hortenzieDŽijeme-li život, který nás naplňuje, pak jsou naše touhy skryté hluboko uvnitř a málokdy máme pocit, že nám něco chybí nebo že chceme něco změnit. Ale žijeme-li život, který je sice fajn, ale chybí mu to správné koření, pak s námi touhy mlátí ode zdi ke zdi. Kdykoliv jen tak sedím…jedu v metru nebo ráno vstanu a nemám zrovna co na práci a třeba otevřu internet a hledám, co by mě zaujalo, nebo popadnu časopis, že si přečtu něco zajímavého…stejně začnou ve mně hlodat. Vylezou na povrch a rozjedou neskutečnou hru s mým vědomím, s mým tělem, s mými pocity a je mi děsně. Mlátí se mnou touha chtít být v objetí muže, který to bude dělat stále a nenechá mě ani na chvilku vydechnout. Rozpoutá se ve mně peklo s vlastním druhým já.
„Ženská, ujíždí ti vlak…prober se…vzchop se… dej průchod svým emocím a chutím…nenech se sebou jen cloumat…jdi si to, po čem tak toužíš všechno prožít…a naplno…“, a pak se objeví to druhé já a jsem v pytli :-(
„Neblbni, počkej, vždyť máš ještě spoustu času, to pravé co má přijít, přijde, ani nebudeš vědět jak, a najednou se budeš zase každý den cítit fajn a ne opuštěná, zase tě budou po tvém těle hladit něčí teplé dlaně a prsty, ucítíš polibky a vzrušení a budeš se těšit na každou takovou chvíli…“
Jenže sakra!!! Kdo to má vydržet!!! A pro koho se mám vlastně rozhodnout??? Která cesta je ta pravá??? Nevím …ale prožívám vážně děsný touhy