Máš velkej klacek, tak ho tam

strč.
(pozn.: Nadpis je zavádějící, jako většina mých nadpisů, jen volně navazuje na předcházející text.)

Ještě stále nosím sandály a být tepleji, vzala bych si je i tam, nač holínky. Sandály bych zula, je skvělé brouzdat se bahnem, mokřinou bosky.
Nejela jsem sama, jel se mnou jel Rak. Pokud chcete věrného muže, muže, který vás nikdy neopustí, žijte s rakem. To říká horoskop. Rak se za vás postaví v každé situaci a vždy vás bude bránit a chránit. Rak prý není žárlivý jako štír, ale tento Rak je žárlivý jako štírů deset. Jeho klepeta umí bolestně štípnout.
Jel se mnou k tomu mokřadu na kopci. Pěšinka pobřežními křovinami lemovala kraj rybníka a olistěné větve alespoň trochu chránily před deštěm, co se spustil v okamžiku, když jsme stanuli u rybníka.  Kolem pěšiny byly rozsety hnědé a červené kloboučky hub a milý Rak jásal.
Jsi rád, že jsi jel se mnou? Ptám se Raka s úsměvem.
Jsem rád, že jsem tady, řekne.
Mluví dál o nádherném koutu přírody a já se jen mlčky rozhlížím po té kráse. Voda okolo nás, voda pod námi, voda na nás padá z nebe. Obklíčeni vodou jsem se nedostali dál. Vraceli jsem se podél vodního kanálu, posetém listy zábělníku a posléze okřehku.
Jak je to asi hluboké? Zeptá se.
Máš tam velkej klacek, tak ho tam strč, řeknu a ukazuju k jeho nohám.
Sebere klacek a ponoří ho do vody. Klacek projede vodou až k bahnitému dnu a ukáže metrovou hloubku.
Jde dál a já s foťákem zůstávám pozadu.
Tady se dá přejít, slyším zdálky a po chvíli si všimnu, že je na druhé straně téměř dvoumetrové stoky.
Někdo si tu udělal lávku, ukazuje na dvě větvičky položené na vodní hladině.
Jako lávka to zrovna nevypadá. Jsem ověnčená dalekohledem , foťákem, batohem a mám mokré klouzavé boty.
Pomůžu ti, řekne a podává mi ruku.
Už mě dnes jednou pevně držel, když jsem se chtěla dostat k jedné vrbě. Jeho stisk je pevný, svalnatá paže silná a věřit se mu dá jako málokomu.
Vím, že ta jeho velká dlaň mě nikdy nepustí.

(A možná by byl rád, kdybych mu řekla i tu větu ... :-))