Kdo si počká,ten se dočká...

No znáte to... Máte jít na nějakou akci a vůbec se Vám nechce. Venku je hnusně,mrholí, po noční šichtě a ještě ten výstup s batohem až nahoru... Mám ale vizi,vizi toho,jak se nahoře natáhnu do postele a budu mít všechno na salámu. Víkend bez dětí,bez kraválu a hádek o naprosté blbosti jen proto,že to má zrovna ten druhý. Karel poskakuje vedle mně a nasavá ten horský vzduch. Já funím jako trefený býk a třílitrová krabice vína a litrovka slivovice se nějak začíná pronášet.

V duchu kurvuju a nadávám,proč to já kokot táhnu nahoru,když víno nepiju... Musím dávat bacha,protože na tom zasraném blátě,už jsem málem dvakrát hodil mrchu. Začínají mě pálit stehna,ale držím tempo,abych si udělat dostatečný náskok a unikl ženskému drbání ostatních chalupářů. Když už jsem jim poodešel dost daleko,tak trochu zvolním. Kerel jde se mnou,ale stále kontroluje i "paničku" jestli nás následuje.

Za asi půl hodiny už jsem u chalupy. Z komína se kouří a sundávám batoh ze zad. Z hluboka dýcham a Karel už běhá po louce se psem od švagrové. Vstupuji dovnitř. Nad hlavou si zazvoní zvonek,jak do něj klepnou dveře. Zouvám si boty a lezu do kuchyně...
Do nosu mě udeří vůně česneku a u stolu sedí švagrová a maže jednohubky. Zrovna plácla manžela přes ruku,když si na "dupku" od rohlíku kus pomazánky nabral. Zdravíme se a jdu se hned převléct. Pak si sedám ke stolu,kde mi dají horké espresso a kousek Míša řezu. Hned mám lepší náladu. Pak už mi nastíní plán odpoledne a dostávám svůj úkol. Budu dělat rojberku...

Zatopení v grilu,kontrola zabalení těch špiců,kontrola teploty,voda v petce na hašení velkého plamene... Zasunujeme špice do mašinky a už se to točí... Přináší se pivko. Obratně ho prstenem na ruce otvírám a piju. Povídáme si se "švagrem" a popíme pivko. Konzultujeme nejlepší postup a hlídáme čas. Po hodince točení v alobalu,sundáváme alobal a už to krásně voní. Oba psi sedí na louce a větří. Sledují každý náš pohyb,jestli náhodou něco nespadne na zem...

Chvíli nadávám na ženské,že to maso natlačily moc na sebe a jsou toho velké kusy. Vidličkou maso trochu roztahuju od sebe,aby se dostatečně propeklo, pak jde špic zpátky nad oheň. Takhle postupně děláme jeden bylinkový,jeden hořticový,jeden pálivý a jeden medový. Celé odpoledne tu rojberku hlídáme. Hosté už se dávno sešli a uvnitř se pije a žere. Mě je to fuk,jsem rád,že sedím na terase garáže a popíjím pivko v houpacím křesle. Konečně se nese náš špíz pro "personál..." je na něm napíchaný každý druh marinády,prostě co zbylo. Na tomhle si dáváme obzvláště záležet. Když je bez alobalu,občas ho zastříknu i pivkem...

Venku je tma,jen žhnoucí uhlíky dávají trochu světla. Pomalu nám dochazejí kazety s metalem z mého retro koutku a nebude co hrát... Konečně je hotovo a přesouváme se dovnitř. V obyváku se slaví a všichni už jsou přežraní,jsem moc rád,aspoň zbude více na mně. Sesouvám celý špic do pekáče a sedám si k němu. Vezmu kus chleba a mísu zeleninového salátu k sobě. Napichuji vidličkou ogrilovanou cibuli s uzeným a dávám ji do pusy...

Bože to je dobrota... Pochutnávám si a všichni ze mě mají prdel. Seru na ně...

Když se nadlábnu,umyju se,dám pusu ženě a jdu spát...

Konečně si lehám s spokojeně usínám... Napapaný,spokojený...

Vzpomenu si na Heina ... Zakrpoutím hlavou a usměju se.

Masa se nikdy nevzdám,toho bohdá nebude,aby moravák od stolu utíkal... :-)))

Fred