Archeolog vzpomíná (5.)

Moje vyhnanství, nařízené za zorganizování nahatého volejbalu, se povolností archeoložky Mirky zmírnilo, ale i tak jsem ho snášel špatně. Naštěstí po dvou týdnech nabraly věci zase příznivý směr. Bránou projel služební gazík, za jehož volantem seděla k mojí radosti Nevena. V pozici robotníka jsem se omezil na krátké zamávání a dál jsem ometal štětečkem kosterní pozůstatky v jednom z výkopů. Nevena mi pozdrav energicky opětovala a dala se do hovoru s Mirkou, která ji přišla s kyselým výrazem uvítat. Po očku jsem sledoval, jak jejich zpočátku klidná debata rychle přechází do vzrušené gestikulace, během které obě zvyšují hlas až ke křiku a co chvíli se podívají směrem ke mně. Nakonec Mirka vztekle rozhodila rukama, otočila se a rázným krokem vyrazila. "Sbal si věci, vracíš se do Burgasu. Ta prdelatá kurvička si přijela pro tebe.", štěkla na mě a odkráčela do kanceláře. Neřešil jsem, proč Nevenu uráží zrovna kvůli velikosti pozadí, protože zadek měly obě podobně velký (a já to věděl moc dobře), a vyrazil jsem k ubikaci. Naházet věci do krosny bylo dílem minuty, delší čas jsem strávil přešlapováním před Mirčinou kanceláří. Nakonec jsem sebral odvahu a zaklepal, abych se rozloučil. "Jdi do prdele, Pavlíku.", odsekla Mirka a z očí jí div nešlehaly plameny. "Seber se a vypadni, nejsem na nějaký dojemný kecy zvědavá. A mimochodem, jako s tebou si můžu zašukat s kýmkoliv. Tak nepropadej dojmu, že jsi nějakej super milenec." Když jsem za sebou zavřel dveře, vzápětí o ně třískla plechovka, ve které měla na stole tužky. Nebylo co řešit. Křikl jsem pozdrav na oba apatické kopáče, kteří sotva zvedli hlavy, hodil bágl na zadní sedačku gazíku a bez otevírání dveří se furiantsky vyhoupnul vedle Neveny na místo spolujezdce. Vyrazila tak prudce, že štěrk na cestě zaskřípal, a když jsme projeli zatáčku a vrata naleziště nám zmizela z dohledu, oba jsme se rozesmáli. Nevena po pár kilometrech z hlavní silnice bez vysvětlování zase sjela a zanedlouho se před námi objevila modrá linka vodní hladiny. Vůbec jsem nevěděl, že jsem byl ty dva týdny tak blízko moři. Zahnuli jsme na štěrkovou cestu a sjeli až na malou, opuštěnou pláž. Nevena se na mě usmála, vystoupila z auta, rozepla si svoje tmavomodré šaty a vyklouzla z nich. Neměla pod nimi podprsenku ani kalhotky. Pár vteřin jsem jen pohledem obdivoval její malá ňadra s tmavými hrozinkami bradavek a kudrnatý klín, ale jakmile stydlivě sklonila hlavu a upravila si za ucho pramen vlasů, hned jsem ji objal a přitáhl si ji za půlky jejího zadečku k sobě. Pomilovali jsme se přímo na rozehřátém písku, tiskl jsem dychtivě její prsa a sál naběhlé tmavé bradavky a Nevena mě svírala svými rozevřenými stehny kolem pasu, abych nepřestával přirážet do její horké mušličky. Na konci se prohnula jako luk a s tichým sténáním se udělala. Držel jsem ji za boky a zůstával čurákem uvnitř její vrcholící kundičky bez pohybu, protože jsem cítil, že to na mě taky jde. Nevena si během vyvrcholení sama mačkala zahrocené kozičky a mnula prsty vydrážděné bradavky, jakmile ale její slastná křeč pominula, ladným pohybem pánve sklouzla z mého klacku, zvedla se na loktech a začala mi ho rukou honit. Dívala se na něj upřeně, jako by ho hypnotizovala, a nepřestala s pohyby zápěstím, ani když jsem s hlubokým zasténáním dosáhnul orgasmu a můj žalud začal chrlit dávky semene na její chlupatou pipinku. Zlehka si nasměrovala moje výstřiky výš, na bříško a na spodek prsou, a nepřestala, dokud na její kůži nedopadly poslední kapky.

Po milování jsme se rozeběhli k moři a dováděli v něm jako blázni. Teprve ve vodě mi Nevena mezi návaly smíchu a vzájemného potápění vysvětlila příčinu mého náhlého vysvobození. Akademik Stefanov byl totiž s okamžitou platností odvolán z funkce ředitele burgaských vykopávek, a když mi sdělila důvod, musel jsem se smát i já. Byl totiž přistižen, jak se ukájí během šmírováním u okénka dámských sprch. Jakkoliv trapný incident byl, asi by ho z pozice vedoucího kádru dokázal ututlat, měl ale smůlu v tom, že mezi pozorovanými praktikantkami, které nevědomky živily jeho erotické fantazie, byla i Ivelina, dcera velkého stranického zvířete. Šokovaná nestydatostí a zdánlivou beztrestností prasáka, okamžitě zavolala z burgaské pošty otci, a zbytek byl otázkou dvou dnů. Dočasně, ale v praxi až do konce sezóny, byla vedoucí naleziště jmenována Nevena, což byl vzhledem k jejímu věku nečekaný důkaz, že i v socialistickém Bulharsku občas člověk dojde ocenění svých schopností. "Takže jsem momentálně tvá šéfka, rozumíš?", zatvářila se naoko přísně, když jsme nazí osychali opření o kapotu gazíku, kterou sluníčko hezky rozehřálo. "Ano prosím, moje nádherná a přísná šéfka.", zadeklamoval jsem, až jsme oba vyprskli smíchy. Nevena pak ležela chvíli se zavřenýma očima a já jemně otíral zbylé drobné kapičky okolo pupíku na jejím jen maličko vyklenutém bříšku. Několik jsem jich setřel i z dvorců tmavých bradavek, které znovu reagovaly vztyčením. Sklonil jsem se a vsál vrcholek levého prsu mezi rty. Naběhlá bradavka chutnala slaně po moři a když jsem zvedl hlavu s vrcholkem cecíku stále v ústech, Neveně se celé prso krásné propnulo. Ležela se zavřenýma očima opřená lýtky o masku chladiče, nechávala mě slíbávat neviditelné krystalky soli z jejích ňader a prsty jedné ruky si zlehka masírovala prcinku, rýsující se mezi kudrnatými chloupky. Druhou rukou chvíli naslepo šátrala vedle sebe, až nahmatala můj znovu se zvedající ocas a začala ho pomalými pohyby jemně honit. Nespěchala, pomalu si mě připravovala na další šukání a svou kundičku taky. S tím jsem jí ochotně pomohl a naše prsty se na její znovu vzrušením zvlhlé kočičce propletly tak, že jsme jí lasturku dráždili společně. Když usoudila, že už je vzrušená dost, přitáhla si mě na sebe a pustila mě do sebe. Přirážel jsem ve zrychlujícím se tempu a sál střídavě z obou ňader, které si stiskla rukama a nabízela mi jejich vrcholky k cucání. Po chvíli se mi vysmekla, mrskla sebou a otočila se ke mně zády. Rukama se zachytila lišty u stěračů, pevně se rozkročila a nabídla se mi k ošukání zezadu. Maličko mi připomněla sprchové pózy Mirky, ale to srovnání jsem rychle zaplašil, sevřel Nevenin zadeček a pronikl jí zezadu do horké a šukáním rozevřené frndy. Rukama jsem vyjel na její visící cecíky a přimáčkl je palci k teplému plechu kapoty. Nevena se vypínala proti tlaku mého klacku a kozičky se jí nádherně propínaly. Ve zrychlujícím se tempu jsme dospěli ke společnému vyvrcholení, v poslední chvíli jsem stihl vytáhnout čurák z Neveniny horké mušle a namířit proud mrdky na její opálená záda.

Po tomhle důkladném soukromém přivítání a další nutné koupeli jsme se znovu vydali na cestu. V táboře mě přivítalo hurónské nadšení, nebylo těžké poznat, že nálada se po odvolání akademika Stefanova změnila. Sám sebe jsem trochu překvapil tím, že jsem záhy zamířil pod plachtu, kde se na starých prostěradlech třídily poslední nálezy; archeologie se mi zkrátka dostávala pod kůži. Večer se ovšem na mou počest konal parádní večírek, kde tekl proudem veškerý sehnatelný alkohol a zvlášť dámská část výzkumného týmu mi dávala velmi příjemným způsobem najevo, že jsem jim chyběl. Mrkl jsem na Nevenu; trochu se kabonila, ale pak pohodila vlasy a zatvářila se zhruba jako že dnešní večer je můj, ať se chovám, jak uznám za vhodné. Náš poměr, jakkoliv řadě lidí na nalezišti nebyl neznámý, jsme museli ve společensky nutné míře tutlat; jednak byla Nevena momentálně vedoucí, navíc byla o několik let starší než já a v neposlední řadě vdaná. Všichni připíjeli na zdraví hrdinné amazonky Iveliny, kterou tolik pozornosti uvádělo do roztomilých rozpaků a plaše oponovala, že její otec je ostatně podobně despotický aparátčík jako odvolaný Stefanov. To vyvolalo další salvy smíchu, pak naštěstí někdo vytáhl kytaru, zahrál Yellow submarine s bulharským textem, během písničky se Darja vyhoupla na stůl a tancem mezi láhvemi dala celému večírku příslušný buržoazně dekadentní prvek a zábava pokračovala hluboko do noci. Při pohledu na dva hroty na Darjině tílku jsem zatoužil ještě jednou se pomazlit s těmi krásnými kůzlátky pod ním, ale pak Todor vytáhl láhev domácí pálenky a následující hodiny se mi maličko rozmlžily. Když jsem se ráno probudil vedle Neveny oblečený, maličko se zamračila a naoko uraženě prohlásila, že kvůli tomuhle mě ze spárů Mirky neosvobozovala. Rychle jsem se k ní překulil, vyhrnul její spací tričko a doslova z ní serval kalhotky a z toho, jak jsem se následně dlouhé minuty věnoval lízání a prstění její pičky, než jsem na ni nalehl a divoce ji ošukal, snad už nemohla o smyslu své záchranné mise pochybovat. Následující týdny mi ve vzpomínkách splývají, dokonale se slily do nadmíru příjemné rutiny celodenní práce na vykopávkách, veselých večerů s bulharskými kamarády a vášnivých nocí s Nevenou. Zřejmě právě v těch dnech se můj zájem o archeologii změnil z rafinované předstíraného v upřímný a vedle tiché, systematické a pilné učitelky jsem se poprvé doopravdy učil. Nálezy byly zajímavé, jakkoliv v uměřených, stručných a věcných týdenních zprávách, které Nevena po večerech, často po společném milování, sepisovala pro sofijský institut, by asi méně pozorný úředník přehlédl i vykopání zlatého pokladu. Zalitoval jsem, když sofijským páťákům začátkem srpna jejich praxe skončila a po divokém loučení se rozjeli do všech koutů Bulharska užít si zbylý kus léta. Zápisník se mi zaplnil adresami, na které jsem sliboval po návratu domů poslat pozdrav s panoramatem Prahy. Sám jsem si našel při jedné z cest do města chvilku na to, abych u jednoho z pár stánků se suvenýry koupil pohlednici, na které byla pláž, přístavní molo a jakási plachetnice, a po dlouhém přemýšlení jsem na něj místo nudného "mnoho slaných pozdravů posílá Tenaten" namaloval propiskou svůj první nález, thráckou minci s orlem. Pevně jsem si předsevzal, že při nejbližší příležitosti ho zanesu na poštu a pošlu na adresu jednoho pražského domu, z jehož malé garsonky je tak krásný výhled na střechy starého města...

Bulharské studenty vystřídali v srpnu na dva týdny účastníci mezinárodní archeologické letní školy, původem převážně ze socialistického tábora míru. Západní Evropu zastupovali po jednom Francouzi a Italové, ideově vyhranění týpci s plnovousy, připodobňující se k Che Guevarrovi. Krátce po jejich příjezdu odjela Nevena na dovolenou. Věděl jsem, že stráví týden se svým manželem kdesi v bulharských horách. Byl to za celé léto jediný týden, kdy byli spolu, ale nějak jsem o tom nechtěl přemýšlet. Roli vedoucí za Nevenu dočasně převzala šéfka mezinárodní školy, sympatická Polka Jadwiga; Poláci tvořili ostatně větší část celé skupiny. Chtěl jsem ten týden strávit pilnou prací, jenže nedokázal jsem odolat volání mezinárodní družby; zahraniční studenti mě tak nějak intuitivně počítali mezi sebe a Poláci navíc sdíleli u tohoto národa všeobecně rozšířenou představu, že Češi jsou jejich menší bratranci a při soustavném opakování nakonec polsky vlastně rozumí. I teď se hromadně vyráželo na pláž, ovšem když Poláci objevili vedlejší nudistický sektor, neomylně zamířili tam. Trochu zaraženě jsem sledoval, jak se bez rozpaků svlékají. "Na Baltyku každy tak robi.", mrkla na mě Marzena, usměvavá blondýna s dvěma silnými copy a ruměnými tvářemi, díky kterým vypadala pořád trochu udýchaně. S těmi slovy si zkřížila ruce na zádech a nechala vyběhnout z vrchního dílu plavek své těžké prsy, jako dvě hrušky se od hrudníku směrem k vrcholkům rozšiřující. Pak se cudně otočila, než si nechala spodní plavkový díl sklouznout na kotníky a obnažila svou širokou slovanskou zadnici. Ovšem póza, ve které se následně natáhla na koupací ručník, mi nabízela velkorysý pohled na záplavu hnědých chloupků mezi silnými stehny i siluetu macaté mušličky pod ní. Ostatní členové mezinárodní skupiny nadšení Poláků pro nudismus nesdíleli, i když oba vousatí internacionálové k nám sem tam přišli na kus řeči, ve skutečnosti ale omrknout nahaté polské kamarádky. Byly celkem tři; vedle Marzeny černovláska Agnieszka, tvořící pár s Jackem, který si její kulatou prdelku a špičaté kozičky žárlivě hlídal, a Ewka; ta navzdory nepřehlédnutelnému zájmu Marzeny upoutala mou pozornost svým nevšedním vzhledem. Nakrátko ostříhanou hubenou dívku jsem první den považoval za kluka a i teď, když jsme leželi vyrovnaní jeden vedle druhého na pláži bez jediné nitky oblečení na sobě, jsem se musel pokaždé přesvědčit pohledem mezi její neopálená stehna, kde se v řídkém porostu tmavých chloupků zřetelně rýsovala dívčí mušlička. Od pasu nahoru byla Ewka stejně plochá jako většina kluků, ale možná právě tím mě najednou začala ohromně přitahovat. Maličko surově jsem přehlížel roztomilé snažení Marzeny, která mi podávala láhev s vínem tak přičinlivě, až se její houpající se dudy ztěžka opřely o mou ruku, a pokoušel jsem se Ewku rozpovídat. Docílil jsem ale jen toho, že Marzena se urazila, a objekt mého zájmu sem tam něco plaše pípnul, navíc se zvláštním přízvukem - Ewčině polštině jsem při nejlepší vůli delší větu nerozuměl.

Její upejpavý nezájem mě popouzel víc a víc, ale ani po několika dnech jsem nevěděl, kudy kam. Zároveň mě její neskrývaná nahota na pláži doháněla k šílenství. O těch drobných kozičkách, sotva znatelně se zvedajících z plochého hrudníku a vybíhajících v tmavě rudé vrcholky, jsem spřádal divoké fantazie a trápil se pro ně. Malou útěchu jsem nacházel v práci s Ewčinou šéfkou Jadwigou; zkušená archeoložka mě navzdory tomu, že jsem formálně k letní škole vlastně nepatřil, ustanovila vedoucím jedné ze skupin, navíc byla ochotna si se mnou povídat rusky, což jsem zvládal přece jen líp než z větší části vymyšlenou polštinu. Denně jsme v přátelské atmosféře probírali výsledky prací a vymýšleli plán na další den. Přistihl jsem se, že korpulentní Polku, která byla zhruba ve věku Neveny a libovala si ve vyšívaných halenkách s hlubokými výstřihy, taky mlsně okukuju; možná se můj vkus vztahem s Nevenou posunul k ženám starším než já? Dveře do jejího pokoje jsem měl každopádně otevřené, a právě díky tomu se mi nakonec věci poskládaly do sebe. Ve čtvrtek odpoledne jsem chvátal za Jadwigou s plánem práce na druhý den a několika celkem zajímavými nálezy. Když jsem vklouznul do jejího pokoje, okamžitě mě zarazilo nezaměnitelné vzdychání vzrušené ženy. Projel mnou nával žárlivosti a přikrčil jsem se, abych se krytý stolem podíval, kdo mě ve svádění krásné Polky předběhl. Jadwiga skutečně klečela na posteli a jediný pohled stačil na to, abych věděl, že je úplně nahá. Na nudistickou pláž s námi z titulu své funkce nechodila, takže teprve teď jsem mohl vychutnat její nahé pozadí, opálená záda, široká ramena a mohutné prsy, lehce povislé a pohupující se sem a tam, s růžovými bradavkami naběhlými do dvou výrazných hrotů. Držela se pelesti postele, klouzala boky sem a tam a třela svou rozevřenou kundu, jejíž růžové pysky jsem zahlédl v houštince kudrnatých chloupků, o tvář svého milence, který ležel mezi jejími rozevřenými stehny a lízal jí pičku. Oběma rukama přitom hnětl nahé půlky její zadnice a cucal jí prcinu, až to mlaskalo. Jadwiga s hlasitými vzdechy zakláněla hlavu, pohazovala hřívou krásných vlasů a tiskla svou lasturku k tváři svého těšitele. Ten jí roztáhl rukama půlky zadku a několikrát vyjel jazykem až na její druhou dírku. Pak se znovu ponořil do vlhce se lesknoucí mušle a lízal ji rychlými pohyby jazyka. Věděl jsem, že bych měl vyklidit pole, ale zároveň jsem nedokázal odtrhnout oči od té vzrušující podívané. Jadwiga se ohnula do strany a s hbitostí, kterou bych u ní nečekal, vyšvihla levou nohu nahoru, aby se lýtkem opřela o pelest postele. Tím zpřístupnila svou pičku hlubokému lízání, kterého je jí vzápětí dostalo. Díky změně její polohy jsem také poprvé zahlédl její nahá ňadra, mohutné cecky s tmavými širokými dvorci, z nichž se vypínaly výrazné dudlíky bradavek. Cítil jsem, jak mi ocas v kalhotách nabíhá a v duchu jsem si lámal hlavu, kdo tuhle výstavní polskou kozatici dokázal ulovit. Pak se dotyčný, dosud silně přisátý k prcině Jadwigy, maličko posunul, a já ta hubená ramena a krátké vlasy najednou poznal: mezi stehny polské archeoložky kmitala jazykem Ewka! Civěl jsem na milující se dvojic žen jako přimrazený; jakkoliv dnes je lesbická scéna, často ledabyle odfláknutá znuděnými herečkami, téměř nezbytnou součástí každého pornofilmu, v době, o které píšu, byly vztahy žen se ženami úplným tabu. Sem tam v rovině oplzlého žertování někdo nadhodil, že ta a ta to možná má radši od jiné holky, ale ve skutečnosti jsem se o vztazích stejného pohlaví dovídal až po mnoha letech, ať už šlo o muže nebo ženy. A tady před mýma očima ta hubená dívenka dychtivě lízala píču své učitelky, která si ji v předklonu oběma rukama roztahovala a sem tam se potahal za zduřelé bradavky na visících prsech... Obě lesbičky se po chvíli přitulily k sobě, líbaly se a laskaly si svoje prsa, jakkoliv znatelně odlišná svými objemy. Pak se k sobě natočily čely, roztáhly stehna a začaly se třít nahými frndami. Jadwize se přitom její objemné dudy nádherně natřásaly, zatímco prsty tahala za vztyčené cecíky Ewky a propínala jí její plochá prsíčka. Obě hlasitě vzdychaly a bylo zjevné, že se postupně propracovávají ke společnému vyvrcholení. Jadwiga se sklonila a stiskla mezi rty Ewčin naběhlý cecík. S pocitem člověka, který vsadil na úplně špatnou kartu, jsem opatrně vycouval ven.

Nečekané odhalení polských "teplušek" mě rozladilo. Bylo jasné, že ať už jsem se rozhodl usilovat o nevšedně vypadající Ewku, nebo jsem tajně snil o starší Jadwize, v obou případech jsem se šeredně spletl a snažil se marně. Zmatený a rozmrzelý jsem se potloukal po nalezišti a nakonec se zabral do rutinního čištění keramických střepů, nudné a stereotypní činnosti, která mě bůhví proč uklidňovala. Až když se úplně setmělo, veselý povyk party, která mířila k moři, mě vytrhl z transu. Marzena na mě mávala s tak nakažlivým úsměvem, že jsem se nakonec zvedl od výkopu a přidal se k nim. A přitom se právě tenhle večírek na pláži vydařil parádně. Jak se srpen přehoupl do druhé poloviny, noci byly krásně teplé a cesta zpět do tábora spoustě dvojic zabrala celou noc. Marzena se tvářila, že se vlastně už nezlobí, a já ji nezapomněl na zpáteční cestě vzít kolem pasu. Cítil jsem pod rukou její kulaté bříško a pohupující se boky, a když jsem nenápadně využil česko-polského výkladu o hvězdách k tomu, abych ji svedl z cesty do ďolíku, který mi před pár týdny ukázala Nevena, přitiskla si mě k sobě a sama si vyhrnula tričko. Vysvobodil jsem její objemné cecky ze sevření podprsenky a sál je, dokud mi nerozepla kalhoty a nezačala mi ho důrazně honit. Několikadenní abstinence na mě působila tím nejméně vhodným způsobem, a tak jsem radši Marzenu povalil na záda do písku a její chlupatou kundičku jí důkladně rozlízal, než jsem jí nasadil žalud na dírku a začal jí píchat. Byla nádherně oblá a macatá, její kozy, ale i prdel a boky byly ohromně žádoucí a já na konci nedokázal víc než vytáhnout ptáka v poslední chvíli z její pulzující macandy a vzápětí jí bříško a převalující se velké cecky zkropit mrdkou. Spal jsem pak s Marzenou každou noc, dokud se nevrátila Nevena.

Léto se pomalu nachýlilo k podzimu. Zahraniční studenti dávno odjeli, noví bulharští už nedorazili, takže práce na nalezišti se zpomalila. Jednoho dne se objevila Darja, která se za námi stavila na cestě do Sofie za novým semestrem. Toho dne se nad mořem najednou převalovala mlha a Nevena, když jsem ji vzbudil polibky na tvář a na ňadra, nahá od nočního milování, s trpkým úsměvem prohlásila, že léto končí. Další týden jsem už byl v Sofii, kde jsem nenašel nikoho kamarádů a kamarádek začátku léta, takže jsem s lehkým srdcem po pár dnech nasedal na dlouhou cestu domů. Jak jsem ve vlaku z nudy listoval v průvodci, který jsem za celý pobyt otevřel tak dvakrát, najednou z knížky vypadl pohled, který jsem v Burgasu koupil, a samozřejmě neodeslal. Bude lepší ho na tu pražskou adresu donést sám, přemýšlel jsem, i když jsem se zároveň trochu bál, kdo mi na ní vlastně otevře. Nakonec bylo po příjezdu všechno úplně jinak a nejen pohled jsem později pustil z hlavy. Jenže některé věci prostě jen tak nezmizí. Podruhé na mě vypadl o čtyřicet let později, když jsem vyklízel svou pracovnu v Archeologickém ústavu, z jakési patrně nikdy nepřečtené ruské monografie. To on mě vlastně přiměl vzpomínat, jak prozaické byly moje vědecké začátky a jak málo ušlechtilé původní ambice. Zamyšleně jsem ho otáčel a připomínal si ten čas, do kterého jsem se ve vzpomínkách už léta nevrátil. A přitom tehdy se určila má pozdější profesní a vlastně celoživotní dráha. Profesor Komárek po mém návratu dlouze studoval posudek, který na mě z Bulharska poslali. Jakousi úřednickou chybou přišly vlastně posudky dva: jeden od Stefanova, zjevně napsaný nedlouho po mém příjezdu, druhý od Neveny. Starý ještěr se od srdce zasmál popisu "incidentu s nevhodně oblečenými praktikantkami", jak Stefanov popsal důvod mého dočasného přeřazení, daleko víc pozornosti ale věnoval stručně věcnému posudku Neveny. "Vedl jste si dobře, pane kolego. Doufám, že po státnicích nebudete otálet s přihláškou na postgraduální studium. Mezi řádky čtu, že téma disertace byste měl." K mému doktorátu v následujících letech skutečně došlo, ale na domácí téma; mezinárodní spolupráce nebyla ani se spřátelenou zemí tak snadná. Pak přišel rok 1989 a s ním kolotoč změn. Profesor Meravý musel post vedoucího katedry opustit; kromě členství ve straně mu oponenti s chutí spočítali i jeho četné milostné avantýry. Na jeho místo přišel disident, odsunutý v sedmdesátých letech do kotelny, a k jeho ruce nezničitelný svazák Štefek, který v sobě včas našel tajné sklony ke katolicismu, což se projevovalo nejvíc tím, s jakou pravidelností přiváděl do jiného stavu Blanku, nyní už korpulentní dámu barokních tvarů, hotový symbol mateřství. Když se po dvou letech ukázalo, že disident-kotelník v disentu ztratil s oborem kontakt, zato se vypracoval na notorického alkoholika, a katolík Štefek našel vyšší smysl existence v prodeji kopírek a faxů, katedru vzali konečně do rukou odborníci. Ti měli dost rozumu na to, aby viděli, že Meravý sice ochotně řečnil na příslušných plénech a po nich si rád zašpásoval tu s paničkou-straničkou, tu s fešnou studentkou či sekretářkou, zároveň byl ale nepopiratelnou kapacitou v oboru, a vzali ho zpátky. Než odešel definitivně do penze, mohl jsem se od něho hodně naučit. Nevěděl jsem, co se stalo s Mirkou; do Československa se nevrátila. Jedno odpoledne, když jsme pracovali na korektuře Meravého roky slibované thrácké monografie, jejímž spoluautorem jsem se stal, jsem její případ opatrně nadhodil. "Opovažte se mi dělat kázání, Komárku, mravokárců jsem slyšel dost.", odsekl profesor. Uplynula mlčenlivá půlhodinka, než najednou daleko smířlivějším tónem dodal: "Každej chlap někdy v životě udělá něco, na co není právě pyšnej. Určitě jsem jí ublížil. Teď už to nenapravím." Od svého učitele jsem převzal hodně, dokonce i lehkovážný přístup k něžnému pohlaví. Stanovil jsem si ale zásadu nenabízet nikdy víc, než dokážu dát.

Katedra mě na Komárkovo diskrétní doporučení poslala do Berlína na mezinárodní sympozium, první, na kterém po pádu Železné opony vystoupili vědci ze západu i východu. A tak jsem se po osmi letech znovu setkal s Nevenou. I po čtyřicítce měla pořád ten šibalský úsměv, jen vrásek kolem očí sotva znatelně přibylo. Vzájemné kradmé pohledy a tázavé úsměvy jsme hned druhý den vyřešili na široké posteli v jejím hotelovém pokoji. Jako bychom si tím divokým, hladovým a dlouhým milováním chtěli vynahradit prošlé roky. Chtivě jsem se zmocnil těch nádherně citlivých tmavých bradavek, sál je a dychtivě líbal vrcholky prsů, které mi Nevena toužebně přistrkovala k ústům. Když jsem jí strhnul kalhotky, s potěšením jsem zjistil, že si stále neupravuje klín, a lačně zabořil rty do houštinky kudrnatých tmavých chloupků. Držel jsem ji pevně za nahý zadeček a líbal její mušličku, sál vzrušením natékající poštěváček a zajížděl do horké štěrbinky, ze které mi Nevena zkrápěla tváře přívalem šťáv. Ucítil jsem, jak se mým lízáním udělala, a pokračoval v pohybu jazykem v její cukající se kundě, dokud si mě patami nepřitáhla na sebe a nenasměrovala můj čurák mezi svá stehna. To proniknutí do horké, zmáčené frndy bylo jako definitivní strhnutí závoje z posledních let. Píchal jsem Nevenu tvrdě a zprudka, až jí malá ňadra tančila na hrudníku sem a tam, chytal jsem ty měkké kozičky, hnětl mezi prsty napružené bradavky a poslouchal, jak tiše sténá výrazy v bulharštině, které jsem už skoro zapomněl. Když jsem ucítil, že se blíží můj výstřik, tentokrát mě sevřela stehny pevně okolo pasu a nepustila, dokud jsem s hlasitým výkřikem nevyvrcholil hluboko do její pičky. Erekce mě ani po vystříkání neopustila, a tak jsem Nevenu přiměl se otočit na břicho a vnikl jsem do ní zezadu; svíral jsem půlky jejího zadečku a pomalým pícháním znovu získával plnou sílu. Chvíli se malátně nechávala vleže zezadu podmanit, až mi mimoděk připomněla naše první milování v burgaských dunách, pak si ale klekla, aby mi umožnila zajíždět jí hluboko do kundy. Hladil jsem ji rukama po kulatém bříšku a visících kozičkách, potahoval ji za cecíky a sem tam jí sáhl rukou pod pupík a nahmatal její roztaženou lasturku v houštince teď už zmáčených a zplihlých chloupků, do které jí zajížděl můj ocas. Dopadli jsme na prostěradlo, Nevena se ke mě natočila bokem a zároveň mi umožnila se sklonit a sát jí kozu, kterou si zvedla a držela mi ji u pusy. Cítil jsem, jak mi stahy kundy masíruje ocas, kterým jsem ji tvrdě píchal a zajížděl žaludem skoro až na dělohu. Podruhé se udělala s táhlým, nijak nepotlačovaným výkřikem, a já vzápětí několika přírazy začal přidávat svou mrdku tam, kam jsem ji nastříkal té noci už jednou. Když jsem se překulil na záda a zůstal ležel vedle Neveny, s tichými vzdechy si opíchanou a dvakrát vystříkanou pipinku hladila.

Tu noc jsem z jejího hotelového pokoje neodešel. S očima upřenýma do tmy jsme si vyprávěli navzájem události posledních let, které se odehrály na pozadí společenských změn. Překvapilo mě, jak je Nevena, která co jsem si pamatoval nikdy nebyla k předchozímu režimu loajálnější, než vyžadovala její práce, silně kritická k nynější situaci v bulharské společnosti. Slova jako "kapitalismus" a "mafie" jsem té noci od ní slyšel skoro jako synonyma, když mi popisovala, jak si hrstka bezskrupulózních kriminálníků rozebrala majetek státu, zatímco obyčejní Bulhaři strádají ještě víc než v minulosti. "Můj bývalý muž pro jednoho takového gangstera pracuje a v podstatě počítá s tím, že dřív nebo později ho někdo zastřelí.", povzdychla si a mimoděk mi objasnila absenci snubního prstýnku na svém prstu, které jsem si nemohl nevšimnout. O detailech se nezmiňovala a já nevyzvídal. Zkusil jsem převést debatu veselejším směrem a zavzpomínal na studenty a vědce z naší letní burgaské party. Nevena mi trpce vyjmenovala, kdo všechno obor už opustil; vlastně skoro všichni. A tak jsme se zasmáli nakonec až tomu, co se stalo s mou mučitelkou Mirkou. Nikdy bych nehádal, že ta rázná a dominantní žena nakonec ve víru společenských změn vezme za vděk manželstvím s jedním v tamních vesničanů, na jehož statku mu pomáhá hospodařit. Nevena se u ní zastavila ještě minulé léto a Mirka, už padesátnice, z její návštěvy prý měla ohromnou radost a na cestu do Sofie jí přibalila dva košíky zeleniny. Nějak jsem si to ani nedovedl představit. Jak jsme si povídali a smáli se, moje ruce znovu laskaly pod peřinou nahé Nevenino tělo a nakonec jsme se ještě do třetice pomalu, neuspěchaně a něžně pomilovali, než jsme definitivně usnuli. Když jsem se druhý den ráno s provinilým výrazem plížil kolem recepce levného penzionu, kde jsem se vzhledem k výši cestovního stipendia ubytoval, komisní majitelka si mě přeměřila velmi nelichotivým pohledem. "Es tut mir leid, ich hab eine alte Freundin die ganze Nacht gefickt.", vychrlil jsem svou prachbídnou němčinou. Matrona ztuhla zděšením, z kukaně se vyklonila její mladá dcera s divokým barevným účesem a v záchvatu smíchu mi zdviženým palcem dávala najevo, že tohle tedy byla trefa. Další dny jsme po přednáškách vyráželi s Nevenou na dlouhé procházky po Berlíně, courali po tamních muzeích a parcích, vysedávali v levných kavárnách a spřádali nikdy nerealizované plány na společné výzkumné projekty... Pokaždé jsme skončili na jejím pokoji a milovali se s dychtivostí lidí, kteří cítí, že je to naposledy. Laskal jsem Nevenino nahé tělo, sál měkká ňadra se stále stejně citlivými bradavkami, několikrát vydráždil její kundu tak, že jsem do ní zasunul ruku jako několikrát toho léta... Nevena mi oplácela tím, že bez jakékoliv známky studu nabízela svoje tělo ke všemu, co mě napadlo, a pilně osvěžovala mou pozapomenutou sprostou bulharštinu.

Když kongres v pátek skončil, delegáti se loučili ve foyer přednáškové auly, vzduchem šustily vizitky a létala zpola vážně míněná pozvání na stáž, mrkl jsem na Nevenu a prohodil něco v tom smyslu, že tedy příští léto v Burgasu. Po tváři jí přeběhl smutný úsměv, vzala mě za ruku a mlčky mě vedla pryč. Stoupali jsme zadním schodištěm ke kabinám tlumočnic. Vůbec nevím, jak si mohla být jistá, že nás tam nikdo nenajde. Možná si jistá nebyla. Vklouzli jsme do jedné z kójí, Nevena se opřela o stůl a s velkou přednáškovou aulou hluboko pod sebou za polotmavým sklem si vyhrnula sukni a stáhla kalhotky. Chytil jsem ji za chlupatou kundu a jemně ji mnul, zatímco mi rozepínala kalhoty. Díky milostnému vypětí posledních dnů a absenci jakékoliv předehry mi ptáka musela chvilku honit; dělala to soustředěně a vytrvale, až se ztopořený napínal v rudým, obnaženým žaludem proti její dlani. To už jsem na prstech cítil, že je znovu vlhká a rozevřená. Zavedla si moje péro, křečovitou erekcí prohnuté, do své štěrbiny a objala mě stehny, když se předtím vyhoupla na překladatelský stolek. Šoustal jsem jí kundu a prsty hnětl prsa, nadouvající se pod bílou halenkou a košíčky hladké podprsenky. Nevena vzlykavě sténala a zatínala mi prsty do ramen, dole už byla zase nádherně horká a roztažená. Šoustali jsme neskutečně dlouho a jakoby mimo čas; přes rameno tiše vzdychající Neveny jsem mimoděk sledoval dole v potemnělém sále uklízečku, jak sbírá mezi sedadly poslední odpadky, pak zhasíná i nouzové osvětlení schodiště a zamyká. Svíral jsem prsty Nevenin nahý zadeček, píchal ji a zatínal zuby, zatímco její kundička mi ždímala ocas. Nakonec po zdánlivě nekonečném přirážení přišel úlevný výstřik a já ptáka z její pičky nevytáhl, dokud jsem hluboko do ní nevystříknul poslední kapku. Když si Nevena natahovala kalhotky, podržela si chvíli dlaň na svém klínu. "Děkuju, chtěla jsem na cestu.", usmála se. O pár minut později nás vrátný pouštěl ze zamčené budovy, a přestože jsme oba drželi v rukou výmluvně desky s logem kongresu, jen nevěřícně vrtěl hlavou. Doprovodil jsem Nevenu k hotelu a spěchal do penzionu vyzvednout si kufr, můj vlak do Prahy odjížděl ještě ten večer. Bylo to naposledy, co jsem ji viděl. Asi dva roky jsme si vyměňovali občasné dopisy, ve kterým mi Nevena kromě popisu nových nálezů a stesků nad stále se zhoršující ekonomickou situací v bulharské vědě vždycky v jednom peprném odstavci osvěžila znalost těch správných bulharských slovíček. Pak ale dopisy chodily stále méně a nakonec chodit přestaly. Náš vztah se o pár let nedočkal emailové éry, asi to tak mělo být. Do Bulharska jsem se přes pošťuchování Meravého dalších patnáct let nevydal. Když jsem se té cestě nakonec nevyhnul, Nevena v institutu nepracovala a žádný z mladých pracovníků se na ni nepamatoval. Rozhodl jsem se nevstupovat znovu do té samé řeky a namísto vykopávek v Burgasu jsem se nechal trochu trapně odvézt do Rilského kláštera.

Hrál jsem si s tou znovu nalezenou a léty už zažloutlou pohlednicí, která celé tohle vzpomínání spustila, i na ústavním semináři, a nevěnoval moc pozornosti mladému doktorandovi Vláškovi, který nadšeně vykládal o 3D počítačových rekonstrukcích dosud nevykopaných budov. Až když se desítky očí na mě obrátily, pochopil jsem, že padl dotaz. "Pan profesor Komárek možná na tyhle novoty nevěří.", ušklíbl se Vlášek do trapného ticha. "Ale věřím, pane kolego, věřím.", usmál jsem se. "To už spíš nevěřím, že byste Vy dokázal vzít v terénu lopatu a něco doopravdy vykopat, aniž byste se zranil. Tak proto asi to 3D, viďte?", usadil jsem ho vlídně a bavil se tím, jak vzteky zrudnul. Nezazlíval jsem mu jeho mladickou prostořekost, vlastně mi byl v mnoha směrech sympatický. Vzpomněl jsem si, jak jsem se před několika měsíci při jiném ze seminářů sklonil pod stůl pro spadlou propisku a ke svému překvapení si všiml nezbedné mužské ruky, která se pravidelně pohybovala mezi rozevřenými ženskými stehny v elegantních punčochách na protější straně stolu. Po návratu do vzpřímené polohy jsem zjistil, že je to ruka kolegy Vláška, která diskrétně těší rozkrok další doktorandky, slečny Kadlecové. Musel jsem Vláškovi v duchu pogratulovat k dobrému vkusu; Klára Kadlecová byla majitelkou krásných nohou a nepřehlédnutelného poprsí, které se ostatně i teď krásně dmulo ve výstřihu její halenky a dva jasné patrné hroty na vrcholcích ňader signalizovaly, že jí nestydaté Vláškovo počínání nenechává chladnou. Ti dva měli štěstí, že seminář byl opravdu strhující a všichni bez dechu poslouchali. Inu, podmořská archeologie v podání šarmantního francouzského kolegy nenudila. Později už takové štěstí neměli, když, vzrušení a nažhavení tajnými dotyky, vyhledali podkrovní knihovnu, aby tam dokončili, do v seminárce tak slibně začali. Doprovázel jsem kolegu Pierra, abych se mu pochlubil, jaký krásný výhled na střechy Prahy z knihovny máme, ale jako správného Francouze ho pohled na polonahou Kláru, která se s kalhotkami u kotníků nechávala od Vláška zezadu šoustat, až jí objemná ňadra zvesela nadskakovala, nadchnul ještě víc. Ti dva byli do sebe tak zabráni, že až moje odkašlání je z milování vyrušilo. Šibalsky jsem mrknul na Kláru, která si se vztekem sršícím pohledem rychle natáhla kalhotky, ale i tak jsem v duchu ocenil, že v čase dětsky vyholovaných pipinek má krásně chlupatý klín; inu, jsem stará škola. Se zakrýváním pohupujících se ňader už se nezdržovala a s rudým Vláškem oba kolem nás spěšně vyklidili pole, když Pierre ještě galantní poklonou ocenil Klářiny půvaby, za což mu věnovala pohled tak nenávistný, až se rozesmál. Vlášek se mi následující týdny snažil vyhýbat a patrně i doufal, že svou žádost o zahraniční stáž bude už předkládat mému nástupci. Tu radost jsem si ale vzít nenechal, a když přede mnou seděl a v obličeji se mu zračila směs vzteků a rozpaků, chviličku jsem si to užíval. Pak jsem ho ale přestal trápit a mrknul jsem na něj: "Poslyšte, pane kolego, jak by se Vám líbily podmořské vykopávky? Mám tu zajímavou nabídku od mého přítele Pierra, je to lokalita kousek od Antibes." Vykulil oči, chvíli přemýšlel a nakonec s podezřením začal: "Není to ten, co mě...co nás ... co ...". "No jo, právě ten. Tuhle mi posílal email - i takové fosilie, jako jsem já, dostávají emaily, víte? - a vlastně se tak trochu ptal rovnou na Vás. Nezná totiž jaksi jen, ehm, Vaše tělesné proporce, pane kolego, ale zná i tu vaši práci o 3D rekonstrukcích, a říká, že by se tam u nich dalo leccos prakticky ověřit. No a Klára, tedy kolegyně Kadlecová, za Vámi může na dva tři týdny přijet, nemyslíte?", neodpustil jsem si na závěr malou jedovatost. Vlášek se na mě chvíli nejistě díval a pak se rozesmál. "Víte, co se o Vás říká, pane profesore?", otočil se ještě na odchodu. "Nevím, a pokud se to neříká přímo mně, ani vědět nechci.", ubezpečil jsem ho, ale s tvrdohlavostí, která mi kohosi připomněla, přesto dodal: "Říká se, že jste sice nenechal na pokoji žádnou sukni, ale jste férovej chlap." "Padejte Vlášku, ať mě nedojmete. A pilujte potápění. Pokud teda vůbec umíte plavat.", vyprovodil jsem ho ze dveří a v duchu se smál. Zdálo se, že mému odchodu na penzi teď už nic nebrání.