Noční Praha

Blog o tom, když je někdo vahavy...
Nebo debilní? Nebo normální? Nevím, ale je to o mě, debilovi, co si zakalil s kamosema.
No asi to znáte všichni, jste v hospůdce, pijete, jíte a bavíte se, nic od toho necekate a i přes to se vám do cesty vlezou nějaké zajímavé osoby, i přes vnitřní přesvědčování sama sebe se prostě naladíte na stejnou vlnu a zacnete si rozumět a večer krásně jede dál.... Všechno skvělý, pak ale najednou padne půlnoc, nebo něco kolem toho a většina lidí zmizí a já bych taky zmizel jako vždy, jenže najednou mi něco řekne, ne, buď tu dal, zazijes něco výjimečného dneska..... Tak zůstanu, dal kecám a pohoda jazzu, ale postupně to nějak celý uvada.... Tak si říkám, že jdu domu.... Jenže jak a čím?..... Taxikář mi říká cenu, jakou jsem nedal ani za celý večer zábavy a ještě se mu zda divný, že se ptám..... Metro ve tři hodiny nejezdí a na hlavním nádraží zamceny všechny dveře.... Říkám si, to jsme Teda střed Evropy.... Tak beru za vděk nocnimu autobusu, který jede za půl hodiny a vím, že příště na to seru a jedu domu jako dřív, už nejsem mladej, to bych byl buď na sračky a bylo mi to jedno a nebo bych ještě kalil.... Jinak Teda holky jsou furt krásný.....