Shibari (V)

Zpět na seznam alb

Velký dík patří Markýzovi, velkému a skromnému učiteli umění shibari, který nás tohle všechno naučil.

-----

Madam S. seděla v klubovém křesle a vychutnávala si svou večerní kávičku. Na sobě měla překrásné kožené šaty krvavě červené barvy, v nichž vypadala jako bohyně utrpení. Hlavou mi proběhla rádoby vtipná myšlenka, zda ta krvavá barva má nějaký hlubší význam, ale nevěnoval jsem tomu dále pozornost. Poklekl jsem a pozdravil Madam políbením ruky. Chvíli si mě se zájmem prohlížela.
- Sedni si na paty a čekej - pravila nakonec s lehkým úsměvem a na okamžik se někam vzdálila.
- Jsem ráda, žes přijel Marku. Dnes mám pro tebe připraveno něco speciálního - oznámila po návratu.
Zvedl jsem malinko hlavu a sebevědomě se pokusil o žert.
- Ano madam? A co to bude? Měl bych se bát?
Madam mi jemně přejela prsty po hlavě a vzadu mocně uchopila za vlasy. Druhou rukou mi zvedla bradu a stáhla hlavu dozadu; zároveň se nade mnou předklonila, takže jsem měl přímo před očima její božské poprsí a můj nos ucítil její omamnou vůni.
- Bát se? - usmála se tajemně - Hmmm, slyšela jsem, že jsi statečný - V jejím vlídném hlase bylo něco, co způsobilo, že mi úsměv ztuhl na rtech a sebevědomí zmizelo kdesi v jádru Země.
- Údajně máš rád extrémní pozice, je to tak?
Rázem jsem nabyl dojmu, že by se ve mně krve nedořezal. Kde vzala tu "statečnost", to opravdu nevím. Začal jsem koktat.
- Ehm, má paní... víte... já... no... tak jako... - ale na tohle Madam zvědavá nebyla.
- Ty to nevíš?! No tak to si hned ověříme. A už mlč! - decentně utnula mé pokusy o další blekotání. Pak mě obešla a lehce plácla po zadku.
- Ruce sem! - téměř neslyšitelně, ale rozhodně zazněl rozkaz. Poslušně jsem dal ruce dozadu. Madam jednu po druhé uchopila, zkroutila za zády, svázala k sobě a následně ke hrudníku.

-----

Více textu se tady nevešlo, jeho pokračování najdete na mém profilu ve stejnojmenné povídce :-)