Můj milý Marku,
omlouvám se.
Omlouvám se za ty dny mlčení a dny samoty, dny, o které jsem nás okradla.
Omlouvám se a prosím o odpuštění. Byla jsem zaslepená. Moje smysly přikryla žárlivost a nedovolila mi uvažovat rozumně. Moje oči viděly jen tu ženu a Tebe s ní. Moje srdce se uzavřelo a mysl potemněla. Hloupost vyplula na povrch a já jí uvěřila. Nyní už vím, kdo ta žena byla. Nyní si spílám, jak jsem Ti mohla nevěřit, jak jsem mohla věřit jen pouhé představě. Představě, která lásce dává jiné šaty a na tvář jí nasazuje lživou masku.
Odpusť mi, prosím.
Chybíš mi.
Tereza