Dále od blogerek, dále

Kdo čte blogy, ten ví, že ženy, které tady přispívají, ať už texty v deníčku nebo komentováním pod nimi, jsou jako hrad. Nedobytné, nikoho nehledající, většinou modrých pohrdající. A rády ze svých pevných hradeb hlásí do okolí: Dále od hradu, dále, nebo vás postihne neštěstí nenadálé. A nemyslí tím Hrad v Praze, ale svoji pevnost.
Jenže přes veškeré jejich volání se to v jejich podhradí hemží dobyvateli, kteří by se tak rádi dostali do jejich podbřišku. Kteří si slibují, jak po vítězné bitvě bude následovat sladká odměna pro vítěze. Asi i bude. Ale pak také zjistí, že i jejich vítězství může mít v sobě hořkou příchuť. To když dobytá (a v případě BDSM dobyvatele i dobitá) amatérka začne s chutí psát a referovat, jak to pak na jednotlivých nádvořích hradu vypadá, jak se nový pán s paní má, co vše spolu dělají (a časem nedělají), jak někdo raději od hradu utíká, jiný se vrací a další putuje jako minesengr od jedné věže k druhé. Nebo studny.
A ostatní jim fandí nebo závidí a těší se na další díly Hry u amatérské trůny. Je to krásné, když se o vás píše? Pro mnoho ano. Ale jako panic si čím dál tím častěji říkám, Dále od blogerek, dále, nebo tě postihne neštěstí nenadálé.
Dalším epizodám i jejich představitelům v hlavních i vedlejších roli přejme jen to nejlepší.