Generace 2000+

"Děti, který se rodily už po tom roce 2000, připravovaly nás všechny, kteří jsme se narodili dříve, na to, že partnerství bude definovaný jinak. Že vlastně půjde o skutečný partnerství. Protože to, čemu se dřív říkalo partnerství, byl nějaký vztah dominance a submisivity, to znamená nadřízenosti - nadřazenosti a podřízenosti - podřazenosti. A tohle vlastně bylo to, co jsme znali my, v čem jsme vyrostli. Matka a otec měli nějaký typ dominance a submisivity…

Děti, co se rodily po roce 2000, už rovnou přicházely s tím, že už jsou partnerský! Okamžitě rozpoznají, když jejich rodič nad nima chce dominovat, když jim chce něco diktovat, a vůči tomu projevujou velmi tvrdošijně až nezlomnej odpor. Dokonce až takovej, že se vytvořily úplně nový diagnózy. Poněvadž je to ten náš způsob, kterým my to řešíme, že jo… Tady je někdo, s kým se nemůžeme domluvit tak, jak my jsme zvyklí, no tak to on asi bude mít nějakej problém, psychologickej nebo duševní.

A když se ukazovalo, že takovejch dětí přibejvá, přibejvá a přibejvá, tak já jsem to poznal podle toho, že v mojí ordinaci se první začali objevovat učitelé, samozřejmě také rodiče, ale spíš ti učitelé, hroutili se, sypali se a říkali: Tak tohle nejde! Co to je za děti!? Co to přichází za děti? Jak je máme asi učit!? Protože se potkaly ty dvě úrovně. Dvě paradigmata. Dřív tady byla ta úroveň dominance a submisivity, a teď tady najednou přichází někdo, kdo je partnerskej."

[úryvek z přednášky Pjéra la Šé'z: Partnerství a nové paradigma]