Studentka divadla

(překlad z https://www.literotica.com/s/the-theater-student)

Mám snad vidiny? Na straně u vozovky stojí žena osvětlená mým otlučeným starým pickupem. Ihned jsem si všiml, že je naprosto nahá. Ani kousek látky, je jak ji pánbůh stvořil.

Nestopovala, jen stála s rukama překříženýma pod odhalenými prsy. A byla to pěkná prsa, s velkými temnými dvorci, které jsem vždy považoval za eroticky přitažlivé. A ten úžasný útlý bok, co vám mám povídat? Zmínil jsem její dlouhé elegantní nohy?

Odstavil jsem vůz a naklonil se, abych stáhl dolů okénko, přemýšlejíce jaká katastrofa ji postihla. Ona ale jen otevřela dveře, nastoupila a zůstala sedět, zatímco mě zamyšleně pozorovala. Pokoušejíce se o vtipnou úvodní větu, řekl jsem: "Eh, hádám, že víte, že jste nahá jak Venuše?" Neodpověděla. Na tváři se jí rozzářil úsměv. "Slečno, nemyslím, že zde v okolí je nějaký nudistický klub, jestli je to to po čem pátráte."

Opět nic. A tak jsme tam jentak seděli, nahá žena a já. Vypadala, že je v mém věku, okolo 25ti, s kratšími tmavými vlasy střiženými nad ramena. Světla palubní desky odhalila plné rty a velké výrazné oči. Pod pasem byla tato žena celá přírodní, s hustým kožíškem. Žádný proužek nebo vyholení podle bikin.

Nakonec promluvila. "Jsi docela milý. Máš velkýho ptáka?"

"No, už se mu dostalo pár pochvalných řečí."

"Ráda kouřím velký ptáky, možná bych ti ho mohla vykouřit taky."

Pak mi to nakonec došlo. "Jó, jasně, chápu. Najmul tě Corey? Přesvědčil tě ten pošuk?" Corey, nevyléčitelný srandičkář, byl mým nejlepším kámarádem od střední školy.

"Má Corey velký péro? Třeba bych mohla vykouřit i jeho."

V čem to má háček, dál jsem přemýšlel. Na to musím přijít.

"Máš rád anální sex?" Zeptala se zvědavě, stejným tónem jakým se někoho zeptáte jestli má rád jablečný štrůdl. Ale ne, řekla anální sex. "Miluji když mě chlap šuká do kundy, víš, ale někdy to chce holka i do zadečku. Zajímalo by mě čím to je?"

Ten prokletej Corey, pomyslel jsem, zakroutim mu jeho bláznivým krkem. Nejspíš čeká u silnice, připraven se mi vysmát jako racek ve chvíli, kdy se pokusím sáhnout po této ženě. Opravdu zvláštní ženě.

"No," řekla zamyšleně, jako když došla ke zlomovému rozhodnutí, "když mě nechceš omrdat do zadku, tak mě můžeš alespoň odvézt domů."

"Jen ze zvědavosti, kde je tvůj domov?"

"Usedlost Lowerových, samozřejmě."

"Jejich chata u jezera? Ale tam nikdo není. Obyčejně se neukáží dříve než v půlce léta."

"Buď mě ošukej do zadečku nebo mě odvez domů!" Jasné ultimátum.

Stále připraven, že Corey vyskočí z úkrytu, aby se mi vysmál jak řehtající kůň, zařadil jsem Fordu rychlost a popojel pár set metrů k usedlosti Lowerových. Zastavil jsem na jejich krátké okružní příjezdové cestě, překvapen, že vidím rozsvícené světlo, lampu v obývacím pokoji. Na cestě žena vystoupila beze slova a šla k chatě. Vrtěla boky tak provokativně, že její krásný kulatý zadeček se houpal jak ho příroda stvořila. Aby bylo jasné, že jsem dostal zprávu, ohlédla se přes rameno a provokativně se na mě usmála s plným živočišným příslibem.

Buďme upřímní. Ukažte jakémukoliv muži z masa a kostí podmanivou chůzi jako z přehlídkového mola a nemá žádnou jinou možnost než pronásledovat ji jako jelen v říji. A tak jsem vystoupil z auta a následoval ji po cestě. Pak ale vešla dovnitř a uslyšel jsem jak se na dveřích zamyká zámek s hlasitým klapnutím. O chvíli později se zhasla lampa. Chata byla nyní temná a tichá. Stál jsem tam na cestě a cítil se jako úplný blázen, stále se snažící vše pochopit. Kdo k sakru je? Přesvědčil jí k tomu ten blbec Corey?

Nemusím vykládat, že jsem tu noc špatně spal. Další ráno po snídani jsem dostal nápad. Moc často se mi to nestává, ale tento byl inspirativní. Zvedl jsem telefon a zavolal Wallymu, který tady dělal pošťáka, jak se říká, od dob občanské války.

"Eh, ano," odpověděl do telefonu.

"Zdravím, Wally, tady je Ryan z Basin Harbor. Všiml jsem si včera v noci, že se v chatě Lowerových svítí. Přebývá tam teď někdo? Dostávají poštu? Lowerovi obvykle přijíždějí až na konci července."

"Proč, Ano," zamumlal, "mladá žena přišla nedávno, aby se ohlásila, že tu bude. Je to Kathryn Loweryové neteř, myslím, jmenuje se Sára. Jaká milá mladá dáma."

Jasně, viděl bys jak milá byla mladá dáma včera v noci, pomyslel jsem. Poděkoval jsem starýmu chlápkovi, zavěsil a plánoval další krok.

Od přestěhování do Basin Harbor kvůli koncentraci na práci grafického designéra, jsem se dal na zahradničení. Mojí specialitou byla rajčata, které jsem zasazoval na zahradě počátkem března. Mé oblíbené odrůdy, Early Girl a Celebrity, právě dozrávaly. Proč se nezastavit u Lowerových na chatě s košíkem rajčat? Jako gesto sousedské pozornosti, že ano.

Osprchoval jsem se, oholil a oblékl si nejlepší džíny. Použil jsem i trochu vody po holení. Nikdy nevíte co bude.

Dveře chaty Lowerových se otevřely po třetím zaklepání a jak jinak, byla to ona. "Co si přejete?" usmála se mile. Ale nedávala najevo, že by mě nějak poznala. Čekal jsem a také se usmíval, ale ona se jen znovu zeptala: "Čím vám mohu pomoci?"

"Zdravím!" nakonec jsem vyslovil. "Jsem Váš soused, Ryan. Pošťák se zmínil, že se zde zdržujete, takže jsem myslel, že bych Vás potěšil čerstvými rajčaty. Vypěstoval jsem je sám."

"Oh, jak milé! Pojďte dál. Zrovna dělám heřmánkový čaj, musíte se ke mě přidat!" Nabídla ruku: "Moc milé poznat souseda. Jmenuji se Sára," řekla nesměle, na tváři jí vykvetlo trochu růžičky.

Když jsem vešel dovnitř, uviděl jsem, že má noční siréna nyní měla na sobě blůzu s dlouhým rukávem, zapnutou skoro u krku a volné bavlňené kalhoty. Ah, ten půvab ukrytý pod látkou, pomyslel jsem smutně.

Sedli jsme si na terasu s výhledem na jezero. Byl překrásný letní den, vlažný vánek rozfoukával bílé nadýchané obláčky. Při popíjení čaje mi Sára sdělila, že je studentkou posledního ročníku divadelního hraní na státní univerzitě. Byla zde, aby napsala práci o historii divadla v této oblasti.

"Je to tu tak klidné a tiché, miluji to tu. Už mám skoro vše zpracované."

Pozoroval jsem Sáru pozorně. Snad jen v klášteře byste mohli najít ženu více upjatou, více nejistou v přítomnosti muže. Ruměnec na tvářích se objevoval a zase mizel. Pokaždé když jsem se na ní upřeně podíval, odvrátila pohled, úplně v rozpacích, že žádostivý mladý muž ji sleduje. Mohlo by to být snad divnější? Pomyslel jsem.

Nakonec mi to nedalo a musel jsem to říct: "Víš, Sáro, viděl jsem včera v noci venku ženu poblíž mé chaty. Nebyla jsi to ty?"

"Oh, ne, to jsem nemohla být já. Pokaždé zamykám dveře a zůstávám po setmění uvnitř. Dívka musí být opatrná, víš?"

A tak šlo dál. Zmínil jsem, že bych ji rád pozval ke mě na večeři nebo ji vzal do kina. Ale Sára odháněla nabídky jako obtížný hmyz. Stále zrudlá, řekla, "Ryane, vždycky jsem byla domácí puťka. Vím, že bych měla být více společenská, zvláště co se týče...", přemáhala se aby to slovo vyslovila, "... mužů, ale jsem už prostě taková. I pouhé sezení zde s tebou je pro mě obtížné. Rozumíš mi?"

Po delší pauze dokončila: "Ale doufám, že můžeme být kamarádi." Tak to nazvala, kamarádi.

"Nemáš náhodou sestru dvojče?" Zeptal jsem se.

Nakonec se zasmála, ohromně pobaveně. "Ne ne, jak tě to vůbec napadlo?"

Nakonec jsem odešel, zmatený jako nikdy. Ale alespoň jsem získal novou kamarádku.

Ten večer, po setmění, můj kocour Mojo vyběhl k sítěným dveřím, které vedou na molo. Díval se ven za slabého chrčení. Otevřel jsem dveře, abych se podíval co vyrušilo tu chlupatou kouli. A tam stála ona, hýžděmi opřená o zábradlí. Sára byla zase opět nahá, úplně celá.

Zírali jsme jeden na druhého několik vteřin. "Podívej, Sáro," pronesl jsem, "Co se k sakru děje? Proč jsi...?"

Ale udělala dva rychlé kroky ke mě, položila prst na mé rty, aby mě umlčela. "Nejsem Sára," řekla hrdelním hlasem, "Jsem Lara. A ty jsi mě pořád ještě neošukal."

Všimli jste si někdy jak se schopnost muže racionálně myslet vytratí s blízkostí nahé ženy? A když je ta žena mladá, s hebkou pokožkou, vonící neodolatelnou vůní z lůna, těžko můžete čekat rozumnou reakci. Tak to prostě je. A upřímně řečeno, o pár chvil později, poté co jsem se rychle svlékl a Lara sála mojeho ptáka s nadšeným elánem, stále jsem nechápal co se děje. I potom co mě vysála do sucha a následně se nabodla, pohltíce mojí stále tvrdou mužskou pýchu svojí kundičkou, myšlenky mi vířily kolem hlavy. Ale co, její neskutešně jemný zadeček byl tak příjemný jak rajtovala nahoru a dolů na mém péru. Panebože, ta žena byla přenádherná. Měnili jsme pozice, nyní zezadu, aniž by můj čůrák kdykoliv opustil její tekoucí kundičku. Vyvrcholení byla čistá zvířecí agónie.

A poté, po chvilce odpočinku, jsem se přesunul rozkrokem k jejímu obličeji. "Vykuř mě znovu," zašeptal jsem. Sledoval jsem fascinovaně Laru jak se podvolila, obličej se jí jen třpytil kapkami potu. Moje péro, pokryté všemi možnými tělesnými tekutinami, klouzalo zlehka po jejích plných rtech.

Sakra, jak můžeš dělat něco tak zkaženého? Pomyslel jsem, když pucovala pusou moje mužství. Ale byl jsem mimo kontrolu, ovládnut svými přirozenými instinkty. Usmívajíce se na ni s čistým uspokojením chtíče, šeptal jsem: "Nepřestávej." Pokračovala v péči o mého kamaráda, lízala ho a sála zkušeně špičku žaludu. Rychle zduřel a opět ztvrdnul.

"Pamatuji si, že jsi chtěla být ošukaná do zadku," slyšel jsem se promluvit. Usmála se a otočila, přesunula se tak do správné pozice. Jazykem jsem se postaral, aby byla dobře připravená. Na můj příkaz Lara podobně navlhčila mého ptáka svými slinami. Když jsem do ní zase jednou pronikl, bylo to jednoduché a zase tak uspokojující. Jaká rajská zahrada živočišného potěšení byla tato žena.

O chvíli později, když jsem vypustil štávu potřetí, zhroutili jsme se oba na postel. Zíral jsem na ni užasle. Sex ji proměnil. Už nebyla Sárou ani Larou, už jen Ženou, která dokáže muže obdarovat nejlepším životním zážitkem.

"Ryane, zlatíčko, potřebuji se teď opláchnout v koupelně," zašeptala při vstávání z postele.

"Nenech mě příliš dlouho čekat," usmál jsem se. Ale během pár minut nebylo v domě slyšet žádný zvuk, kromě mého hlubokého dýchání. Podíval jsem se do koupelny a všude jinde, ale Lara zmizela. Beze stopy.

Nyní když byl můj chtíč uspokojen, tížila mé svědomí vina. Ty dobytku, říkal jsem sobě, to se vůbec nestydíš? Nejhorší bylo, že jsem si moc dobře uvědomoval, co s ní je. Ta žena musela být náměsíčná dnes večer i včera v noci. A nebo hůře, trpí schizofrenií: plachá Sára a bezostyšná Lara v jednom těle. Viděl jsem film Sybil, takže vím o čem mluvím. Ale udělal jsem něco, abych se o ni postaral, abych jí pomohl? Jako džentleman jsem jí mohl doprovodit domů do bezpečí. Ale ne, já jsem jí chtěl jen využít jako fenu. Narvat to do ní. Ztratil jsem morální zásady? Odpověď byla evidentní.

Měl jsem nutkání jít dolů k její chatě. Ale ve strachu z toho s kým se tam setkám, jsem to zavrhl. Uběhla další bezesná noc.

Brzy ráno jsem nasbíral košík jahod a zase jednou jsem šel zaklepat na dveře chaty Lowerových.

"Přeji krásné ráno!" Přivítala mě Sára, znovu oblečená v nudných šatech, znovu se červenající jako malá školačka.

"Dnes jsem přinesl jahody," usmál jsem se. Pozvala mě dovnitř a zopakovali jsme náš rituál čaje a zakřiknuté konverzace. Nebyl poznat ani slabý náznak sexuální bohyně s kterou jsem cestoval kolem světa minulou noc. Jen nesmělá mladá slečna, žádný rozený talent společenských dovedností.

Víc než předtím jsem chtěl říci vše, bez jakýchkoliv okolků. Jestli byla náměsíčná, musí to vědět. Ale něco mě zarazilo. Rozhodl jsem se, že bych si to měl radši promyslet než se přiznám ke svému odpornému chování.

Po chvíli jsem se se Sárou rozloučil. Když jsem kráčel zpět ke své chatě, objevil se kabriolet BMW. Když projížděl kolem mě, zpomalil, poté se úplně zastavil, aby ke mě zacouval. Za volantem seděla Kathryn Loweryová. Bylo jí přes padesát, oči a vlasy v barvě oceli a osobnost k tomu seděla.

"Nejsi Ryan?"

"Ano Madam. Žiji ve staré chatě MacDonalda. Právě jsem byl navštívit vaši neteř Sáru u Vás na chatě. Říkal jsem si, že by jí bodly nějaké jahody."

"Rozumím." Byla to jen moje představivost nebo přivřela přísně oči? "No," pokračovala, "byla jsem v Burlingtonu a napadlo mě zastavit se a pozdravit. Hezký den!"

Poté odjela, ale o chvíli později, otočila auto a dojela zpátky ke mě. Moc se mi to nezamlouvalo. Už jsem došel ke své chatě. Zajela na příjezdovou cestu a vystoupila se slovy, "Ryane, mohla bych s Tebou prohodit pár slov?"

Pozval jsem ji do obývacího pokoje. "Mohu Vám nabídnout něco k pití, paní Loweryová?" Zepal jsem se v rozpacích.

"Ne... nebo počkej, jo, dám si brandy, jestli máš."

Přinesl jsem jí malou meruňkovou brandy, s pocitem zlé předtuchy. Usrkla, poté promluvila, "Takže, ty ses seznámil s mojí neteří?"

"Ano madam. Donesl jsem jí nějaké ovoce a zeleninu z mojí zahrady. Je to velice hezká žena, velice inteligentní, docela příjemná," blábolil jsem.

"Ano, jistě," řekla, měřila si mě ocelově šedýma očima, "Ryane, nejsem žena, která by se nechala obalamutit. A nepřišla jsem jen proto, abych si dala nějakou obyčejnou brandy. Potřebuji odpověď na otázku. Měl jsi sex s mojí neteří? Kápni božskou."

Jéžiši, pomyslel jsem. Ví o problémech svojí neteře. A určitě mě má prokouknutého, že jsem pochybná existence, která ji zneužije při nejmenší příležitosti. Co mám dělat? Ženě jako je paní Loweryová těžko zalžete nebo jí jentak neřeknete, aby se starala o své věci. Zhluboka jsem se nadechl a přiznal se, "Ano madam, spal jsem s vaší neteří."

"Myslela jsem si to," řekla, zatímco poklepávala prsty na opěrku sedačky. "Když jsi s ní měl sex, byla, řekněme, jiná než když jsi ji viděl předtím?"

"Ano madam, obávám se, že ano."

Po dopití brandy, řekla, "no, mladý muži, měl bys radši jít se mnou."

Beze slova jsme vyšli z chaty a zamířili k autu. Určitě existuje nějaký paragraf, který myslí na to, co jsem udělal minulou noc, přemýšlel jsem. Už vidím ten titulek: "Muž z Basin Harbor dostal nejvyšší možný trest!"

Místo ke služebně šerifa nicméně paní Loweryová jela k její chatě a zaparkovala u příjezdové cesty. Vystoupila a pronesla: "Pojď se mnou." Vstoupila do domu bez klepání. Našla Sáru pracující s laptopem na jídelním stole, stále usrkující čaj.

"To jsou mi hosté, teto Kathryn!" usmála se, "co Tě sem přivádí? Božínku, dneska mám tolik společnosti!"

"Neteřinko," řekla paní Loweryová, "potřebuji si s tebou o něčem promluvit."

"Samozřejmě," řekla Sára, trochu zmatená jako obvykle, "mohu Ti nabídnout nějaký čaj? Je to Darjeeling, tetičko, ten co máš tak ráda."

A tak jsme znovu seděli u čaje. Paní Loweryová se mračila na Sáru. "Neteřinko, půjdu rovnou k věci. Hrála jsi svojí Sára-Lara hru s tímto mladým mužem? Nemusíš zapírat. On už mi pověděl, že vy dva jste měli sex."

Sára chvilku mlčela s pohledem upřeným na starší ženu a pak pronesla: "Ne že by ti do toho něco bylo, ale ano, tetičko, hrála."

"Nuže, nemyslíš, že mu dlužíš omluvu? Nebo alespoň vysvětlení? Dobrý bože, holka, já Ti prostě nerozumím!" Paní Loweryová se otočila ke mě a řekla: "Víš, ona už to udělala dříve."

Vzpomínáte si na film Doktor Jekyll a pan Hyde, kde se Jekyl mění v Hydea? Něco podobného mi naskočilo před očima. Dívka se otočila ke a usmála se přívětivě. Ale pryč byla ta stydlivá zvláštní Sára, vždy červenající se a zakřiknutá. Nyní jsem koukal na Laru, sebejistou ženu, která si vychutnává radosti života. Včetně těch tělesné povahy.

"Ryane," začala, hlasem o oktávu níže, "dělám regionální divadlo posledních pár let a miluji herectví. Čeho si užívám nejvíce, je hraní rolí. Stát se, jak jistě chápeš, jinou postavou s naprosto jinou osobností. A tedy, jen pro trénink, občas hraji role i ve skutečném životě. Nejsem schizofrenička, ani nejsem náměsíčná. Poslední dny jsem jen hrála dvě z mých oblíbených rolí jen pro tebe: Sára, nesmělá, nejistá dívka a Lara, ...no, proč to nějak přikrášlovat, Lara jako děvka."

A zahrála jsi to výborně, pomyslel jsem.

"Miluji obě postavy, ale zejména Laru. Když ji hraji, nemám jinou možnost než zahodit všechny mé zábrany, abych se stala divokou a bezostyšnou, protože taková ta žena je. Je také beznadějnou svůdnicí, což jsi mohl vidět, když si ji prvně potkal. Je to tak vzrušující hrát Laru. Ale teta má pravdu. Zneužila jsem tě. Přijmeš moji omluvu?"

Jistě," řekl jsem, "ale jen když mi odpustíš."

"Co? Co ti mám odpustit?"

"Minulou noc, Laro, jsem si byl jistý, že jsi náměsíčná nebo trpíš schizofrenií. A mrzí mě, že jsem neudělal nic co by zodpovědný človek udělal."

"Na druhou stranu, Ryane" usmála se rozpustile, "udělal jsi přesně to co jsi udělat měl."

"Ach!" teta Kathryn se na nás nevrle podívala a znovu se napila Darjeelingu.

O pár dní později jsem byl na molu, sledujíce západ slunce nad jezerem. Byla to nádherná podívaná, nakonec završená odstíny žhavé zlaté a rudé přecházející v purpurovou a šedou. Kvákání žab se odráželo od hladiny, nyní klidné jako velké zrcadlo. Byla skoro tma když jsem se ohlédl na schody vedoucí od mola. Stála tam Lara a sledovala mě, nahým tělem otočená ke mě bokem: pevná ňadra, bujný chomáč chloupků uprostřed.

"Ahoj, námořníku," usmála se. "Těšíš se na noční plavbu divokými vodami?"

Jen jsem polkl když se ke mě vydala, chytla mě kolem pasu a přitiskla nás k sobě. "Podívejte, slečno...slečno..?" Vykoktal jsem.

"Říkej mi Lara," vrněla.

"Prosím, eh, Laro" zápasil jsem s dechem, "jste krásná dáma a tak, ale dobrý bože, nikdy jsme se neviděli a teď jsi tu nahá!"

Lara zkoprněla, její obočí zvednuté překvapením. "Podívejte, mohu-li se představit, mé jméno je Brian," pokračoval jsem dolujíce slova. "A věci se mají tak, to co děláte mě uvádí do rozpaků. Chtěl bych, aby to tak nebylo. Ale bohužel, v situacích jako jsou tyto, nikdy nevím jak se mám zachovat. S ženami mi to moc nejde, víte?" Nyní se mé tělo chvělo. Zatáhnul jsem úzkostlivě na límeček.

"Upřímně řečeno, nemám s ženami vůbec žádné zkušenosti. Nemohli bysme si chvíli jen povídat?" zeptal jsem se plaše. "Můžeme si dát šálek dobrého indického čaje."

Vzpomínáte si na filmy o Drákulovi, ten pohled Drákuly, když konečně spatřil nabízející se krk do něhož mohl zatnout špičáky? Přesně tento pohled se objevil na Lařině obličeji, když si uvědomila jakou hraji hru. V očích se jí zajiskřilo, olízla si rty v dychtivém očekávání. A jako upír se na mě vrhla.

Prosil jsem ji, aby na mě byla něžná, ale nezajímalo ji to. Nechtěl jsem jí lízat štěrbinku a klitoris, ale nedala mi na výběr. Byl jsem ponížen když mě přikázala, abych ji omrdal do jejího svůdného zadečku, ale nějak sem to dokázal. Několikrát a rád, popravdě řečeno. Lara připravila nevinného chudáka Briana o panictví, provedla ho smyslnými požitky, které nikdy nepoznal. Vtáhla ho do ložnice jako chlapce, ale ven vyšel jako muž.

O několik dní později mě Sára pozvala, abych se připojil k její divadelní skupině. Jako ona jsem zjistil, že hraní role, převzetí jiné osobnosti na sebe, může být zábavné. Někdy si to vyzkoušejte.