HirschJaegerRáno jsem cestoval na nepříjemnou schůzku na úřadech a když jsem vylezl ven, nějak mě to táhlo do horního konce náměstí.

Sedl jsem si na lavičku, zapálil jsem si cigáro a žehral na posraý život. Slyšel jsem zvony z nedalekého kostela. Zvedl jsem se a šel k němu. Chvíli jsem koukal na sousoší nad vchodem a všiml si, že hned vedle jsou lovecké potřeby. Byly zavřené, téměř jsem omdlel štěstím a šel se pomodlit do kostela. Když jsem přicházel ke dveřím, nějaká soudružka na mě začla, že se u kostela nekouří. Držela telefon v ruce jako morovou ránu, tak jí doporučil si přečíst vzkazy na amatérů a neotravovat kajícího hříšníka.

Málem jí vypadl z ruky a tak jí povídám :"V srdci máš hřích, kurvíš se s bližním."

Začala mi nadávat, že s někým jako já nebude v kostele.

Já na to :" správně, s knězem Ty osobo nemůžeš být v kostele, neboť by sešel na stezku hříchu".

Jasná amatérka. Tvářila se jako křesťanka a hlavu měla plnou perverzních představ. U oltáře jsem se pomodlil a řekl jí: "Sv. Baltazar řekl. Hleď jest mezi námi cizinec, co zničit nás chce". "Ty ohavná ženštino, radši si klekni a pros za odpuštění hříchů". Dělat takovej tyatr v kostele. A pak to ztělesnění hříchu, odešlo. Pravděpodobně zpět na privát.

Bože to je svět, všude samý hřích a svody. Beztak mě chtěla kouřit hned v lavici. Dýchla na mě atmosféra kostelního chladu a kadidla. Když jsem tam byl jen já a kupa svatých, zahleděl jsem se na oltář a na nápis nad oltářem. Stálo tam QVIS UT DEUS ( kdo je vlastně bůh?). Socha archanděla Michaela byla osvětlená pronikajícím světlem a krásné ticho narušily varhany, které začly hrát. Posadil jsem se a poslouchal tu božskou hudbu a úplně jsem zapomněl na celý svět.

Z toho barokního sousoší šla úžasná energie a chvíli jsem zase litoval toho, že jsem kdysi podlehl nemravné couře a na farnost se vykašlal. Často si říkám, že jsem v Boží nemilosti díky svodům, kterým jsem kdysi podlehl, jenže to bylo silnější než já.

Po rozjímání jsem vyšel, nadechl se teplého vzduchu a hle, modlení zabralo. Brána u loveckých potřeb byla přímo proti mně otevřená jakoby říkala "Pojď se oddat tomu smilstvu gunporna." A taky jsem šel. Ztrávil jsem tam hodinu a i když to bylo dražší, než ta coura z privatu, bylo to mnohem lepší.

Kam se člověk podívá, všude nadržená rajda a to sotva roztál sníh.

QVIS UT DEUS