Pouta, plášť a bič
Otrok spoutaný u trámů stojí jen na špičkách a bolestivě roztažený.
Pomalu k němu přicházím, nasazuji si své dlouhé červené rukavičky. Pomalu, jen velmi pomalu si je rovnám a bavím se jeho utrpením. Prodlužuji mu ho. Funí, kňučí, naříká...
Po chvíli už jen prosí a touží po tom, abych ho už osvobodila. Věřím, že by pro osvobození udělat všechno, ale...
Já si chci ještě hrát.
