Amatérské kafe....

28.7.2020 12:51 Autor: -kapka- 39 komentářů Zobrazení: 1160×
-kapka-

Nedávno jsem byla pozvaná na amatérské kafe.
Nikdy mě nenapadlo, jestli je lepší jít na něj radši s někým z blogů - a nebo naopak s někým, kdo blogy vůbec neobjevil a můžu vám o tom pak vyprávět..

Na druhou stranu - z mých vyprávění si prý už i pár cizích mužů vzalo příklad - třeba že se mají před randetem převlíknout a nechodit na ně v teplákách.... nebo že si mají před sexem umýt ruce a pindíka ... a nebo jen že nemají skákat s botama šipku do postele.
A že se to časem vštípí, o tom mě jednou přesvědčil i sligoman, když jsme spolu byli v restauraci a když se vracel z wc, tak mi s tím svým mile odzbrojujícím úsměvem povídá : - " Tak jsem si v zrcadle zkontroloval všechny chlupy, jestli mi nekoukají z nosu a dobré je to... :)) Ani z obočí mi nic netrčí.. :))) "

No - ale abych to kafe nezamluvila....

Tak - byla jsem ráno na amatérském kafi. Slíbila jsem to už dávno jednomu ( neblogujícímu) pánovi, se kterým si občas píšeme a nechtěla jsem být za kecku..
Stojím před restaurací a ovívám se v tom vedru aspoň průkazkou na autobus, protože to jediné mám po ruce.
Za chvilku vidím docela sympatického pána, který stojí opodál a po očku mě nenápadně pozoruje.
Vidí, že jsem si ho všimla, i že jsem se na něm zastavila pohledem - ale jen nesměle sklopil pohled k zemi a dělal, že mě nevidí....
Trochu naštvaná jsem si říkala, že tohle je trochu trapný a že tohle snad nemáme zapotřebí. Mám za ním jít sama? Mám mu vynadat rovnou na místě, nebo svým odchodem ukázat, že nejsem žádná hloupá nanynka, která tu čeká, jestli se pán uráčí..
Otočila jsem se tedy, že se seberu a půjdu domů - a v tom za sebou slyším - "Kapičko, už jsem tady... Uuff.. omlouvám se, dřív jsem to nestíhal..."

Otáčím se a vidím, jak se ke mně řítí chlap - ale úplně jiný, než kterého jsem tady očumovala..
Byl vysoký, určitě nejmíň 185, byla jsem nadšená. Měl krásný široký srdečný úsměv, který upoutával i tím, jaké měl hezké zuby a působil vůbec tak nějak lehce v těch kostkovaných světlých bermudách a bílém tričku s nějakým nápisem.
Líbil se mi. Koukám mu nenápadně na nohy v sandálech a spokojeně jsem se usmála, konečně někdo, kdo vypadá fakt dobře od hlavy až k palcům na nohou..
Objal mě, jako bychom se znali už léta. Zalezli jsme do restaurace, kde byl pořád ještě příjemný noční chládeček a usadili jsme se v rohu místnosti.
Dali jsme si své amatérské kafe a ani jsme si nevšimli, jak rychle to uteklo, najednou tu byl čas oběda.
Vybírala jsem docela dlouho. Rajská, guláš... - to ne, kdyby mi spadl knedlík zpátky do talíře, mohla bych si pokydat svojí bílou halenku a to jsem nechtěla riskovat. Koprovku jsem odmítla s tichou vzpomínkou na Brtníka a řízek jsem měla už posledně...
Vyhrál to tedy lehký zeleninový salát, s volským okem a kousky smaženého bůčku na vrchu.
Pán když viděl, co jsem si vybrala, udělal - " pffff... tohle jo? Tak já si teda dám žebírka, jestli můžu.. Aspoň se pořádně přežeru. :) "
Nu což.... ty tam dělaj dobrý...
Tak si tak sedíme a čekáme, než to přinesou, povídáme si a najednou vidím, jak se mu něco zalesklo na straně na tváři. Zvedám oči a vidím, jak mu po spáncích stékají dvě velké kapky potu... Ale co kapky, to byly přímo kapice!! Nikdy jsem snad tak velké kapky neviděla.
Pohybovaly se jen pomalu, jako by ani nechtěly, aby je jejich majitel zpozoroval, ale všiml si.
Otřel si spánky i spocené čelo do dlaně a tu si pak otřel o stehno na svých světlých kalhotách.
Koukám, jak se tou rukou pak ke mně přibližuje a chce mě chytit za ruku, kterou jsem měla položenou na stole..
Beru vyděšeně honem to první, co mám po ruce - tedy svůj ubrousek od příborů a rovnám si ho s okrajem stolu, jako by to lícování bylo právě teď to nejdůležitější na světě... Pečlivě mu urovnávám rohy a po chvilce s úlevou vidím, že se ta ruka opět vzdaluje.
Zdálo se mi, že jim to trvá celou věčnost, ačkoli to bylo jen asi deset minut.
Pán se co chvíli podrbal mezi nohama a pak nenuceně povídá - "Mám spocený koule, jak je to vedro, kurva. Se mi lepí na bermudy, jak jsem naostro."
Potom se rozhlédl, jestli ho nikdo nevidí, poodhrnul si gumu a bezostyšně si sáhnul do kalhot, aby si tam to nádobíčko pěkně srovnal a aby se mu asi zas neslepily, položil si doširoka nohu přes nohu.
Teda... doširoka jako že kotníkem na koleno, aby měl nohy dost od sebe a levačkou si ji přidržoval za kotník..
A jak tak povídáme, najednou mi pohled sjel dolů co to tam tou druhou rukou sakra pořád dělá...
Ne, nehonil si ho, jenom si tam pečlivě vyďoubával nehtem špínu z pod nehtů na noze a pak to v tipce pečlivě sežmoulával do kuličky a tu potom vždycky odhodil na zem pod stolem...

Honem jsem se raději otočila stranou, abych nepřestala mít chuť na svůj salát, ale naštěstí nám to už číšník nesl a já se mohla věnovat svému talíři.
Pán odcvrnknul svojí poslední poctivě sežmoulanou kuličku na zem a vrhl se na svá grilovaná žebírka.
Chvilku s nimi statečně zápasil s příborem - ten ale po pár marných pokusech odložil a vzal si je rovnou do ruky.
Pomlaskával si, jak moc je to dobré, což asi bylo a možná to měla potvrzovat i šťáva, kterou si nechával stékat po bradě.
Otřel si ji tedy co chvíli prstama, kterýma se předtím věnoval své pedikérské očistě a pak si z nich tu šťávu pečlivě olízal - zřejmě podle hesla - ani kapka nazmar...
Pak se zadíval do mého talíře a s jednoduchostí sobě vlastní mi rozjařeně říká - " Hele, rajčátko, můžu?" - a hrábnul mi pro dvě rajčata do talíře a strčil si je rovnou do pusy..

uufff....
Koukám si upřeně do toho okradeného talíře, abych nevnímala, co se to zrovna událo, což si můj protějšek asi špatně vyložil a chtěl mě nějak rozveselit.
Natáhl se ke mně tedy přes stůl a se slovy - "Copak Kapičko, nebuď tak smutná.. Dnes je náš krásnej den, pojďme si ho užít.." - mi těma zasviněnýma mastnýma žebírkovo - rajčatovejma prstama zajel do vlasů, aby mě uklidnil.....

Seděla jsem tam jako vyděšené kuře a krutě bojovala s tím, jestli se už zoufale rozbrečet, nebo se na celé kolo rozesmát, protože tohle už na mě bylo moc...
Jediné, co jsem ale ze sebe dokázala vyloudit, byl křečovitý úsměv a v očích slzy, které se mi tam samy vetřely....
Nezmohla jsem se ani na odpor, ani na jakýkoliv jiný úhybný manévr, kterým bych se z té jeho péče vymanila.. Jenom jsem tiše pípla - " Jestli chceš... vem si to celý, já.. rozkousla jsem asi nějakou feferonku, nebo co to bylo... už nebudu... "

A on konečně stáhl ruku zpátky, opřel se zády do židle a úplně vážně mi povídá - "Takže to se jako teď nebudeme ani líbat, když tě pálí pusa?"
Zavrtěla jsem hlavou, že to bych dnes fakt už nedala a on zklamaně zamručel - "Tak já jedu takovou dálku a nakonec z toho mám úplný hovno..."

Když jsme pak konečně dojedli a každý si to svoje poctivě sám i zaplatil, rozloučili jsme se a já se rychle odebrala domů. Myslím, že jsem se ani neotočila...
Doma jsem si stoupla tiše pod sprchu... a zavřela oči...
-----

PS: - Právě jsem zjistila, že než jsem to dopsala, tak se venku zvedl příšernej vítr a odnesl mi z balkónu mimo jiné i dvoje bóžohodový krajkový kalhotky, ( připravený na zítřejší rande) a odnesl mi je někam na sídliště... : (
Tak prosím vás, kdyby vám někomu přistály na hlavě, tak já jsem v tom vážně nevinně....

Ty bláho... teď mě napadlo.. Ještě že jsem aspoň tomu pánovi před hospodou nevynadala, ty jo.... :/

Hlasování

Komentáře uživatelů

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.

Pořadí komentářů: Podle jazyka Podle data
Tak tohle je řádně nechutný *244* šmarjá
@-kapka-: Taky se už těším :) Snad to nedopadne podobně tragicky.. :)
(no ale kdyby náhodou jo, aspoň budeš mít zas o čem psát) :))
Díky za radu na příště... *3**3**3*
kapko, kapko. kdyby sis dala žebírka místo siláže mohla si mu oplatit pohlazení
za prve - mas moji hlubokou soustrast, za druhe jsi prilis vstricna, kdyz uz by mi typek takto znemoznil dojist jidlo, ktere mi chutnalo, nabidla bych mu sice, at si to klidne dojede, ale na ferovku bych mu vysvetlila, proc ja uz to nebudu. a taky bych ho to necvhala zaplatit, kdyby se hodne cukal, tak bych mu pridala prispevek na to malo, co jsem si stihla udobnout. nekteri "samci" jsou vazne neuveritelni, v tom nejhorsim slova smyslu...
@-Rush-. Tak to bohužel ne..
Vždyť nestíhám ani sliby dané před dvěma rokama. :)

@ANGELZ - Tak to máš u mě jedno velké plus. :)
Oholen, navonen, čisté nehty, modne oblecen a bez zbytečných keců o sexu *14*tak to mam já.
@-kapka- půjdeš s jedním zajíce na kafe?
nedivím se, chvílemi jsem nevěděla, jestli se mám smát nebo blinkat *236*