Tak třeba příště..

Ani nevím proč to sem píšu, třeba si to někdo přečte, třeba o mě někdo napíše, že jsem pablb, nevím, ale musím to někde vyventilovat a Amíci se zdají jako nejvhodnější místo. Včera. Pípne telefon. Bývalka, že by se prý zastavila, ale má s sebou nějakého kámoše. Nevadí. Vždyť o nic nejde. Něco potřebujem probrat, alespoň si nevjedem do vlasů, když tam bude někdo další. Sedíme, povídáme, vylepšujem si náladu, když se nad ránem najednou situace zvrhává a oba jí dobýváme kalhotky a všichni jsme od pasu dolů nazí. Mám jednu slabost - nevím kdy se to ve mě zlomilo, ale kromě silně submisivních sklonů rád kouřím. ano kouřím péra.. spíš než na kvantitu dbám na kvalitu a tak už se díky mé lásce k pánskému přirození prokroutil nejeden palec. Styděl jsem se zeptat toho kluka, jestli bych ho nemohl vykouřit. Tolik jsem chtěl. Mrkám na bývalku, jestli můžu, ona znajíc mé touhy jen zavrtí rameny. Přesně tohle péro bych chtěl kouřit. Jsem hloupý, nezeptám se. Nevím čeho jsem se bál, zklamání z toho, že by řekl ne a nebo jsem se bál trapné situace. Chci ho. Chodí na Amatéry, to vím, pokud to třeba tady teď čteš, už se nestydím a křičím do světa - chci tě vykouřit, spolykat, kolikrát jen budeš chtít, slibuju, že na to nikdy nezapomeneš.. a pokud nemáš zájem, třeba se najde někdo jiný.. neznám totiž nic lákavějšího (pro mě a teď) než se v kleče starat s otevřenou pusou o pánskou chloubu..