Sociální román z 19. století I
Kým bych byla, kdybych žila v 19. století? Inu, popřemýšlela jsem a toto by mohl být můj životní příběh…
Jsem chudá dívka z venkova, jež slouží jako komorná na zámku u starého zámožného hraběte. Služba je to těžká a chudá dívka jako já nemá žádnou životní perspektivu. Jsem odsouzena jen dřít a živořit.
Mám však jedno bohatství – své mladé, pevné tělo. Bujná ňadra, kulatý zadek, pevné bříško, dlouhé nohy, husté dlouhé vlasy a též lačnou vagínu. To je má šance, má zbraň!
Každý večer po službě ve svém pokojíku pilně masturbuji. Dávám si záležet, abych při tom byla slyšet – vím, že pana hraběte ty libé vzdechy přivábí a bude stát dlouhé minuty za dveřmi mého pokoje. Bude sledovat mé dívčí hrátky klíčovou dírkou a onanovat při tom. Jaký obrázek se mu při pohledu do klíčové dírky nabídl, vidíte i vy v mé dnešní galerii.
Jednoho večera se starý pán už nevydrží pouze dívat a rázně vpadne do mého pokojíku zrovna v okamžiku, kdy si jednou rukou láskyplně hladím své bujné poprsí a druhou ruku mám vnořenou hluboko v mé provlhlé vagíně. Předstírám úlek a rychle se zahaluji.
„Pane hrabě, prosím, odpusťte mi! Vím, že jsem dnes ve službě byla nedbalá a večer se odvažuji provozovat takové necudnosti“, prosebně jsem se slzami v očích spínala ruce k vilnému starci. Hrabě uvěřil mé předstírané nevinnosti a chytil se do léčky, kterou mu připravila má ženská vypočítavost.
„Co mohu udělat, slečno, abyste se stala mou milenkou? Udělám pro to cokoliv,“ zvolal nadržený stařec.
Stydlivě jsem se usmála a nevinně jsem špitla: „Jsem cudná dívka, pane hrabě, noc spolu můžeme strávit až po sňatku. Věřte však, že kdykoli jsem v tomto pokojíku provozovala ony necudnosti, při kterých jste mě ráčil přistihnout, myslela jsem při tom pouze na vás, pane hrabě!“ (pokračování příště)
Další alba a videa tohoto uživatele
Komentáře uživatelů
Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.













