Sociální román z 19.století II
(dokončení)
Pošetilý stařec uvěřil mým falešným slovům, dojal se a ihned mi nabídl manželství. Již druhého dne si mne vetchý aristokrat vedl k oltáři a já se stala paní hraběnkou. Jen jsem nevěděla jak starému pánu vysvětlit o svatební noci, že již nejsem pannou. Přeci jen, coby krásná komorná jsem nemohla zůstat „bez lááásky“, když jsem žila na zámku, kde bydlelo tolik jiných sloužících. Ach, vlastně si teď ani nemohu vzpomenout, kdo z těch asi 50 sloužících se mnou ani jednou nesouložil…Nu, vlastně kydače hnoje, který se myje, jen když zmokne, jsem odmítla…
Mé obavy ze svatební noci však byly zbytečné. Poté, co jsem se vysvlékla ze svatebních šatů a laškovně se plácla po zadečku, skácel se nadržený hraběcí stařec na podlahu stižen infarktem. Nebohý hrabě! Kdyby raději své stáří věnoval četbě filozofických spisů, sběru známek, či lovu muflonů ve své rozsáhlé oboře…
Teď všechen jeho majetek patří jen mně!!! Jako urozená hraběnka žiji obklopena luxusem. Bohatí muži se mi dvoří, zahrnují mě přízní a dárky. Nikdo už neví, či to předstírá, že jsem kdysi byla služkou, co jen leštila podlahu a penisy všech mužů na zámku a v podzámčí. Jsem nyní vznešená paní a vznešeně i souložím, a to pouze se vznešenými pány.
Je krásné být ženou ve světě pošetilých mužů…
Další alba a videa tohoto uživatele
Komentáře uživatelů
Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.

služkou. Avšak tvé tělo chválím.





