Rozhovor

"Přemýšlím o tom, zda k tobě necítím to samé, co dítě stojící před hrackarstvim a zadonící rozmazlené o hračku. Když ji dostane, chvilku si s ni prohraje, potom ji odhodí do kouta a už se o ní nezajímá. Oproti tomu dítěti mám výhodu, ze si již dokáži uvědomit, zda to tak je anebo není. Dítě tu schopnost ještě nemá" řekl jsem jí.
"Co sis tedy uvědomil?" zeptala se.
"Ze takový pocit nemám."
"A já to mám poznat jak?" pohledla na mě zkoumave.
" To nevím, zkus to se mnou, jsme na tom přeci stejně " navrhl jsem.
"Je to těžké" povzdechla si.
"Ale není, stačí jen vnímat, cítit a důvěřovat."