mojeeUž je to nějaký ten rok nazpět.snad pět možná víc.občas jsem vozil nějaké zboží do jedné továrny asi sto kilometrů od nás. Bývalo to tam celkem bez nějakých problémů. Někde se složilo a musel jsem dojít skoro na druhý konec fabriky si nechat podepsat dodací list. V kanceláři bývaly tři starší ženy bez jakéhokoliv výrazu a vše proběhlo rychle a skoro beze slov.Jednou jsem tam přijel a v kanceláři seděla jedna síla navíc. Skoro tam mezi ně ani nepatřila. Krásná mladá žena, bylo už na první pohled, že je komunikativní a co hlavně, byla usměvavá. Přišel jsem k jejímu stolu a oslovil jsem ji, jestli mi může potvrdit dodací list. S úsměvem to udělala a k mému překvapení ještě sdělila, že se jí líbí můj jihočeský přízvuk. S úsměvem jsem se podivil, proběhlo ještě pár zdvořilostních frází a já jsem odešel. A od té doby jsem ji tam potkával pokaždé a skoro pokaždé mi říkala, k nelibosti jejích starších kolegyň, že ráda poslouchá jak mluvím. Nevím zda to mělo mít nějaký hlubší význam a nebo ne, ale to jsem jako ženatý muž neřešil a ona samozřejmě nemohla tušit, že jsem ženatý. Ale je pravda, že se mi do té kanceláře chodilo šťastněji a snad jsem se na ni i těšil.
Jednou jsem se opět po složení zboží vydal k podepsání dokumentů. Přešel jsem zelenou část továrny, vstoupil jsem do dílny kterou jsem musel projít, tam to všude burácelo prskalo, bouchalo, až ohlušující rachot. Byl jsem rád, že jsem na druhé straně dílny mohl za sebou zavřít dveře a ten ohromný hluk začal ustupovat. Vyběhl jsem do prvního poschodí, zabočil vlevo do chodbičky kde stáli nějací lidé a popíjeli kávu z přistaveného automatu, podvědomě jsem si říkal zda tam opět ona bude, a otevřel jsem dveře do jejich kanceláře. A zůstal jsem stát užaslý krásou. Snad i s pootevřenými ústy. Bylo to totiž v plné plesové sezóně a ona se chystala na ples a nejspíš si půjčila plesové šaty a ty šaty tady předváděla kolegyním. A do toho jsem vstoupil já a vidím jí stát uprostřed kanceláře na sobě ty krásné dlouhé šaty, které měnily barvu z jemné růžové do jemně bleděmodré, na krásném odhaleném krku jemný náhrdelník s decentním světlečerveným kamínkem, vlasy narychlo, ale vkusně vyčesané nahoru a najednou slyším. Tak co tomu říkáte. Koukám, narychlo jsem pozdravil a říkám ,,krásné prostě překrásné". Kolem stály ještě jiné ženy, které se nejspíš přišly podívat a já jen koukal a tušil jsem, že čeká ještě nějakou pochvalu ode mě. Ale byl jsem tak překvapený tou krásou, že jsem nevěděl co říct víc. A najednou mě napadlo, vzpomněl jsem si na svá léta v tanečních kursech. Sundal jsem si svou bundu v bezpečnostních barvách, přehodil ji přes opěradlo nejbližší židle odkud vzápětí sklouzla na zem a přistoupil jsem k ní zvednul jsem ukazováček a povídám ,,slyšíte to"? Všechny ženy v místnosti ztichly a poslouchaly. A já pokračoval ,,Jak ztichl sál úžasem nad vaší krásou když jste vstoupila. Všichni se uchechtli a já pokračoval. A teď to slyšíte? Hudba začala hrát Vídeňský valčík a začal jsem jakoby levou rukou dirigovat do taktu valčíku. V tom jsem k ní přistoupil blíže a říkám ,,smím prosit"? a uchopil jsem ji k tanci. Napřímil jsem se aby pochopila, že má zaujmout taneční postoj, srovnal jsem si ji aby stála rovně proti mě, uchopil jsem ji lehce pravou rukou pod lopatkou a potichu aby jsme si chytli do taktu jsem začal a 2 3, a 2 3. Netrvalo dlouho a chytili jsme rytmus. Všichni se usmívali a mě problesklo hlavou. Co to dělám? Vždyť to nejsem já, tohle normálně nedělám, Budu směšný. Ale už se to nedalo zastavit. Ona spolupracovala, kolegyně přihlížely s úsměvy a já se tady točil s cizí ženou v rytmu domnělého valčíku po nějaké kanceláři. Vydržel jsem to asi minutu. I ta byla dlouhá. Po té jsem tanec zastavil, poděkoval a odvedl jí k jejímu stolu se žádostí o potvrzení dodáku. Na to mi ho její nadřízená podala, že už se stalo a já jsem jí ještě jednou pochválil šaty a její krásu, poděkoval za tanec a zmizel za dveřmi. V tom jsem si vzpomněl, že jsem tam nechal válet se na zemi bundu a tak jsem se bez zaklepání vrátil a slyším jak někdo říká - co to bylo? Na to jsem odpověděl - Vídeňský valčík a nechal jsem tady ještě bundu, na shledanou!