Víkend s docentou

Kdo by se bránil tomu, strávit volný víkend s tou, s kterou se máte moc rádi. A tak když jsem byl pozvaný, jestli nechci být celý víkend u své milé, neváhal jsem ani vteřinu. Jedinou podmínkou bylo, že mi bude číst ze své poslední odborné práce a že jí řeknu svůj názor a připomínky.
Vyzvedla si mne na nádraží jejího rodného města a odvezla si mne do její vilky. Tedy vilky, byla to klasická prvorepubliková vila od věhlasného architekta, kterou její praděd, když mu byly odebrány šlechtické tituly a nějaké políčka, postavil vedle domků jemu podobných konzervativních živlů. Bývalý rakouskouherský diplomat, nic moc dobrý kádrový profil. Na můj vkus tam bylo až moc obrazů, nějak se v umění neorientuji, snad jen některé nahotinky byly hezky barevně vyvedeny. Docenta mi žertovně říkala ty můj dolítle, já si tě vychovám, neboj se.
Co mne těšilo, že docenta má vlastní kuchařku, takže nemusela odbíhat do kuchyně a jídla bylo celý víkend, co hrdlo ráčilo. I řízek byl, pro fanoušky této pochoutky.
Při polehávání u bazénu mi četla ze své práce. Pojednává o vtělení Romana Jakobsona do postav hrdinů současné literatury. Nebudu zatěžovat podrobnostmi, které vás nezajímají, protože PLK je natolik provařený, že ho známe i v Asii.
Ještě musím poznamenat, že sobotní večer mne moc dojal. Při svíčkách nám za plentou hrál mladý student konzervatoře Chopinova preludia a při Ďáblově trylku mne docenta dokonce políbila.
Někdo tvrdí, že šlechticové jsou degenerovaní. Přiznám se, že jednak nevím, co to je a pak mne to taky uráží.