Bohatého Ježíška ...

Potkala jsem ve dni zimního slunovratu souseda. Blížil se ke mně, vytahuje ruku z kapsy a já se zděsila.
On mi chce podat ruku!
(Nerada podávám ruce lidem.)
Popřál mi, jak se tak v předvánočních dnech říkává, „bohatého ježíška“.
Ta představa je zřejmě o stromečku s hromadou balíčků, přesto mi v hlavě proběhla představa jiná.
Totiž – otázka.
Proč si lidé přejí bohatého Ježíška, když to příliš nedává smysl.
Ježíšek je miminko.
(a když si představím, že budu mít bohaté miminko …)
Ježíšek leží v jesličkách a nemá nic než slámu a možná nějakou plenku. Z této skutečnosti logicky vyplývá, že to miminko je chudé.
(zpívá se to i v koledách)
Ale pak k němu přijdou tři mudrcové a přinesou dary – pryskyřici a zlato.
Zlato – a Ježíšek je bohatý.
Když však to zlato (a do té krabičky se ho moc nevejde) rozdá deseti tisícům lidem, každý obdrží sotva zrnko.
Ale třeba je ten Ježíšek bohatý jinak. Duchem, srdcem, myslí – to by pak mohl rozdávat donekonečna. A pokud je bohatý chytrostí či moudrostí, to prosím ať rozdává všemi deseti.
(a ani nemusí mě, hlavně všem okolo)
To už se pak nebudu (a ani vy) setkávat s hlupáky a pitomci. A to bude jistě fajn.
Takže ano – přejme si bohatého Ježíška.
(třeba to jednou vyjde)