V klidu bejby ,-P

Každá poslední sobota v měsíci rovná se babinec … A hodně vína a hu-hu koktejly, sushi a čína … prostě některý soboty jsou víc fajn něž jiný ,-) …

Tentokrát jdeme k naší Lu – Lu je největší „dáma“ z nás, oblíká se zásadně v Paříži a na Pařížský … Je dokonalá, její letní klobouk neprojde dveřma v metru … Mercedes vždy parkuje tam, kde se to nesmí a místo jídla zobe většinou zrní, aby se vešla do tý pařížský módy … Její byt na Staromáku je plnej designových věcí, nábytek je tip-top podle časáků, uklízečka chodí denně, nikde není nikdy ani zrnko prachu … Je prostě dokonalá ...

A hele – obě tentokrát s Viky čumíme, když nám prudce otevřela dveře … nenamalovaná, oteklá, řasy otrhaný, ulomený nehty … A ty vole – v teplákách a tričku … Koukáme na sebe, mě se teda chce dost smát, tohle jsem ještě za ty roky neviděla … Držím se a čekám, co z toho bude …

„Pizděc, hajzl“ … vypadne z dámy místo pozdravu … Jdeme dovnitř, míjíme střepy z váz nejspíš od Bořka Šípka, obrazy jsou taky krapet na stranu, některým chybí rám … Na zemi je dost zeleno … koukáme na sebe a z Vikouše vypadne … lopatkovec, orchidej, asparágus a … „Psssstttt, radši nemluv, koukni na dámu“ syknu na ní … Jdeme za Lu a jen koukáme okolo sebe … Něco jako Bitva u Lipan …

Dáma elegantně shrne zbytky nastříhaných pánských oděvů ze sedačky a pokyne nám, vytáhne cigaretku a zapálí … popel klepe na nastřihaný kvádra od Gucciho, sedáme si opatrně na kraj a koukáme … „Zapalte si holky, jdu nalejt“ … Místo popelníku přistrčí značkovou porcelánovou mísu na ovoce, která je už z půlky plná vajglů … Tak to je vážný asi … Kouř podle ní přeci dělá vrásky a alkohol špatnou pleť … Kouříme, před náma sklenice s Moët & Chandon … To půjde, mňam, sushi je na cestě …

A už dostáváme hlášení … Rudánek miláček zlobil – přišla mu na další z milenek … To už tu bylo, jenže – tahle je „opakovaná“ , přistihla je už podruhý během roku … Jasněže kýveme na souhlas, jakej je to ale hajzl, nepřipomínáme jí toho trenéra z fitka a vizážistu co má ona a má kvůli nim zmatek v diáři a v hlavě, jsme kamarádky přece … A před zajdou jsme jí varovali, když si ho brala … Takovej malej uhrovitej zlatokopek ,-D …

„Pizděc po mordě“ vypadne z Lu moje nejoblíbenější ukrajinská nadávka … „Končím se zajícema, ten bude koukat, jak holou prdel bude mít, když ho tu ještě nechám. U čongů se bude oblíkat.“ … Je konečně sama od sebe rozhodnutá to sponzorování ukončit. Posedmý myslím … I dáma je holka totiž a ty jsou složitý ...

Taky asi dneska nebude vhodná doba jí říct, že Viky si chce podruhý brát Milana … A už v září a já jí to půjdu odsvědčit, protože to po mě chce … Že bez něj nakonec nemůže být i když se skoro dva roky rozváděli a nenechali na sobě původně nit suchou …

A já jí tentokrát taky zatím neřeknu, že chci jít šoustat zase s jedním velmi, ale velmi občasným pýchavkou, že mě brní frnda a dejchám jak vzrušená patnáctka, jen si mě nějak všimne, jak mě vzrušuje už jenom jeho přítomnost, tohle s jiným neznám totiž … Tomu vedru neporučíš, frndě už vůbec ne a prostě si ho chceš dát …

On je dost známej ten citát řeckýho filozofa Hérakleitose „Nevstoupíš dvakrát do stejný řeky“ … Vím, že se to říká sakra …

Ale to vedro, to libido, hlava, u mých holek i srdce asi …

Co si myslíte Vy? Jde dvakrát vstoupit do stejný řeky?

Je dobrý zkoušet dokola a dokola udržet vztah?

Je normální si chtít podruhý někoho vzít?

Je fajn zašoustat si jednou za pár let s někým, kdo nás magicky přitahuje?

Dělá to to vedro?

A jak nakonec říká naše dáma Lu - „V klidu bejby, život nemá bejt nudnej a stereotyp – škodí to na pleť“ … A ona mívá většinou pravdu, ale je taky fajn, že jí seknou i tepláky a je někdy za pěknou fúrii … No a nakonec vrásky nechce žádná z nás, žejo?

Konec hlášení … padlo několik lahví vína, koktejly měly sakra sílu a kde jsme nakonec ukončily debatu? No u Vás kluci …

Hodně z Vás muselo v sobotu odpoledne napříč republikou pěkně škytat ,-P …