Nechápu, jak to dělá? Vždy přijde, aniž bych to čekal. Nikdy se na ni nemohu připravit. Chodí potichu bez ohledu na druh obuvi a když už zadupe, je to známka toho, že se jí něco nelíbí.

Tentokrát přišla a z očí jí zářil život! Je tak plná života, že se vedle ní cítím o deset, dvacet let starší. Pokaždé žasnu, že chce trávit svůj čas právě se mnou. Jindy se tak necítím, ale k ní cítím naprosto posvátný obdiv.

Pozvala se dál a její šarm a půvab rozzářil celou místnost. Kráčela a jen pohled na ni stačil k tomu, abych cítil tlukot svého srdce mnohem silněji než dřív.

Došla až k posteli a bez mrknutí oka spustila kabát, do kterého byla zahalena. Díval jsem se na dívku v černých krajkách s podvazky a punčochami snad jen do půli stehen. Tmavé vlasy měla sepnuté, aby ze sebe odhalila co nejvíc. Celý ten výjev ještě doladila lodičkami na jehlách. Čekal jsem aspoň sukni, ale úplně mě dostala.

Věděla dřív, než to udělala, jak to zapůsobí. Byla okouzlující a přesto připomínala lacinou čubku. Strašně jsem ji chtěl a současně jsem si ji nesmírně vážil.

"Budeš tam jen stát, nebo mě konečně přijdeš přivítat?" Ach bože, jak je tohle možné? Nikdy jsem nic takového nezažil. Vždy jsem měl cosi jako převahu a vždy jsem byl alespoň o krok napřed, když jsem byl s dívkou. Tahle byla úplně jiná.

Došel jsem k ní a téměř neslyšně jsem odpověděl "Vítej zpátky!" Usmála se a já znovu cítil tu její vůni, která mi podlamuje kolena. Její ňadra se sotva vešla do krajkové podprsenky a její neopálená pleť nádherně kontrastovala s černou barvou prádla a přímo sváděla, abych ji pohladil.

Otočila se a já viděl, že její kalhotky mají na druhé straně o poznání méně látky, než zepředu. Byla tak svůdná a já byl jak v jiném světě.

Znovu se ke mně otočila "Máme dneska celou noc pro sebe!"

"Jsi neuvěřitelná!" A uvědomil jsem si, že v lednici je neotevřená láhev sektu.