Sára - Nalejvárna u Jany

Sára.
Chvilku, ale opravdu jen chvilku jsem váhala, mám-li Danovi napsat. Samozřejmě jsem napsala a během pár dnů mezi námi běžela fakt žhavá korespondence. Když jsem skončila na brigádě v kempu, vzala jsem to přes Prahu a tetu Janu. Chtěla jsem se dozvědět víc o Danovi a jejich vztahu.

Jana byla nad věcí – sice se trochu divila, že jako nějaký starší kluk (jasně, že jsem jí neřekla všechno úplně a už vůbec ne kdo!), ale že je ženatý to jo. Pořád mi opakovala že nemám kam spěchat a že to je možná jen takový úlet od kterého si nemám moc slibovat, ale na druhou stranu jí instituce manželství nijak svatá nepřipadala. Sama to měla na háku odjakživa a některé její důvody nebyly úplně marné.

Pak jsem se jí zeptala, jestli se milovala někdy v přírodě :D Vyvolalo to smích, protože tohle má právě nejradši a jako že v přírodě kdykoli :D A když jsem se zeptala, kdy jako na to poprvé přišla, byla tu historka s Danem – takže jsem ji slyšela podruhé, jen v trochu jiném provedení :D

Vůbec nekecal, naopak, ještě si dost detailů nechal pro sebe… Bylo to tedy jasné. Jen jsem se naivně ptala, co bylo dál a dozvěděla se, že nic. Tak je fakt, to bylo v pravěku, kdy nebyl internet ani mobily, to měli ty lidi fakt těžký. I kdepak, povídá Jana, on je dneska kazatel, je to takový „svatý muž“, však víš přece, jak to u nás v rodině chodí? Jo, to jsem dobře věděla, proto jsme si byli s Janou tak blízké, že zbytek rodiny byl poněkud trhlý a pro milování sex a vůbec neměli ani trochu pochopení. Jana říkala, že jej ještě zpovzdálí sledovala, že se mohli potkat, ale že přišli v jejím životě jiní a on by se k ní stejně nehodil. Ale že milenec byl fantastický! To věřím…

Dan jezdil pravidelně na konci léta sledovat nějaký hmyzouše do těch bažin, co se tam potkal s Janou. Když mi napsal, kdy a kde tam bude, byl plán jasný – jako náhodou jej tam potkám. Nesmí se dozvědět, co jsme zač, že znám Janu i její příběh a že je to vlastně můj vzdálený strejda nebo bratranec nebo co, prostě jej tam někde jako náhodou potkám!