"Pane líbí se vám co vidíte?"

27.12.2019 04:08 Little_Hastur

"Pane líbí se vám co vidíte?"
Aneb jak jsem se prve se svou Královnou setkal
@Sammychemistry

Divadlo? Vlastně proč ne… ne že bych byl nějak vášnivým hercem, tedy alespoň to jsem si v té době myslel, ale přísahal bych že v té době bych přijal jakékoliv dobrovolnictví, jen abych měl výmluvu pro to nemít čas být s mou „milovanou“ přítelkyní. Abych vás uvedl do obrazu… jsem na střední už třetím rokem, a za tu dobu jsem si už vypěstoval jakousi reputaci. Pár vítězství v přírodovědných soutěžích, nějaké ty úspěšné projekty, trocha pečlivě volených slov pronesených před kamerou a spolupráce na výzkumu s univerzitou a stal se ze mne jeden z oněch prezentovaných „geniálních“ studentů, které škola nacpe kam to jenom jde. Obdivovaný a nenáviděný zároveň. Nikdy jsem neměl mnoho času, ale za posledních pár měsíců dělám všechno pro to, aby jej bylo ještě méně. Proto když se k nám do třídy přiřítila chemikářka že nutně potřebuje abychom si vzali na starosti divadlo na letošní zimní festival okamžitě jsme s Jakubem souhlasili….
A tak jsem se dostal tady, stojím před kabinetem, po boku Jakuba křečovitě svírajícího námi sepsaný scénář, a pár dalších studentů, čekajíce na první schůzi divadla. Za chvíli nás učitelka vpustí do zkušebny, mne a Jakuba si odvede bokem a po prezentaci a schválení scénáře nás pošle zpět do zkušebny k ostatním dobrovolníkům.
Tak se podívejme kohopak tu máme, až teď jsem měl čas se rozhlédnout po všech hercích na konkurz…. Asi čtyři lidé které znám ze společných hodin, a mezi nimi Viktor, vysoký a až chorobně precizní kluk z mého ročníku, na kterého má Jakub crush. Jinak žádná známá tvář… tedy až na Ivet, kamarádka studující chemii a jeden z mála spřátelených otaku. Jakubovi jsem popřál štěstí a odkázal za Viktorem a já se odebral za Ivet. Sedl jsem si vedle ní a nadhodil téma jednoho anime, které nedávno vyšlo zatímco Jakub začal líčit scénář evidentně „velmi zaujatým“ dobrovolníkům… Už v té chvíli jsem začínal svého dobrovolnictví litovat když….
A to byla ta chvíle… v zádech jsem ucítil vzrušené mravenčení, protože právě těsně za nimi se mi ozval sladký ženský hlas. Na poslední větu mi neodpověděla Ivet, ale ano… Ona. Zaujala mne už před kabinetem, ale nikdy bych nečekal že by mi dobrovolně věnovala pozornost. Otočil jsem se… Zpoza tlustých obrouček brýlí se na mne dívala roztomilá kulaťoučká tvář s baculatými pihatými tvářičkami rámovaná šedými lehce vlnitými vlasy a s velkýma šedotyrkysovýma očima s tím svým lehce samolibým úsměvem, který jsem se později naučil tak moc dobře znát, říkajíce: „tak a teď by mě zajímalo co budeš dělat, pobav mně“ Seděla na stole za mnou, a tedy i přes její malou výšku byla její tvář o pár stop výše než má, a shlížela přímo na mne. I přes její uchvacující pohled jsem se jí do očí dlouho dívat nevydržel a můj pohled sklouzl k plnému výstřihu, ale tím myslím skutečně plnému!... a níže širokým bokům a velkým masitým stehnům, které jsem měl přímo před očima, a nedovedl jsem na ně dychtivě nezírat. Probudila se ve mne už dlouho skomírající touha a rozhořela se jako ještě nikdy. Cítil jsem jak se mi zvedá krevní tlak a v kalhotách mi začíná růst pořádný šutr, na stupnici tvrdosti přinejmenším Korund. Zachytila kam můj dychtivý pohled směřuje a nejspíše i probuzeného leviatana, protože její svůdný samolibý úsměv se roztáhl v plné šíři. Cítil jsem horko v tvářích když mi do nich počala valit krev. Zrudl jsem. Ta chvíle se mi zdála jako snad věčnost, kdy jsem se nezmohl na slovo, a mohl jsem jen odevzdaně hledět do její tváře.
Z mého vytržení mne vytrhl až Jakubův hlas: „Posloucháš mně vůbec? Temný Vládce! Hlavní antagonista.“ Z jeho zběsilé gestikulace jsem pochopil že mi tu roli nabízí. Souhlasil jsem, i když… já a vládce? To bude ještě zajímavé…. Postupně proběhlo rozdání všech postav a já s tou krásnou a svůdnou baculatou slečnou zapředl dlouhosáhlý rozhovor zprvu o anime které postupně přešlo v hentai samozřejmě… to bych nebyl já. A trochu i o nás samotných. Zjistil jsem že Sammy, to bylo její jméno, bydlí na internátě, a že studuje stejný obor jako Ivet. Každé slovo říkala tak že se daly najít spousty možných významů a zakončovala poznámkami ze kterých jsem měl mravenčení v celém těle. Když zmiňovala že „studuje chemii“ řekla to takovým tónem hlasu, že jsem opět zčervenal. Dívala se na mne svým podmanivým pohledem, a mi se nedalo dostati vzduchu. Byl jsem si jistý že si se mnou hraje… trochu mne to rozčilovalo, ale nemohl jsem si pomoct, užíval jsem si to, to jak už jenom svým pohledem a slovy mne celého rozechvívá. To jak se baví mými reakcemi a mými rozpaky když mé oči zabloudí do oblastí níže než její tvář….
Všechny role byly rozdány, Sammy dostala postavu vypravěče, a všichni se chystali na první zkoušku. Já jsem scénář znal téměř z paměti, ale na pomoc jsem měl desky s replikami. Začal jsem hrát, ale nemohl jsem se soustředit, moje oči stále utíkaly k slečně vypravěče, a má mysl k těm svůdným křivkám, k těm kyprým širokým bokům, a těm obrovským stehnům a velkým pevným lýtkům… Prahl jsem po kontaktu, toužil jsem se jich dotknout. Koktal jsem a přeskakoval řádky, vypadával mi text a já se za sebe tolik styděl! Sammy se na mně široce usmívala a když jsem se na ni otočil, olízla si rty a natočila se tak že mi krásně vystavila své hrbolaté boky a širokou pánev… určitě se pohledem na mne skvěle bavila.
Dohráli jsme, učitelka náš výkon zhodnotila jako: „je co zlepšovat“ s výrazným pohledem na mne… ale jak mám hrát temného vládce, když mám v kalhotách kus žuly, který dělá všechno proto aby vykoukl na světlo světa. (Jak já jsem vděčný za pevné kalhoty a utažený pásek…) Učitelka vše shrnula a dala pokyny pro další zkoušky, a jak se zdá strávím tady každé čtvrteční odpoledne alespoň tři měsíce. Ještě před odchodem nám chemikářka předala papír o účasti na divadle, který jsme měli vyplnit. Sedl jsem si ke stolu a začal psát. Sammy přišla naproti mně a pustila se do stejné činnosti, ale sedaním na židli se nezatěžovala. Postavila se proti mně a předklonila se tak že mi vystavila celé své majestátní poprsí. Už tak z podprsenky kypící ňadra se náhlou ztrátou opory rozlily jako dva žoky mlíka alespoň tak tři a půl litru každý, a poskytly mi tak úžasný výhled že jsem na chvíli ztratil dech. Tak tvrdý jsem ještě nikdy nebyl, i mé bezpečnostní opatření začaly být nedostatečné. Toužil jsem po tom, aby mne chytila a zarazila mi obličej do svého překypujícího výstřihu, chtěl jsem se v něm utopit, ale ona se jen usmála a jízlivě řekla: „ale pane, líbí se vám co vidíte?“ Neodpověděl jsem a Sammy se zasmála. „Nemáš slov?“ A opět jsem byl červený jako rak vyhozený a do kotle vařící vody, a přesně tak jsem se i cítil. S takovou touhou jsem se setkal prve, byl jsem dokonale zmatený. Chtěl jsem se vzepřít tomu být jen její hračkou, ale ten pocit byl uspokojivý! Sesbíral jsem poslední zbytky své vůle a vstal jsem. Odnesl jsem potřebné dokumenty učitele a odešel jsem do šaten.
Když jsem oblečený vycházel ze školy, vstupujíce do studeného podzimního podvečera prozářeného světly pouličních lamp zbarvených pestrobarevným listím stromů, uvažoval jsem nad tím co se stalo. Studený vzduch zklidnil mé myšlenky, a já přemítal o svých pocitech a představách. A najednou… v parku před sebou vidím po pěšince jít malou boubelatou, ale přesto tolik svůdnou a imponující postavičku… Sammy. V tu chvíli se ve mne něco zlomilo, a já se rozběhl směrem za ní. Zadýchaně jsem k ní doběhl, a ona se sladce usmála. Ani na vteřinu se v jejích očích neobjevilo překvapení a zeptala se mne: „Máme společnou cestu, doprovodíš mne?“ Souhlasil jsem. Když jsme vycházeli ze školního areálu vytáhla krabičku cigaret a zapálila si. Všimla si mého nesouhlasného výrazu a zeptala se: „Copak vadí ti to?“ odpověděl jsem svou naučenou frází: „U kuřáků mi nevadí že kouří, ale že to potom vyfukují“ zasmála se: „I ty humoristo!“ a ohleduplně začala kouř vyfukovat na druhou stranu. Doprovodil jsem ji k internátu a po cestě jsme probírali knihy, seriály, smáli se a já byl spokojený, po dlouhé době jsem byl šťastný. Neochotně jsem se s Sammy rozloučil, a zamířil jsem k nádraží. Rozhodl jsem se, od dnešního dne patřím jí...
S láskou a úctou k Tobě má paní,
-Hastur