Přesčas - soutěžní

Napsala jsem další povídku ve stylu “ona” vs. “on”. Snad se bude líbit, minimálně jako ta první. <3

On:
Sedím ve své rohové prosklené kanceláři a snažím se soustředit na práci. Je už pozdě večer, ale mám po dovolené co dohánět. Je tu se mnou už jenom moje asistentka, z bezpečnostních důvodu tu nikdy nesmí být nikdo sám. Nabídla se dobrovolně, že tu se mnou zůstane. Překvapilo mě to. Dneska je Valentýn, vsadím se, že její manžel měl pro ně rezervovaný stůl v nějakém romantickém podniku. Ale třeba ne, třeba si na to nepotrpí…
Najednou mě z myšlenek vytrhne zaklepání, vím, že to je moje asistentka, kdo jiný…
Nakráčí si to do mé kanceláře v té své minisukni a podpatkách, má nejkrásnější nohy z celé budovy. Určitě už bude chtít jít domů.
“Omlouvám se, že vás vyrušuji, ale jdu si udělat kávu, nechcete taky?” Zeptá se. Odpovím, že ano a odchází. Ví jakou mám rád, nemusím ji to říkat.

Ona:
Vypadá zamyšleně, možná utrápeně, už je pozdě na kávu, ale očividně ji potřebuje. Nevadí mi tu s ním být, manžela mám na služební cestě, tak proč spěchat domů. Tady jsem aspoň trochu užitečná, minimálně zmáčknu čudlík na kávovaru a donesu kafe… Přihodím na tác s kávou i pár zabalených čokoládek, který mi přinesl zamilovaný poslíček k Valentýnu.

On:
Pozoruju ji celou dobu, když jde okolo mé kanceláře. Příště musím odmítnou její nabídku, že tu se mnou zůstane. Zbytečně mě rozptyluje od práce. Beztak mě přitahuje jen proto, že je “zakázané ovoce”.
Vstoupí bez klepání, v rukou drží podnos s kávou, jde ke mě a pokládá ho vedle mě na stůl. Když se předkloní sjede můj pohled k jejímu výstřihu, dělá že to nevidí, ale ví, že si ji prohlížím, přísahám, že trochu zčervenala…
Když položí tác a zvedá od něj ruce chytnu ji za ruku… “Ví váš manžel jak se oblékáte?” Koukáme si do očí, chvíli neodpovídá, kouká jako nevinnost sama, když mi odpoví “Myslím, že mi nekontroluje šatník, pane. Navíc netuším na co narážíte, nevím co je na mém oblečení nevhodné…” Nenechám ji dál pokračovat, zvedám se, její ruku stále pevně držím za zápěstí a vedu ji za sebou z kanceláře…

Ona:
Nevím co si o sobě vůbec myslí, poučovat mě jak se mám oblíkat. Snad si nemyslí, že nevím jak mě pokaždé pozoruje, jak se mu líbí ty moje krátké sukýnky a halenky s výstřihy… Jeho sevření mě začíná bolet, snažím se mu vykroutit, ale jeho sevření akorát zesílí. Vleče mě chodbou, zastavíme se v jedné z chodeb vedoucí pryč z kanceláří. Už jsem myslela, že mě snad vyvede ven jak nalitého otrapu z baru. Zastavili jsme se před stěnou, která je jedno velké zrcadlo. Stojí za mnou, kouká se do zrcadla a prohlíží si náš odraz. I v podpatkách jsem menší než on… o co se sakra snaží, proč tu stojíme?

On:
Je celá napjatá, bojí se? Možná. Ale jedině toho, že ji vyhodím. Koukám na ní v odraze.
“Tak vy nevíte na co narážím?” Sjedu ji volnou rukou po boku, přejíždím přes její krátkou sukni, zarazím se u lemu… “Vidíte, vaše sukně je příliš krátká, dáváte světu na odiv to co by mělo patřit pouze vašemu manželovi…” Změním směr své ruky a po jejím boku přejíždím dál po jejím štíhlém pasu a pak výš k jejímu pravému prsu, lehce se o něj otřu hřbetem ruky… “Taky nosíte přiléhavé halenky a navíc jsem právě zjistil, že nenosíte podprsenku. Já být váš manžel, tak si vás srovnám…”

Ona:
Tohle by si ke mě neměl dovolit. Ale líbí se mi, když se mě dotýká, tu přednášku skoro nevnímám, vnímám jen jeho doteky. Zachvěju se, když se letmo dotkne mého prsa, představuju si, jak ho celé drží pevně ve své ruce… vytrhne mě z představ, když na mě zvýší hlas “Vnímáte mě, sakra?!” Ne nevnímala jsem co říká, vnímala jsem moje tělo přitisknuté k jeho. Dívám se znovu na náš odraz, kouknu se mu do očí, čeká co řeknu. Chtěla bych mu říct, že se tak oblékám jen proto, abych získala jeho pozornost, ale to mu nemůžu přiznat…
“Chcete tedy, abych se začala oblékat jinak? A co se stane, když nezačnu? Vyhodíte mě? Víte, že lepší asistentku neseženete!”
Nic neříká, přehnala jsem to? Co když mě opravdu vyhodí, co řeknu doma? ‘Ahoj zlato, všechno v pohodě, jen mě vyhodili z práce, protože nenosím podprsenku.’ Haha.

On:
Chtěla by vědět co udělám, když nezmění své oblékání. Je na čase ji to předvést.
Zatlačím na ní svým tělem, dotlačím ji až k zrcadlu, levou ruku ji držím za hlavu, držím ji tváří přitisknutou k zrcadlu. Pravou rukou ji vyhrnu sukni a zmáčknu její pevný zadek, plesknu ji přes něj až trochu ucukne. Otočím si ji čelem k sobě, začnu ji líbat, levou rukou držím pevně její vlasy, ale zdá se, že bych nemusel….nebrání se mi. Tak tohle byl její plán? Tohohle chtěla docílit? Odtáhnu se od ní. “Teď máte ještě šanci mě zastavit, řekněte mi, že mám jít do prdele a já půjdu. Jestli ne, už nebude cesty zpět.”

Ona:
Měla bych říct, ať jde do prdele. Měla. Ale neřeknu to, místo toho ho začnu znovu líbat.
Zdá se, že tahle má odpověď udělala radost. Je mi jasné, že chce abych se přesunula níž. Koukám mu do očí, když mu rozepínám košili, odhaluju jeho vypracovanou hruď, rozepínám jeho pásek.. sjedu pohledem k místu jeho poklopce, rozepínám ho, trochu mě překvapí, že hned vidím jeho tvrdé péro. On chodí na ostro a mě bude poučovat?
Vzhlédnu k němu, když jeho úžasné péro vytahuju z kalhot a jazykem ochutnávám každý centimetr jeho délky. Prozkoumávám jeho špičku. Plivnu na něj, rozetřu své sliny, rukou si ho přidržuji a začínám pomalu kouřit, vychutnávám si ho. Zajíždí mi hlouběji a hlouběji do krku. Najednou mi rozkáže, ať mu sundám pásek z kalhot. Udělám to.

On:
Je poslušná. Dělá co ji řeknu. Uvidíme jestli se ve mě nezapletla. Nejsem romantik, ani na Valentýna ji nebudu šeptat sladká slůvka a něžně ji milovat.
Beru si od ní pásek. “Dej ruce za záda.” Poslechne. Utahuji ji pásek okolo zápěstí. Chytám ji za hlavu a můj tvrdý ocas ji zasouvám do pusy až po kořen. Nejdřív pomalu, pozvolna zrychluji, dívá se mi do očí. Pevně ji držím a šukám ji do té její drzé pusy. Tečou jí slzy. Zůstanu v ní až po kořen, zaslouží si trochu přidusit. Po chvilce ji pustím. Zatahám ji za vlasy, zvedne se ke mě. Dávám ji facku. “Už nikdy nebuď na svého šéfa drzá. Jasný?” Přikývne. “Na něco jsem se snad ptal?!” … “Ano, pane, už na vás nebudu drzá.”
Hodná holka. Trhnutím ji rozervu halenku, knoflíky odlétnou po celé chodbě. Je mi jedno jak to vysvětlí doma. Otáčím ji znovu čelem k zrcadlu, chci aby viděla jak si ji beru zezadu jakoby mi patřila. Strčím ji své dva prsty do pusy, hned je začne pěkně olizovat, mezitím ji rozkážu ať si stáhne kalhotky, vytáhnu prsty a přejedu s nima po její krásné kundičce. Je krásně vlhká, připravená na moje péro. Zatlačím na ni aby se přede mnou pěkně prohla. Vyšpulí na mě prdelku, já pomalu zajíždím do její vlhké úzké kundy. Jednu ruku mám omotanou jejími vlasy, druhou ji mačkám zadek a občas ji po něm plácnu. Ona se opírá rukama o zrcadlo, mám díky tomu i krásný výhled na její prsa, která se houpou jak přirážím. Zvednu ji k sobě, je zády opřená o moje tělo, chytám ji pod krkem, spíš ji škrtím, sere mě, že jsem se kvůli ní přestal ovládat…
Jsem pořád v ní, krásně ji roztahuju. Strkám ji znovu prsty do pusy, nepřestávám ji pomalu šukat, zatímco ji nasliněné prsty přikládám ke kundičce a začínám dráždit její vrcholek. Cítím jak ji začínají slábnout nohy.
Odvleču ji k nejbližšímu stolu. Leží na zádech, skloním se k ní, přejedu jazykem od její prdelky až ke kundičce. Vezmu svoje péro, celé mokré od její kundičky a pomalu zatlačím, chystám se ji ošukat do zadku, nebrání se, zatlačím pak zase povolím, ještě párkrát než ji roztáhnu svoji tloušťkou a začnu ji pořádně šukat. Slyším ji, jak si to užívá. Neskrývá to. Zasunu svůj palec do její stále vlhké kundičky, dlaní se třu o její vrcholek. Cítím jak se svírá, blíží se k vytouženému orgasmu. Ještě chvíli ji šukám do zadku, než se začne celá chvět a udělá se. To už nevydržím a vystříkám se do ní.

Ona:
Představovala jsem si to už mockrát, ale takhle úžasný trest za své chování jsem nečekala.
Při oblékání se mě ptá, jestli mě tohle donutí ke změně svého oblékání. Odpovídám:
“Myslím, že ano. Příště si nevezmu kalhotky. Akorát překážely.” Jen se pousměje, něco mi říká, že ani nečekal jinou odpověď a tohle nebyl poslední trest.