Předvánoční mrdání v knihkupectví-soutěž

Jednou s typických neřestí každého správného muže je bezesporu nakupování vánočních dárků na poslední chvíli. I já jsem se vydal vloni shánět tyto prezenty až ve chvíli, kdy kalendář neomylně hlásil, že svátky míru a klidu jsou za dveřmi. Navíc jsem se k lovu darů dostal až po pracovní šichtě, takže do zavíračky nechybělo moc, bohužel, nebo spíše bohudík, jak se posléze ukázalo. Vybrat dárek postarším rodičům není snadné, jejich požitky a zájmy jsou vlivem věku do jisté míry omezené, ale já si řekl, že dobrou literaturou nic nezkazím a tak jsem se vydal do knihkupectví ve vedlejším, krajském městě, jelikož v mém bydlišti, v městečku mém rodném už knihkupectví pro nedostatek zákazníků dávno zrušili. Když jsem vstupoval do obchodu, do zavírací hodiny zbývala slabá čtvrthodinka, zabývat se vlastním výběrem adekvátních knih bylo tedy nesmyslné a tak jsem si to rovnou štrádoval směr prodejní pultík, kde mi snad někdo poradí. „Dobrý den,“ zahučel jsem ve spěchu hlasitěji, než jsem měl původně v plánu a především než se sluší a patří, takže jsem mohl působit dojmem neomaleného blba a křupana. V tu chvíli jsem si to ale vůbec neuvědomoval a vyhlížel jsem někoho, kdo mi v rychlosti pomůže. „Dobrý den, mohu vám pomoci?“ zaslechl jsem dříve, než jsem stačil vzhlédnout správným směrem, hlas evidentně patřil mladší ženě, byl jemný, laškovně něžný, přesto zvonil sebevědomím. Zaostřil jsem. „Panečku,“ prohlásil můj vnitřní hlas. Přede mnou stála přímo líbezná bytost, mladá, spanilá kůstka, která na první dojem působila skoro až nevinně, to dělal ten její úsměv, co určitě voněl po tom nejsladším cukrátku, co kdy bylo vyrobeno. Pak jsem si všiml jejích vlasů, dlouhých, rovných, v různých částech účesu jinak zbarvených. Základ tvořil odstín růžové s fialovým nádechem, levá část ofiny a prameny k ní náležející prosvítaly do barvy oranžové a jako bonusem kořínky její hřívy vedoucích od zátylku majestátně halila tmavá, až černá barva. Měla překrásnou tvář a nádherně modro šedé oči, jejichž spanilost zvýrazňovaly brýle s obroučky obdélníkového tvaru. „Mladá lvice,“ opět se ozvalo mé podvědomí a mělo pravdu. Stála přede mnou mladá, překrásná, sebevědomá lvice, co teprve nedávno vyrostla z lvíčete. „Potřebuji něco dobrodružného a něco lehce romantického, ne erotického, je to pro starší paní,“ vyhrkl jsem ze sebe opět až příliš hrubě, až rozkazovačně. „Aha,“ odvětila mi dívka a podívala se na mě poměrně vyčítavě. Konečně jsem si uvědomil, že má zbrklost působí téměř hrubiánsky a hulvátsky. „Omlouvám se, vím, že jsem přišel na poslední chvíli, budete zavírat, že? Proto tak drmolím. Zkrátka bych rád zakoupil nějakou pěknou dobrodružnou knihu pro svého otce a něco romantického mamince.“ Snažil jsem se mluvit co možná nejempatičtěji, abych vykompenzoval svou předchozí odtažitost a hlučnost. „Tak teď už tomu rozumím, určitě něco vybereme, líbí se mi, že o své matce mluvíte jako o mamince, to mnoho mužů neumí,“ pochválila mě a opřela se dlaněmi o pult tak, že mi ukázala vnitřní strany svých předloktí. Nahnula se ke mně, ucítil jsem její vůni, její parfém, málem mi to podlomilo kolena, netrvalo dlouho a já jsem zatoužil se s touhle nádhernou prodavačkou pomilovat, co pomilovat, ošukat ji, omrdat, oprcat, hned a pokud možno ještě na místě, přímo tam v tom knihkupectví. Nákup darované literatury se rázem stal podružnou, boční záležitostí, hlavním posláním bylo dostat se téhle čubičce do kalhotek a řádně ji promastit a prohnat zvlhlou kundičku. Podíval jsem se jí zpříma do očí. Pořád se v něm culila významná část nevinnosti, ale její pohled též kurážně vábil mé libido, jelikož zřetelně voněl touhou, chtíčem a pudem.

„Krásně voníš,“ bezmyšlenkovitě jsem vsadil vše na jednu na kartu a bez okolků ji zatykal. Dlouze se mi dívala do očí, jako by se rozmýšlela, jestli mě hned nemá počastovat fackou a zároveň patrně chtěla ukočírovat mou drzost. „Děkuji,“ pronesla po chvilce. „Takže něco napínavého a něco romantického, ne erotického,“ zopakovala můj již vyslovený požadavek. „Ani trochu erotiky?“ podrobila můj chtíč první zkoušce. „Ne, pro maminku raději ne, nicméně Lukáš by si klidně nechal říct,“ vrátil jsem ji to rýpnutí. „Ale takže nakonec to budou knihy 3?“ vychutnávala si mě. „Ne, knihy budou jen dvě, kontroval jsem svou poptávku. „Hmm a co uděláme s tou erotikou?“ opět se předklonila a zatvářila se tak laškovně, že jsem měl co dělat, abych se rázem neproměnil v absolutní bestii, neobešel jsem prodejní pult a nevrhl se na tu roztouženou kurvičku ještě za plného provozu. V obchodě nikdo nebyl, přesto dveře byly stále otevřeny a riziko vstupu jakéhosi zákazníka stále hrozilo. „Však mi už něco vymyslíme, mohu znát tvé jméno?“ čímž jsem ji pomyslně dal k podpisu nepsanou smlouvu o tom, že si za pár minut, jen co otočí klíčem v zámku, pořádně zašukáme. „Petra, těší mě,“ usmála se na mě a nabídla mi ruku tak, jak se to ve slušné společnosti dělá. Nemeškal jsem a místo klasického rituálního políbení ruky jsem si ji za ní lehce přitáhl blíž k sobě, políbil ji přímo na rty, které se rázem přimkly k mým, a netrvalo dlouho, co se setkaly i naše jazyky, kvapně se mezi sebou proplétaly a vzájemně se laskaly. „Musíme ještě chvíli vydržet, nemůžu zavřít dřív, navíc teď, před Vánoci,“ odtáhla se ode mě s nevolí to učinit. Toužila po mě, alespoň tak jako já po ní, poznal jsem to, věděl jsem to. Přikývl jsem a zhluboka se nadechl, abych si vychutnal onu kouzelnou, čarovnou sexem aromatizovanou situaci. Místností voněli Vánoce, atmosféra doplněná výzdobou a živým stromkem, který dodával knižním regálům alespoň lehký přívan útulnosti a domáckosti. Mé chřípí ale opájelo zcela jiné aroma, bylo to aroma mé prodavačky, které se ale také jakoby proměnilo a to zásadním způsobem, vůně jejího parfému už totiž nehrála prim, obešel jsem pult a přikročil k Petře tak natěsno, že se naše těla o sebe přímo třela. Bez obav jsem nabídl svou erekci jejímu zadečku, bylo jasné, že to cítí i přes oděv a že ho v zimě nebylo málo. Mě zase bylo jasné to, že co jsem cítil já, ta vůně, která hrála nyní tak zásadní roli, to nebyl její parfém, ale její vzrušená, vlhká, přímo mokrá kundička. Váhou své hrudi jsem ji donutil takřka lehnout si na pultík, ale nedotýkala se ho úplně, zbylo tam dost místa na to, abych mohl zajet rukama pod její svrchní ošacení a hmatem tak potrápit její už tak dost zduřelé bradavky, stiskl jsem je mezi své prsty. Naklonil jsem se k ní ještě blíž a zašeptal ji do ucha. „Cítím, jak jsi vlhká, cítím tu tvou mokrou kundu, chci tě, hned a tady.“ Snad vší silou, co v sobě měla, se mi vyškubla a rozeběhla se ke dveřím. „Sakra počkej, musím zavřít, zbývá minuta do zavíračky, to už snad vydržíš, ne?“ stoupla si ke dveřím, zády ke mně, to abych ji nemohl dále svádět, zároveň ale bylo vidět, že má sama spoustu práce se udržet. Pravou ruku svírala kliku od dveří, zatímco levou si možná nevědomky tiskla do klína. Připadal jsem si jako šelma, co loví svou kořist, stačilo obejít pult, udělat pár kroků, otočit klíčem v zámku, stáhnout rolety a vzít tuhle čubičku do mrdacího ráje. Já jsem se ale rozhodl tuhle svou oběť ještě trošku potrápit, zůstal jsem tedy stát, svůj pohled jsem stočil na nástěnné hodiny, které jako boxerům v ringu rytmicky odpočítávaly sekundy do konce zápasu, náš zápas měl ale teprve začít. „Zbývá 50 vteřin, začni stahovat rolety, až to dokončíš, zamkneš, já si tě ohnu přes tenhle pult, ty poslušně roztáhneš nohy a já konečně vyšukám tu tvou mokrou kundu,“ předříkával jsem do rytmu tykání ručiček. Petruška se pustila kliky a počala stahovat rolety, když to dokončila, zbývalo 10 sekund. Dal jsem se do pohybu a kráčel jsem k ní. „10, 9, 8, 7, 6…,“ odpočítával jsem tak, jak to se to dělá na Silvestra, hezky v rytmu. „4, 3, 2,“ nevydržela to a otočila klíčem, truhla byla zamčená, byli jsme jako v trezoru, v bezpečí, ona, já, šelma a její kořist, nebo to bylo naopak? Otočení zámku, mocná to mantra, to už jsem jí stál za zády, objal jsem ji co nejpevněji, vzdychla, zasténala. Otočil jsem ji a stále ji objímajíc jsem si ji vedl k pultu, věděla, co má dělat, nebránila se ani trochu, sama po tom prahla, vůně její touhy mě přímo pálila v nose. Strhal jsem z ní vrchní oděv, vrstvy ošacení z ní padaly jako šlupka z banánu. Spodní vrstva oděvu vzápětí následovala vršek.

Náhle jsem stál vstříc tomu nahému a voňavému zázraku. Opřel jsem si Petru o pultík a pevným stiskem rukou jsem položil její paže na pultovou desku, nebránila se, pokorně na mě vystrčila svůj zadeček. A já spatřil ten erotický grál, mé péro začalo cukavými pohyby předříkávat svou posvátnou modlitbičku na libido. Její řitka byla jako kouzelná dírka do veškerého vesmíru a její pička, ach, ta nejkrásnější lasturka zdobená těmi největšími závojíčky, jaké jsem kdy spatřil, lákala mé pudy kamsi do erotického a sexuálního edenu. Předklonil jsem se, abych jazýčkem okusil to roztoužené ženské tělíčko, které vyloženě žhnulo touhou po šukání. Nejprve jsem olízl její kakaovou dírku, nechtěl jsem Petře dopřát hned tu největší rozkoš dotekem rovnou na mušličku. Petruška zasténala, její hlas zněl sytě, byla v něm slyšet roztouženost ovládající její tělo. „Olízni mi píču, prosím, honem“ procedila skrz zuby. A já neměl žádný důvod ji nevyhovět. Rovnou jsem zaútočil špičkou jazyka na její klitoris. Ozval se jakýsi zvuk, patrně zatnula své prsty o hranu desky, přičemž vyloženě vykřikla rozkoší. Z její pipinky už odkapával milostný nektárek a já ho pil plnými doušky. Byl lahodný, slastný, blaženě delikatesní. Nemohl jsem se ho nabažit, sál bych ho snad věčnost, však ho také bylo, co hrdlo ráčilo, nicméně já chtěl ještě víc. Rozepl jsem si zip a jedním pohybem jsem si stáhl kalhoty až ke kolenům. „Ošukám tě,“ oznámil jsem ji, ačkoliv ona jasně věděla, že přesně tohle chci právě udělat a evidentně neměla nic proti. „Jo, pořádně mě omrdej,“ nezdráhala se být sprostá a to na mě působilo vyloženě jako rudý hadr na rozzuřeného býka. Vstoupil jsem do ní bez žádných průtahů, její promočená prcinka mi to krásně umožnila. Jal jsem se přirážet, bylo to dokonalé, omamné, omračující, opojné. Její steny zněly tak libě a povzbudivě, že dravě násobily můj výkon, s žádnou jinou bych patrně nemohl být tak zaujatý svým konáním. Tu jsem si náhle všiml jejího šátku, který patrně zůstal během svlékání ležet na pultě, zatímco ostatní její šatstvo popadalo na zem. Pevným přírazem jsem se přitiskl k Petře co možná nejblíž, opatrně jsem ji sundal brýle, abych je nepoškodil, načež jsem z šátku vytvořil užší pruh na oči a ten jsem obtočil své roztoužené oběti kolem hlavy. „Néé,“ zasténala nejdřív s nejistotou v hlase, ale když jsem ji počal chlácholit polibky přímo v oblasti páteře mezi lopatkami, ukonejšila svůj strach a bez obavy se mi zcela oddala, byla má. Nepřestával jsem přirážet, rukou jsem ji tu laskal, či mačkal bradavky, tu hnětl a dráždil naběhlý poštěváček. Předla a vrněla, co kočička, také netrvalo dlouho a otřásla se pod vlnou prvního orgasmu. Užil jsem si ho pěkně s ní, uvnitř její mrdáním vyhřáté svatyně. Vystoupil jsem z ní, sňal šátek a hluboce se jí zadíval do očí. Božsky se jí užila očička, příroda do nich vkreslila ten čarovný okamžik mohutného orgasmu. Zároveň se ale dalo v jejich očích přečíst, že prahne po dalším ukojení.

„Už sis to tady někdy s někým rozdala?“ zeptal jsem se bez okolků a vtiskl jsem se do jejího pohledu s úsměvem na tváři. „To ne, ale…,“ tajemně se odmlčela. „Ale?“ vybídl jsem ji k doplnění nedořečené odpovědi. Nejdřív šibalsky zakroutila hlavou jako, že mi za žádnou cenu to tajemství nepoví, ale když viděla, že bych to z ní stejně dostal, nadechla a s rozverným úšklebkem na rtech mi onen taj prozradila. „Občas si to tady udělám sama, no. Před, nebo po zavíračce, mám tady takový svůj koutek“ doplnila ještě a pak vyprskla smíchy. „Ale, ale, to je hezký, tak ty tady takhle lumpačíš, jo?“ zasmál jsem se na celé kolo. „Hmm, to mi to svoje místečko budeš muset asi ukázat, to mě moc zajímá,“ vybídl jsem ji. „Tak na to okamžitě zapomeň, to je moje tajemství ty zvrhlíku,“ otočila se ke mně zády, přesto se jen tak po očku ke mně otáčela, jako co já na to. Přikročil jsem k ní, objal ji a políbil ji do vlasů a pak jsem odhrnul její vlasy a vášnivě ji políbil na šíji. „Já chci vidět to místečko Petruško, chci se dívat, jak se ukájíš, jak si honíš kundičku a pak se k tobě přidám a ještě tě ošukám?“ dávkoval jsem slova, abych dosáhl určitého napětí a abych umocnil sílu své prosby. Propletl jsem si své prsty do jejích a v tanečním stylu jsem si ji otočil čelem k sobě. Pak už jsem se jen uličnicky uculil. „Jsi hrozněj, nesnáším tě, neznáme se ani půl hodiny a ty už po mě chceš takovýhle prasárny“ vyčítala mi, ale já v jejím pohledu snadno četl, že to pro mě udělá ráda a s nadšením. Popošli jsme jen pár metrů mezi regály obtěžkanými knihami různé tloušťky i kvality. „Tady si vždycky kecnu na zem a…“ opět nedopověděla a ukázala prstem. Jen jsem pokynul a bez řečí ji vybídl, ať přede mnou udělá to, co tak ráda dělá, když je tady sama. Ještě jednou se na mě vyčítavě zatvářila s nevyřčenou otázkou, jestli to myslím vážně. „Sedni si tady, roztáhni nožky a hezky si to dělej, já se hned přidám, neboj,“ ubezpečil jsem ji. Všiml jsem si, že pořád zírá na mého čůráka, který se stále chlubil erekcí a tak jsem ho vzal do ruky a udělal pár pohybů, abych jako muž učinil první krok. Se zaujetím pozorovala mou činnost, přikročil jsem tedy k ní a ona mě bez zdráhání vzala do úst, kouřila mě a labužnicky sála, načež si sedla, roztáhla nohy a dala se do hlazení a dráždění své mokré kundičky, místností to zase krásně zavonělo, její steny a vzdechy na sebe nenechaly dlouho čekat. Pohled, který mi byl v ten moment nabídnut, byl tak úžasný, že jsem nedokázal déle čekat, gestem jsem ji dal pokyn, aby si lehla na záda na můj kabát, který jsem pod ní stačil připravit a už jsem jí bral za nohy, abych jí je roztáhl a opět se mohl vklínit do její mokré pičky. Přirážel jsem v tempu a rytmicky, oba jsme sténali a vzdychali, po chvíli jsem si ji vzal ještě zezadu v kleče, jako pejsek svou fenku, pak následovala ještě jízda na koníčku, ale to už se nadržená prodavačka znovu svíjela v náruči mohutného orgasmu a já též cítil, že moje vyvrcholení se nezadržitelně blíží. Sotva dozněly její slastné stahy, já ucítil, že mé semínko chce ven. „Postříkáme Petrušce brýle?“ optal jsem se laškovně. Přikývla a to už se na její překrásný obličej snášely chomáče mé bělostné mrdky, něco dopadlo na brýle, něco na její tváře, ústa, nezapomněla i ochutnat. To byla úleva, oddychujíc jsme se na sebe slastně uculovali a vychutnávali si ten vášnivý okamžik.

Pak už zbývalo už jen dokončit původní záměr, čili nakoupit na Štědrý den věnovanou literaturu a domluvit se na další schůzku, jejíž uskutečnění viselo přímo ve vzduchu provoněné tou okolní, vánoční atmosférou. Nemusím vám snad říkat, že pro mě to byly ty nejslastnější a nejvoňavější Vánoce.

Věnováno P.

Vám, všem amatérům přeji veselého Mikuláše a posléze i šťastné a veselé Vánoce. Akim