsí s bradavkami snad díky nočnímu chladu bojovně vztyčenými. "Napadlo tě někdy, co si asi mysleli lidé, kteří tehdy...nebo tehdy...žili?", nadhodil jsem a ukazoval náhodně do sousledu vrstev. Cecka s úsměvem přikývla a přiznala, že právě to ji na archeologii nejvíc baví. To už jsem galantně položil na betonovou podlahu svou vestu a otevřel bez ptaní láhev. Nijak se nezdráhala, takže jsme si ji během hovoru svižně podávali. Víno zahánělo chlad i uvolňovalo zábrany. "Proč se ty Pavle vlastně pořád směješ?", složila Cecka s námahou ruskou větu, kterou doplnila povzbudivým mrknutím. "Protože se mi u vás líbí a jsem rád, že se o mě staráš zrovna ty, holka s tím nejkrásnějším jménem.", zahrál jsem na romantickou strunu a vzápětí, protože to chtěla vysvětlit, vylíčil konotace jejího jména, co mi má ruština dovolila. Cecku polil roztomilý ruměnec: "Takže ve vašem jazyce jsem prostě 'kozy'? To je teda docela pitomý, ne?" Konejšil jsem ji, že jen jedna, navíc to nevadí, a zahrál věc do autu otázkou, jak by se něco podobného řeklo v bulharštině. Cecka se zhluboka napila vína a vychrlila na mě sérii slov. Napadlo mě, že by se mi mohla taková lekce později hodit, a tak jsem ji poprosil znovu a pomalu. Začala vyslovovat s důsledností budoucí pedagožky a tam, kde šla do detailů, vzrušujícím způsobem mířila prstem na příslušné tělní partie. Zahrál jsem blbého, pár slov záměrně zmotal a tím ji přiměl (po dalším dlouhém loku z láhve) vyhrnout si tričko a pokračovat s názornou výukou na nahých objektech. Podprsenku skutečně neměla, zato cecky pravdu nádherné, plné a pevné, přitom vybíhající do výrazných tmavých hrotů, které se pod mými prsty ještě víc vztyčily. Když se nesměle vysoukala z úzkých riflí, přitiskl jsem jí k pipince lačná ústa a i přes nepoddajné kalhotky ji silně sál, než jsem jejich promočenou látku odhrnul a zabořil rty mezi kudrnaté chloupky... Cecka pila z láhve i ve chvíli, kdy měla má dychtivě lízající ústa mezi stehny, a snad i proto se mi pak ochotně nabídla. V ten moment mě ani nenapadlo počítat dny, kdy jsem naposledy vstupoval do klínu ženy, prostě jsem přirážel do její horké, zmáčené frndy a v duchu velebil Bulharsko za to, jak šukatelnými archeoložkami disponuje. Cecka se po chvíli vzájemných vzdechů a přírazů otočila ke mně zády a nechala si ojíždět pindu takhle. Mohl jsem díky tomu prsty mnout její tvrdé, silně naběhlé bradavky a šeptat jí směsí ruštiny a počínající bulharštiny různé názvoslovné dotazy. Ochotně mi odpovídala, zjevně to pro ni našemu šoustání dodávalo na pikantnosti. Když se její náruživé sténání slilo v jeden dlouhý výkřik rozkoše, rychle jsem ze zmáčené frndičky vytáhl péro a zkropil jí nahá záda. Leželi jsme pak mlčky schoulení na mé vestě, dokud nás rostoucí chlad nepřiměl vsát a obléct se.

Po tomhle nečekaném nočním dobrodružství naše družba bohužel ochladla. Cecka se zřejmě lekla, zda se taková neplánovaná spontánnost slučuje s představami, jak pečovat o hosta ze socialistické země, takže kromě stydlivých pohledů a pomoci s nákupem jízdenky do Burgasu mi už víc neposkytla. Opakoval jsem si v duchu slovíčka, která mě naučila, a těšil se na příští možnost je použít. Nakonec ji ale ještě před mým odjezdem ze Sofie předběhl zážitek z jiné jazykové oblasti. Trochu mě mrzelo, že k moři vyrazím až v neděli; víkendový termín se zrovna ideálně nesešel s koncem semestru, který většinu studentů vyhnal z hlavního města už v pátek večer. Vzpomněl jsem si, jak prázdná bývala Praha na začátku prázdnin, kdy každý slíbil účast na posledním mejdanu, a pak ho člověk zahlédl v pátek odpoledne spěchat s kufrem na nádraží. I tady jsem se ocitl v sobotu v podvečer najednou na koleji skoro sám. Ještě dopoledně jsem u poštovních schránek (má byla celkem očekávatelně prázdná) potkal Johanna, ale jen se zběžně rozloučil; odjížděl na venkov poznat rodinu své bulharské přítelkyně, která podle neodbytně se kulatícího bříška a nadprůměrně plného výstřihu měla být příští internacionální matkou v socialistickém táboře. Když jsem potřetí přebalil krosnu, vyšel jsem zbůhdarma do společenské místnost, kde jsem ke svému údivu potkal angolskou krasavici Nicinhu. Seděla se znuděným výrazem před televizí a když mě uviděla, roztála srdečností, kterou jsem nečekal. Naše konverzace se oproti minulým pokusům tentokrát rozvinula slibněji, když se ukázalo, že oba vládneme relativně slušnou angličtinou. Nicinha mi vyložila, že její otec je angolským ministrem čehosi, oba jsme se tomu zasmáli a já spíš než její netypicky znějící angličtinu vnímal její exotickou přitažlivost. Se svou výškou by hrála v našem volejbalovém oddíle prim, všechny holky by jí záviděly hustou hřívu vlnitých černých vlasů a všichni kluci by byli paf z jejího objemného poprsí, jehož snědé polokoule s úzkým žlábkem se mi lákavě nabízely zpola odhalené v hlubokém výstřihu její halenky. Zatímco jsem snil o tom, jak asi vypadá krásná Afričanka v rouše Evině, protáhla se Nicinha jako lvice a konverzačním tónem z ničeho nic prohodila: "Nezašukáme si?" To slovíčko na ef, které jsem znal z rockových písniček na stokrát zkopírovaných kazetách a kterým jsme trápili naši angličtinářku, plachou dívku z dobré rodiny, mě praštilo do uší a přimělo vykulit na Angolanku oči tak nechápavě, až zaklonila hlavu a hlasitě se rozesmála. Její tmavé melounky se přitom pod halenkou nádherně rozhoupaly a její látku začaly na jejich vrcholcích zvedat dva tmavé hroty. Nicinha se smála a smála, nebyla k zastavení, a já si připadal jako idiot. "Strange joke.", odsekl jsem a vstal. Zavrtěla hlavou, konečně se přestala řehtat, vzala mě za ruku a naléhavě opakovala: "Not joke, Pavel, not joke. I feel lonely." Uvědomil jsem si, že je vestoje vlastně vyšší než já a že je asi první holka co znám, která chce odpolední nudu zahnat náhodným sexem. Zároveň mi došlo, že nechat si tohle ujít, možná do smrti bych si to vyčítal, takže nebyl žádný div, když jsem o pár minut později seděl na posteli v jejím pokoji a sledoval, jak se s úsměvem ladně vlní a pomalu svléká. Coby prominentní zahraniční studentka ze spřátelené rozvojové země měla Nicinha samozřejmě jednolůžák. Drahé hadříky a další serepetičky, které se všude válely, dávaly tušit, že tatínek ministr zřejmě dcerce na studiích vydatně přilepšuje.

Pak si ale Nicinha přetáhla přes hlavu halenku, zahoupala svým bujným africkým poprsím a já měl už myšlenky jen pro ni. Nádherně čokoládově hnědá prsa vybíhala do dvou výrazných cecíků, vztyčených na temně tmavých dvorcích. I přes svou pevnost byla díky své velikosti opřená o hrudník a při sebemenším pohybu se nádherně houpala a vlnila. Nicinha se pohladila rukama od boků až ke svým pokladům, podepřela je, pak prsty prohnětla jejich špice a se slastným výrazem se kousla do spodního rtu. Otočila se ke mně zády, vysadila svou kulatou prdelku, několikrát jí zavlnila dopředu a dozadu a vyklouzla z úzkých riflí. Kalhotky, které obepínaly její africký zadeček a zdůrazňovaly jeho ladné křivky, byly asi ty nejkrajkovější, jaké jsem do té doby viděl. Jestli padá část národního důchodu angolského lidu na tohle, není jejich dřina marná, pomyslel jsem si a rozhodl se, že Nicinha se snažila už dost a je třeba také přiložit ruku k dílu. Chytil jsem ji za zadnici a promnul její pevné půlky. Zavrněla a lehce jimi pohupovala vstříc mým dlaním. Palci jsem klouzal níž, po vnitřní straně snědých stehen až k pahorku, který se rýsoval pod tenkou krajkou mezi nimi. Když jsem ho přikryl prsty a ohmatal, ucítil jsem horké obliny baculaté kundičky. Nicinha se ochotně rozkročila, opřela se čelem o zeď a s přivřenýma očima si za tichého vzdychání začala v pravidelném rytmu tahat dolů střídavě oba cecíky na visících kozách. Nešetřila je a vypadalo to, jako by si dojila nalitá hnědá vemena. Protahovala si bradavky víc a víc, naběhly jí do vzrušující velikosti a nádherně se tyčily na vrcholcích jejích koz. Přitom si třela svou horkou mušli o mou dlaň přes látku kalhotek, okolo které už vystoupily nahé pysky. Stáhl jsem jí je proto na stehna a níž, až vytvořily krajkový ostrůvek kolem jejích kotníků, a nahá Nicinha se otočila, takže mi vystavila své pohlaví přímo před obličej. Na anatomii černošské kundy mě zaujalo jemné, řídké ochlupení, krásný tvar pipinky, to, že mezi rozevřenými pysky jsem neviděl klitoris, zato rýha mezi nimi byla světlá, skoro jako u bělošky. Hodil jsem za hlavu všemožné osvětové přednášky, v duchu zadoufal, že ministerská dcerka je děvče dbalé mravů aspoň tak dobrých, aby mě nenakazila nějakou exotickou chorobou, sevřel oběma rukama tu pevnou zadnici a zabořil rty do jejího jemně kudrnatého podbřišku. Voněla i chutnala jinak, než voněly a chutnaly holky, které jsem dosud lízal. Opírala se o zeď, tiskla si mou hlavu mezi stehna a vzrušeně šeptala: "Like my pussy?" Vjel jsem jazykem do její růžové dírky a začal jím kmitat do stran. Nicinha se po chvíli prohnula, podepřela si nahé dudy a začala se s hlasitým sténáním tahat za dlouhé, naběhlé bradavky, div si je neutrhla. Pak její výkřik a záplava šťáv z prciny ohlásily, že se udělala. Nepřestal jsem její pulzující pičku lízat a snažil jsem se prodloužit její rozkoš, dokud se její zajíkavé sténání nezměnilo v tiché vzdechy. Když jsem pak vstával, měl jsem celý obličej zmáčený jejími kundími šťávičkami.

Nicinha mě zjihle pohladila a odvedla k posteli. Tam se na mě vyhoupla a přitiskla si mou hlavu k těm nádherným kozám. Zachytil jsem dlaněmi znovu její nádhernou prdel, cítil, jak se mi tře nahým rozkrokem o poklopec kalhot, a chtivě jsem se přisál k jedné z těch neskutečně velkých tmavých bradavek. Popadl jsem ji mezi rty a cucal, až se celý vrcholek hnědého ňadra propnul. Všiml jsem si už předtím, že tyhle africké cecky mají rády pořádné vytahání, a tak jsem silně sál, protahoval celé prso, až mi vypadlo z úst, znovu po něm lapal a jemně cecík pokusoval. Nicinha začala znovu vzdychat, tiskla mi svá plná vemena k tvářím a rukou mi přejížděla po kalhotách, kde cítila mou beznadějně ztopořenou kládu. Na chvilku se vzdala mého dychtivého laskání svých koz, seskočila ze mě a dala mi šanci se svléknout. Znal jsem titánské historky o velikosti černošských údů, a tak mě potěšilo, že když jsem stál před ní nahý, radostně jí blýsklo v očích a už mě svými zespodu světlými prsty brala za koule a za vztyčený ocas. Jemně mi ho pohonila, ale bylo vidět, že se těší, až ho bude cítit jinde než v rukou. Usmála se, až její bílé zuby zazářily, a hlasem maličko ochraptělým z předchozího sténání prohodila: "Safety important.". Po těch slovech se naklonila k nočnímu stolku a cosi štrachala v jeho nitru. Předvedla mi tím mimoděk úchvatnou pózu se svými těžkými kozami visícími a pohupujícími se kousek nad prostěradlem, takže jsem neodolal, popadl ji za ně a horečně je doslova ždímal, zatímco svůj nadržený ocas jsem třel o půlky její vyklenuté zadnice. Nicinha výskala, a když jsem jí stiskl nahou lasturku a hnětl ji nedočkavě prsty, které samy zajížděly do jejího horkého lůna, začala se sténáním proti nim přirážet, takže jsem neměl šanci rukama její tančící dudy zkrotit. Nakonec i přes tohle vyrušování z mé strany našla, co hledala, a bílými zuby roztrhla zápaďácky barevný obal kondomu. V navlékání byla zjevně šikovná, její prsty nádherně mnuly moje koule, zatímco dotahovala gumu až ke kořeni mého ocasu. Bleskla mi hlavou vzpomínka na mé první nezletilé pokusy s tělesnou láskou, ke kterým jsem v necelých patnácti zlákal sousedovic dceru Barču, které sice patnáct nebylo ani omylem, ale poučena staršími kamarádkami a coby tělesně předčasně vyspělé děvče toužila dělat už ty dospělé věci, na které myslí, když si večer tajně pod peřinou vyhrne košilku až k bradě a hladí se mezi nohama... Já byl tentokrát nerozhodné trdlo, takže jsem sice po Baruně přes plot celé léto pokukoval, ale abych se rozhoupal, musela mě pozvat pod záminkou, že má super knížku, do svého pokoje, kde si sedla na postel, vyhrnula si triko a rezolutně položila mou ruku na košíček své dívčí podprsenky. Následovalo několik vzrušujících odpolední, kdy jsme navzájem objevovali tělo toho druhého a přicházeli na způsoby, jak se navzájem laskat. Bára obdivovala, jak se mi čuráček staví hned jak jí začnu líbat bradavky, ráda mě za něj brala a učila se ho správně honit, zároveň mi nijak nebránila sahat jí do kalhotek a učit se, co mají holky mezi nohama a jak je tam správně hladit. Nikdy jsem pak už nepotkal holku tak bezprostřední a zvídavou. Po pár dnech mi oznámila, že zvážila všechna pro a proti a rozhodla se, že se chce se mnou vyspat a nehodlá na to čekat dalších ze zákona vyplývajících jedenáct měsíců. Přiznám se, že i když jsem jí namluvil něco jiného, modrou krabičku s nápisem Primeros jsem prostě ukradl z otcova nočního stolku. Vybrali jsme den, kdy naše matky měly obě odpolední směnu, a pak jsme plni odhodlání seděli nazí u Báry v pokoji, ona s očima lesknoucíma se vzrušením z předchozího mazlení a pipinkou hezky rozevřenou, já s ptákem připraveným jejími šikovnými ručkami k akci. A pak došlo na nasazení ochranné pomůcky. Dodnes si pamatuju, jak se Barča naklonila, až mě zašimraly na rameni její vlasy a čudlíky jejích růžových bradavek se mi otřely o předloktí, a se slovy "Já sama." mi začala gumu navlékat. Kombinace její nahoty, blízkosti, předchozího laskání a mé neskutečné nervozity způsobila, že jakmile vsoukala do kondomu můj žalud a začala šprcku stahovat níž, svět se jakoby zatočil a já potupně vystříknul. To byl konec; Baruna chvíli nevěřícně zírala na moje škubající se přirození, které plnilo zpola navlečený kondom dávkami panické mrdky, pak padla na záda a šíleně se rozesmála. Byl to záchvat smíchu, který nebyl k zastavení, takže jsem rychle zlikvidoval tu malou spoušť a uraženě odešel. Báře díky tomu dovednosti milování odhalil někdo jiný a byla v příštích letech v jejich procvičování natolik pilná, že maturovala s už nepřehlédnutelným těhotným břichem. A já si musel na svoje "poprvé" ještě počkat.

Tyhle neblahé vzpomínky ale zahnala Nicinha svou velmi hmatatelnou přítomností velmi rychle. Když mi kondom navlékla, ještě mi ptáka trochu pohonila, druhou rukou jemně promasírovala koule, a pak už se ladně položila na záda a rozevřela doširoka svoje krásná stehna, mezi kterými se leskla její mokrá frndička s růžovými plátky doširoka rozchlípenými. Podepřela si prsa rukama, zlehka si prsty brnkala přes bradavky a pohybem své krásné dlouhé nohy si mě k sobě přitáhla. Nalehl jsem na ni a nasměroval ptáka do růžové dírky, vlhce se blýskající mezi závojíčky, a zajel do ní plynule až po kořen. Měla ji nádherně horkou a svíravě úzkou. Začal jsem intuitivně přirážet a rukama popadl Nicinhu za kozy, které se jí mými přírazy začaly hned nádherně vlnit a přelévat po hrudníku. Nicinha mě sevřela stehny a patami mě jakoby povzbuzovala v šoustání její horké pičky a s očima upřenýma do mých tiše opakovala: "Fuck me, baby, fuck me, baby!" Nedumal jsem nad tím, jak asi k téhle chytlavé frázi přišla, a bušil do její lasturky, až to hlasitě mlaskalo. Cítil jsem, že se právě odehrává nejlepší mrdání mého života. Abych ho co možná prodloužil, vyjel jsem po chvíli z té nádherné dírky a přetočil si Nicinhu zadkem k sobě. To, že ji chci při šukání držet za tu její výstavní černošskou prdel, jsem věděl vlastně od začátku. Když se mi ochotně nastavila, sama si vsunula ruku pod bříško a prsty si roztáhla mezi nohama svou pičku, rychle jsem ji narazil na ptáka a začal ji píchat jako smyslů zbavený. Vnímal jsem úzkost její štěrbiny i to, jak se jí pohupují visící kozy. Když jsem po chvilce zastavil a zůstal nehybný, sama začala pérovat na stehnech nahoru a dolů a narážet si píču na můj klacek, až jí dudy pleskaly o sebe. Byl to fantastický pohled a moje dlaně se její zadnice nemohly nabažit. Ještě jednou jsme změnili polohu, když se Nicinha sesmekla z mého čuráku a položila se na bok. Její lesknoucí se černá píča jako by jí šoustáním otekla a ještě se zvětšila, mezi stehny měla najednou kundu jakoby dvakrát takovou. S živočišnou divokostí jsem do ní zasunul ptáka, popadl Nicinhu jednou rukou za kozu a druhou za bok a zprudka přirážel. "Fuck me, baby!", vyrážela ze sebe a její koza mi narážela do nastavené dlaně, kterou jsem ji v návalu vzrušení několikrát přes vrcholek prsa citelně plácnul. "Yes, baby, fuck me, baby!", povzbuzovala mě a vyprovokovala mě tak k tomu, že jsem jí naplácal přes obě kozy. "Yeees, yes, baby!", sténala a vypínala své objemné cecky proti mým dlaním, až to mlaskalo. Dole to zase mlaskalo díky tomu, jak měla prcinu doslova zmáčenou. Pářili jsme se jako dvě nadržená zvířata a já cítil, že to na mě konečně jde. Vůbec jsem nevnímal, co křičím, jen jsem sledoval, jak se Nicinha překulila na břicho, zvedla zadnici, abych ji mohl dál mrdat, a roztaženýma rukama křečovitě stiskla prostěradlo. Nahmatal jsem její vyboulené, k prostěradlu přitisknuté kozy, a silně je sevřel ze stran - vzápětí jsem se s hlasitým výkřikem konečně udělal a prudkými výstřiky rychle plnil kondom. Nepřestal jsem s přirážením a Nicinha si držela rukama obě půlky zadku roztažené, abych mohl jít ptákem co možná nejvíc nadoraz. Netušil jsem, jestli se udělala i ona, dokud nevykřikla a nezhroutila se na postel.

Leželi jsme dlouhé minuty beze slova a jen oddechovali. Položil jsem hlavu na její stále se vzdouvající cecky a přitáhl si k puse jednu z těch nádherně zvětšených bradavek. Jako když se kojenec uklidňuje, i já jemně a malátně cucal to velké prso a bříšky prstů roztíral Nicinhe po břichu a pahorku pod ním kapičky potu, ona mi na oplátku jemně masírovala vystříkaný ocas, ze kterého stáhla naplněný kondom. Jakkoliv jsme se ještě před pár dny neznali, tyhle minuty těsně po milování byly plné něžné intimity. Cítil jsem, že kdyby Nicinha ve svém honění pokračovala, zřejmě bych se dokázal vzchopit k další akci, ale po chvíli mě pustila, natáhla se k nočnímu stolku a zapálila si tenkou cigaretu. V rámci našich jazykových možností jsme si začali povídat, hlavně o tom, jaké je to pro Angolanku studovat v Bulharsku. Vysvětlila mi, že tu byla jen dva semestry a teď už se vrátí do své domoviny. Trochu naivně jsem se zeptal, jestli tam svoje vzdělání dobře uplatní. Nicinha jen zavrtěla hlavou a usmála se tak útrpně, jako bych se jí ptal na stav angolského polárního výzkumu. Pak si prstem přejela po svém půvabném oušku a zaťukala na zeď. Chvilku mi trvalo, než jsem pochopil, co tím gestem myslí, a mimoděk jsem se otřásl. Tak nějak jsem tušil, že bulharské policejní složky si asi hledí zahraničních studentů podobně jako naše Státní bezpečnost, ale při představě, že si nějaký rozvědčík krátí nudu na stráži socialistického tábora poslechem toho, jak na pozadí vrzající postele a Nicinhina "Fuck me, baby!" řvu jako šílenec "Jó, ty vole, jó...to je vono!" mi nebylo nejlíp. Nicinha na mě povzbudivě mrkla, ovinula mi svoje ruce okolo krku a opřela svoje čokoládové dudy o hrudník. "You are great lover.", vystavila mi lichotivé vysvědčení. Zahřálo mě i to, když se zeptala, jak dlouho ještě budu v Sofii, ale vzápětí jsem musel smutně přiznat, že zítra odjíždím. Povzdychla si a přiznala, že tu bude ještě celý týden; na angolské ambasádě mělo dojít k rotaci kádrů a ona a další dva studenti se vraceli domů společně s dosloužilými diplomaty. Při představě toho, že se týden topím v tom nádherném přívalu mezi čokoládově hnědými stehny, mi bylo do breku.

Nicméně nedalo se nic dělat, druhý den ráno jsem hodil klíčky od pokoje do schránky na ubytovací kanceláři a vydal se na nádraží. Na prstech jsem ještě cítil slabou, štiplavou vůni krásky z daleké země. Necelý týden v Sofii utekl a já seděl zase ve vlaku, tentokrát ve vnitrostátním rychlíku do Burgasu. Přesný itinerář cesty mi nebyl schopen vysvětlit ani docent Jordanov, jedinou jistotou bylo, že jde o spoj přímý. Za dlouhé jízdy jsem se bavil měnícím se vzezřením cestujících: nedlouho za Sofií ubylo těch městsky vypadajících, pak na dlouhé hodiny ovládly soupravu tytéž variace na mužský pomačkaný oblek a ženské neforemné šaty, ale krátce před cílem signalizovaly blízkost moře dvě mladé Bulharky, oblečené do kratičkých šortek a horních dílů plavek. Po očku jsem pozoroval sympaticky kulatá poprsí, vlnící se v rytmu pražců výmluvně vyrýsovaná včetně dobře patrných hrotů přes látku plavkových podprsenek, a vzpomněl si na dvě podobně (ne)oblečené slečny, které jsem vloni v létě potkal u Lipna v lokálce z Horní Plané do Krumlova. Před burgaským nádražím seděla v gazíku s emblémem archeologického institutu, zaparkovaném na zákazu stání, asi třicetiletá černovláska v modrých šatech a energicky se přela s mladičkým policistou. Když si všimla, že u vozu okouním, nejdřív se zamračila, pak mrkla do papírů, znovu se na mě podívala, doširoka se usmála a představila se jako Nevena. Mávla na mě, ať naskočím, policistu odehnala gestem jako obtížný hmyz a vyjela z místa, na kterém bylo bulharskou azbukou žlutě vyvedeno "milice". Během znepokojivě rychlé jízdy z města na mě vychrlila proud informací od vyjádření radosti, že jsem v pořádku přes zevrubné zjištění mé odbornosti až po vyjádření podivu nad tím, že ještě (to slovo zdůraznila) nemluvím bulharsky. Jen pár slov, přiznal jsem, a do těch, kterými jsem se pochlubil, jsem záměrně zamíchal některá z těch, která mě naučila Cecka. Nevena se na mě překvapeně otočila a zkoumavě si mě prohlížela. Nemohl jsem si nevšimnout, že jí to velice sluší. "No, uvidíme, jak moc budeš moct svoje jazykové znalosti uplatnit.", mrkla šibalsky a pokračovala v řízení. Archeologické naleziště bylo malý kousek za městem, prakticky u moře, ke kterému to bylo po písčité pěšince pár minut chůze. Když jsem si hodil věci do svého pokoje, spartánské místnosti v jakési stavební buňce, zato s výhledem na pobřeží, Nevena mě provedla po celém táboře. Nemohlo mi uniknout, kolik je tu mladých lidí a kolik je mezi nimi hezkých holek. Část pátého ročníku tu trávila povinnou praxi, až na sympatického Todora samé slečny. I mezi promovanými vědeckými pracovníky převažovaly ženy. U některých byla absence podprsenky pod tričkem tak zřetelná, že jsem si připadal jako v ráji. Nad rájem ovšem visel jeden temný mrak, a sice jeho ředitel, akademik Stefanov. Nevena se zatvářila, jako by spolkla brouka, když mě vedla představit se mu. A skutečně, nesympatický chlapík si mě přezíravě měřil a dokonce ani pozdravy od profesora Meravého na něj velký dojem neudělaly. "Koukal se na mě jako na posledního kopáče.", stěžoval jsem si Neveně cestou z krátké a velmi chladné seznamovací schůzky. Smutně pokrčila rameny a ujistila mě, že takhle jedná v táboře s každým. Přitom si uhladila záhyb šatů, které dávaly hezky vyniknout jejímu pěknému pozadí. "Jestli chceš, přidej se k mladým, skončila jim směna a chystají se na pláž.", mrkla na mě. "Půjdeš taky?", oplatil jsem mrknutí. Trochu zaváhala, ale jako by jí pozvání polichotilo. "Nevím, jestli se počítat mezi mladé, ale myslím, že pro dnešek bych mohla. Já tam za vámi dorazím.", prohodila zvesela a zamířila ke kanceláři.

Veselá společnost studentů mě vzala mezi sebe a vyrazili jsme. Většina holek už cestou měla na sobě jen šortky a vrchní díl plavek, na místě byli v koupacím okamžitě všichni. Moře... tak často jsem o něm snil, ale moje první zkušenost ještě předčila veškerá očekávání. Možná bych z něj nikdy nevylezl, ale nakonec mě přimělo to, že na pláži začínal volejbalový zápas. Jeden z týmů mě ochotně kooptoval a já se snažil prodat několik let pražského tréninku. Trochu mi to stěžoval pohled na okouzlující Darju a nepřehlédnutelně vyvinutou Dianu, které potřásaly kozičkami a zadečky v mé blízkosti. Přesto se mi povedlo několik pěkných smečů a Todor z druhé strany kurtu uznale zahvízdal. Právě jeho přetažené podání po chvíli přeletělo sousední dunu, takže bylo třeba pro míč dojít. Darja s Dianou na sebe mrkly a vyprskly smíchy, když jsem za ním přičinlivě vyrazil. Jakmile jsem vystoupal na vrcholek duny, pochopil jsem proč. Otevřel se mi pohled na část pláže, kde plavky byly zbytečným vybavením. Všude, kam moje oko dohlédlo, leželi, stáli nebo pocházeli naháči a nahačky. Nudismus sice nebyl ani v Bulharsku oficiálně povolen, úřady ho ale na vybraných částech pobřeží tiše tolerovaly, jistě i proto, že některé vyhlášené pláže v kombinaci s nízkými cenami lákaly už tehdy západní vyznavače nahého koupání. A tak vysoká štíhlá rusovláska s pihovatými špičatými ňadry, vybíhajícími do světle růžových hrotů bradavek, a zrzavou houštinkou porostlou frndičkou, která mi podávala míč, prohodila maličko výsměšné "bitte", které doprovodila pohledem na mé plavky s rostoucím stanem vepředu. Když jsem klopýtavě došel zpátky na kurt, míč jsem si do poslední chvíle držel před sebou jako štít, což vyvolalo salvy smíchu. "Copak Pavel provedl tak veselého?", ptala se Nevena, která právě přicházela po cestičce od tábora. Todor jí s chechtáním sdělil, že jsem právě navštívil pláž u sousedů. Usmála se a mrkla na mě. Pak vyklouzla z modrých šatů, pod kterými měla na sobě světle zelené plavky ne úplně cudného střihu, a celá naše parta jako na povel vyrazila znovu do vody. I když se kolem mě hemžila mladší děvčata a zvlášť Diana měla díky objemu svého poprsí co dělat, aby jí vnady nevyklouzly z košíčků plavkové podprsenky, po očku jsem pořád sledoval Nevenu. Její drobná hrotitá ňadra, žensky tvarovaná postava a jakoby nezbedný úsměv mě od první chvíle okouzlily. Na tuhle spolupráci jsem se moc těšil.