Archeolog vzpomíná (4.)

S životem v archeologickém táboře na kraji Burgasu jsem se sžil velmi rychle. Ohromně mi v tom pomáhalo krásné slunečné počasí, krásné bulharské holky, teplé moře na dosah ruky, levné a dobré víno, ale i zajímavá práce a v neposlední řadě i nesmírně přitažlivá archeoložka Nevena. V jednom mi ale Cecka v Sofii rozhodně nelhala: v bulharských obchodech bylo toho ke koupi opravdu jen málo. Větší šanci skýtaly víkendové trhy, ale jinak to byla bída. Abychom obohatili táborovou spižírnu, ob den vyrážel služební gazík do okolí a sháněl ne to, na co by strávníci měli právě chuť, nýbrž zkrátka cokoliv bylo k sehnání. Šlo o nevyzpytatelnou loterii: jednou přivezl Todor za všeobecného jásání celé prase, které s kolchozníky v jedné vesnici vyměnil za náhradní díly do motorky (tu mu kdosi ukradl hned zkraje léta), podruhé se rozvědka vrátila s gazíkem plným meruňkových kompotů. Já se zásobovacích misí díky jazykové bariéře neúčastnil, ale pak se naskytla možnost dělat řidiče Darje, která pocházela z okolí a nedaleko bydlela její sestřenice, k níž jsme se vydali pro čerstvou zeleninu a ovoce. Když jsme vyjeli z tábora, Darja na mě šibalsky mrkla, pak se opřela patou o sedačku, až jí šaty sklouzly po stehně prakticky do pasu, a zaklonila hlavu, takže jí husté černé vlasy za jízdy elegantně vlály. Téhle usměvavé slečny s nezbednými ohníčky v očích, kulatými tvářemi, malou, ale sympaticky žensky oblou postavou, na níž hezky vynikalo solidně velké poprsí, s jehož přehnaným ukrýváním se Darja nijak netrápila, a pěkným kulatým zadečkem, jsem si všiml od prvního dne a byla pro mě malou záhadou. Patřila k sofijské skupině studentů, ale na páťačku vypadala neadekvátně mladá, připomínala mi spíš středoškolačku na posledních prázdninách před maturitou. Tak nebo onak, tohle léto zjevně spíš než materiál do diplomky sbírala jiný typ zkušeností a jak se tak na sedadle spolujezdce protahovala a nezbedně mávala na lidi u silnice, připomněla mi mou pražskou kamarádku z volejbalu, nedávnou gymnazistku Moniku. Ukázalo se, že sestřenka Nina o naší návštěvě nemá tušení, mělo jít o překvapení. V oné vesnici mi proto Darja nakázala zaparkovat o tři stavení dál a pak jsme se plížili k bílému domku, za nímž se rýsovalo ovocné stromoví velké zahrady. Zamčeno nebylo, ale že jdeme nevhod bylo jasné po pár vteřinách. Když jsme se totiž s Darjou proplížili předsíní do světnice, uvítala nás nezaměnitelná kulisa dvojitého sténání a v otevřených dveřích do ložnice jsme jako na dlani viděli sestřenku Ninu, jak se polonahá vypíná na klacku urostlého mladíka a zase na něj dosedá, až jí nahá, z výstřihu polorozepnuté halenky vytažená ňadra nadskakují. S přivřenýma očima se šukala na tom pěkném čuráku a o naší přítomnosti neměla tušení. Darja se kupodivu neotočila k ústupu, ale se zaujetím svou starší, odhadem třicetiletou příbuznou a jejího partnera chvíli sledovala, a tak jsem se i já mohl popást pohledem na milováním roztomile zrudlé Nině, její pěkné zadnici, kulatých kozičkách s tmavě rudými vztyčenými bradavkami a hustou kudrnatou houštinkou v podbřišku, kde se pod chloupky jasně rýsovala rozcapená macatá buchtička, do které zajížděl vlhkostí lesklý ocas jako píst. Pak mě Darja přece jen zatahala za ruku a diskrétně jsme se proplížili přes zadní chodbu do zahrady. "Teda, sestřenka si s manželem hezky užívá.", nadhodil jsem po chvíli napjatého ticha. Darja se usmála a mrkla na mě: "Ale to nebyl její manžel. Myslím, že ten kluk dělá na poště." Pak mi vrazila do ruky košík a vyšli jsme k záhonkům.

Seděli jsme a trhali, co nám přišlo pod ruku: všudypřítomná rajčata a papriky, baklažány a další zeleninu. Já měl ale, jistě i díky víc než týdenní sexuální abstinenci, před očima spíš černě kudrnatou zahrádku sestřenky Niny. Darja mi moc nepomáhala tím, jak se každou chvíli natáhla pro nějaký plod tak nenuceně, že mi v předklonu nabídla výhled na svoje kozičky nebo mezi stehna, kde jsem zahlédl několikrát bílé kalhotky. Občas na mě po očku mrkla, zdálo se, že i ji scéna souložící příbuzné naladila na necudné myšlenky. Když utrhla zvlášť zajímavě rostlou okurku a zamyšleně ji hladila, než ji uložila do košíku k ostatní zelenině, risknul jsem to a v žertu jí hodil do výstřihu rajče. "Pche, to snad mám větší, ne?", ušklíbla se, vylovila ho a porovnávala přes látku šatů se svým prsem. "No, nevím.", škádlil jsem ji. Dala si ruce v bok, naoko se zamračila, pak na mě mrkla a zvolna si rozepla několik knoflíčků na boku. Látka šatů se jí oddálila od hrudníku a já marně čekal na košíčky podprsenky - žádná se neobjevila. "Tak prosím, můžeš to porovnat.", naváděla mě Darja a nechala si šaty sklouznout do pasu. Opravdu neměla podprsenku a já civěl na překrásné kulaté kozičky s bradavkami podobnými těm, které trčely na ňadrech Niny; sestřenky byly od pohledu příbuzné. Bylo by bláznovství tuhle nabídku odmítnout, a tak jsem vzápětí držel obě prsa v rukou, hnětl je, dráždil prsty bradavky a jak nabíhaly, bral jsem je mezi rty a sál. Darja tiše vzdychala, tiskla si mou hlavu k prsům a vůbec se nebránila, když jsem jí vyhrnul šaty do pasu a strhnul ji pod sebe. Leželi jsme na trávě, já cucal její nahá kůzlátka a rukou se jí dobýval do kalhotek, čemuž vydatně napomohla tím, že ochotně roztáhla stehna a nadzvedla zadek, abych jí je mohl svléct. Pak přiložila ruku k dílu i ona, když mi přes kalhoty pohonila ptáka a vylovila ho ven. Zbytek byl dílem chviličky: nasměroval jsem ztopořený ocas do měkké houštinky černých chloupků, ta se před ním rozevřela a s ní i Darjina horká a krásně vlhká lasturka, takže jsem ptákem zajel do její dírky na jeden příraz. Pak už jsme se divoce milovali, dokud se Darja se zajíkavým zasténáním neprohnula; ucítil jsem na stazích její štěrbinky, že se právě udělala. Měl jsem sto chutí nebýt teď zodpovědný a prostě pokračovat v tom, co mi přinášelo nezměrnou slast, totiž píchání Darjiny vláčné pipinky, dokud se i já neudělám, ale pražské výstrahy profesora Meravého kupodivu pořád neztratily na síle, takže jsem z ní opatrně vyjel a vyčkával. Ležela na zádech s očima zavřenýma, tiše vzdychala a hladila si jednou rukou pomilovanou kundičku a druhou jemně masírovala jedno z nahých prsou, ale když si po chvilce vychutnala doznívající rozkoš a otevřela oči, s úsměvem mrkla na můj stále ztopořený ocas, zvedla se na loktech a začala mi ho jemně, ale důrazně honit. Zřejmě odhadla, že do výstřiku nemám daleko, což jsem po několika pohybech její opálené ručky potvrdil doslova explozí, při které si s teatrálně hraným údivem zakryla druhou rukou tvář. Honit mi ptáka ale nepřestala, dokud jsem se úplně nevystříkal. Teprve pak pro nás zase začal existovat okolní svět, jehož nemalou část kupodivu zabírala sestřenka Nina, která, už cudně oblečená, stála kousek od nás s rukama v bok a významně se šklebila. Následná vzrušená bulharská konverzace mi byla z větší části nesrozumitelná, víc mě zaujalo, že Darja se při ní nijak nenamáhala schovat si svá krásná prsa zpátky do šatů, takže se jí během hovoru rozkošně natřásala. Když dialog nabral na síle a postupně přešel v hádku, Darja na sestřenku vyštěkla pár zřejmě jadrných výrazů, vstala, kývla na mě a rázně vykročila. Popadl jsem košík se zahradním lupem a klopýtal za ní, probodáván pohledy Niny, které její vztek také nepopiratelně slušel, zvlášť když o tom, co se skrývá pod její dmoucí se halenkou, jsem měl dost přesnou představu. Darja tak rázovala, že jsem ji dohnal až u auta. Teprve když jsme se rozjeli, všiml jsem si, že v pěsti svírá svoje kalhotky. Můj pohled jí neušel, ale rozesmála se a beze studu, vzhledem k nádhernému milování zbytečnému, se do nich nasoukala, když mi předtím poskytla tolik výhledů na svou nahou prcinku, že jsem se málem srazil s traktorem.

Nedlouho po téhle zdařilé vyjížďce ovládlo tábor nečekané vzrušení: rozkřiklo se, že do města přijede sehrát přátelské letní utkání s místním Černomorcem fotbalový tým CSKA ze Sofie. Udivilo mě, jaké pozdvižení to v převážně ženském kolektivu vyvolalo, ale každý měl svou motivaci na zápas jít. Darja coby místní rodačka a patriotka bájila o tom, že po letech má Černomorec skvělé mužstvo, které se sofijským protekčním (to zdůraznila) klubům hravě vyrovná; Todor mi mezi čtyřma očima vysvětlil, jak moc nesnáší armádní CSKA, takže i když pochází z Rodop (vytasil se i se jménem jakéhosi tamního klubu, které mi k jeho lítosti vůbec nic neřeklo), musí podpořit Černomorec; několik holek prostě přiznalo, že se rádo koukne na hezké kluky v dresech a pak se pobaví ve městě. Jen Nevena se tvářila, že ji fotbal upřímně nezajímá. Mezi námi dvěma pořád běhaly sem a tam jiskřivé pohledy, ale ne a ne dojít ke kýženému rozlousknutí. Možná teď? A tak jsem hodil za hlavu svou vášeň pro kopanou a nabídl se, že zůstanu a pomohu jí s tříděním artefaktů. Vyvolalo to několik pobavených úsměvů, protože zrovna předchozí večer jsem básnil o kvalitě hochů v zelenobílém z vršovického Ďolíčku, kteří si v těch letech získali po Evropě svým účinkováním v evropských pohárech solidní věhlas, ale Nevena s podezřelou vážností přikývla a já zadoufal. Akademik Stefanov totiž předevčírem odjel do Sofie, takže když se dav fotbalových fanoušků a fanynek vydal k městu, tábor prakticky osiřel. Nevena mi ukázala na hromadu zlomků keramiky a stroze oznámila, že je třeba je naskicovat a uložit do beden. Pak pobaveně čekala, jak se zatvářím. Zkazil jsem jí radost tím, že jsem horlivě přikývl a dal se do práce. Chvíli mě udiveně sledovala, pak odešla. Za chvíli se vrátila, na sobě od pasu nahoru jen horní díl oněch úsporných zápaďáckých bikin, které jí tak výmluvně tvarovaly malá ňadra. Přišlo mi, že při hromadných koupačkách se v nich spíš skoro stydí, teď se v nich ale vyloženě producírovala. Tvářil jsem se jako mnich a hlásil jí, kolik střepů jsem už zaznamenal. Udiveně se zamračila, několikrát se nahnula k mému zápisníku, až se jí poprsí krásně zhouplo, a zaraženě odešla. Vrátila se ale brzy, postavila přede mě kbelík se studenou vodou, v ní láhev bílého vína (burgaské pivo jsem nedokázal pít ani ledově vychlazené), zkontrolovala nákresy, neopomněla se jakoby náhodou otřít o moje předloktí svými pohupujícími se ňadry, chvíli vyčkávala, pak se zamračila ještě víc než předtím a zase odešla. Bavil jsem se tím, jak ji napínám, a po příjemném občerstvení slabým, ale osvěžujícím vínem jsem pokračoval v práci. V tom malování nepravidelných zlomků keramiky se sotva znatelnými dávnými ornamenty jsem nacházel podobné uklidnění, jaké přiměje rozjívené dítě ustrnout nad omalovánkami, takže další příchod Neveny jsem zaznamenal až po chvíli. Měla už na sobě pouze plavky a při bližším pohledu se jí pod spodním dílem mezi nohama krásně rýsoval vyklenutý pahorek s rýhou uprostřed a nad gumou v pase jako by vykukovalo několik chloupků. Mohl jsem si to prohlédnout hezky do detailu, protože Nevena si stoupla tak, že její klín jsem měl asi dvacet centimetrů od obličeje. Když jsem na její mnohoslibný dotaz, jestli pro mě může něco udělat, požádal o další uhel na skicování nákresů, vztekle kopla do kbelíku s vodou, až jí ňadra v plavkové podprsence poskočila a chvilku to vypadalo, že jí docela vyklouznou, pak se prudce otočila a uraženě odkráčela. Hladil jsem očima půlky jejího pohupujícího se zadečku, mezi které se jí shrnula látka plavek, a v duchu se smál.

Jenže pak krásná archeoložka přistoupila na mou hru. Dobrou hodinu se neukázala a já tušil, že se někde v úkrytu baví tím, jak si co chvíli můžu vykroutit hlavu tím, jak ji vyhlížím. Když už jsem se s její nepřítomností smířil a znovu se pohroužil do obkreslování zlomků, najednou byla tu a hlásila, že se jde vykoupat, jen ať klidně pokračuju v práci. "Asi si zajdu za dunu, okouknu pár německých naháčů.", dodala se smíchem. Přimělo mě to konečně vzhlédnout od skicáku a málem mi spadla čelist: Nevena totiž přede mnou stála nahá, jen s osuškou přehozenou přes ramena. Naaranžovala si ji ovšem tak šikovně, že její nahotu dávala tušit, ale neukazovala zcela; její cípy odhalovaly jen boky prsou a spadaly přes bříško přesně před zřejmě nahý klín. Upřímně se zasmála mému vyjevenému pohledu, otočila se a zvolna triumfálně kráčela pryč, přičemž beze studu pohupovala svým nahatým zadkem; na ten mi pohled dopřála. Vzteky bez sebe jsem do sebe naklopil zbytek vína a vyrazil za ní. Pocit, že se bude nahá promenovat mezi ostatními nudisty, mi byl kupodivu nesmírně nepříjemný, takže jsem chvátal za její mizející postavou. Jenže ouha: za jednou ze zatáček cesty se mi najednou ztratila. Rozběhl jsem se, ale dorazil až k moři, aniž bych ji dohonil. Nakoukl jsem přes dunu, ale nudistická pláž byla skoro prázdná a Nevenu jsem nikde neviděl, zato mi výhružně zahrozila dosti korpulentní dáma s poprsím zámecké kojné a tmavým drnem mezi silnými stehny, až jsem poplašeně vycouval. Několikrát jsem se bezradně rozhlédl po pláži a pak se rozmrzele loudal k táboru. Došlo mi, že Nevena zkrátka není žádná rozjívená mladičká rozhoďnožka, co se celá třese spustit se s rozevlátým studentem. Patrně se celou dobu bavila na můj účet a teď využila situace, aby se mi definitivně vysmála. S hlavou plnou podobných úvah jsem došel k zatáčce, kde jsem Nevenu viděl naposledy a ejhle, uviděl jsem ji zase. Vykukovala z ďolíku mezi dvěma menšími dunami, smála se jako pominutá a energicky na mě mávala. Když jsem seběhl z cesty a skočil za ní, musel jsem uznat, že skrýš si našla perfektní. Radši jsem nedumal, s kým a proč ji objevila.

Nevena seděla s bradou na kolenou cudně omotaná osuškou a zubila se od ucha k uchu nakažlivým smíchem, díky kterému se moje zamračení více méně proti mé vůli rychle vytratilo. "Tedy, nechci loudit vojenská tajemství, ale můžu se zeptat, u které jednotky jsi ve vaší armádě sloužil? U průzkumníků to asi nebylo, co?" Zavrtěl jsem hlavou a s vážným výrazem jsem jí prozradil, že jsem sloužil u speciální jednotky, kde jsem se učil metodám výslechu. S ohledem na to, že absolvování branné povinnosti jsem se na přímluvu známé lékařky zatím vyhýbal, to bylo poměrně odvážné tvrzení, ale Nevenu smích rázem přešel a zatvářila se poplašeně. Využil jsem jejího úleku, zvedl cíp její osušky a vtiskl jí ruku mezi stehna. Sice je rychle stiskla k sobě, ale moje prsty se už přimkly k té nádherně měkké horké mušličce v husté houštince chloupků a nehodlaly se dát na ústup. S vážným výrazem jsem Neveně vykládal, co mi mé jazykové znalosti stačily, o speciálních druzích výslechu, ale přitom jsem prsty mnul její kundičku a tiskl jí ruku mezi nohy víc a víc. Po chvilce povolila sevření stehen a nakonec mou ruku nechala celou dlaní přikrýt jí mušličku a mnout ji prsty. Seděla bez hlesu s napjatý výrazem, nechala si mými prsty přecházet přes rychle nabíhající poštěváček i v rýze mezi vzrušením rozevřenými závojíčky, až jsem ucítil první stopy toho, jak jí dírka vlhne. Rychle jsem na ni sjel palcem, přitiskl ho na ni a rytmickým pohybem ho zvolna zasunul celý Neveně do kundičky. "Ooooch." vzdychla tiše, poposedla a nabodla svou štěrbinku na můj prsty těsněji. Pohyboval jsem jím v jejím lůně sem a tam, roztahoval jí dírku a zbylými prsty laskal celou chlupatou prcinku. Když jsem k palci přidal další prst, Nevena znovu zavzdychala a nechala osušku sjet konečně dolů do písku. Stehna, povolně rozevřená od sebe, abych mohl bez překážet dráždit její nahý klín, teď opírala o svá malá ňadra s růžovými bradavkami zřetelně naběhlými. Majetnicky jsem mnul její baculatou lasturku a k palci, kmitavým pohybem jí dráždícímu vnitřní stěnu pičky, jsem pomalu přidával druhý a třetí prst. Pak jsem jimi z její rozdrážděné lasturky vyjel, až se na mě nespokojeně podívala, stiskl jsem všechny prsty k sobě a znovu, tentokrát společně jimi zatlačil na dírku. Vstupoval jsem jimi do ní pomalu, ale nezastavil jsem se, zvolna překonal odpor a zvýšil roztažení její dírky a najednou jsem byl uvnitř a cítil jsem, jak mi její horké závojíčky objímají zápěstí. Jen sotva znatelně jsem prsty pohyboval, ale Nevena přesto se rty křečovitě stisknutými dusila stále obtížněji svoje vzdechy a přitom jakoby nevěřícně zírala dolů, kde pod svým bříškem viděla mezi doširoka roztaženými stehny mou ruku mizet po zápěstí ve své píče. Cítil jsem jemné šimrání jejích kudrnatých chloupků a jakýsi protitlak z hloubi její kundy. Pak se s dlouhými, vzlykavými steny prohnula, celá se roztřásla, a když jsem prsty z její prciny vytáhl, vzápětí mi několika prudkými střiky celou ruku s hlasitým sténáním zkropila.

Po tomhle nečekaném zážitku se Nevena položila na bok a dlouze oddychovala. Díval jsem se na její zadeček i na lesknoucí se lasturku mezi stehny a tiše se svlékal. Když jsem k ní přiklekl a nasadil žalud svého ptáka na její dírku, ani se na mě neotočila. Jakmile jsem ale maličko zatlačil čurákem, zajel jsem do její zmáčené pipiny až po koule. Zpočátku na to, že ji šoustám, vůbec nijak nereagovala, což mě zvláštním, neobvyklým způsobem vzrušovalo; její lhostejná pasivita, s jakou mi držela, mě přiměla bušit jí do prciny, až mé koule pleskaly o její zadek. Smýknul jsem s ní do písku a nalehl na ni, píchal jí kundu a rukama hrubě hnětl cecíky, které jsem nahmatal zepředu na jejím hrudníku. Postupně její hadrovitá malátnost zmizela a po chvíli už přirážela zadkem proti mému ptáku a hlasitě hekala. Cítil jsem, jak se mi koule stahují a všechno se chystá k prudkému výstřiku, proto jsem neochotně čurák z její pulzující pičky vytáhl. Rychle se otočila a hbitě se ho zmocnila rukou. Způsob, jakým mi ho několika pohyby vyhonila a následně si ho stříkajícího přitiskla na prso, takže jí chrlil bílé cákance na bradavku, mou rozkoš ještě znásobil. Vyčerpaný a vystříkaný do poslední kapky jsem padl naznak do písku a jen vzdáleně vnímal, že si Nevena stále rychleji tře vydrážděnou frndu a vede se k druhému vyvrcholení. Dosáhla ho s halsitým výkřikem, ještě několikrát si pičku projela a pak dopadla vedle mě. Jestli jsme se dívali mlčky na oblohu pár minut nebo hodinu, to jsem nedokázal říct. "Víš, co je legrace, Pavle?", prolomila Nevena konečně ticho se svým tradičním šibalským úsměvem, zatímco mi bez rozpaků prsty jemně mnula koule. "Já ve skutečnosti fotbal miluju, celá moje rodina fandí CSKA." "Takže jsi nešla, protože...?", nadhodil jsem, ale jen se rozesmála. Od toho dne jsme byli tajnými, ale o to vášnivějšími milenci.

Stefanov se po týdnu vrátil ze Sofie ještě nadutější a nastal opět striktní režim. Moc nám to nevonělo a v odpověď jsme my studenti zavedli tajné večerní srazy u moře. Z tábora tam nebylo vidět ani slyšet a pláž byla tou dobou už beztak prázdná. Zábava byla veselá, ale ne bezduchá; vedle popíjení směšně levného a proti pražským patokům daleko chutnějšího vína i domácí pálenky jsme diskutovali o všem možném včetně archeologie, sem tam někdo zahrál na kytaru, oslavily se něčí narozeniny... Zakrátko jsme si už den bez společného zakončení na pláži nemohli ani představit. A já bez následné návštěvy u Neveny. Stefanov si ale nenápadného každovečerního exodu většiny obyvatel tábora nakonec všiml a správně usoudil, že se za jeho zády děje cosi nekalého. K mojí smůle si vybral k zásahu večer, kdy se výjimečně skutečně semlel netypicky košilatý incident, a nelze zastírat, že jsem byl jeho iniciátorem, byť celá taškařice vznikla jako momentální nápad. Vyostřila se totiž debata o tom, který z našich amatérských týmů je lepší ve volejbale. To mohl rozřešit jedině okamžitý duel, ke kterému nám poskytoval světlo nedaleko kotvící tanker, který nakládali i v noci. Ten nápad, že každý, kdo udělá chybu při podání, si musí svléct jeden kus oblečení, jsem navrhnul opravdu jen z hecu a samotného mě vyděsilo, jak hurónského souhlasu se mu od děvčat dostalo; vypité víno zjevně zapůsobilo. Todor jen s úsměvem uznale pokýval hlavou a šlo se pod síť. Nebylo překvapením, že jako první se svlékala Darja; se svou malou postavou nebyla pro tenhle sport zrovna předurčena. Chvíli se ošívala, protože z trička, pod kterým po svém zvyku nic neměla, se jí nechtělo, a nakonec se vysoukala za radostného hlaholu z šortek. Kolektiv její kalhotky s puntíky přivítal divokým halekáním a hrálo se dál. Už po prvním setu bylo několik hráček částečně ve spodním prádle a bylo jasné, že první nahá prsa jsou jen otázkou času. Jelikož občerstvování během hry probíhalo zásadně z lahví s vínem, nezdálo se, že by se toho hráčky nějak obávaly. Ovšem právě díky konzumaci ne právě sportovního nápoje chyb přibývalo. Nakonec se stala první "topleskou" večera vysoká Aleksandra, která za střízliva posílala zničující přesná podání těsně nad sítí, což se jí ve stavu lehce ovíněném vymstilo. Když se její prudký míč podruhé opřel do pásky a dosedl do písku, nastalo napjaté ticho. Byl to ten moment, kdy se celá pubertální sázka dala prostě odvolat a nikdo by asi neprotestoval. Jenže Aleksandra se jen zamračila a prudce si přetáhla přes hlavu své tričko; vyhoupl se pár kulatých ňader, která se jí sympaticky roztančila po hrudníku a prověsila se, když se jejich majitelka se sveřepým výrazem sklonila k příjmu soupeřova podání. Vyrovnané skóre dávalo tušit, že hrát budeme ještě dlouho a Aleksandra nezůstane se svou poloviční nahotou sama, spíš jsem dumal, jestli se nepovede nějakou z hráček dostat úplně donaha. Další svlékající se byla Jordanka, copatá černovláska, které podání nešlo nikdy, takže byl spíš div, že vydržela v tričku tak dlouho. Na rozdíl od Aleksandry pojala své částečné obnažení jako parodickou show, během které za všeobecného hlaholu několikrát tričko už už svlékla, aby ho zase rychle stáhla na břicho, ale nakonec se ho teatrálně zbavila, když jím předtím několikrát zatočila nad hlavou. Na rozdíl od Aleksandry měla hrudník až dětsky plochý, takže jí hraní od pasu nahoru nahé nijak nevadilo v pohybu. Jak se set chýlil ke konci, téměř všechna děvčata se po kurtu pohybovala už jen v kalhotkách a já i Todor, oba solidárně už taky bez trička, jsme se mohli kochat přehlídkou ňader, kůzlátek i objemných poprsí různých velikostí a tvarů. "Bulharsko je krásná a šťastná země.", utrousil jsem s úsměvem a vysloužil si škádlivou herdu do zad od Diany, která disponovala asi nejobjemnějším poprsím, dvěma těžkými melouny s širokými dvorci bradavek přes celé vrcholky prsů. Jak mě praštila, její vemena se nádherně rozvlnila. Moje primitivní touha dovědět se o svých bulharských kolegyních i to, jaké jsou mezi nohama, ale nedošla naplnění. Na cestě od tábora totiž najednou zaplál reflektor a osvítil hřiště, jako kdyby celníci dopadli gang pašeráků. Holky si instinktivně zkřížily ruce před svými hrudníky - v případě Diany to byla snaha spíš symbolická - a všichni jsme mžourali do prudkého světla. Po chvíli, na můj vkus nekonečně dlouhé, zpoza něj vystoupila silueta akademika Stefanova a já tušil, že nejen dnešní hře je konec.

Funkcionář se na místě ani nesnažil o nějaký kravál, tváří v tvář tolika mladým lidem najednou jako by znejistěl. Celá věc ale pochopitelně dohru měla, a protože dost dobře nešlo potrestat celý jeden sofijský ročník a navíc správně Stefanov vytušil, že iniciátorem celé prostopášnosti jsem jistě já, druhý den následovalo předvolání. Snažil jsem se záměrně topornou ruštinou plácat něco o cvičení k fyzické zdatnosti v rámci přípravy na obranu socialismu, takže Stefanov chvilku znejistěl a civěl na mě, pak ale pochopil, že je to pitomost, a znovu získal převahu. tvrdě odsoudil buržoazně dekadentní chování, pak se líbezně usmál a pravil: "Už o tom nemluvme, soudruhu. Čeká tě nový úkol. Sbal si věci, odpoledne se přesuneš do jiné skupiny. Vede ji tvá krajanka, budeš si s ní lépe rozumět." Došlo na Mirku, blesklo mi hlavou. Když jsem nasedal do zeleného gazíku, Nevena mi zpoza rohu smutně zamávala a Todor rezignovaně pokrčil rameny. Co naplat, nejsi hochu na prázdninách, pomyslel jsem si, jak výhled na moře zmizel za zatáčkou prašné cesty. Nutno říct, že z hlediska sociální interakce jsem prodělal sešup přímo propastný. Malá parcela, obehnaná rezavým plotem, ležela mezi poli dobrých pět kilometrů od nejbližší vesnice, a pod bulharským sluncem tu momentálně vykopávala malý hrobový komplex s dvojicí najatých dělníků sama mýty opředená Mirka. Statná, nakrátko ostříhaná čtyřicátnice mi potřásla rukou, div ji nevykloubila. Když jsem spustil o tom, jak ji profesor Meravý moc pozdravuje, ušklíbla se a odsekla: "Netvrď mi, že mi ten starý sviňák něco vzkazuje." Pak okřikla lelkující kopáče a stručně mi vylíčila, jak to tu chodí. V kostce řečeno, měl jsem makat od nevidím do nevidím, plnit veškeré její příkazy a večer padnout do postele, abych byl druhý den připraven začít nanovo. Režim ne nepodobný pracovnímu táboru se některým mým předchůdcům zajídal do té míry, že z vykopávek prostě utekli. Když jsem se třetí den loudal dozadu k improvizované sprše, cítil jsem v těle bolet snad každý sval a spřádal plány na dezerci. Sprcha bylo ostatně dost nadnesené označení pro plechový barel, natřený na černo a spoléhající plně na solární ohřev vody. Pokud bylo chladno a pod mrakem, zřejmě tekla jen studená. Teď momentálně navíc bránila využití i takto rudimentárního zařízení přítomnost Mirky, která stála nahá pod proudem vody a nevzrušeně se mydlila. Cudně jsem sklopil oči a pomalu se otáčel k odchodu, koutkem oka jsem ale po své mučitelce na pár vteřin zašilhal. Postavu měla rozhodně udržovanou, příroda jí nadělila pevná, kulatá ňadra nepřehlédnutelného objemu, tak o tři velikosti větší než drobná kůzlátka Neveny. "Pokud máš Pavlíku kuráž, tak se můžeš přidat, jinak vypadni.", ušklíbla se a nevzrušeně se mydlila. Snad aby demonstrovala, že se přede mnou opravdu nestydí, nanesla si šampon přímo na houštinu tmavohnědých chlupů mezi nohama a začala se mydlit tam, až měla ve chvilce podbřišek plný bílé pěny. Jak se přitom trochu předklonila, prsa se jí zhoupla a já ucítil lehké pnutí ve slabinách. Vášnivé noci s Nevenou se zdály být prehistorií a nahá Mirka mě přes rozdíl jedné generace nepopiratelně vzrušovala. "Ty se asi stydíš, viď?", usmála se a tím mě vyprovokovala k akci. Beze slova jsem se zbavil propocených svršků a stoupl si vedle ní pod proud vlažné vody. "Hm, pán překvapil.", ušklíbla se, a už to tak sebejistě neznělo. Těsná blízkost jejího namydleného těla mě nenechávala chladným a i když slevila z provokativního odhalování se a otočila se ke mně bokem, pohled na její napružené bradavky na vrcholcích kulatých prsů mi spolu s několika nevyhnutelnými kontakty našich těl přivodil rychle erekci. Ta zase nemohla uniknout Mirce, zvlášť když jsem se jí několikrát vztyčeným pérem otřel o bok a o zadek. "Namydli mi záda, když jsi tady.", nadhodila a v jejím hlase už nebylo po ironii ani památky. Nevěděl jsem, jak přesně má ten anatomický pojem vymezen, ale ukázalo se, že její definice je dost široká; ani když jsem postupně rukama sjel na nahé půlky jejího zadku a dokonce na stehna, nenamítala nic. Když jsem ji za zadek chytil a prsty zespodu mířil k vyklenuté mušličce, po chvíli se přece jen otočila, chytila mě za ptáka a několikrát ho pohonila, aby byl v plné pohotovosti. Pak se znovu odvrátila, rozkročila se a rukama zapřela o plechovou stěnu vedle sprchy. Ta póza nenabízela mnoho vysvětlení a po Mirčině zásahu na zvýšení mé erekce nebylo vlastně pochyb, přesto jsem ještě chvíli váhal a sledoval, jak jí stékají kapky vody s pěnou po zádech mezi půlky zadku a kapou z chlupatých závojíčků rozevřené prciny, než jsem výzvu přijal, přitiskl jí žalud do rýhy mezi pysky a chytil ji za boky. Přirážet jsem ani nemusel, Mirka sama prudce vyšla mému ptáku pánví vstříc a ten tak zajel do její horké štěrbiny. Vyjel jsem rukama na její mokrá, od mýdla kluzká prsa, hnětl je prsty, klouzal přes vztyčené bradavky a přitom prudce a v rychlém tempu přirážel do její horké mušle. Mirka bez zábran neartikulovaně hekala, přitahovala si mě rukama ke své zadnici a vypínala ji proti přírazům mého čuráku. Přitom obdivuhodně držela rovnováhu. Vzrušený nečekaným šoustáním jsem sjel jednou rukou přes její lehce vyklenuté břicho níž a osahával jí roztaženou kundu, do které jako píst zajížděl můj pták. Měla nádherně naběhlý klitoris a když jsem ho začal prsty třít, její hekání se slilo v souvislé sténání. Přitáhl jsem si ji jednou rukou za břicho a druhou rukou se marně snažil zkrotit její houpající se cecky, zatímco jsem jí divoce mrdal píču, až to hlasitě mlaskalo. Nemusel jsem moc přemýšlet, kdy se udělala, silné stahy její prciny mi nástup orgasmu hlásily přesvědčivě. Chvíli jsem bojoval sám se sebou, ale pak jsem obavy hodil za hlavu, a protože Mirka přes slastné vzdychání žádný pokyn nevydala, prostě jsem se dalším ojížděním její frndy přivedl k úlevnému výstřiku do ní.

Nepustil jsem Mirčiny pružné půlky, dokud jsem se úplně nevystříkal. Chvíli ještě stála v polopředklonu a oddychovala, pak se narovnala a beze slova pokračovala ve sprchování, kterému jsem dodal nový důvod. Znovu se namydlila mezi nohama a pod prsy, které si zvedla nahoru, pak se opláchla od pěny, zamotala se do osušky a odešla, když předtím směrem ke mně vyslala něco, co jsem vyhodnotil jako pokus o úsměv. S mokrými vlasy a v ručníku vypadala skoro jako nějaká studentka na koleji a vlastně jí to slušelo. Po zbytek večera ani celý následující den nepadlo o naší šoustačce ani slovo a Mirka mě honila po vykopávkách stejně neúprosně jako jindy. Když jsem ale večer pod sprchou smýval prach bulharské stepi a zrovna si říkal, že možná její proměna v lidskou bytost byla jen iluze z horka, přicupitala a s jakýmsi až spikleneckým výrazem se zeptala, jestli by mi nevadila sprcha ve dvou. Rostoucí nervozitu z toho, jestli "to" budeme "dělat" i dnes rozptýlila po pár minutách tím, že si položila jednu mou ruku na namydlené prso a druhou mezi nohy. Sama mě vzala za nabíhajícího ptáka a začala mi ho zlehka honit a přetahovat předkožku přes žalud. Stáli jsme pod vlažným proudem vody a navzájem se dráždili a masturbovali jako dva plaší milenci. Pak se Mirka otočila stejně jako včera a beze slov si řekla o opíchání. Milovali jsme se míň živelně a víc rafinovaně, asi jako když lidé, kteří uhasili prvotní žízeň, dolijí skleničku a zkoumají konečně i chuť nápoje. Tím, že naše šukání probíhali zcela mlčky, jsme paradoxně netrpěli žádným ostychem, a tak jsme s tělem toho druhého zkoušeli intuitivně cokoliv nás napadlo. Moje mrdka na konci opět všechna skončila v Mirčině vyšukané píče a opět to nevzbudilo žádnou nevoli.

Úmorná dřina následujících několika dní byla zmírněna vzrušující nejistotou a těšením. Nechával jsem věcem volný průběh a Mirka si tím, že za mnou pod sprchu buď přišla nebo ne, sama určovala, jestli ji opíchám. Měl jsem radost, že dnů bez sexu nebylo mnoho. Uplynuly dva týdny, během kterých jsem ve dne dřel a večer si většinou vrznul. Mirčino chování na place připomínalo něco, co jsem si pro sebe už v dětství pojmenoval "syndrom trenérova syna". Když jsem chodil u nás na vsi do fotbalového oddílu, žáky trénoval můj táta. Namísto nějaké protekce a úlev mě na každém tréninku dřel a sekýroval ještě víc než ostatní kluky (snad i proto se ze mě nestal druhý Tonda Panenka). Mirka navzdory našim milostným hrátkám předváděla něco podobného. Nakonec jsem nevydržel a zaklepal jednoho večera na její pokoj. Seděla za stolem nad lejstry, v brýlích vypadala víc na svůj věk, a když mě uviděla, zamračila se. Něco jsem koktal, protože jsem nevěděl, jak začít. "Pájo, pokud sis přišel zašukat, tak dneska nemám náladu. A pokud sis přišel povídat, tak na to nemám náladu nikdy.", usadila mě. Pak dodala přece jen smířlivěji:" Takhle mi to vyhovuje, ber to tak. Nečekám na prince, protože na jednoho takovýho jsem čekala zbytečně deset let. Mám práci, která mě baví, tenhle život jsem si vybrala. Jsem ráda, že jsi tady, protože pořád jsem ženská a nechat se oprcat od tebe je stokrát příjemnější než trápit se sama v posteli s násadou od špachtle. Tak doufám, že jsem tě nešokovala, a teď můžeš upalovat. Jo a neboj, miminko mi určitě neuděláš.", ušklíbla se nakonec a po tváři jí přeběhl na chvilku jakýsi stín. Ten večer jsem v duchu poprvé přemýšlel, jak nezávazný život donchuana a svůdníka může možná způsobit, že někdo druhý bude pak dlouho nešťastný. Z poznámek lidí v sofijském institutu i na burgaském nalezišti jsem už dávno pochopil, že Mirka byla dlouhé roky milenkou profesora Meravého, která zřejmě doufala, že v jeho životě zaujme místo nastálo.