Když jsem HO měl fakt malého

Muži jsou na velikost penisu hákliví, to je stará věc a řeči některých rádoby vtipných žen i mužů na téma délky nástroje,nemusí být vždy brány jako humor. Já ve svém dosavadní životě zažil několik okamžiků, kdy jsem se za velikost opravdu trochu styděl.Bylo to v různém věku.

Prvně se mi to stalo ve čtrnácti letech na výstupní lékařské kontrole při příležitosti vyjití osmé třídy. Tehdy se ještě vycházelo v osmičce,to dnes bohužel neplatí. Lékařka nás brala po dvou chlapcích do ordinace a kromě obvyklých přezkoušení sluchu a pod., došlo i na kontrolu penisu. Stál jsem tam v červených trenkách, symbolu našeho klukovství a doktorka mi stáhla gumu trenýrek a koukla na můj úd. V tu chvíli se mi tak zmenšil, že mi v chlupech vidět skoro nebyl. V obličeji jsem zrudl jako ty trenýrky a styděl se hluboce. Rád jsem uvítal větu..Už se můžeš obléci..

Druhý příběh se stal v osmnácti letech. Musel jsem absolvovat povinný odvod na vojenské správě našeho okresního města. Odvody již také spláchl čas i doba. Pozvali nás do kulturního domu a v chodbě stála fronta čerstvých branců, která se kroutila až do přízemí. Kluci museli být již vysvlečení do spodního prádla a čekali na zavolání před odvodní komisi. Mladíci byli většinou v slipech s řádně vyrýsovanými obrysy svých mladých mužství.Když zavolali mé jméno, předstoupil jsem před náčelníka OVS a členy komise. Zase obvyklé otázky a nástup za plentu k dvou lékařkám. A zase kontrola intimních orgánů. A zase stud jak Brno. Můj penis se zmenšil během sekundy do tak malého útvaru, že mi bylo na omdlení. A věta doktorek mezi sebou, když mi ho zahlédli? ...Nediv se, to je z nervozity tak miniaturní...
Vypadl jsem ven a cítil se ponížený.I když nijak alkoholu neholduji, tenkrát jsem se stavil v malé zaplivané hospůdce, která už také dnes neexistuje a pil až do večerních hodin.