Svítání

13.2.2020 19:10 Autor: nepatrna 23 komentářů Zobrazení: 694x
nepatrna

To je vám fakt zajímavý, jak předtím, než se spolu dva relativně cizí lidi vyspí, se svět kolem vlní samejma vlahejma pohledama zpod řas, pohyby jsou takový ladnější a éteričtější, barvy tlumenější, vůně sytější, vtipy vtipnější, lidi krásnější. A pak si zamrdáte a je to:
"Kam jsi dal tu gumu?"
"V kolik potřebuješ bejt doma?"
"Máš nějakou rýmu, ne?"
"Zejtra zas do práce ty vole."
Jak je všechno naráz takový pragmatičtější a všechno hned dostane praktičtější rysy. Rozcuchaný vlasy a červený tváře už nejsou sexy a voda tekoucí z kohoutku už nemá zvuk očekávání, ale prachobyčejný nutný očisty. Zvuky chrchlání z koupelny a močení ze záchoda jsou takový nutnosti, který musíte absolvovat, než se každej dostanete do svý postele.
Hm.
Nemám to ráda. Když to tak vezmu, mě ten samotnej sex vlastně ani moc nebaví. Oproti tomu předtoužení a soužení a kroužení má pramalej význam. Dokud toužíte, soužíte se a kroužíte, tyhle prakticismy se odsouvají na neurčito. Což mně osobně teda vyhovuje.
V tom je podle mě rozdíl mezi sexem na jednu noc a Láskou. V Lásce vám tyhle věci přijdou náramně hezký a důvěrný. Jinak jen zbytečně kazí zážitek.
Ale já jsem dost divná, takže předpokládám, že nestandardně prožívám i tohle.
Dřív, když jsem ještě echt courala po nocích, dávala jsem si majzla na svítání. To mě děsilo. Poněvadž se svítáním zpravidla odcházelo veškerý kouzlo čehokoliv.
Pár dobrejch svítání za sebou ale mám, to zase ne že ne. Takovejch těch, co zažijete aspoň jednou za život všichni. Obsah příběhu je teda sice u každýho jinej, ale ta atmosféra, ta je vždycky stejná.
Myslím třeba takový to, když jdete s někým, koho máte rádi, po schodech z Vyšehradu dolů na Výtoň a Praha je úplně tichá, protože do tramvají ještě daleko a neděle před vámi. Takový to, když stojíte před prázdnou hospodou, venku je ještě tma, ale vzduch už je takovej svěží a mokrej a modrej a ptáci řvou jako o život a všude je to ticho a modro a vy máte ještě trochu upito, ale přitom už dost jasno. Nebo když sedíte v hospodě, všichni spí, kdo nespí mlčí, držíte se za ruku s někým, kdo je pro vás v tu chvíli hrozně důležitej a koukáte škvírou v zaplivaným okně, jak přímo proti vám vychází slunce. A nebo když čekáte na úplně tichý ulici někde na Žižkově na úplně tichej taxík, obloha je chvíli zelená, chvíli žlutá, chvíli šedivá, a pak nasednete a všema těma barvama jedete domů. A nebo když je ještě trochu zima a mrznou vám prsty, ve kterých držíte cigáro a vydechujete něco, o čem nevíte, jestli je to kouř nebo sraženej vzduch, ale co je úplně bílý, protože je venku právě takový zvláštní světlo, který to dělá.
Jinak jsem se ale vždycky snažila bejt po svítání kdekoliv, jen ne na místě činu. I oknem jsem zdrhala, když klíče zůstaly někde v nějaký kapse. Přes zahrady, přes ploty, nočním autobusem, sídlištěm, ranní zimou, s tvářema rozpálenýma počínající kocovinou, nezřídka morální, s oteklejma očima. Není nic horšího než probudit se ráno v random stavu vedle někoho, s kým je dokonalost okamžiku pouze prchavá. Takže únik, pak doma krátkej spánek podobnej malý smrti, střih, a událost předchozího večera se stává událostí ze života někoho jinýho. Pár dní ještě trocha divnýho pocitu a za nějakou dobu dobrovolnej relaps.
Kam já jsem dřív celý ty roky utíkala, to mně vlastně ani není moc jasný.
Nebylo mi to teda jasný ještě ani před rokem, podstatnou změnou toho flashbacku bylo ale to, že na kvalitě útěku se tentokrát významně podepsal Uber. Stačilo akorát přežít dvacet minut naboso v krátký sukni v pustý ulici na chodníku před barákem někde v Karlíně a pak už mě Vasyl odvezl až domů. Oproti jedný dávný cestě z vedlejší vesnice zkratkou přes les v půl metru hlubokým sněhu ... Něco na tom pokroku a velkoměstě je.
No, moje zatvrzelost a hrdost tehdy neznala hranic.
No fuj.
Je čtvrt na dvě v noci a už se mi to nějak nechce zakončovat, chce se mi spát. Tak pardon, třeba se k tomu časem někdy vrátím.
Dobrou noc.

Hlasování

Komentáře uživatelů

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.

Ty jo, chtěla jsem všem jmenovitě odpovědět, ale jak jsem to hned nechytla, jenom koukám, co tu proběhlo.
Tak teda díky, díky!
Copak tady s literárním nadáním? Dnes jsou v kurzu blbost a nevkus.
@Handy, máš pravdu, že kvalita se nerovná počet komentů, ale kvalita a oblíbenost jsou absolutně odlišné veličiny :-)) tím neříkám že se mi to tak líbí, jen konstatuju že to tak je, z komerčního hlediska hlavně.
@Bozenka_Nemcova Ale že u některých stánků to fakt stojí za to na tom jarmarku.
nepatna, my to tu za tebe odkecáme, klid :D
@Handy, tady nejsi v ateliéru art deco, tohle je lidový barevný jarmark :-)))
Nestíhám dneska vůbec reagovat.
@sligoman Je jasný, že dobrý text se prosadí sám. Jen jsem trochu líný v tom listovat. ;-) Ale je fakt, že některé texty si připomínám stále bez ohledu na to, jak pracně se k nim musím prohrabat. Stejně jako k některým knihám se rád vracím, nebo si listuju zpět k textu, který se mi líbil třeba předevčírem.
@Handy,vseobecne moc nemusim porovnavanie kvality. Staci,keď mi text rezonuje v podvedomi. Nemusi byt serioznym akademickym pocinom:-)Dobra byva aj kratka vtipna recesia.

V tom ako reagujes ale je spravny postreh.
Omlouvám se, že nepíšu k tématu, ale už nějakou dobu mám pocit, že kvalitu blogu udává počet lajků víc, než počet komentářů. Proto mi ten seznam s oblíbenými blogy nepřipadá vypovídající. Co myslí @admin ? Tento blog budiž toho jasným důkazem. Tak to vlastně trochu k tématu je. ;-)