Kam mě dohnala práce (Soutěžní)

17. 2. 2017 Skritci

S mojí ženou Věrou máme za sebou skoro dvanáct let spokojeného manželství, které, mimo jiné, přineslo dvě děti. Kluka a holku. Poslední rok jsem na rodinu neměl moc času, neboť jsme v práci dokončovali jeden důležitý projekt. Věra se však opět ukázala jako dokonalá manželka, když mě ve všem podporovala a vlastně to za mě i uhrála s dětmi.

Minulý týden jsme s kolegou Standou vyrazili do Frankfurtu, kde sídlí vedení našeho koncernu. Už nějakou dobu jsem z toho byl dost nervózní. Nebyla to ani zdaleka naše první návštěva nejvyššího vedení, ale byla zdaleka nejdůležitější. Měli jsme představit finální podobu našeho projektu a dohodnout se na jeho uvedení do praxe.

Na hotel jsme dorazili v neděli večer, ubytovali jsme se a dali si jídlo. Po něm proběhl snad už tradiční rozhovor, který začal Standa otázkou:
-„Tak já vyrazím do víru velkoměsta, půjdeš se mnou?“
- „Zase za ženskejma, co? Že si nedáš aspoň dneska pokoj. Já zůstanu na pokoji, však víš.“
- „Já? Za ženskejma? Ani náhodou!“ řekl Standa s úsměvem. „No jo, já vím. Ale jednou tě ukecám.“
Oba jsme se tomu zasmáli a pak jsme se rozešli každý jiným směrem. Standa za „ne-ženskýma“ a já na pokoj. Chtěl jsem si ještě jednou projít celou prezentaci a pořádně se vyspat. A taky samozřejmě zavolat domů.

Druhý den vše vypadalo na úspěšný den. Naši prezentaci všichni pečlivě sledovali, občas se na něco zeptali a hlavně se všichni na nás oba usmívali. To mi mělo být podezřelé, nic nemůže jít takhle hladce. Po prezentaci a přátelském obědu nám sám nejvyšší poděkoval za odvedenou práci a oznámil, že ovšem došlo k přehodnocení strategie společnosti a nasazení projektu se odkládá. Samozřejmě na neurčito – rozuměj na nikdy. Pak ještě dodával něco o prioritách a cílech, ale to jsem ho už moc neposlouchal. Krev ve mně pěnila tak, že jsem měl úplně zalehlé uši. Skoro ani nevím, co se dělo zbytek odpoledne. Vztek a bezmoc mě naprosto zničily. Vybavuju si jen, jak za mnou už na hotelu přišel Standa, jestli s ním přeci jen nepůjdu někam ven. Poprvé jsem souhlasil.

Byl jsem pořád jako v transu, takže jsem ani nevěděl, jak dlouho jsme šli. Standa se mě z toho snažil celou cestu nějak dostat, ale mě spíš štvalo, že je on tak v pohodě. To mu na tom projektu vůbec nezáleží? Než jsem mu to ale stihnul říct, vcházeli jsme do nějakého klubu. Ani jsem se moc nerozhlížel a zamířil jsem rovnou k baru a objednal dvě vodky.
-„Já myslel, že jsi spíš na rum a takový lepší věci,“ podivil se Standa.
-„Jo, ale ten se vychutnává. Já to potřebuju zapít!“

Hudba okolo duněla, vodky přibývaly a Standa se vzdaloval a přibližoval, jak vyrážel na lov. No a já se pomalu dostal do stavu, kdy vztek začal odeznívat. Respektive, se topil někde na dně vodky. Začal jsem se rozhlížet kolem sebe a přímo vedle mě stála celkem pěkná černovláska. Tedy ne, že bych v tu chvíli měl nějaká věrohodná měřítka, ale tak mi to připadalo. Byla možná trochu víc umělá, než se mi líbí, ale vodky bylo hodně a zábrany pryč. Pokusil jsem se tedy o odzbrojující úsměv a udělal první krok:
-„Hallo.“
-„Hallo, Liebling. Warum trinkst du so viel?“

Co nejlépe jsem se jí snažil vysvětlit, co se ten den stalo, ale myslím, že jsem většinou jen nadával a zuřil. Přesto se mi asi podařilo vypadat dostatečně zničeně, protože se ke mně po chvíli přisunula blíž a pošeptala mi, zda nechci od toho všeho pomoct i jinak. Vzhledem ke svému stavu, jsem hned nepochopil a začal jsem blábolit něco o tom, že nevím jak a podobné nesmysly. Jen se na mě shovívavě usmála, chytla mě za ruku a odtáhla mě od baru. Klopýtal jsem za ní kolem křepčících těl kamsi dozadu, kde bylo méně světel, různá zákoutí a kupodivu pohodlné sedačky.

Na jednu z nich mě posadila a hned se mi jala rozepínat kalhoty. Chtěl jsem ji pomoct, ale spíš jsem se jí jen pletl pod ruce. Odehnala mě tedy a pomohla si sama. Hned mi ho začala honit a olizovat. Klukovi se moc nechtělo, však jsem ho dost indisponoval, ale po chvíli si přeci jen dal říct a pomalu se začal zvětšovat. Ze začátku si ho tam strkala až po kořen, ale s narůstající délkou to vzdala. Aspoň to tedy zkusila rychlostí. Honila a kouřila mi ho v takovém tempu, že jsem myslel, že mi ho urve. Ale stejně jsem cítil, že takhle se k cíli nedostaneme. A cíl pro mě byl jen jeden.
-„Ich will ficken!“ zachraptěl jsem.
-„Willst du meinen Arsch ficken?“
Oči se mi po těch slovech rozjasnili. Věra na něco takového nikdy ani nepomyslela a tahle mi to nabídla sama. Usmál jsem se na ní a přikývl. Černovláska vytáhla z kabelky balíček s kondomem a nasadila mi ho. Pak si klekla na pohovku vedle mě s vyšpuleným zadečkem. Vstal jsem a kalhoty mi sklouzly k zemi. Přecupital jsem za ní a v šeru nahmatal její prdelku. Druhou rukou jsem nasměroval svoje péro proti jejímu análu a přitlačil. Šlo to ze začátku ztuha, ale kondom byl dostatečně lubrikovaný, tak jsem byl za chvíli vevnitř. Černovláska se pevně opírala proti zdi a pomáhala mi zajet do ní až nadoraz. Když se to povedlo, chytil jsem ji oběma rukama za boky a začal přirážet. Tohle těsné objetí jsem potřeboval. I v tomhle stavu jsem cítil, že tohle je ta prává cesta k mému cíli. Nevnímal jsem nic než její díru, jak pevně svírá moje péro, a jak se mi veškerá krev hromadí ve slabinách.

Rytmus ani síla mého přirážení nepolevovaly. Prostě jsem věděl, že ji musím mrdat naplno až do konce. Všiml jsem si, že se černovláska opírá už jen jednou rukou, zatímco druhou si jezdí v klíně. Ta holka musí mít fakt páru, když moje přírazy udrží jednou rukou, prolétlo mi hlavou. Ale nemohl jsem odvádět myšlenky moc dlouho. Pevně jsem zavřel oči a myslel jen na jedno. A za chvíli to přišlo. Pár ještě tvrdších přírazů a už jsem s nelidským řevem plnil gumu v jejím zadečku. Pochybuju, že mě v tom hluku tady někdo slyšel. Zato já jsem slyšel, že chvíli po mně si zakřičela i ona. I když většina její rozkoše skončila někde v hloubi sedačky.
Chvíli jsem si ještě užíval těsnost jejího análu, ale pak jsem svoje péro pomalu vytáhnul. Černovláska se sesunula stranou na pohovku. V šeru jsem odhadl její blažený úsměv a podivně rozcuchané vlasy. Já však dosáhl svého, nic víc jsem nechtěl. A hlavně jsem musel zmizet dřív, než mi to všechno dojde a dostaví se výčitky. Stáhnul jsem si kondom, zahodil ho kamsi na zem a natáhl si kalhoty. Se spíše zašeptaným „Tschüss!“ jsem se otočil a odpotácel pryč. Našel jsem toalety, kde jsem rychle spáchal nejdůležitější očistu. Cestou na bar, kde jsem chtěl vyzvednout Standu, jsem se moc nerozhlížel. Musel jsem vypadnout co nejdřív a když jsem tam kolegu nenašel, tak jsem prostě šel zpátky na hotel. Však on se o sebe postará. A určitě nejen o sebe.

Na hotelu jsem přeci jen zkusil zaklepat na dveře jeho pokoje. Kupodivu už tam byl, navíc sám.
-„Čau, kam jsi zmizel? Myslel jsem, že jsi šel na hotel, když jsi nebyl na baru,“ zeptal se mě napůl se zvídavým, napůl s vědoucím úsměvem.
-„Ale, potkal jsem tam jednu holku, tak jsme šli dozadu na pohovky. Musel jsem to ze sebe dostat!“ řekl jsem spíš, jako bych si to musel omluvit sám pro sebe. A pro Věru. Sakra!
-„Počkej, tys sbalil holku přímo v tom baru, kam jsme šli? Já myslel, že ses někam přesunul.“
-„Jo, proč? Tam jsi už všechny měl, nebo co?“ zasmál jsem se.
-„To ne, ale… Víš… Ten bar… Hele, v práci to nikdo neví, ale já jsem gay.“
-„Cože? OK, ale nechápu…“ A pak mi to všechno došlo. Asi jsem poněkud zvýšil hlas: „Počkej! To mi chceš říct, že ten zasranej bar…“
-„Jo, přesně tak! Chodím tam pokaždé, co jsme tady,“ nasadil Standa jakoby omluvný tón.
-„Takže ta holka… A do prdele!“ zaklel jsem.
-„Jo jo, přesně tam,“ dodal Standa suše.