O veselé krávě

Stračka stála u žlabu a hubu měla od ucha k uchu.
„Cože seš tak veselá..??“ vyzvídaly kamarádky.
„Hólky ja něco vím… ale nepovím“
„Řekni…“
„Neřeknu…“
„Řekni.. nebuď kráva…“
„Tak dobře..“ svolila
„Říkali že ten starej inseminátor končí a místo něj přijde novej… mladej“
„Fakticky…??!! No to je na čase. Ten starej to stejně vždycky jen odfláknul aby to měl rychle hotový a šel hledat do lednice v kuchyňce něco k žrádlu…“
Stračka se zasnila:
„To ten novej je prej úplně něco jinýho… Dává si záležet…pohraje si s tím... i vemínko pohladí..“
„Já sem holky tak nadržená..“zachichotala se.

------------------------------------------------------------------

Stračka stála u žlabu a tvářila se truchlivě.
„Copak se stalo…??“ soucitně vyzvídaly kamarádky.
„Já jsem tak nešťastná… búúúú…. Ten novej inseminátor mě tak hrozně zklamal..“
„Povídej, povídej… co se stalo..??“
„Nechtěla jsem aby si myslel že jsem nějaká kurva… Nechtěla jsem mu dát hned na prvním rande“ vzlykala
„A on…. Zavolal si kamarády, ti mě drželi a pak…..“
„Co pak…???“ vyvalily oči ostatní krávy.
„Pak mě znásilnil…“rozeštkala se hlasitě.
Chvíli bylo ticho.
Potom krávy zdvihly hlavy a kravínem se rozeznělo teskné zabučení:
„Me toooooooooooooooooooooooooooo……….“